Dějiny lidstva

Obsah

Pomocné vědy historické

  • Úvod do studia dějepisu
  • Paleografie
  • Epigrafika
  • Diplomatika (Abeceda k diplomatice)
  • Chronologie
  • Heraldika (Vývoj státního znaku)
  • Sfragistika
  • Metrologie
  • Numismatika
  • Genealogie
  • Kastelogie (Počátky českých hradů)
  • Historiografie (Baroko, Osvícenství, 20. století, Marxistické dějepisectví)

    Historie Hradce Králové

  • Hradec Králové v pravěku a středověku
  • Husitská doba
  • Pohusitská doba
  • Hradec Králové jako pevnost
  • Rozmach Hradce Králové
  • Hradec Králové za okupace
  • Hradec Králové po 2. Světové válce

    Pravěk

  • Vznik a vývoj člověka v pravěku
  • Doba kamenná (Paleolit, Mezolit, Neolit, Chalkolit, Eneolit)
  • Doba bronzová (Starší doba bronzová, Střední doba bronzová, Mladší doba bronzová)
  • Doba železná (Období halštatské, Období laténské)

    Starověk

  • Vznik starověkých říší východu
  • Mezopotámie
  • Sumerové
  • Akkadská říše
  • Asyrská říše
  • Babylónská říše (Starobabylonská říše, Středobabylonská říše, Novobabylonská říše)
  • Chetitská říše
  • Egypt (Archaické období, Stará říše, Střední říše, Nová říše, Pozdní Egypt, Kultura Egypta)
  • Persie
  • Indie (Harappská kultura, Magadhská říše, Maurijska říše)
  • Čína (Období válčících státu, Dynastie Čchin, Dynastie Chan
  • Kykladské ostrovy
  • Mínojská civilizace
  • Mykény
  • Periodizace řeckých dějin
  • Archaické období v Řecku (Formy politického zřízení)
  • Velká řecká kolonizace
  • Sparta
  • Athény
  • Klasické řecké období (I. Řecko - Perská válka, II. Řecko - Perská válka, Athénský námořní spolek, Důsledky vítězství Řeků nad Peršany)
  • Peloponéská válka (1.Archidámova válka, 2.Druhá fáze)
  • Thébská hegemonie
  • Makedonská hegemonie (Přípravy na tažení do Persie, Tažení do Persie)
  • Kultura řecké antiky (Náboženství, Architektura, Sochařství, Jazyk, Eposy, Lyrika, Divadlo, Řečnictví, Dějepisectví, Věda, Filosofie, Přírodní vědy, Lékařství)
  • Řím (Řím)
  • Doba královská
  • Doba římské republiky (Politické zřízení, Ovládnutí Itálie)
  • Punské války (1. Punská válka, 2. Punská válka, 3. Punská válka, Makedonské války)
  • Krize Římské republiky (Pozemkové reformy bratří Gracchů, Politické strany v Římě, Válka se spojenci, Spartakovo povstání)
  • První triumvirát (Caesarova diktatura)
  • Druhý triumvirát
  • Římské impérium za principátu (Octavianus Augustus)
  • Julijsko-claudijská dynastie
  • Flaviovci
  • Adoptivní císaři
  • Krize římského impéria (Vojenští císaři, Řím za dominátu, Zánik západořímské říše)
  • Kultura v antickém Římě (Filozofie, Literatura, Architektura, Náboženství)

    Středověk

  • Středověk (Barbaři a římské dědictví, Křesťanství a římská církev na počátku středověku, Barbanizace západní Evropy)
  • Stěhování národů (Periodizace středověku, Stěhování národů)
  • Raný Středověk (Složení obyvatelstva)
  • Franská říše
  • Byzantská říše
  • Arabská říše (Arabská kultura, Arabská architektura)
  • Vznik Anglie
  • Vznik Francie
  • Itálie po rozpadu západořímské říše
  • Vznik Svaté říše římské (Boj o investituru)
  • Vznik Polského státu
  • Vznik Uherského státu
  • Vzdělanost a umění v raněstředověké Evropě (Architektura)
  • Vznik českého státu (Sámova říše)
  • Velkomoravská říše (Mojmír I., Rastislav, Svatopluk, Kultura Velké Moravy)
  • Počátky českého státu
  • Přemyslovci
  • Slavníkovci
  • Vrcholný feudalismus v Evropě (Raně středověká církev, Patriarchát, Složení obyvatelstva)
  • Boj o investituru
  • Křížové výpravy (Výpravy do Palestiny, Hospodářské důsledky výprav)
  • Svatá říše římská (Friedrich I. Barbarossa, Jindřich VI., Friedrich II., Rudolf Habsburský)
  • Středověká Anglie (Jindřich II. Patagenet, Richard I. Lví Srdce, Jan Bezzemek)
  • Středověká Francie
  • Itálie ve středověku (Vznik městských republik, Benátky a Janov, Miláno, Florencie, Papežský stát)
  • Gotika
  • Český stát ve vrcholném středověku (Vladislav II., Konrád II. Ota, Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III., Rudolf Habsburský, Jindřich Korutanský, Jan Lucemburský, Kultura)
  • Stoletá válka (1. Etapa, 2. Etapa, 3.Etapa, Vliv Stoleté války na život v Anglii, Vliv Stoleté války na život ve Francii)
  • Španělsko ve středověku (Reconquista, Kastilie, Vznik Španělska)
  • Kyjevská Rus (Kníže Rurik, Oleg, Kníže Vladimír I. Svjatoslavovič, Jaroslav Moudrý, Vladimír II. Monomach)
  • Zlatá horda (Kultura)
  • Rusko ve středověku
  • Polsko-litevský stát
  • Lucemburkové na českém trůně (Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV.)
  • Krize středověké společnosti v Čechách (Církev)
  • Reformační hnutí (John Wyclif, Husovi předchůdci, Mistr Jan Hus, Koncil v Kostnici)
  • Husitství (Husitské svazy)
  • Průběh husitské revoluce (1. Křížová výprava, 2. Křížová výprava, 3. Křížová výprava, 4. Křížová výprava, 5. Křížová výprava, Církevní koncil v Bazileji, Jan Roháč z Dubé, Příčiny husitských vítězství, Kultura doby husitské)
  • Doba pohusitská (Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek)
  • Doba poděbradská (Jiří z Poděbrad, Mírová unie, Rozkvět hospodářství, Konflikt s papežem)

    Novověk

  • Renesance (Rozvoj vědy, Architektura, Výtvarné umění, Raná renesance, Vrcholná renesance, Pozdní renesance)
  • Zámořské objevy (Portugalsko, Vývoz z kolonií, Španělsko, Kryštof Kolumbus, Důsledky zámořských objevů)
  • Reformace v Německu (Reformace, Martin Luther, Luteráni, Německé slezské války)
  • Reformace ve Švýcarsku (Jan Kalvín, Ulrich Zwingli)
  • Vývoj nekatolíků v Čechách (Jednota bratrská, Novokřtěnci)
  • Protireformace (Jezuité)
  • Reformace ve Francii (Jindřich Navarrský)
  • Španělsko v 16. století (Karel I., Filip II.)
  • Revoluce v Nizozemí (První fáze, Druhá fáze, Třetí fáze)
  • Anglie za Tudorovců (Jindřich VIII., Anglikánská církev, Eduard VI., Marie I. Tudorovna, Alžběta I., Marie Stuartovna)
  • Anglie za Stuartovců (Jakub I. Stuart, Karel I. Stuart)
  • Anglická revoluce (První občanská válka, Druhá občanská válka, Období republiky, Cromwellova diktatura)
  • Jagellonci na českém trůně (Vladislav Jagellonský, Olomoucká smlouva, Hospodářská situace, Ludvík Jagellonský, Vladislavská gotika)
  • Habsburkové v době předbělohorské (Ferdinand I. Habsburský, Maxmilián II. Habsburský, Rudolf II. Habsburský, Matyáš Habsburský)
  • Třicetiletá válka (Válka Česká, Válka Falcká, Válka Dánská, Válka Švédská, Válka Švédsko-rancouzská, Důsledky Třicetileté války)
  • Baroko (Architektura, Malířství, Sochařství, Literatura, Hudba)
  • Habsburská monarchie po Třicetileté válce (Leopold I., Nevolnická povstání, Josef I., Hospodářská situace, Karel VI.)
  • Osvícenství
  • Francie v 17. století (Jules Masarin, Ludvík XIV., Války o dědictví španělské)
  • Rusko za vlády Romanovců (Petr I. Veliký, Úsilí o přístup k moři, Petr III., Kateřina II. Veliká)
  • Vznik Pruska (Friedrich I., Friedrich II. Veliký)
  • Války o Rakouské dědictví (První slezská válka, Druhá slezská válka, Sedmiletá válka)
  • Zánik Polska (První dělení Polska, Druhé dělení Polska, Třetí dělení Polska)
  • Habsburská monarchie 18. století (Marie Terezie, Reformy správní, berní a soudní, Josef II., Leopold II., Počátky národního obrození)
  • Vznik Spojených států amerických (Jiří III. Hannoverský, 1. kontinentální kongres ve Filadelfii, 2. kontinentální kongres ve Filadelfii, 1. fáze, 2. fáze, Vývoj USA po válce)

