Zasvěcený život

Starozákonní kořeny

povolání Bohem (proroci)

posvěcení kněží a králů (nazireát)

Essejci - Kumrán

Novozákonní založení

Ježíšovi učedníci - zanechají vše, zvolení života v chudobě, čistotě, poslušnosti

zasvěcené panny a vdovy - modlitby, charitativní úkoly

Vznik a rozvoj křesťanského mnišství

doba pronásledování - mučednictví jako nejvyšší milost

pozdější doba - křesťanství spojeno s občanskými výhodami - stává se masové, povrchní, módní

Počátky a podstata

každodenní mučednictví, samota, askeze, kontemplace, snaha naplnit křesťanské ideály, starat se jen o Boha (návaznost na tradici mnišství - v Indii, Číně)

útěk ze světa - odmítání hříchů, zřeknutí se majetku, manželství, moci, služba Božímu království

4. století - rozmáhá se panenství, celibát, vznik mnišství

odchod na poušť - snaha o nalezení Boha, vyznání, že lidský život potřebuje především Boha, člověk je odkázán na Boha, vydání se do rukou Božích, doba šíření Křesťanství, avšak současně slábne jeho mravní síla, mnišství je novou formou křesťanského svědectví (spiritualita Jana Křtitele a Exodu)

Antonín - otec mnišství

původ mnišství - v eremitech (eremos = poušť) a anachoreti (anachorein = odejít stranou)

Antonín - pocházel z křesťanské rodiny, opustil vše a uchýlil se do samoty, pak odešel do pouště, žil v chudobě a přísnosti, jeho náplní života byla modlitba a práce, byl ochotný a pohostinný

stal se duchovním otcem (příjmal mnoho lidí - i významné osobnosti, všem pomáhal), byl velko autoritou

Anachoreti

mnišství se stává více organisovaným, život ve skupině byl nutný pro vyvarování se extrémům, hledání vyváženosti mezi samotou a pospolitým životem - práce, meditace o samotě, společná modlitba (počátky liturgie hodin), slavení litugie

Pachomius a cenobitismus

cenobitismus = společný život

důraz na společný život, také na poslušnost

A.D. 320 v Tabbanesi (Egypt) založil Pachomius první komunitu

napsal řeholi (regule = norma, pravidlo) - nejstarší dochovaná známá řehole

komunita - pachomiánský klášter, kaple, jednotlivé domky pro mnichy (každý tam žil sám)

podrobení se autoritě představeného

tři až čtyři kláštery tvořily kmen, všechny kmeny měly společného opata (otce), ten zajišťoval duchovní vedení, fungování společných služeb

základním prvek spiritualilty je modlitba inspirovaná četbou písma (lekcio divina)

Basil a jeho komunita

byl z Kappadikie (Malá Asie, Pontus)

nové pojetí - důraz na společný život, ten je chápán jako norma duchovního rozvoje, má svůj vlastní positivní obsah - život ve vzájemné lásce je odrazem Božího života - (Trojice = společenství)

Basil - napsal dvě řehole - myšlenka jednoty, v popředí poslušnost představenému

nesmí se budovat žádný klášter bez souhlasu místního biskupa, který bdí nad úrovní života v klášterech

Jeroným a západní kněžství

mnišství přichází z východu na západ, objevují se ženské kláštery

Jeroným pocházel z křesťanské rodiny, žil nejprve jako eremita, poté rádcem a sekretářem papeže, vyřizoval mu korespondenci

vedl práce na překladu Bible do latiny (Vulgáta = lidová), vedl zasvěcené panny v Římě

s nástupem nového papeže opouští Řím, odebral se do Betléma, kde žil jako mnich (věnoval se vědě a vedení ženského kláštera)

mnišství na západě se velmi šířilo (Itálie, Afrika, Španělsko, Galie,...)

