Druhá světová válka

Obsah

Druhá světová válka (Pakt Riebbentrop-Molotov)
1. fáze války (1.9. 1939 – červen 1941) (Útok na Polsko, Boj o Skandinávii, Západní tažení, Bitva o Británii, Severní Afrika, Balkán, USA)
2. fáze války (Obléhání Leningradu, Válka v Tichomoří, Severní Afrika)
3. fáze ( 1943 ) - přelom ve válce (Ruská fronta, Itálie)
4. fáze (1944 - počátek 1945) (Západní fronta, Válka v Tichomoří, Východní fronta, Jižní fronta)
5. fáze (1945) – konečná porážka fašismu (Evropa, Diplomatická jednání, Tichomoří)
Protektorát
Protinacistický odboj (Domácí odboj, Zahraniční odboj, Dílčí úspěchy zahraničního odboje)
Osvobození Československa (Situace na Slovensku, Situace v Čechách)
Vlasovci

Důsledky druhé světové války (Rozpad koloniálního systému, Norimberský proces, Mezinárodní tribunál v Tokiu, OSN, Důsledky 2. světové války na Československo, Vyhnání Němců z Československa, Trumanova doktrína, Marshallův plán)

Druhá světová válka

Pakt Riebbentrop-Molotov

Joachim Riebbentrop, Vjačeslav Molotov

Hitler chtěl SSSR dočasně vyřadit ze seznamu svých nepřátel

Německo-Sovětská smlouva o neútočení - podepsána v Srpnu 1939, obsahovala tajné dodatky o napadení Polska

Fáze války:

1. 1.9. 1939 – červen 1941 (útok na Polsko – napadení SSSR)
2. červen 1941 – leden 1943 (do stalingradské bitvy + boje v Tichomoří)
3. rok 1943 (definitivní protiofenziva)
4. 1944 – začátek 1945 (otevření 2. fronty a osvobozování zemí od okupantů)
5. 1945 - závěrečná fáze války, porážka fašismu

1. fáze války (1.9. 1939 – červen 1941)

Útok na Polsko

1.9.1939 – německý útok na Polsko bez vyhlášení války

3.9.1939 – Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu (+ Austrálie, Kanada, Indie, Nový Zéland), USA zůstalo neutrální

taktika tzv. bleskové války - Blitzkrieg

17.9. 1939 – vpád sovětské Rudé armády do Polska

v říjnu padla Varšava (bránila se asi 14 dní, starosta ihned popraven)

podzim 1939 - expanze SSSR do pobaltských republik (červen 1940 násilné připojení Litvy, Lotyšska a Estonska k SSSR)

1939-březen 1940 - sovětsko-finská „zimní“ válka (SSSR získalo pouze oblast Karelské šíje)

podivná válka – Francie a Velká Británie nepomohly Polsku vojensky - pasivní, vyčkávací taktika, „válka vsedě“ - Sietzkrieg, blokáda Německa, propagační letáky proti Německu

Boj o Skandinávii

1939 - německý útok proti Dánsku a Norsku (plán Wesser) – norští kolaboranti, pomoc nacistům - Vidkun Quisling, boje o přístav Narvik – generál Dietel

8.6.1940 - Norsko pod okupační správou, Švédsko neutrální (železná ruda Německu)

Západní tažení

10.5.1940 – německý útok na Nizozemí, Belgii a Lucembursko - hlavní cíl byla Francie, plán Fall Gelb, pomoc britských vojsk v Belgii

ve Velké Británii změna premiéra - Churchill - zastánce boje proti Hitlerovi až do úplného vítězství), neúspěch, evakuace na britské ostrovy z přístavu Dunkerque

10.6. 1940 – vyhlásila válku Francii Itálie (Mussolini) - kritická situace pro Francii (minis. předsedou maršál Pétain)

14.6. 1940 – vstup německých vojsk do Paříže

22.6. 1940 - tvrdé podmínky příměří přijaty Francií v Compiegne ve stejném vlaku, kde příjmalo kapitulaci Německo po 1. světové válce (Hitler ho pak raději dal vyhodit do vzduchu)

hlavním městem neobsazené Francie byla Vichy - „vichystický kolaborační režim“ X generál de Gaulle - odpor k okupaci, odchod do exilu v Londýně, exilová vláda