    Moderní dějiny

  • Velká francouzská revoluce (Ludvík XV., Začátek revoluce, „Deklarace práv člověka a občana“, Období konstituční monarchie, Období republiky, Jakobínská diktatura, Období vlády Direktoria)
  • Napoleonské války
  • Vídeňský kongres (Uznání hranicí, Vznik nových společenství)
  • Revoluce v Belgii
  • Červencová revoluce ve Francii
  • Itálie v roce 1848 (Sjednocení Itálie)
  • Revoluce v německých zemích
  • Druhé císařství ve Francii
  • Průmyslová revoluce (Nové technické vynálezy, Doprava, Šíření průmyslové revoluce v Evropě, Sociální důsledky průmyslové revoluce)
  • Revoluce v Habsburské monarchii (Revoluce v Čechách, Revoluce v Rakousku, Revoluce v Uhrách, Bachův absolutismus, Únorová ústava, Rakousko-uherské vyrovnání, Politické strany)
  • Občanská válka v USA
  • Anglie před první světovou válkou
  • Imperialismus a kolonialismus (Britsko - Francouzské soupeření o Afriku)
  • Rusko za posledních Romanovců
  • Mezinárodní vztahy před první světovou válkou (Francouzsko-Německé nepřátelství, Německo-Anglické námořní zbrojení, Balkánské války, Spor o Balkán, Vytváření spolků)
  • První světová válka (První fáze - 1914, Druhá fáze - 1915, Druhá fáze - 1916, Třetí fáze - 1917, Čtvrtá fáze - 1918, Versaillsko-wahingtonský mírový systém, Vznik Společnosti národů, Vznik Malé dohody)
  • Únorová revoluce v Rusku a vznik SSSR
  • Vznik Československé republiky
  • Boj o konečnou úpravu hranic
  • Tomáš Baťa
  • Důsledky 1. světové války v Evropě
  • Velká hospodářská krize
  • Vojenské konflikty v Číně
  • Nástup fašismu v Československu
  • Druhá republika
  • Itálie po roce 1918 (Nástup fašismu v Itálii, Válka v Etiopii, Fašismus)
  • Německo po roce 1918 (Německá krize v roce 1923, Nástup fašismu v Německu)
  • Občanská válka ve Španělsku
  • Politika ústupků Francie a Velké Británie
  • Druhá světová válka (Pakt Riebbentrop-Molotov)
  • 1. fáze války (1.9. 1939 – červen 1941) (Útok na Polsko, Boj o Skandinávii, Západní tažení, Bitva o Británii, Severní Afrika, Balkán, USA)
  • 2. fáze války (Obléhání Leningradu, Válka v Tichomoří, Severní Afrika)
  • 3. fáze ( 1943 ) - přelom ve válce (Ruská fronta, Itálie)
  • 4. fáze (1944 - počátek 1945) (Západní fronta, Válka v Tichomoří, Východní fronta, Jižní fronta)
  • 5. fáze (1945) – konečná porážka fašismu (Evropa, Diplomatická jednání, Tichomoří)
  • Protektorát
  • Protinacistický odboj (Domácí odboj, Zahraniční odboj, Dílčí úspěchy zahraničního odboje)
  • Osvobození Československa (Situace na Slovensku, Situace v Čechách)
  • Vlasovci
  • Důsledky druhé světové války (Rozpad koloniálního systému, Norimberský proces, Mezinárodní tribunál v Tokiu, OSN, Důsledky 2. světové války na Československo, Vyhnání Němců z Československa, Trumanova doktrína, Marshallův plán)
  • Počátek studené války (Západní blok, Východní blok)
  • Berlínská krize (Vyhlášení Spolkové republiky Německo, Vyhlášení Německé demokratické republiky)
  • Korejská válka (Jižní část, Severní část, Průběh války)
  • Stalinova diktatura (Krize v SSSR, Hladomor na Ukrajině, Stalinův kult osobnosti, Političtí vězni a gulagy)
  • Jugoslávská roztržka
  • Destalinizace
  • Vznik NATO a Varšavské smlouvy (Vznik NATO, Varšavská smlouva)
  • Poválečný vývoj v ČSR (Košický vládní program, Státoprávní uspořádání, Benešovy dekrety, Květnové volby, Vrchol vládní krize v únoru 1948, Vznik Svazu československé mládeže, Základ totalitního režimu, ČSR za stalinismu, Destalinizace v ČSR)
  • Potlačení pokusů o demokratizace ve východním bloku (Druhá berlínská krize, Polsko 1956, Maďarsko 1956)
  • Karibská krize (Neostalinismus, Brežněvova doktrína)
  • Postoj USA ke komunismu
  • Helsinská mírová konference
  • Perestrojka
  • Pražské jaro
  • Normalizace (První fáze, Charta 77)
  • Proces dekolonizace (1. fáze, 2. fáze, 3. fáze, Charakteristické znaky bývalých kolonií)
  • Vietnam (1.Indočínská válka, 2.Indočínská válka)
  • Izrael (Palestinská válka, Sinajská válka, Šestidenní válka, Jomkipurská válka)
  • Irán (První Irácko-Iránská válka, Válka v Perském zálivu)
  • Východní blok v roce 1989 (Rozpad SSSR, Německo, Rumunsko, Polsko, Maďarsko)
  • ČSSR v roce 1989 (Rozpad federace, Česká republika)

    Úvod do studia dějepisu

  • archeologie - věda, která se zabývá studiem artefaktů

    Pomocné vědy historické

    1. paleontologie - studium pravěké zvířeny
    2. paleobotanika - studium pravěkých rostlin
    3. numismatika - studium mincí
    4. heraldika - znaky, erby
    5. chronologie - vývoj měření času v minulosti
    6. diplomatika - studium listin (listiny, dopisy, psací látky)
    7. sfragistika - pečetě
    8. kasteologie - studium hradů
    9. genealogie - studium rodů (rodokmeny)
  • historie - věda, které zkoumá vývoj lidstva na základě pramenů
  • prameny - hmotné (artefakty, sídliště, pohřebiště) a písemné