Západní biskupské kláštery

nově zavedení komunitního života diecézního kléru, přizpůsobené pastoračním poslání (reakce na zesvětštění kléru)

formace kandidátů kněžství - předchůdce seminářů

Augustin - v severní Africe založil klášter intelektuálů, sojení vědecké a filosofické práce s řeholním životem, pořaduje slib chudoby

Benedikt - otec Evropy

nutné ustálení městského života - vznik benediktinského řádu v 6. století

Benedikt - pocházel z bohaté rodiny, studoval v Římě, poté žil jako poustevník, byl požádán, aby se ujal vedení mnichů, odchod na Monte Cassino, zbořil Apollonův chrám, postavil klášter

Benediktova Řehole - mniši mají žít společně stejným způsobem života pod vedením opata, po deseti seskupeni pod autoritou děkana (pro rodinný ráz)

heslo "Ora et labora" - důležitost společné modlitby, slib chudoby, čistoty a poslušnosti, také stabilitas loci

doba vpádu barbarů, morální zkázy - benediktíni byli modelem společnosti, oázou lásky a pokoje, budování klášterů po celé západní evropě

přínos - vychovali mnoho svatých, kulturní přínos (opisování spisů)

Iroskotské mnišství

potřeba hlásat Evangelium nově usazeným národům

mnich zanechává života v klášteře a prochází širým světem, hlásá Evangelium

Kolumbán Starší - hlásal Skotům, Britům

Kolumbán Mladší - poustevník, misionář, zakládal kláštery

benediktín Augustin - arcibiskup v Canterbury

beneditínský typ mnišství převážil nad potulným mnišstvím

Cluny a reforma klášterů

na konci starověku byla provázaná duchovní a světská moc - úpadek, ignorance, simonie (přijetí nebo udělení církevní služby za peníze)

benediktínské opatství v Cluny (Burgundsko, Francie) bylo pod výlučnou patronací Svatého Stolce - odtud vycházela reforma klášterů, nejsilnější obnovný proud v tehdejší církvi

Clunyjská reforma měla dalekosáhlý vliv na klérus i laiky (z Cluny pocházel papež Řehoř VII. - Hildebrand)

Obnova řeholního života ve vrcholném středověku

rozkvět duchovního života, obnova řeholního života (clunyjská reforma a zrod nových řádů)

Obnova mnišského života

odstup od světa, mnich je co nejvíce sám s Bohem
vznik rodin mnišského pospolitého života pod řeholí sv.Benedikta

Calmudští mniši
- zakladatel Romauld z Ravenny - 11. století
- rozkvět za bl.Rudolfa (sestavil stanovy) - přísný život v pokání, omezení jídla, mlčení, modlitba, soustředěnost
Vallomborsa
- zakladatel Jan Gualbert v Itálii
Cisterciáci
- název podle francouzského kláštera v Citeaux (Cistercium) - nejvýznamnější řád s benediktínskou řeholí rozšířený po celé Evropě
- zakladatel Robert z Molesmes
- osobní a společná chudoba, zjednodušení liturgie, vlastní oděv (hábit z hrubé vlny)
- poprvé organisován nejen klášter, ale i celý řád
- velký impuls dal Bernard z Clairvaux - velký vliv na obnovu církve, kárál i papeže
- muž činu, modlitby a kontemplace - uznáván za jednoho z největších církevních učitelů pro hloubku svého duchovního učení
- prací přispěli ke zkvalitněnní zemědělství, řemeslné výžroby, zasáhli do duchovního života Evropy
Kartusiáni
- zakladatel Bruno z Kolína nad Rýnem
- s několika druhy se uchýlil do Grande Chartreuse (Velká Kartousa), tvrdý poustevnický způsob života, odmítali majetek, pravomoci