Bitva o Británii

Velká Británie odmítla mírové podmínky - Churchill

16.7.1940 – Hitler vydal rozkaz k operaci Lvoun - Seelöwe,

Německo chtělo ovládnout vzdušný prostor kanálem La Manche a nad Velkou Británií a připravit si půdu pro invazi

srpen-říjen 1940 - letecká bitva o Anglii

RAF - Royal Air Force - (angličtí, polští, českoslovenští piloti) X Luftwaffe, Velká Británie uhájila „nebe nad Anglií“, vítězství hlavně díky radarovému systému a neschopností velení Luuftwaffe

první vážný neúspěch Německa

Severní Afrika

září 1940 – Italové napadli Egypt (strategický bod VB), zatlačeni do Libye (obsazení Tobruku Brity – gen. Klapálek)

1941 - pomoc Německa, generál Rommel - Afrika-Korps (Itálie se podřídila mocenským zájmům Německa)

Balkán

duben 1941 – Německo obsadilo Jugoslávii, Řecko, Chorvatsko (spojenci Německa “ustašovci“), Srbsko (kolaboranti- generál Nedić X partyzánská armáda

J.B. Tito, vojenská armáda – generál Michailović

USA

březen 1941- prezident Roosevelt prosadil schválení zákona o půjčce a pronájmu (pomoc Velké Británii)

2. fáze války

22.6.1941 – německý útok na SSSR (bez vyhlášení války) - operace Barbarossa

Hitler byl přesvědčen, že po dobytí SSSR Velká Británie kapituluje

3 směry německého útoku

1. severní skupina - přes Pobaltí na Leningrad
2.střední skupina - na Moskvu
3. jižní skupina - Ukrajina, Kavkaz

taktika bleskové války, Stalin zaskočen

14.8.1941 schůzka amerického prezidenta Roosevelta a W. Churchilla na křižníku u Newfoundlandu - podpis Atlantické charty (v září 1941 podepsalo i SSSR - Velká trojka, také další státy)

cíl - poražení fašismu, mír, principy vedení války, poválečné uspořádání světa

6.12.1941 – bitva o Moskvu – generál Žukov – porážka německých vojsk

1.1.1942 - Velká aliance - protifašistická, protihitlerovská koalice (SSSR, VB, USA + další státy)

jaro 1942 - německý útok na jih (odříznutí Moskvy od ropy na Kavkaze)

léto 1942 – Německo na vrcholu své moci (v Evropě čelila německým útokům jen Velká Británie)

Obléhání Leningradu

Leningrad základnou Baltské flotily, významný komunikační uzel, zbrojní průmyslové centrum

výroba oceli a lokomotiv, strategické město pro Německo

Finsko mělo zaútočit z moře, Německo ho dobyje, ale kvůli odporu sovětské armády byli nuceni Leningrad obklíčit

22. června začal útok na Leningrad, Rudá armáda nasadila letectvo, zmobilizovali armádu

na přelomu července a srpna se dostali Němci k Leningradu, Finská armáda dobyla jen svoje původní území a pak praktikovala obranou válku

8. září bylo zahájeno obléhání, Wermacht utvořil prstenec okolo Leningradu, ale v listopadu zamrzlo Ladovské jezero a Rusové na něm postavili železnici a silnici - tepna zásobování Leningradu

boje probíhaly jak na zemi, tak ve vzduchu a na moři, 12. září přišel rozkaz od Hitlera aby pouze udrželi obklíčení - očekával, že se Leningrad vzdá

v Leningradu nastal hladomor - 1 000 000 lidí zemřelo hlady, 350 000 vojáků Rudé armády zemřelo, 730 000 vojáků měl Wermacht, 930 000 měla Rudá armáda

v lednu 1942 - v lednu se Ruská armáda pokusila prolomit prstenec, pokus byl zezačátku úspěšný, ale Němci povolali tankové posily a útok zneškodnili, Němci pak chtěli obsadit východ Ladožského jezera, Finové měli překročit severní pás a setkat se na jihu s Němci, Rudá armáda nasadila letectvo a jezero uhájila

1943 - Rudá armáda se znovu pokusila prolomit prstenec - vytlačila Wermacht z jihu Ladožského jezera, podařilo se jí pak postavit železnici a zásobovat tak Leningrad potravinami

1944 - Rudá armáda po dělostřelecké přípravě tankovým útokem a leteckým bombardováním definitivně prolomila obležení Leningradu

Válka v Tichomoří

Japonsko od 1. světové války praktikovalo výbojovou politiku na Čínu, SSSR, Mongolsko, reakcí na výboje bylo embargo na Japonské dodávky železného šrotu od USA