    Paleografie

  • zkoumá se latina a čeština na našem území (také trochu němčina), také zkratky
  • pouze pro psané písmo (ne tištěné)
  • edice = knižní vydání písemných pramenů -> materiál se přepíše nebo se vytiskne současným tiskem
  • píše se na dřevo, kámen, kov (zvony)
  • do raného středověku se psalo na papyrus, vytlačil ho poté pergamen (ovčí nebo kozí kože)
  • pergamen sice lidé znali už 1000 let př.Kr., ale papyrus byl levnější
  • pergamen
    • italský - z vnitřní strany kvalitně opracovaný
    • středoevropský
  • texty, které už nebyly potřeba se z pergamenu vyškrabovaly a psalo se na něj znovu = palimpsest
  • papír - původně z Číny, k nám se dostal přes Araby (Španělsko a Sicílie)
  • první papírny u nás po roku 1500, do té doby se dovážel
  • zkoumají se vodoznaky
  • materiál byl drahý -> psalo se zkratkami
  • PPP - pan purkmistr, JCM - jeho císařská milost, JM - jeho milost
  • také se vypouštěla písmena - anima -> aia
  • vlastní zkratky
  • kryptografie - tajná písma - záměna pásmen za jiná, nebo za čísla
  • písmo se dělí podle toho, může-li se zapsat do dvou řádků
  • do 2 řádků - majskule, do 4 řádků minuskule
  • kapitála - v Římě - tiskací písmena
  • unciála - minuskalní
  • Karolínská minuskula - za Karla Velikého
  • gotické písmo - vyvynulo se z Karolínské minuskuly - lámavé
  • kurzíva - spojené písmo
  • bastarda - neúplná kurzíva
  • humanistické písmo - v humanismu, blíží se latince, přetrvalo 17. a 18. století
  • od 1. poloviny 19. století -> latinka
  • německé písmo - novogotické písmo - ovlivněno gotickým písmem
  • fraktura - lomené - nejen psané, ale i tištěné
  • kurent - kurzíva - písmena se psala jedním tahem, spojování písmen ve slově
  • kurent i fraktura byly zrušeny v roce 1941 - kdy se v Německu přešlo na latinku

    Epigrafika

  • věda o nápisech
  • od Afriky do současnosti
  • nápisy na stavbách (především na kostelích)
  • nápisy i na radnicích, zvonech, na kachličkách u kamen (i jiná domácí zařízení -> skříně), na zbraních, štítech, bohoslužebných náčiních, nápisy na hrobech a hřbitovech

    Diplomatika

  • nauka po listinách
  • listina - písemnost o konkrétním právním zřízení
  • zapsána podle pevných norem
  • už ve středověku -> zkoumání pravosti listin, jako věda až v 17. (18. století)
  • Bohuslav Balbín - veliký sběratel listin, dále také Dobrovský, Gelasius Dobner, František Palacký, Josef Emler
  • listina - dělí se na tři části:
  • 1. Protokol
    • invokace - vzývání jména Božího
    • intitulace - jméno vydavatele
    • inskripce - jméno příjemce (často i s pozdravem)
  • 2.Vlastní text
    • arenga - obecně sepsány důvody, proč byla listina sepsána
    • promulgace - sepsány body, pro které se obě strany dohodly
    • narace - všeobecné důvody, více konkrétnější vysvětlení
    • vlastní jádro listiny, o to tu běží
    • sankce - hrozba tomu, kdo listinu poruší (popřípadě odměna za její dovršení)
    • korobonace - způsob ověření listiny -> přivěšená pečeť
    3.Eschatochol
    • subskripce - popisy nebo vyjmenování svědků
    • datace - datum a místo
    • aprekace - Amen -> záverečná modlitba

    Abeceda k diplomatice

  • akt - neověřené písemné svěděctví o určitých předchozích právních jednání a transakcích (bez právní platnosti), na počátku vývoje diplomatiky - především církev
  • akta - písemnosti sloužící k přípravě a k provedení určitých právních a správních pořízení, počátek novověku a dál
  • blanket - nepopsaný pergamen s již přivěšenou pečetí - vydán panovníkovu pověřenci a ten na místě sepíše listinu
  • dekret - listina vydaná panovníkem bez jeho osobní účasti, vydává ji kancelář - příkaz v nějaké věci
  • diktátor - diktuje a stylizuje písemnost - nemusel to být císař
  • zhruba do 13. století je poznat, kdo to diktoval (kždý měl jiný styl)
  • diplom - panovnická listina, která se činila nárok na trvalou platnost
  • falsum - písemnost, která se vydává za něco jiného, nežli je - dodatečně se zlisinovalo právní pořízení
  • nemělo za účel člověka oklamat - zpětně se dopisovalo (i pomocí vsuvky)
  • listina vylouzená - podvrh - v kanceláři vznikne listina bez vědomí majitele jeho jménem
  • formulář - označení pro skladbu listiny (jak má být napsaná), existovaly celé stránky formulářů, dokonce i učebnice o formulářích
  • chirograf - roztřižená listina - když se jednotlivé části daly k sobě, tak to pasovalo - několik různých lidí
  • imbreviatura - u notáře -> záznam o provedeném právním pořízení, mohla se stát i podkladem ppro platnou listinu
  • ingrosátor - písař, který píše v kanceláři čistopis
  • isert - text listiny, který je vepsán do listiny následující
  • itinerář - sestavuje údaje o místě pobytu určité osoby - zjišťuje se to na základě listin
  • tímto se vyhledávají falsa - pozor na blanket
  • kancelář - instituce (úřad)
  • jsou tam osoby, které jménem jiné osoby vyřizují písemnou agendu, která je spojena s vlastníkem kanceláře
  • původně tam byly osoby duchovní -> postupně nahrazeny světskými osobnostmi
  • kancléř - představený kanceláře, často má určitou moc
  • katastr - soupis půdyz níž se vybírá daň
  • 1.katastr v Čechách - Berní rula - soupis poddanské půdy, vznikla po 30-ti leté válce, vydáno po 50. letech komunisty
  • zmodernizovány za Marie Terezie - Tereziánský katastr - eviduje i šlechtickou půdu
  • Josefínský katastr - eviduje šlechtickou i poddanskou půdu společně
  • od první poloviny 19. století -> stabilní katastr - má i katastrální mapu (indikační skicy)
  • koncept - návrh na znění čistopisu
  • konfirmace - potvrzení platnosti listiny, dělali to nástupci vydavatele té listiny
  • kopiář - opisy buď obsahu nebo celých důležitých listin
  • něměli právní platnost, přesto vznikaly falsa -> interpolace (vsuvka)
  • matrika - úřední kniha, kam se zapisují jména, která splňují požadavky evidence příslušné instituce - soupisy novoměšťanů, vojáků, universitních studentů
  • církevní matriky - sňatky, narození, úmrtí
  • patent - písemnost s obsahem pomíjivé platnosti, pečeť není přivěšena, jen přitištěna
  • regesty - výtahy z písemností - především evidují, neslouží jako podklad pro novou listinu
  • reskript - rozhodnutí panovníka, ich forma, vlastnoruční podpis (například Rudolfův majestát)
  • suplika = petice, žádost o listinu, má udělit práva nebo milost
  • plika - přehybem pergamenu zdvojenná část listiny, tudy vede dírka na prostrčení šňůrky s pečeti
  • svědek - osoba, která se účastní právního pořízení, popř. sepsání listiny
  • svědci byli psáni od nejdůležitějších až po ty nejméně důležité
  • titulář - kancelářská pomůcka, obsahuje ustálené obraty pro adresy různým důležitým osobám a institucím podle jejich společenského postavení
  • urbář - soupis příjmů odváděných vrchností

    ---


    počátky diplomatiky -> doba knížectví - knížecký archiv a církevní prostředí
  • Přemysl Otakar I., Přemysl Otakar II. - Desky zemské - přibližně 1260, původně královská, později stavovská instituce (všem svobodným lidem)
  • byly vedeny Půhonné desky zemské (trestně-právní instituce) a Trhové desky zemské (zapisování majetkových věcí, závětí)
  • u nás dochovány od r. 1541 (všechny mladší shořely)
  • Zemské desky dvorské - zemské desky pro Moravu, dochovaly se od konce 14. století
  • Městské knihy - tam byly zapsány městská práva
  • kniha psanců z města Cheb - nejstarší dochované městské knihy
  • šlechta také vedla evidenci - Gruntovní knihy, Rožnberské urbáře
  • Smolná kniha výtržnická - je tam i Jan Žižka
  • od roku 1370 se v městských knihách píše česky
  • po době Husitské je čeština stále více
  • v době Marie Terezie a Josefa II. -> čeština převládla