Rytířské řády

charitiativní, bránili dobytá území, ochrana poutníků
vznik i ženských větví, ty se věnovaly výhradně nemocným
mezi řády byla často nevraživost a žárlivost
Johanité
- vznikli pod vedením mistra Gerarda, jmenovali se podle špitální kaple Jana Křtitele
- augustinova řehole, služba nemocným ale i vojenská služba
- nejvyšším představeným byl velmistr řádu
- skládali tři sliby
- později šli na Maltu, dnes se jmenují Maltézští rytíři
Templáři
- zakldatel Hugo z Payen
- cílem bylo chránit pouť poutníků do Svaté země
- slib skládali do rukou jeruzalémského patriarchy - tři sliby (čistota, chudoba a poslušnost)
- dostali část paláce nazvanou Šalamounův chrám (lat. templum)
- řeholní pravidla měli od Bernarda z Calirvoux
- společná modlitba, vojenská organisace, velení měl velmistr
- stavěli mohutné pevnosti, byli mocní a bohatí
- roku 1312 na pátek 13. byli zrušení Filipem Sličným
Němečtí rytíři
- polní špitál pro německé poutníky
- převzali i vojenské úkoly
- ve znaku měli bílý plášť s černým křížem
- později evangelizátory Pruska (vznik státu Řádu německých rytířů)
Lazaristé
- ošetřování malomocných, zdraví i nemocní členové, Agustinova řehole
- nosili černé pláště se zeleným křížem
- velmistr musel být malomocným (poté velmistrem mohl být i zdravý člověk)

Řeholní kanovníci

vrcholný středověk, hodně kleriků, kvantita na úkor kvality
obnova kléru - jeden z bodů církvení reformy, jako nejlepší se jevilo schromáždit klérus k pospolitému životu
11. století - reformní hnutí

Augustiniánští kanovníci

Augustinova řehole (důvod - byla přizpůsobivá pro život kněze)

Premonstráti

Francie - sv. Norbert z Xantenu
uchýlil se do Prémontré
řehole sv.Augustina, strohý život
původně rozjímavý život, později duchovní správa a kázání
premonstráti vynikli pastorační činností zvláště na venkově, misie mezi slovanskými kmeny

Žebravé řády

medikanti = žebráci - naprostá chudoba (osobní i celého společenství)
důraz na bratrství a komunitní život, zdůrazňovaná bratrská láska (říkali si bratři)
život v konventech (sloužily jako zázemí), často putovali a hlásali evangelium
otevřenost vůči světu, život mezi lidmi, ve městech, ve školách, universitách
misionáři v pohanských zemích, vliv na široké vrstvy
laické třetí řády, ženské druhé řády (kontenplativní)
- Karmelitáni
  - původně latinští poustevníci na hoře Karmelu (zde údajně pobýval prorok Eliáš)
  - pod tlakem muslimů přesídlili na západ
  - později přestali být poustevnickým, inspirovali se dominikány
  - působili na universitách
- Františkáni
  - sv.František z Assisi - apoštol chudoby a křesťanského bratrství, nechtěl usilovat o reformu církve, ale chtěl se jí podrobit
  - zřekl se bohatství po svém otci, cesta následování Krista
  - první řád - řád menších bratří (maličký v evangelijním smyslu)
  - druhý řád - ženská větev - zakladatelkou byla Klára z Assisi
  - třetí řád - laická bratrstva (mnoho významných osobností)
  - spory v otázce interpretace nové řehole v oblasti chudoby - rozdělení na dvě větve - konventuály a observanty (observanti = minorité = františkáni), v 16. století vzniká třetí větev - kapucíni
  - velký vliv - nový styl křesťanského života, důraz na osobní svědectví a příklad, obnova misionářského ducha, odmítáni boje, důraz na hlásání, lásku
- Dominikáni
  - sv.Dominik - pocházel z Kastilie, současník Františka z Assisi
  - život v intenzivní práci, hlásání evangelia v chudobě
  - usadil se v konventu v Toulouse - program bylo hlubší studium Božího slova, meditace, život podle něho, hlásání
  - chudoba byla ideálem i evangelizačním nástroje
  - též založen ženský klášter
  - třetí řád - zprvu nazvaný militia Christi
  - měli augustinovu řeholi
  - 1216 shválen pod názvem Řád bratří kazatelů - misionáři celé církve, brzy se velmi rozšířili
  - František - tvář chudého Ježíše x Dominik - Slovo Otcovo, světlo světa
- Augustiniánští eremité
  - vznik v Itálii, augustinova řehole
  - oddal se studiu, řád sehrál významnou úlohu na kulturním poli