7.12.1941 – přepadení americké základny Pearl Harbor v Tichomoří japonským letectvem (bez vyhlášení války),

admirál Nagumo - 8.12. vstup USA (i VB) do války proti Japonsku ( i Německu, Itálii)

cíl Japonska - ovládnout Tichomoří (záminka: osvobození Asie od západních kolonialistů)

boje o Filipíny, Malajsii, Indii, Cejlon, Barmu, Austrálii

květen 1942 – letecká a námořní bitva v Korálovém moři – 1. velká porážka Japonska

3.-7.6.1942 – bitva u souostroví Midway – 2. velká porážka Japonska

admirál Nimitz, rozluštění japonské šifry X generál Jamamoto, chybné operace - obrat ve válce v Pacifiku

Severní Afrika

od podzimu 1941 - boje o Egypt (Německo + Itálie X VB)

prosinec 1941 – osvobozen přístav Tobrúk (Libye), od května 1942 – boje o Suezský průplav

říjen – bitva u el-Alamejnu – protiútok Britů, obsazena Libye, generál Montgomery - zlom ve válce v Africe

listopad 1942 - operace Pochodeň (Alžírsko, Casablanca) – generál Eisenhower X gen.Rommel

leden 1943 – Casablanská konference – Churchill + Roosewelt pro bezpodmínečnou kapitulaci Německa a fašistických států (květen 1943 – kapitulace německo-italských vojsk v severní Africe)

3. fáze ( 1943 ) - přelom ve válce

Ruská fronta

září 1942 - únor 1943 – bitva u Stalingradu (Volgradu) = rozhodující, největší a nejkrvavější bitva v 2. světové válce

maršál F. Paulus X gen. Čujkov, sevření německé armády „v kleštích“ - stalingradský kotel, = obrat ve válce, ofenzíva sovětských vojsk

červenec - srpen 1943 – bitva u Kurska - největší tanková bitva 2. světové války, vítězství sovětského vojska

Itálie

červenec 1943 – vylodění spojenců na Sicílii, září 1943 – vylodění spojenců v jižní Itálii

svržena fašistická diktatura Benita Mussoliniho, státní převrat – král Viktor Emanuel III. I

říjen 1943 – Itálie vypověděla válku Německu (S a Stř. Itálie – Republica de Salo – v čele: Mussolini) Tichomoří

srpen 1942 - únor 1943 – bitva o ostrov Guadalcanal na Šalamounových ostrovech = přelom ve válce v Tichomoří ve prospěch spojenců

Diplomatická jednání - nutnost společného postupu proti nepříteli

12.11.-1.12.1943 – Teheránská konference (Írán)

tzv. Velká trojka: Roosewelt, Churchill, Stalin

dohoda o koordinovaném postupu v závěru války

do konce května 1944 - závazek invaze do Francie přes Lamanšský průliv (2. fronta v Evropě – SZ Francie, den „D“)

slib SSSR vyhlásit válku Japonsku po porážce Německa, společný postup a spolupráce po válce

4. fáze (1944 - počátek 1945)

Západní fronta

Den D - 6.6.1944 – invaze spojenců v Normandii = operace Overlord - moment překvapení

generál Eisenhower (americká a britská vojska) X maršál Rommel (silná německá armáda v oblasti Calais) - osvobození Normandie spojeneckými vojsky

srpen 1944 – vylodění amerických a francouzských jednotek na jihu Francie, rozpad německé obrany

19.8.1944 – povstání pařížského lidu, příchod vojsk Svobodné Francie - generál Charles de Gaulle

11.9.1944 – osvobození Belgie - až do května 1945 – obléhání přístavu Dunkerque (českoslovenští vojáci – Alois Liška)

krize nacistického Německa

20.7.1944 – neúspěšný pokus o atentát na Hitlera (popravy německých generálů, Rommel)

ústup německých sil na východ, opevnění Siegfriedova linie na západních hranicích Německa

září 1944 – operace u Arnhemu (Nizozemí) – pokus spojenců o obchvat, výsadková akce, ale úspěch Němců

16.12.1944 – německá protiofenziva v Dolním Sasku a v Ardenách - západní fronta prolomena, ale ústup Němců (přesun na východ, zásah amerických vojsk)

4.6.1944 – osvobozen Řím <

Válka v Tichomoří

srpen – říjen 1944 – boje o Filipíny – Japonci poraženi přes nasazení pilotů sebevrahů - kamikaze generál Douglas MacArthur – ohrožení Japonska

Východní fronta

1943/44 – letní ofenziva sovětských vojsk

březen 1943 – boje u Sokolova, listopad 1943 - osvobozen Kyjev, partyzánské boje – Ukrajina, Bělorusko

leden 1944 – ukončena blokáda Leningradu

květen 1944 – dobyt Sevastopol, Pobaltí, postup na Lvov

1.8. 1944 – povstání ve Varšavě, Zemská armáda, byla poražena, město téměř zničeno