    Chronologie

  • řecky chronos = čas
  • věda zkoumá, jak se dělil čas
  • počátek chronologie jako vědy souvisí s gregoriánským kalendářem
  • má starší kořeny (výpočet velikonoc)
  • astrologie: den - Zěmě se otočí 1x kolem své osy, měsíc - Měsíc oběhne zemi, rok - Země oběhne slunce
  • tropický rok - doba od 1. rovnodennosti k další rovnodennosti
  • Juliánský kalendář - zaveden G.J. Caesarem
  • S65 dní a 6 hodin - zpoždění
  • v roce 1582 - reforma -> 4. října a pak reforma 13. října
  • reformu přijaly jen katolické země jako Itálie, Polsko, Portugalsko, v Čechách přijat až roku 1584
  • Anglie přijala kalendář až v 18. století, Rusko až 1918 (proto byla Říjnová revoluce v listopadu)
  • 1791 - VFR -> nový kalendář, přejmenování měsíců, 25. března začínal nový rok, ale 1. září byl také možný začátek roku
  • dělení měsíce na dny - Římský kalendář: 1. den v měsíci - kalendy, 5. den nony (až na březen, květen a červenec -> to byly 7. dny)
  • 13. den - ídy - (až na březen, květen a červenec -> to byl 15. den)
  • později podle církevních svátků - u nás svátek sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého (i jiní)
  • Kalendária - k určitým dnům připojena jména svatých
  • nekrogolium - do kalendáře se zapisovaly jména významných osob
  • pohyblivé svátky - Velikonoce 25.3. - 25.4.
  • Velikonoční neděle je po 1. jarním úplňku

    Heraldika

  • herold - osoba znalá erbovních zvyklostí
  • znak - znamení na zbroji, na štítu ovšem nejčastěji
  • vyobrazení se používá v právním, vojenském a společenském životě
  • je to druhá nejstarší pomocná věda historická (po chronologii)
  • užívání znaků je spojeno s křížovými výpravami
  • původně mohl mít znak jen šlechtic - později i instituce (města, církevní instituce) a země (znak panovníka = znak země)
  • znaky šlechtické - (alianční znaky) - původně jednoduché -> postupně se staly velmi složitými (nejčestnější místo srdeční štítek)
  • heraldika dál přežívá v církvi a ve státních znacích, také městské znaky
  • základní část znaku je štít
    • 1.normanský štít = mandlový tvar (tvar obrácené kapky)
    • 2.gotický štít - klasický tvar
    • 3.tarče - zleva výřez pro kopí, tvar spíše čtverhranný
    • 4.ženský štít - měly jej abatyše (kosočtvercový tvar)
  • pavéza se nepoužívala jako štít pro znak
  • nad štítem je helma - různé tvary, někdy ozdobena pruhy látky - fafrnochy (pokrývka za helmou)
  • základní barvy: černá, červená (plamen), modrá (nebe), zelená
  • kovy: zlato a stříbro
  • kožešiny: hermelín a popelka (veverka sibiřská)
  • nesmí přijít barva na barvu nebo kov na kov
  • základem znaku je erbovní znamení
  • a)herodské znamení - geometrické tvary, na štítu
  • b)obecná znaková znamení - vzata z přírody -> kůň (popřípadě fantastická zvířata), hradby,...
  • obecná znaková znamení se netýkají štítů
  • blasonování - popisování štítů -> začíná se z pravého horního rohu (ale jako kdybych stál za ním) a končím v levém dolním
  • církevní heraldika - vedle štítu střapce
  • biskup 6 střapců na každé straně a zelený klobouk, arcibiskup 10 střapců a také zelený klobouk, kardinál (na obrázku) 15 střapců a červený klobouk
  • kněz má jen jeden střapec a černý klobouk, opak 3 střapce ale bez klobouku

    Vývoj státního znaku

  • Svatováclavská orlice - černá na stříbrném štítě
  • od roku 1158 lev ve skoku (kráčí vpravo)
  • od Přemysla Otakara I. má lev dva ocasy a orlice je znak Přemyslovců
  • mívali jsme jako klenot 2 černá orlí křídla
  • znak Moravy - šachovnicová orlice (červeno stříbrná), hledí doprava
  • v době Rakouska-Uherska jsme měli Rakouskou orlici (na obrázku znak Habsbursko-Lotrinského rodu)
  • 1920 - vznikl nový státní znak
  • 3 varianty - malý znak -> jen lev se znaky Slovenska
  • velký znak - 8 polí - český lev, slovenský znak, podkarpatská rus
  • vydržel jen do roku 1960 - pak nahrazen rudou hvězdou nad pavézou -> heraldicky necitlivé -> neměli žádnou úctu k heraldickým pravidlům
  • 1992 - 4 pole - 2 čeští lvi, 1 znak slovenska, 1 znak moravy
  • 1993 - 4 pole - český lev, moravská orlice, slezská orlice, český lev

    Sfragistika

  • znamení a znak v hmotě schopné to uchovávat -> pečetě
  • určuje to právní nebo fyzickou osobu
  • slouží k ověřění platnosti listiny
  • souvisí úzce s heraldikou a diplomatikou
  • pečetidla jso po smrti majitele ničena
  • funkce 1. přivěšena na listině a slouží k ověření, 2. zapečetění a uzavření písemnosti před cizími zraky, 3. kvůli negramotnosti
  • později je pečeť nahrazena razítkem
  • razítko - obdélníkové, kulaté (důležitější)
  • pečetě měly nejčastěji tvar kruhu (ale i štítu)
  • velikost od 5 do 150 milimetrů
  • buly - byly oboustranné, z kovu (nejčastěji olověné) - papež a Byzanc
  • někdy i z drahých kovů, ale jádro bylo vždy olovo
  • také voskové - přírodní vosk, barviva a tmely - jednostranné
  • barvy - seřazeny podle důležitosti: červená, zelená, černá
  • slepá pečeť - přímo byla odražena do materiálu
  • pečeť - přivěšena na stuze, na provázku nebo na pruhu pergamenu -> pergamenové téčko
  • původně pečetili: panovník, šlechta, poté církev a pak i města
  • pečeti duchovních ztratily po husitských válkách váhu
  • podoby znaků drobné šlechty se dozvídáme z pečetidel

    Metrologie

  • délka, váha a objem
  • délkové míry - nebyla přesně určena, každé město mělo své míry a váhy
  • často podle části lidského těla -> coul (palec), stopa, loket, sáh (krok)
  • míra - prut
  • plošné míry - odvozování od dutých měr -> množství obilí
  • korec, strych, jitro (okr) - plocha, kterou oráč zoral za jeden den (od jitra do večera), lícha
  • nejznámější loket pražský - 59,14 cm, Vídeňský loket - 77 cm
  • míry a váhy sjednotil Přemysl Otakar II. - 1400 zapsáno do Zemských desek
  • míry: 1 loket (59,14 cm) byl 3 pídě, 1 píď 10 prstů, 1 prst 4 zrna ječmene
  • 1 míle = 365 provazců, 1 provazec (30,76 m) = 52 loktů
  • města byly mezi sebou 20 kilometrů (2 míle)
  • právo mílové - 1 míle od města se nesměla provozovat řemesla jako ve městě
  • lán = 64 jiter, 1 jitro = 3 provazce čtverečné
  • míry duté - 1 čéška = 2 hrsti, dále pak věrtel - váhy kramařské
  • za Marie Terezie se zavedly míry rakouské (dolnorakouské)
  • loket rakouský, sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 1 palec = 2,3 cm
  • duté míry - máz = 1,4 litru, žejdlík = 0,35 litru, vědro - 56 litrů, české vědro - 46 litrů, pinta - 4 žejdlíky, věrtel - 23 litrů
  • váha - libra = 0,56 kg, cent - 56 kg
  • metrický systém - pro všechny -> mezinárodní úřad pro metry a váhy
  • metr, gram, litr
  • ve Francii trvalo 40 let, než se toto podařilo prosadit, u nás 2. polovina 19. století
  • vagón - ještě za socialismu

