Pozdrav
Existuje minimum neupřímností, jež lze od každého požadovat - zdvořilost. * Hans Krailsheimer
Pozdrav
Pozdrav je nejfrekventovanější formou společenského styku, a to proto, že jej používáme i vůči lidem (zatím) pro nás neznámým. Zdravíme i své přátele a známé, zdravíme, když někam přijdeme nebo odněkud odcházíme, když se s někým chceme seznámit nebo jej požádát o laskavost. Zdravíme i v obchodním styku, na úřadech, v restauraci nebo v kavárně, zdravíme také samozřejmě v práci. Pozdrav patří i do telefonního hovoru, dopisu, dokonce i do e-mailu. Pozdrav je důležitou součástí prvního dojmu při setkání dvou lidí a současně jím vyjadřujeme vzájemné vztahy a vlastní náladu.
Zdravit můžeme vesele, smutně, uctivě, nedbale, chladně, vztekle, podlézavě nebo i beze slov, decentně, nebo také vůbec ne. Poslední možnost je ovšem zásadně proti pravidlům společenského chování a opomenutí pozdravu lze prominout pouze výjimečně, například padáme-li do výtahové šachty. Rozlišujeme základní dva druhy pozdravů:
- Neverbální - úklon hlavy nebo celého těla, smeknutí klobouku, podání ruky, ale i jiné gesto, např. zamávání, polibek ruky, úsměv apod.
- Verbální - dobrý den (ráno, večer), na shledanou, spánembohem, ahoj, rukulíbám, služebník, poklona atd.
Existují i další pozdravy, například kněze můžeme pozdravit pochválen buď Pán Ježíš Kristus (on odpovídá Až na věky). Jiná forma pozdravů se používá také v písemném projevu - např: S úctou, S pozdravem apod.
Pozdrav má být pronášen zdřetelně a s úsměvem, s vlídným pohledem do očí a mírnou úklonou hlavy. U muže by měla být úklona výraznější, u dam menší, venku zdrženlivější, v místnosti naopak výraznější. Nezdravíme zásadně s cigaretou v ústech nebo s rukama v kapsách.
Jak pozdravit
Toho, kdo má podle etikety první pozdravit, určuje Pravidlo přednosti. Podle něj PÁN zdraví dámu, MLADŠÍ staršího a PODŘÍZENÝ nadřízeného první, ten druhý pak samozřejmě na pozdrav odpovídá také pozdravem. Pokud ovšem potkáme osobu společensky méně významou s dámským doprovodem, zdravíme my jako první. Zdravíme také vždy, když vstupujeme do místnosti, nehledě na to, jestli tam je generální ředitel nebo ulizečka. Pokud se na ulici potkají dva stejně staří podnikatelé, neznamená to, že ten, kdo první pozdraví, má menší konto nebo firmu. Pozdravit je slušnost a tím, že pozdravíme, dokazujeme naše společenské vychování. Proto pozdravem NIKDY nic nezkazíte (kromě zdravení krokodýla v jeho kleci), i kdyby potkal ředitel uklizečku a pozdravil ji první, je o to více gentleman. Nezapomeňte, že:
Pozdravit je slušnost, ale odpovědět na pozdrav je povinnost!
Smekání klobouku
Má-li pán na hlavě klobouk, smeká jej asi dva nebo tři metry před zdraveným, a nasadí si ho teprve tehdy, až zdravenou osobu mine. Klobouk se smeká pravou rukou (je-li do pána zavěšena dáma, smeká levou). Dámy smekat klobouk nemusí. Pokud má pán obě ruce zaneprázdněny, zdraví jen pokynem hlavy a verbálně. Klobouk si pán samozřejmě musí také sundat, pokud vstupuje do křesťanského kostela nebo mluví s panovníkem.
Kde pozdravit
Zdravíme samozřejmě své známé, přátele, nebo jejich společníky. Kdy máme ale zdravit neznámé lidi? Venku zdravíme všude, kde není častá frekvence lidí: například když brzy ráno potkáme člověka na ulici, nebo například na vesnici. Zdraví se také vodáci (ti jedině Ahoj) a například na procházce v lese. Naopak v MHD se zdravit nemusí (ale může), také na frekventované ulici bychom se uzdravili. V uzavřených prostorech platí pravidlo, že čím je menší, tím více pozdravíme. Například v květinářství, kupé ve vlaku, na chodbě domu, paní za přepážkou v bance (i v případě, že ji poté přepadneme :-), zdravíme i ve výtahu. Naopak při vstupu do nádražní haly nezdravíme, stejně by vás všichni neslyšeli.
Pozdrav vojáka
Obdobou smekání je u uniformovaných osob salutování. Voják zdraví většinou nadřízeného, stráž, státní vlajku atd. Problém nastává, pokud jde voják zavešen s dámou, protože se salutuje pravou rukou, a případné odstrčení dámy se považuje za hrubost. Armády jednotlivých států toto mají upraveno různě, v zásadě ovšem ve dvou variantách:
- salutuje se stále pravou rukou, ale dáma chodí (v tomto jediném případě), vlevo od pána-vojáka
- v tomto jediném případě se může salutovat levou rukou
Shrnutí
První zdraví ten, kdo je společensky méně významný, výjimka je, pokud jde druhá osoba s dámou, pak zdraví ten bez dámy.
Zdravíme formálně Dobrý den, popřípadě Dobrý večer/ráno podle denní doby. Tohoto pozdravu se dá užít také pokud si nejsme jisti
formálností vztahu s druhou osobou. Pokud má pán klobouk, smekne jej, dáma nikoliv. Neznámé osoby zdravíme pouze smeknutím, u známých
přidáme ještě slovní pozdrav, popřípadě podání ruky apod. Pozdrav doprovázíme úklonem a úsměvem, záleží na formálnosti vztahu. V případě, že
s naším známým jde ještě někdo jiný, zdravíme všechny, v tomto případě se s ním ovšem nezastavujeme na kus řeči, kromě nejnutnějších případů
(potom se ovšem všem ostatním omluvíme), je na našem známém, zda-li nás přestaví. Na vetších společenských akcích zdravíme jen hostitele a své známé,
při odchodu se loučíme s naším okolím, našimi známými a samozřejmě také s hostitelem. I pouhé pousmání může být samostatným pozdravem, obvzláště pokud
jsme se s danou osobou již dnes viděli (a pozdravili).