Jižní fronta

srpen – svržen fašismus v Rumunsku

září 1944 – vyhlášena válka Bulharsku (partyzánské boje, sovětské jednotky) - přechod k protihitlerovské koalici

20.10.1944 – osvobození Jugoslávie (Bělehrad) – Titovy partyzánské jednotky+sovětská vojska

říjen 1944 - únor 1945 – boje v Maďarsku, Albánii

osvobození Řecka (západně orientovaná armáda ELAS – britské velení, obavy z politického posunu doleva)

září 1944 – kapitulace Finska (proražena Mannerheimova obranná linie), osvobozeno Norsko

Diplomatická jednání

únor 1945 – Jaltská konference na Krymu – jednání Velké trojky (podruhé)

společný postup v závěrečné fázi války

zničení fašismu, poválečné uspořádání v Německu, potrestání válečných zločinů

prohlášení o svobodné Evropě - právo osvobozených národů zvolit si demokratické instituce

5. fáze (1945) – konečná porážka fašismu

Evropa

únor – duben 1945 – ofenzíva sovětského vojska – osvobození Polska, Rakouska, postup na Berlín

duben 1945 – ofenzíva na italské frontě – pád Milána, Mussolini zajat a partyzány popraven

únor 1945 – tažení spojenců na Západě

1. osvobozeno Alsasko, prolomena Siegriedova linie, obsazena oblast Porúří (průmyslová oblast)

kobercové nálety - zničeny německé průmyslové podniky, města, železnice, Němci vytlačeni za Rýn

březen 1945 – dobyt Kolín nad Rýnem, Mohuč, Frankfurt nad Mohanem

2. obsazení severozápadu Německa – generál Montgomery – Brémy, Lübeck, k Labi

duben 1945 – závěrečný útok do nitra říše

konec dubna – setkání sovětských vojsk s americkými na Labi a s britskými u Rostocku

30.4. 1945 – Hitlerova sebevražda (podobně Himmler, Goebels, Henlein)

duben-květen – berlínská operace – sovětská armáda (generál Žukov, Koněv) X německá armáda

30.4. 1945 – dobyta budova Reichstagu v Berlíně, pád Berlína 30.5.

2.5.1945 – kapitulace Německa

potom dokončena pražská operace

Diplomatická jednání

červenec-srpen 1945 – Postupimská konference ( u Berlína) - potřetí a naposledy Velká trojka – Stalin (SSSR), Truman (USA), Churchill (vystřídal Attlee) - dohoda o poraženém Německu

odmítnut plán na rozdělení Německa, rozhodnutí o obnově jako politického celku

dočasná správa 4 mocností v okupačních zónách - sovětské, americké, britské, francouzské

v čele Spojenecká kontrolní komise

Berlín – okupován a spravován všemi 4 mocnostmi - program čtyř „D“ - demilitarizace, denacifikace, demokratizace, dekartelizace

plné odzbrojení a likvidace válečného průmyslu, likvidace nacistické strany

určena výše reparací, vymezena východní hranice Německa na Odře a Nise

severní část východního Pruska a Královec k SSSR

schváleno rozhodnutí o vyhnání Němců z Polska, Maďarska, ČSR

Rakousko rozděleno do okupačních pásem, projednána správa německých a italských kolonií

Tichomoří

únor 1945 – dobytí Filipín, vylodění Američanů na ostrově Iwodžima, Okinawa

březen 1945 – osvobozena Barma, jihovýchodní Asie, Borneo

srpen 1945 – útok na japonské ostrovy – bombardování japonských měst

6.8. 1945 – svržení atomové pumy na město Hirošima

9.8.1945 – svržení atomové pumy na město Nagasaki - útok na nevojenské cíle, demonstrace síly USA (po odmítnutí kapitulace Japonci)

8.8.1945 – SSSR vyhlásilo válku Japonsku – obsazeno Mandžusko, severní Korea, jižní Sachalin, Kurilské ostrovy

14.8.1945 – vyhlásil císař Hirohito kapitulaci Japonska, přesto boje v Tichomoří pokračovaly

2.9.1945 – konečná kapitulace Japonska podepsána na křižníku Missouri = definitivní konec války, porážka fašismu v Asii