    Numismatika

  • nauka o mincích a jiným platidlech
  • nummus - peníz
  • jako věda vzniká už v době renesance - začínají se sbírat mince
  • na počátku 19. století je to již věda
  • Středoevropská numismatika - výroba: příprava mincovního kovu (stříbro + měď), smíchaný kov se lil do forem (mokrých papírových sáčků
  • váleček se rozstříhal na jednotlivé plíšky, ty se pak vyklepaly do potřebné velikosti), vybělily se solí
  • ražení - dílo pregéřské
  • plíšek se pak položil do razidla a vyrazila se mince
  • v 15. století vznikají první razící stroje
  • mincovny v Praze, Kutná hora
  • libra - 260 mincí - už od dob starého Říma
  • v Francké říši se pak libra zvýšila na 240 denárů
  • hřivna - 200 g, za Pražského groše už 253 g
  • Denáry - již za Boleslava I., určeny pro obchod se zahraničím, vážily 1,2 - 1,3 g, stříbro 0,2 g
  • postupné snižování obsahu stříbra
  • Brakteáty - za Přemysla Otakara, váha 1 g, ryzost (0,9 g stříbra) jednostranná tenká mince
  • nalezeno mnoho druhů, jediné mince bez nápisu
  • Groš - zaveden po roce 1200, po objevení stříbra v Kutné hoře
  • reformu provedli italští úředníci, váha přes 3 g
  • parvus - 1 groš bylo 12 parvů - menší stříbrný penízek, počítal se na kopy
  • na groši bylo jméno panovníka a český lev
  • postupně se zhoršovala jakost mincí, určeno pro mezinárodní obchod
  • někdy se chtělo i více parvů za 1 groš
  • snaha razit zlaté mince, Dukáty - razil je Jan Lucemburský
  • někdy i florény - raženy podle vzoru z Florencie, 3,5 g
  • úpadek českého mincovnictví za husitských válek - Kutná hora byla katolická - musela se zřídit mincovna v Praze
  • kaléšky - razilo se ze zabaveného kostelního náčinní, fútky - z mědi
  • nebyla důvěra k českým mincím v zahraničí - razili si na ně svoje kontra značky - záruka jakosti
  • reforma za Jiřího z Poděbrad - lepší kvalita
  • Míšeňské groše - 1:2 k českým grošům, razily se v Mišni
  • Tolary - při nástupu 1. Habsburků,, razily se od 1520,,až 30g, s vysokým obsahem stříbra
  • 1548 Ferdinand I. zastavuje ražbu grošů - od té doby je základem tolar, určen pro mezinárodní obchod a větší platby
  • razily se také menší peníze - Bílý groš (2g, 1g stříbra), Malý groš (1g, 0,5g stříbra)
  • po bitvě na Bílé hoře je právo ražby mincí dáno finančnímu konsorciu - Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna - dlouhá mince - snížili jakost o 90% - státní bankrot, Albrecht z Valdštejna na tom vydělal ohromný majetek
  • poté základní jednotkou znovu tolar
  • 1750 se zavádí konveční měna - celoříšská
  • libra kolénská 233 g - 10 tolarů
  • drobné mince - krejcary - 60 do libry
  • první papírové bankovnky - bankocetle - původně dluhopisy, poukázky, které se mohly vyměnit za mince
  • 1811 - znovu bankrot, kvůli Napoleonským válkám - vydávalo se stále více bankocetlí, které nebyly kryté drahým kovem
  • 1857 - zavádí se měna zlatková - základ je 1 zlatý, z půlkilové libry
  • zřízený v části německých států, současně i měna korunová
  • 1882 - korunová měna - 2 koruny = 1 zlatý
  • mince i bankovky - nápisy nejen německy, ale i dalšími jazyky říše
  • 1919 - měnová odluka od Rakouska - Alois Rašín - koruna československá - Kč
  • Kč byla velká měna - levný import, od 1936 se projevuje inflace - kvůli investicím do armády
  • za Protektorátu zůstává koruna, ale je vázána na německou marku (oficiálně 10 korun : 1 marka, reálný kurs 1:7)
  • raženy ze zinkového plechu - korodovaly, po válce zrušena protektorátní měna
  • 1953 - měnová reforma, peníze byly vytištěny v Moskvě, do 300 kč 1:1, jinak nevýhodné kurzy, lidé přišli o peníze
  • po roce 1953 se několikrát měnily bankovky
  • původně měla být po revoluci měnová unie, ale Klaus poradil měnovou rozluku - kolkování
  • na začátku 90. let byla velká inflace, pak se ceny uvolnily

    Genealogie

  • řecky genos - rod
  • vztah, který vyplývá z rodového původu
  • vztah mezi lidskými jedinci, který vyplývá z jejich rodového původu
  • vznikla v prostředí šlechty
  • důvod pro vznik - důkaz dlouhého rodokmenu
  • Gothajský almanach - zde vycházejí rodokmeny šlechtických rodů -> pomůcka při dokazování sňatků
  • před několika lety vyšel v češtině
  • rozrod = rodokmen - zachycuje veškeré potomstvo jak ženské tak mužské
  • vývod = zjišťování předků genealogie se v českých zemích rozmohla za 2. světové války -> 5 pokolení dozadu

    Kastelogie

  • latinsky caste = hrad -> zabývá se hrady
  • hrad = opevněné sídlo feudála
  • vědou od 1. poloviny 19. století - romantismus
  • F.A.Heber - první člověk v česku, který se kastelogií zabýval - vydal několikasvazkové knihy, ale německy
  • středoškolský profesor August Sedláček - o prázdninách chodil po hradech -> mnohasvazkové dílo České hrady -> měřil je -> Co sto let, to metr zdiva dolů
  • A.Sedláček - také zakladatel české sfragistiky, zemřel ve 20. století
  • Dobroslava Menclová - 2 díly českých hradů
  • Josef Durdík - dílo České hrady
  • stavba hradu: 1. zeď, 2. vež
  • flankování - střílení na nepřítele ze strany - flankovací věže -> vystupovaly z opevnění, aby mohly ohrozit nepřítele ze strany
  • hrady se stavěly na dlouhých kopcích - ostrožně = opyš
  • nepravá ostrožina - vybíhá z kopce a pak je tam prokopaný průliv(např. Točník)
  • stínky = "zuby" na hradbách
  • brána do hradu - byla snaha udělat jich několik - (Potštejn - 6 bran)
  • vodní, blatné hrady - Švihov, Blatná
  • kdy hrady pustly - husitské války, 15. století - stavění zámků -> o hrady se nikdo nestaral, také 30-ti letá válka, od 19. století teprve snaha o ochranu hradů

    Počátky českých hradů

  • 1. Slovanská hradiště
  • nebyla jen sídlem knížat, ale v případě nebezpečí i pro obyvatelstvo
  • útočiště pro okolo žijíci obyvatele
  • Budeč (učil se zde sv. Václav, levý Hradec (sídlo Přemyslovců), Pražský hrad, Libice (995 zničeno)
  • 2. Hrady - nejstarší kamenný hrad u nás je Přimda (před 1121)
  • dále Cheb (ale tehdy ještě nebyl součástí českých zemí)
  • Pražský hrad - 1135 - kníže Soběslav II. - slaví kolem zděné hradby (ale jinak zůstává nadále vlastně hradištěm)
  • Vyšehrad, Roudnice nad Labem - románský hrad
  • 13. století - hradby v románském slohu - Landštejn, Loket, Rabí -> jádrem hradu je mohutná obdelníková věž -> obytná
  • vzniká řada hradů okolo Chebu - hrady ministeriálů
  • ministeriál - služební šlechtic (závislý na velikých feudálech)
  • Zeeberg (Ostroh), Hazlov
  • ryze český hrad = hrad s obvodovou zástavbou - Křivoklát, Bezděz (stavěl je panovník)
  • francouzský kastel (importovaný) - Týřov - má spoustu flankovacích věží , které jsou schopny střílet na nepřítele z boku a i krýt se navzájem
  • nejstarší část hradu - věž
  • donžon - obytná věž, hranatá (Landštejn, Vilkartice)
  • Rožnberk - gotická a renesanční část
  • střechy - šindel, došky (sláma - vydržela déle - až 100 let) -> těžké vzplanutí, také břidlice, střešní tašky
  • malta - písek + pálené a hašené vápno

