Osobní představení
Zdvořilost je úsilí i přes svou znalost lidí zachovávat dobré způsoby. * Jean Gabin
Představování
Představování je nezbytnou podmínkou navázání jakýchkoliv společenských kontaktů. Představování však nemá jen ryze vnější účel, aby si dosud neznámí lidé navzájem řekli jména, popřípadě tituly, a věděli, s kým mají tu čest. Důležitější a hlubší význam představování je v tom, že příslušné osoby tím získají vůbec právo navázat spolu společenský styk.
Stává se často, že lidé sice velmi dobře vzájemně znají svá jména, postavení a někdy i soukromé podrobnosti o druhém, přesto se k sobě chovají jako dva cizí lidé. Teprve formálním představením se zruší určitá přehrada a mohou mezi sebou začít i velmi přátelský rozhovor.
Kdy se představit
Osobní představení je navázání hlubšího kontaktu s druhým člověkem, nepředstavujeme se proto vždy, když někoho cizího potkáme. Nepředstavíme se například v kupé vlaku (kde ovšem pozdravíme), když srazíme na ulici dámu, i dokonce pokud vyzveme dámu k tanci. Naopak se musíme představit když:
- Zveme již dámu na tanec poněkolikáté
- V novém zaměstnání (většinou představuje šéf, ale pokud tak neučiní, představíme se sami)
- Když hovoříme k jiným lidem jako přednášející
- Když jdeme k někomu neznámému do bytu
- Na dovolené lidem, se kterými se budeme často setkávat, v lázních, atd...
Pokud jdeme s doprovodem, a potkáme známého, a dáme se s ním do řeči (jen ve výjimečných případech), musíme se našemu doprovodu omluvit a představit ho druhé straně.
Jak se představit
Představování a podávání ruky se řídí opět pravidlem přednosti, takže první se představuje ten méně významný (pán, mladší, podřízený). Dobře se to dá zapamatovat, protože první odkrývá karty méně společensky významná osobnost, což je logické. Představování může být dvojího druhu:
- Přímé
- Nepřímé, zprostředkované
Dříve bylo nemyslitelné, že by mohlo proběhnout osobní představování pouze mezi čtyřma očima, vždy tam musel být zprostředkovatel. Dnes se již můžeme představit úspěšně sami, ovšem v některých zemích je stále lepší najít si prostředníka. Měla by to být osoba, kterou oba dva znají, nicméně i prostředník musí dodržovat pravidlo přednosti, a tak i on nejdříve představí osobu méně společensky významnou, a až potom tu významnější. Ve smíšené skupině představujeme nejprve dámám dámy, poté dámám představíme pány, pánové se poté představí sami.
Před samotným představováním se musíme ovšem otázat, jestli se smíme představit: Když dovolíte, rád bych se představil... nebo Smím se představit, jmenuji se.... Při představování stojíme (kromě sedících v řadě, například v divadle, a velmi starých či nemocných lidí), díváme se protějšku do očí (žádné neprůhledné brýle), představovaný pán se může lehce uklonit, dáma usmát. Prostředník (pokud nějakého máme) nás představí jménem a i titulem podle situace (pokud máme více titulů, uvede jen ten nejvyšší), může také uvést nějakou další informaci, aby nám ulehčil pozdější konverzaci. Ihned po osobním představení obvykle následuje podání ruky, které se také řídí pravidly. Představený pán může dodat: Teší mne, že vás poznávám. Dáma však říká pouze Dobrý den, nic o těšení! Při představování mluvíme přiměřeně nahlas, nehuhláme ani nedrmolíme. Pokud přesto nerozumíme druhému jeho jméno, klidně požádáme o zopakování.
Představování podle Ladislava Špačka