Protektorát

29. září 1938 Mnichovská dohoda

14. března 1939 vznik Slovenského štátu a zabrání Podkarpatské rusi Maďarskem

15. března 1939 obsazeny Čechy Německem, den poté byl zřízen Protektorát

Protektorát - president a vláda byli podřízeni Německ správě a potektorovi

byla zrušena celní daň s Německem, protektorát byl totálně závislý na Říši, příprava pro anexi k Říši

nastaly konfiskace věcí, orientace průmyslu na vojenskou výrobu, totální nasazení v Německu

odpor - pouť na Říp - 30.dubna 1939, poté protiněmecké vystoupení v Praze při převozu těla K.H. Máchy na Vyšehrad

Němci brutálně rozehnali povstání (zemřel J.Opletal), na pohřbu Opletala další demonstrace

17. listopadu 1939 - Hitlerem uzavřeny vysoké školy - profesoři a studenti byli posíláni na totální nasazení a do koncentračních táborů

ilegální činnost - tisk letáků

27. května - 1942 - atentát na Heydricha - reakce vypálení Lidic a Ležáků, zavedeno "stanné právo"

340 000 občanů ČSR zahynulo pod "ochranou Říše"

armáda zrušena (jen vládní vojsko 7000 mužů), nucená práce pro Říši

Norimberské zákony - omezení Židů

kulturní život podřízen zájmům Německé propagandy

protektoři: Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Dalitz

Protinacistický odboj

Domácí odboj

Politické ústředí (PÚ)

fungovalo asi půl roku
představitelé bývalých koaličních stran, v čele: řídící výbor – Šámal, Rašín, Nečas, Richter
koordinace politického života, zpravodajská služba, prozrazeno, zatčeni gestapem, emigrace

Obrana Národa (ON)

existovala do jara 1940
nejrozsáhlejší odbojová organizace na počátku okupace
ilegální síť z bývalých důstojníků, legionářů, příslušníků Sokola, učitelé, železničáři
ústřední vedení: gen. Josef Bílý, Neumann, Vojta
„armáda v podzemí“ - obnovení republiky na principech demokratického parlamentního režimu po vítězství západních velmocí
jaro 1940 – průlom Gestapa do ON, ministerský předseda gen. Eliáš byl zapojen do PÚ, popraven Gestapem

Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ)

3. nejvýznamnější odbojové centrum, široké politické a sociální zastoupení (socialní demokraté, národní socialisté, dělníci, inteligence, českobratrské evangelické kruhy), levicové zaměření
v čele byl V. Čížek, Grňa
budování ilegální sítě po protektorátu, vlastní politický program na obnovení ČSR za pomoci Moskvy

Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD)

demokratický odbojový proud (od roku 1940), fungoval do roku 1942 (atentát na Heydricha)
program - za svobodu do nové ČSR, autor J. Fischer
návaznost na odkaz T.G.M., obnova demokratické republiky (konkrétní návrhy), Ilegální časopisy
V boj, Český kurýr, Zemský národní výbor (1939)
ilegální organizace na Moravě, centrum v Brně
zástupci hlavních odbojových sil, pozatýkáni a popraveni

Komunistický odboj

přímo navazovala na činnost politické strany KSČ
řízeno z Moskvy – v pokynech z Moskvy se nepočítalo s obnovením ČSR, převzetí moci komunisty

Další formy odboje

vznik Národního souručenství
převoz ostatků K. H. Máchy na Vyšehrad
vzpomínka na upálení Jana Husa
národní pouti (léto 1939 – kázání na pouti u sv. Vavřinečka u Domažlic)
30.9.1939 – bojkot pražské tramvajové dopravy
28.10.1939 – demonstrativní oslavy výročí vzniku ČSR - zastřelen dělník V. Sedláček, smrtelně zraněn student Jan Opletal
15.11.1939 – pohřeb Jana Opletala, nové studentské demonstrace
17.11.1939 – přepadení VŠ kolejí (9 studentů popraveno, 1200 do koncentračních táborů) uzavření VŠ, nepostižitelné sabotáže, kulturní odboj, zpravodajská činnost (zprávy do Londýna)
„Tři králové“ - bývalí důstojníci - Josef Balabán, Josef Mašín, Václav Morávek

Zásahy proti odboji

21.9.1941 – příchod R. Heydricha - likvidace domácího odboje, politika „cukru a biče“ - 1. heydrichiáda
27.9.1941 – vyhlášeno stanné právo, vlna zatýkání (A. Eliáš, J. Havelka), stanné soudy – popravy, strach, pasivita
27.5.1942 – atentát na Heydricha v Praze-Kobylisích
2 českoslovenští parašutisté - Jan Kubiš, Jozef Gabčík - skupina Anthropoid
upevnění mezinárodní pozice ČSR, ale období teroru, represe, ortely smrti - období 2. heydrichyády
10.6.1942 – vyhlazení obce Lidice u Kladna
24.6.1942 – vyhlazení obce Ležáky u Chrudimi