    Historiografie

  • = dějepisectví
  • anály = letopisy - zápis věcí, které se v tom roce udály -> neuspořádané záznamy, v klášterech
  • Fuldské anály (nám nejbližší) - z města Fulda
  • legendy - život světce
  • kroniky - život země či kláštera
  • Kristiánova legenda, Kosmova kronika
  • Kosmas - vzdělaný, studoval v Lutychu, kroniku věnoval svému učiteli, měl ženu Božetěši, byl také kanovníkem sv. Vítské kapituly
  • účastnil se i diplomatických jednání -> čerpal z knížecího archivu - čerpal z: Bájné vyprávění starců (pravděpodobně profesionální vypravěči pověstí), také podle hodnověrných svědků a samozřejmě čerpal také ze svých zážitků
  • Kosmams vynechal Velkou Moravu, ačkoli o ní byl pravděpodobně informován
  • Řeckokatolíci (Konstantin a Metoděj) tehdy nebyli tak významní
  • mnoho "pokračovatelů Kosmových" -> nejznámější byl opat Garloch
  • Zbraslavská kronika - Petr Zitavský + Ota -> byli vrstevníci Dalimila
  • Vita Caroli - Karel IV. - trochu zpoveď, je tam zdůrazněna jeho idividualita (ovlivněno renesancí)
  • psáno latinsky, i pro poučení budoucí
  • Karel IV. sám dohlíží i na další kroniky - Přibík Pulkala z Radenína (byla původně latinská, pak ji Přibík přeložil i do češtiny), je tam i legenda o sv. Václavovi (jak ji napsal Václav IV., al celá kronika je málo obsáhlá
  • kronika Františka Pražského - byl to kaplan biskupa - kněz
  • kritický k Janu Lucemburskému - to se Karolovi IV. nelíbilo
  • na něj navazuje Beneš Krabice z Weitmile - kromě kroniky řídí také stavbu sv. Víta
  • dále Opat Opatovického kláštera Neplach - nic moc
  • Staré letopisy české - kroniky psané laiky (hlavně kněžími), začínají před husitskou revolucí a pokračují po celé 15. století (kališnicky laděny)
  • Husitská doba - Vavřinec z Březové - student University Karlovy, písař u Václava IV. - "Husitská kronika"
  • roky husitské revoluce
  • je protitáborská (ale zároveň proti Zikmund), z pozice Pražanů, píše konkrétně o Žižkovi
  • báseň vznešené Koruny Čeké - o vítězství u Domažlic, v latině
  • Petr z Mladoňovic - očitý svědek Husovy smrti - Relace - Husův proces v Kostnici
  • Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi - autor neznámý
  • o Husitských válkách psali i cizinci: Eneneáš Silvius Picolnini (Papež Pius II.) - v latině
  • Kronika česká - snaží se zakomponovat české dějiny do dějin světových - začlení čeké dějiny do evropských dějin
  • Renesance a Humanismus - kronika napsaná malostranským písařem Bartošem - vláda Jagellonců, Bartoš je stoupenec nekatolíků, kritizuje úpadek mravů, útočí proti české církvi (zná český překlad Eneáše)
  • Václav Hájek z Libočan - původně kališnický kněz, konvertoval poté ke katolíkům, kněz na Karlštejně, poté i děkan, kroniku napsal na objednávku české šlechty
  • použil kroniky, erbovní pověsti a Desky zemské
  • faktografii obětoval čtivosti
  • kronika se stala na dlouhou dobu jedinou kronikou (protože byla katolická)
  • rád ji četl K.H.Mácha, o Husovi psal mírně
  • vycházejí z ní všichni dějepisci (i Balbín) - věřil tomu
  • vzniká pověst o Horymírovi a Šemíkovi (pravděpodobně si to vymyslel)
  • tendenční pověst - poddaní nemají utíkat (tehdy ještě utíkali za těžbou drahých kovů)
  • Jan Blahoslav - 2. biskup Jednoty bratské, napsal gramatiku, otevřel Jednotu bratrskou široké veřejnosti, napsal spis O původu Jednoty a řádu v ní
  • Prokop Lupáč z Hlaváčova - Kalendář historický - ke každému dni napsal, co se toho dne událo, vznikla česká i latinská verze
  • Daniel Adam z Veleslavína - tisk, vydává mnohé kroniky (třeba Eneáše nebo V.H. z Libočan)
  • Václav Březan - rožmberský archivář, na pokyn Petra Voka (poslední z rodu Rožmberků) napíše Knihu Rožmberskou, dochovají se jen dva životy (životopisy)
  • Bartoloměj Paprocký z Hlohol - chtěl vytvořit rodokmeny význačných šlechtických rodů -> "Zrcadlo slavného markrabství Moravského", "Štambuch Slezský", "Diadoch"
  • Mikuláš Dačický z Heslova - Paměti - kronika jeho života, zažil Bílou horu
  • Jan Kocín z Kocinétu - studoval v Itálii, seznámil se tam s dílem Jeana Bodina, od Bodina se učil, jak hodnotit prameny z hlediska hodnověrnosti
  • historie neměla být jen návodem k jednání, ale také šlo o poznání minulosti, "Nové rozvržení veškerého práva" - výklad práva v Čechách
  • jsou tam i historické názory inspirované Bodinem

    Baroko

  • u nás spojeno s porážkou na Bílé hoře -> odchod našich elit
  • Pavel Stránský ze Zab - O státě Českém - latinské dílo, vydal ho v emigraci, přehled českých dějin, zachytil i svou současnost -> úřady, soudy, hospodářství, finance, církev
  • idea o samostatnosti Českého království -> dílo reaguje na tvrzení Habsburků, které popíralo českou státní svébytnost -> právní závislost na říši
  • Pavel Skála ze Zhoře - pocházel ze Žatce, studoval ve Wittenbergu u protestantů, oženil se se zámožnou vdovou
  • Chronologie církevní -> dějiny protestantsví, kritika pramenů - hodnotí důvěryhodnost, na rozhraní dvou věků - racio a náboženský
  • Jan Rozacius Hořovský - nekatolický kněz, doprovázel odsouzené pány na popraviště - 1621
  • Koruna neuvadlá mučedníků božích českých
  • Bohuslav Balbín - narodil se v Hradci Králové, otec brzy zemřel - vychováván matkou - našla si místo v Častolovicích
  • vystudoval u jezuitů, podílel se na rekatolizaci, na dráhu kněze ho přivedl polský kněz -> Balbín působí jako učitel na jezuitských šklách - po několika letech uklizen do Klatov - zákaz učení
  • životopis Arnošta z Pardubic, Epitore rerum Bohemicarum - výtah z českých dějin, potíže s českou cenzurou -> zákaz vydávání - podezření z přílišné lásky k českému národu - spojuje dějiny Staré Boleslavi s dějinami celých Čech
  • Historie poutních míst (Tařany, Svatá hora v Příbrami) - ukazuje, jak je dobrý historik -> přesné citace pramenů (Kristiánova legenda -> umučení Ludmily a Václava), ale bohužel příliš důvěřoval Hájkově kronice
  • kromě Obrany jazyka slovanského, zvláště pak českého žádné z jeho děl nebylo přeloženo do češtiny
  • Balbín husitství neodsuzuje, váží si jejich vítězství -> zastřený protest proti popravě 27 českých pánů
  • Nepravdu psáti jsem se nenaučil, pravdu psáti se neodvažuji.
  • Miscellanea historica regni Bohemiae - vlastivěda Čech - procházel celé čechy - i archivy rakouské a české, uveřňování listin, kraje, přírody, mělo to mít 30 dílů, vyšlo 10 svazků -> 8 z první části a 2 z druhé
  • samostatný díl Bohemia Docta - určené Čechy, byl to pokus o českou literární historii
  • Životopis sv. Jana Nepomuckého - uveřejněn v "Acta Sanctorum" - vydávali to francouzi
  • přehledy svatých zbavených různých klišé -> stojí na počátku Kritického dějepisectví, pozdější materiál pro kanonizaci sv. J. Nepomuckého
  • dále také vytvoření historické školy
  • spojení Boha a vlasti, ke konci života ochrnul na polovinu těla (kvůli morové epidemii, kterou přežil, ale ochrnul), okolo Balbína vzniká okruh historiků
  • Tomáš Pešina z Čechorodu, syn řezníka, rychle stoupá nahoru -> kanovník u sv. Víta, dostane se k archívu kapituly, umírá 1860 (morové epidemie - staral se o nemocné)
  • Mars Moravicus - vojenské dějiny Moravy, také krátký spis o dějinách katedrály
  • Jan Kořínek - rektor v Kutné Hoře, kniha Staré pamětí Kutnohorské, psal tvrdě protihusitsky, jednoduché, stručné dílo, dolování, poznal, o čem měl psát
  • umřel 1680
  • Jan František Beckovský - převyprávěl Hájkovu kroniku českou -> Poselkyně starých příběhů českých - pak pokračuje do své doby + listiny
  • patřil mezi křížovníky s červenou hvězdou

    Osvícenství

  • Gelasius Dobner - člen školského řádu - piaristé, ostře vystupuje proti baroknímu dějepisectví -> piaristé zápolili s jezuity
  • byl to němec, ale studium dějin ho přivedlo k českému národnímu vědomí, dílo Edice starých pramenů české historie
  • rozbor Hájkovy kroniky - zboří její věrohodnost -> proto stojí na počátku osvícenství
  • František Martin Pelcl - z Rychnova nad Kněžnou, cesty do Anglie, Francie, 1. historik, který kladně hodnotí husitství
  • přestal používat latinu, píše německy (Přehled českých dějin)
  • Kašpar Royko - také píše o husitech, profesor církevních dějin, slovinec, napsal dějiny husitského koncilu (německy, ale bleskově přeloženo do češtiny), odsouzeno církví, také hájil Husa,
  • Josef Dobrovský - narozen v Uhrách, Ďarmoty u Rábu, syn vojína, doma se mluvilo německy, původně se jmenoval Dobravský
  • gymnásium v Klatovech - čeština, vystudoval bohoslovectví - jezuita, po zrušení za Marie Terezie se stává vychovatelem v rodině Nosticů
  • byl vysvěcen na kněze, ale kněžské povolání nevykonával
  • říkalo se mu "Modrý abbé" - nosil neustále modrý kabát (abbé = neaktivní kněz)
  • rektorem generálního semáře, Nosticové ho pak zaopatřují až do smrti, psal německy a latinsky - Mluvnice českého jazyka
  • Dobrovský je zakladatel slavistiky, zabýval se Janem Nepomuckým, dějiny husitství, napsal také dějiny české literatury
  • zabýval se legendami - hledal počátky českého státu, pochyboval o Rukopisech Kutnohorských
  • požadoval rovnoprávnost Čj s Nj
  • František Pubička - šestidílné dějiny Čech - německy, citovány listiny na úkor děje, 1. pokus o moderní zpracování českých dějin
  • sponzorován českou šlechtou
  • František Vavák - rychtář z Milčic, psal paměti, velice zajímavý pohled na tehdejší současnost
  • Jan Jeník z Bratřic - 1. sběratel lidové slovesnosti - necenzuroval, opisoval staré listiny, byl to důstojník ve výslužbě - byl ve Francii
  • František Palacký - evangelík, studoval tenkrát v Bratislavě (= Přešpurk), chtěl být misionářem v Japonsku - vystudoval teologii
  • nakonec se stal vlastencem a vychovatelem, v bohaté rodině v Prešpurku dělal vychovatele, měl aristokratické chování
  • poté šel do Prahy, tam se dobře oženil - Terezie Měchurová - velké věno
  • dobře se mu žilo, doma se mluvilo německy, jako jediný z obrozenců nebyl odkázaný na plat -> stal se politikem - 1848 je mu nabízeno křeslo ministra školství - odmítl
  • stoupenec austroslavismu - spolupráce slovanů uvnitř monarchie + federalizace, člen Kroměřížského sněmu - 10 let bádání
  • po roce 1860 Rakousko konstituční monarchií - pak se stává Otcem národa
  • Palacký byl velice schopný dějepisec - Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě - 5 dílů, končí rokem 1526 (nechtěl se míchat do politických sporů), 1. a 2. díl německy, pak už česky, ale 1. díl nemá dějepisnou hodnotu - ovlivněno Rukopisy Kutnohorskými (Palacký věřil v jejich pravost), vrchol je husitství a Jiří z Poděbrad
  • zakladatel moderního českého dějepisectví, dostal se i do Vatikánského archivu jako 1. nekatolík, vydává prameny tiskem, Slovani - nositelé demokracie, je to čtivé
  • Pavel Josef Šafařík - Slovák žijící v Praze, spolupráce s Palackým, hl. dílo Slovanské starožitnosti - stojí u základů slovanské archeologie
  • Jan Erazim Vocel - Pravěk země České - předslovanské osídlení - Keltové, Markomani
  • Karel Jaromír Erben - Kytice, Pohádky, Prostonárodní písně a říkanky, opět vydával edice pramenů, vydal cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic
  • Václav Hanka - z Hořiněvsi, vydal Dalimilovu kroniku, padělal Rukopisy Kutnohorské, také si padělal vysvědčení i doporučení, dále padělal Velkomoravské peníze
  • Václav Vladivoj Tomek - pocházel z Hradce Králové (dnes Tomkova ulice), jeho otec byl švec a katolík,
  • vychovatelem v rodině Palackého (Palacký ho vyškolil jako historika), vydá Dějiny university pražské, Dějepis města Prahy (4 svazky), Dějiny Hradce, Paměti, Životopis Jana Žižky - vystoupí proti Palackému pojetí husitství (Palacký -> husitství = demokracie, Tomek -> husitství = úpadek), dále také Děje mocnářství rakouského
  • Tomek byl konzervativní, měl rád Rakousko, byl to slušný člověk, přišel s řády navěšenými na oblečení na pohřeb Němcové a Borovského -> díky tomu nezasáhla policie
  • Antonín Gindely - dějiny Jednoty bratrské a doba Rudolfa II., chtěl české dějiny zasadit do evropského rámce, české stavovské povstání
  • smýšlením spíše Rakušan, ale velmi tolerantní