Zahraniční odboj

krize československé státnosti

3 hlavní záchytná centra exulantů - Polsko, Francie, USA a Jugoslávie, VB, SSSR

Francie

Československý národní výbor – reprezentace československého zahraničního odboje v Paříži
cíl - uznání Francií jako exilová vláda, nepodařilo se (Francie v té době byla již okupována Říší)
2.10.1939 – vytvoření československých zahraničních vojenských jednotek

Velká Británie

léto 1939 – hlavní centrum československého exilu v Londýně
J. Šrámek, R. Bechyně, Jaroslav Stránský, H. Ripka, vysocí důstojníci – Rudolf Viest, František Moravec
československý vyslanec ve Velké Británii – Jan Masaryk

SSSR

zahraniční centrum komunistů v Moskvě - Klement Gottwald, Václav Kopecký, Jan Šverma
nepočítali s obnovou ČSR, útoky na prezidenta Beneše, na londýnský exil
červen 1939 – zřízen komunistický sekretariát v Paříži - „pařížské byro“
jaro 1940 – hlavou československého zahraničního odboje Eduard Beneš

Dílčí úspěchy zahraničního odboje

17.11.1939 – uznala Francie Československý národní výbor jako představitele Čechů a Slováků v zahraničí (v prosinci 1939 i Velká Británie)

21.7.1940 – Velká Británie uznala československou vládu jako prozatímní

Státní rada československá - poradní orgán prezidenta, nahrazovala parlament, E. Beneš

předseda prozatímní vlády – Jan Šrámek, ministr zahraničí – Jan Masaryk, ministr národní obrany – Sergej Ingr

18.7.1941 - jednání s Velkou Británií o uznání Československé republiky

uzavření úmluvy o vzájemné pomoci ve válce mezi ČSR a SSSR v Londýně - definitivní uznání čsl. zahraniční vlády v Londýně, souhlas SSSR k utváření samostatných čsl. vojenských jednotek na sovětském území - vzniká první samostantný československý prapor z iniciativy Helodora Píky (v 50. letech souzen v ČSSR), další jednotky v Buzuluku - generál Richard Tesařík

protihitlerovská koalice přijala osvobození a obnovení ČSR jako jeden z válečných cílů

16.12.1941 – „Prohlášení válečného stavu mezi ČSR a státy, které jsou ve válce s VB, SSSR, USA“ - ČSR členem protihitlerovské koalice

1.1.1942 – 26 států podepsalo Washingtonskou deklaraci (také ČSR), vznik Spojených národů

konec září 1942 – mnichovská dohoda prohlášena za od počátku neplatnou – Charles de Gaulle

12.12.1943 – uzavření československo-sovětské smlouvy - zabezpečení ČSR do budoucna, vzájemné nevměšování do vnitřních záležitostí

prosinec 1943 – jednání Beneše s představiteli KSČ v Moskvě - dohoda o spolupráci mezi londýnským a moskevským odbojovým centrem v době války

dohoda o budoucím uspořádání obnovené ČSR, ústupky vůči vedení KSČ, nárůst vlivu komunistů

Osvobození Československa

Situace na Slovensku

konec 1943 – hroucení vnitřní stability slovenského režimu, krize klerofašistického režimu

demokratičtí občané byli proti totalitnímu způsobu vlády

Formy odboje

ilegální ÚV KSS (Gustáv Husák)

1943 – Vánoční dohoda – program odboje, komunisté, agrárníci

vznik Slovenské národní rady (SNR), Demokratický klub, sociální demokraté

od dubna 1944 – Ján Golián (velitel Vojenského ústředí), pro obnovu ČSR, příprava ozbrojeného povstání (taktika klamání Tisa, partyzánské oddíly, výsadky ze SSSR)

Slovenské národní povstání

29.8.1944 – povstání v Bánské Bystrici

1.9.1945 – Deklarace slovenského národa

vyhlášeno obnovení společného státu Čechů a Slováků, SNR převzala politickou moc

chtěli otevřít karpatské průsmyky, nerozhodnost, dezorientace - neúspěch

vojenský význam povstání – politický a morální význam, v době povstání vázalo několik německých divizí

1944 – 1945 – hromadné vraždění slovenského lidu oddíly Hlinkových gard

8.9. - 27.11. 1944 – karpatsko-dukelská operace - postup Rudé armády a 1. československého armádního sboru na Slovensko

gen. Jan Kratochvíl, Ludvík Svoboda - velké oběti v bojích o Duklu, osvobozena část východního Slovenska

Situace v Čechách

stanovení demarkační čáry Linec-České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary-Saská Kamenice

zastavení amerických vojsk (USA potřebovalo pomoc SSSR v Tichomoří)

dohoda mezi gen. Eisenhowerem a velením Rudé armády

obsazení Prahy Rudou armádou - základ příštího sovětského vlivu

polovina dubna 1945 – 3. americká armáda došla k západní hranici ČSR, gen. G. S. Patton [petn]

18.4. 1945 – vstoupila americká armáda na československé území

25.4. 1945 - kapitulace Aše, dobytí Chebu

5. - 7. 1945 - postup na dohodnutou demarkační linii v jižních a západních Čechách

gen. Patton připraven porušit zákaz a poslat jednotky na pomoc Praze, ale potřeboval žádost o pomoc z Prahy od České národní rady (zájmy Moskvy hájili čeští komunisté)

České květnové povstání

povstání vypukla spontánně po celé republice (Přerov, Nymburk, Poděbrady, Kladno)

5.5. 1945 – pražské květnové povstání - Česká národní rada, předseda Albert Pražák

vliv vedení KSČ, Josef Smrkovský

Vojenské velitelství Velké Prahy, v čele Karel Kutlvašr

ovládnutí budovy rozhlasu, stavba barikád (pomoc Vlasovců), velké ztráty na životech

8.5. 1945 – dohoda ČNR s německým velením o kapitulaci německých jednotek

9.5. 1945 – příchod sovětských vojsk do Prahy

z Košic do Prahy přešla československá vláda, obnova Československé republiky

březen 1945 – rozhovory mezi představiteli československé londýnské a moskevské emigrace

vytvořena nová vláda - v čele Zdeněk Fierlinger (čsl. vyslanec v SSSR, vliv komunistů)

5.4. 1945 – programový dokument - Košický vládní program

neobnovení liberálně-demokratického režimu v ČSR
úzké sepětí se SSSR, vybudování armády podle SSSR
zestátnění klíčového průmyslu, bankovnictví
povolena existence jen čtyř vybraných politických stran
konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců, kolaborantů
Zklamání z nenaplnění cílů domácího odboje
ne sociální a demokratický stát, ale režim „lidové demokracie“

Vlasovci

Andrej Andrejevič Vlasov se narodil roku 1900

v roce 1919 vstoupil do Rudé armády, získal si tam duvěru Stalina

obdržel Řád druhého praporu

22.6.1941 zaútočilo Německo na SSSR, zůčastnil se tam obrany Moskvy (Řád Rudé hvězdy)

v březnu ho Stalin jmenoval velitelem druhé armády, která měla osvobodit Leningrad, nepodařilo se mu to a byl zajat

začal pracovat proti Stalilnovi a bolševismu

vytvořil ROA, armádu z ruských válečných zajatců, velitelem ROA byl Sergej Buňačenko, armáda byla neukázněná, němci je chtěli zrušit

poté obrátili proti Němcům a začali pomáhat Čechům, postavili se do čela Květnového povstání českého lidu

Vlasovci byli proti bolševismu, to se České radě nelíbilo, pak raději z Prahy odešli

ta malá část lidí, kteří se dostali do zajetí Americké armády, byla navrácena zpět do Ruska

hlavní představitelé ROA pověšeni jako zdrádci

Důsledky druhé světové války

změna politické mapy světa - v některých státech se dostala k moci levice (Francie, Itálie, Východní blok)

komunistické státy kontroloval SSSR, na západě mělo vliv USA (finanční podpora, vojenské zásahy proti agresorům)

mezi supervelmocemi SSSR a USA došlo k tzv. Studené válce (Afgánistán, závody ve zbrojení, vesmírný program)

potrestání válečných zločinců - Norimberský proces, Tribunál v Tokyu

dekolonizace

vznik OSN

Rozpad koloniálního systému

dekolonizace

probíhala ve třech fázích

První fáze
- 1945 – 1950
- Indie, Čína, Indonésie
Druhá fáze
- 1950 – 1960
- francouzské území 1960 - "rok Afriky" - samostatnost 18ti afrických států
- dramatický vývoj v JARu (Britské území) - 1961 samostatnost
- dlouho problém apartheidu (rasové nesnášenlivosti), uklidnění až za Nelsona Mendely
Třetí fáze
- 1960 – 1970
- Asie a Jižní Amerika

negativa - vysoká negramotnost, konec podpory od vůdčích států (kolonizátorů)

Norimberský proces

soudil celkem 3 druhy válečných zločinů, vedl ho mezinárodní vojenský tribunál (vznik v srpnu 1945 v Norimberku) - válečné zločiny, zločiny proti míru a zločiny proti lidskosti

Göring - dočkal se rozsudku, ale nechtěl být popraven oběšením - spáchal sebevraždu, Herman Frank, Joachim von Riebentropp, Dönitz

bylo souzeno 24 lidí, 12 jich bylo popraveno, byly souzeny také organizace, byly odsouzeny jako zločinecké a byly rozpuštěny, další soudy pak probíhaly dodatečně

Mezinárodní tribunál v Tokiu

začal na jaře 1946, skončil v listopadu 1948

soudil 28 lidí, udělil 7 trestů

japonský císař Hirihito se války přímo nezůčastnil - zůstal v čele císařství, ale jeho moc byla omezena

OSN

Organizace spojených národů - založena 1945 v San Francisku

50 zakládajících států, navazovala na Společnost národů, ta vznikla 1919, zanikla de facto 1939, de jure 1946

Důsledky 2. světové války na Československo

ztráta Podkarpatské rusi, vyhnání Němců, asi 360 000 obětí na životech, z toho asi 200 000 židů, materiální škody, orientace na SSSR, pozdější změna režimu, zisk Těšínska

Vyhnání Němců z Československa

Němci byli v Sudetech už od dob Přemysla Otakara I.

vztahy s Německou menšinou se po Mnichovské dohodě zhoršily, v průběhu Druhé světové války ještě více rostla

Benešovy dekrety legalizovaly majetkové konfiskace, zbavení občanství, nucené práce pro Němce a Maďary, pracovní tábory pro Němce, zrušení německých institucí a škol

1940 - dekrety vytvářely československou exilovou vládu, 1945 - dekrety kromě jiných zákonů o znárodnění rozhodly o zrušení českoslovenkého státního občanství etnickým Němcům a Maďarům a konfiskací jejich majetků - avšak vyhnání nebylo nařízeno Benešovými dekrety

důvody vyhnání bylo přijetí principu kolektivní viny Němců, Mnichovská dohoda, válečné zkušenosti s SS a Gestapem

snaha dosáhnout etnické čistoty, odněmčení, velmoci sohlasily s odsunem, pokud bude probíhat humánně

první fáze (živelná) - útěk byl mnohdy organizovaný a transportu obyvatel se ujaly říšské orgány, ne všichni však odešli, mnohdy nastalo vyhošťování a vysídlování v masovém měřítku, zatýkání, vraždy, loupení, pochody smrti (z Brna), vznik táborů pro Němce (Lešany u Benešova, Malá pevnost Terezín), kruté zacházení, znásilňování, nemoce

tajemník E.Beneše - "Vyžeňtě a pobijte jich po skončení války co nejvíce"

byl jim zabaven veškerý nemovitý a většina movitého majetku

Postupimská konference - druhá fáze - velmoci uznaly požadavek odsunu Němců, ale s požadavkem humánního zacházení

v třetí fázi se vycházelo ze sěmrnic vlády, odsuny probíhaly organisovaně, Němci byli transportováni do Bavorska, Němečtí antifašisté mohli v Čechách zůstat, ale raději sami odcházeli

z Československa bylo vyhnáno asi 3 000 000 Němců

důsledky odněmčení - zanikly celé vesnice, rozvinutý průmysl se utlumil, mnoho půdy přestalo být obhospodařováno (Sklenářovice - Stassendorf), zanikly kulturní zvyky

třetí fáze - příbuzní mohli odejít za svými vyhnanými rodinami

Trumanova doktrína

president Harry Truman vydal v roce 1947 Trumanovu doktrínu

doktrína o zadržování komunismu - USA chtěly všemi prostředky šíření myšlenek komunismu do dalších zemí

vystoupení proti mocenským zájmům SSSR

Marshallův plán

George Marshall - ministr zahraničních věcí USA - plán hospodářské pomoci válkou zdevastovaných států bez rozdílu (i SSSR)

byl vyhlášen v červenci 1947, navazoval na poválečnou pomoc USA

východní státy na nátlak SSSR pomoci USA nevyužily (Polsko a ČSR chtěly, ale musely to odvolat)

USA poskytly evropským státům nevratnou půjčku 3 mld dolarů, dále materiální pomoc (stroje, suroviny, spotřební zboží), půjčky

nějaká materiální pomoc směřovala i do Japonska, ale ne v rámci Marshallova plánu

celkem USA poskytla Evropě kolem 17 mld dolarů mezi lety 1948 - 1952

nejvíce ji využilo Německo, Francie, Anglie a Itálie

Druhá světová válka

Obsah