    20. století

  • Jaroslav Goll - východočech, z Chlumce, profeseor historie na České universitě (česká část UK), vychoval celou generaci historiků, společně s Masarykem vystoupil proti pravosti rukopisů, to se veřejnosti nelíbí, věnoval se také Jednotě bratrské
  • Antonín Rezek - žák Václava Tomka, vzal si dceru K.J. Erbena, zabýval se Ferdinandem I., napsal jednodílné dějiny Čech pro veřejnost, končily rokem 1848
  • Čeněk Zíbrt - věnoval se folklóru a etnografii, napsal dějiny kroje, vytvořil tak ohromné materiální sbírky, že už to nestačil zpracovat
  • Zikmund Winter - věnoval se 15. a 16. století, doba předbělohorská
  • Rakovník - o řemeslech, o školách, kulturní obraz českých měst
  • August Sedláček - zakladatel kasteologie, středoškolský profesor, působil v Písku, o prázdninách chodil pěšky po hradech, ve 65 letech si vzal 25-letou ženu
  • Hrady, zámky a tvrze Českého království - 15 dílů, dodnes nepřekonané
  • napsal také knihu Českomoravská heraldika, také přispíval do Ottova slovníků naučného
  • Josef Pekař - žák Jaroslava Golla, pocházel z Malého Rohozce
  • Smysl českých dějin, O kosti - dějiny kosteckého panství, v době 30-ti leté války, nesmírně zajímavé, postavení poddaných, také se věnuje Žižkovi a husitsví -> Žižka a jeho doba, odsuzuje táborské radikály (píše po říjnové revoluci v Rusku) -> komunistům se to nelíbí, byl pravicově založený, příjemný stařík, občas popudivý
  • Josef Šusta - opět Gollův žák, narodil se v Třeboni, napsal Dějiny světa, věnoval se středověku - Karel IV. a Jan Lucemburský, Přemyslovci a Lucemburkové, také dějiny zemědělství, dějepis První republiky
  • byl obviněn z kolaborace s Němci (pravděpodobně neprávem), spáchal sebevraždu skokem z Karlova mostu
  • Václav Novotný - žák J.Golla, věnoval se Husovi, podobně jako Palacký, ale měl více materiálu, vydávání českých dějin, od počátku až po Přemyslovce, pak umřel
  • Zdeněk Nejedlý - zase další Gollův žák, z Litomyšle - napsal Dějiny Litomyšle, také Dějiny husitského zpěvu - věnoval hudbě, neměl rád Dvořáka, ale Smetanu ano -> snažil se napsat Smetanův životopis, také životopis Masaryka
  • popularizoval Jiráska a Smetanu
  • před 2. světovou válkou napsal životopis Lenina, 1939 - 1945 odešel do Moskvy, dílo Komunisté, dědici velkých tradic českého národa
  • Josef Ladislav Píč - archeolog, prý propadl u maturity z dějepisu, ještě za Rakouska-Uherska, udělal chybu, myslel si, že neolit už je slovanský, také se zastával Rukopisů Kutnohorských -> velký tlak veřejnosti - celkově ho to vyčerpalo - zasebevraždil se
  • Lubor Niederle - napadl J.L.Píče, že se pletl, studoval život starých slovanů - Němci tvrdili, že tu jsou odpradávna - chtěl jim ukázat, že se mýlí
  • Rudolf Urbánek - za První republiky a i po válce, husitství a J. z Poděbrad, zkoumá Kristiánovu legendu (za okupace) - tvrdil, že je z doby pozdější
  • František Michálek Bartoš - evangelický kněz, glorifikace Husa a husitství (kritizoval J.Pekaře), po převratu učil na Husitské teologické fakultě

    Marxistické dějepisectví

  • od roku 1948
  • významná osobnost Zdeněk Nejedlý (ale ten tvořil i před převratem)
  • Václav Husa - Dějiny Československa - z pohledu komunistů -> třídní boje
  • vrchol českých dějin - husitství, také dějiny navazující na 1. republiku
  • Josef Macek - zdůrazňuje třídní boj, husitsví - předobraz socialismu,životopis Jiřího z Poděbrad (už to není moc marxistické), po 1989 mohl zase publikovat - Dějiny Jagellonského věku - čtivé
  • František Šmahel - vrcholné dílo vychází až po roce 1989 - 4 díly, nejmohutnější dílo o husitství
  • napřed byl komunista, pak změnil názor -> vyhodili ho z KU - vozil tramvaje (měl tam větší plat než jako učitel)
  • chodili za ním studenti - doučoval je, pak už ty tramvaje jen myl - studenti je myli za něj
  • nakonec pracoval v Táboře v muzeu - pozvedl to tam
  • Josef Žemlička - věnoval se Přemyslovcům
  • Josef Spěváček - psal životopisy - Král diplomat Jan Lucemburský , životopis Karla IV., životopis Václava IV.
  • Zdeněk Smetánka - Legenda o Stojovi - raný středověk
  • Dušan Třeštík - Slované a nový středověk, má neotřelé nápady
  • Otto Urban - Česká společnost 1848 - 1918 - stále to nikdo nepřekonal
  • Josef Janáček - Valdštejn a jeho doba, Pád Rudolfa II.
  • Josef Polišenský - otevíral okna do Evropy - psal v Evropských souvislostech, stejné téma jako Janáček (od 14. století)
  • Petr Čornej - Velké dějiny zemí Koruny České - podílí se na tom, Panské křižovatky - b. u Lipan
  • Josef Bůžek - učí v Českých Budějovicích, věnuje se Rožmberku
  • Milena Lenderová - věnuje se ženské problematice v dějinách, Chytila patrola prostitutku - počátky emancipace v dějinách
  • Antonín Klimek - napsal knihu Boj o Hrad - 20. léta v Československu
  • Zdeněk Kárník - dějiny První republiky
  • Tomáš Pasák - životopis Háchy (mluví o něm smířlivě) - Hácha dostal téměř všechny studenty z koncentráků, životopis generála Eliáše
  • Jiří Rajlich - Na nebi sladké Francie, Na nebi hrdého Albionu -> věnuje se letecké historii

    Hradec Králové v pravěku a středověku

  • osídlení Hradce bylo na kopci (tj. dnešním náměstí) bylo osídleno již od pravěku (neolit)
  • Plotiště - nejdéle osídlená část, nepřetržitě od neolitu
  • Labe mělo ve Středověku 5 ramen, Orlice 2 ramena
  • v době bronzové tu již bylo hradiště - nejslavnější nález je hradecká zlatá osmička - zlatý drátek svinutý do osmičky z 10.-9. př.Kr. - našly se celkem dvě, obě se našly v 19. století, dnes jsou v Praze v muzeu, potom už žádné nálezy
  • Slované přišli a na bývalém hradišti si postavili nové, poté se Hradec stal součástí Přemyslovského knížectví, Přemyslovci měli dvorec v Horním Jelení
  • v 10. století byl dál od Hradce prales
  • sídlil tu arcikněz - tenkrát byly velkofary, arcikněz spravoval velkofarnost
  • na počátku šíření křesťanství -> pouze formálně
  • Hradec stál na obchodní cestě mezi Prahou a Kladskem, od 12. století postupuje osídlení dál až k Orlickým horám
  • 1225 - 1. listina o Hradci Králové
  • nebyly tu kamenné domy, tj. jen dřevěné a někdy i zemnice, kamenné domy se objevily až v gotice
  • privilegium na zděné hradby mělo město až od dob J. Lucemburského
  • centrum bylo tržiště, město spravoval královský rychtář
  • na konci 13. století - městská rada - purkmistr, konšelé
  • na počátku 14. století se Hradec stává věnným městem
  • Eliška Rejčka - zahajuje stavbu Chrámu sv. Ducha
  • na stavbě se nepodílela jen ona, ale i Hradec
  • je to cihlová stavba - vliv Severoněmecké gotiky - odtud Eliška pocházela a navíc tu byl vliv řádu německých rytířů
  • i v Hradci byla převažující německá část obyvatelstva, a to nejen ve městě, ale i na vesnicích -> Librantice - Lütbrant
  • Hradec bylo v té době opevněné město
  • rozvoj Pražského a Mýtského předměstí
  • význam mělo pivo a sýry
  • 14. stol. - klášter františkánů - hned vedle hradu, také dominikánský klášter
  • konec 13. stol. - řád německých rytířů tu založil špitál, 1270 vzniká škola u hradu
  • za Lucemburků vzniká samospráva - purkmistr a konšelé + radnice (konec 14. stol.)
  • koncem 14. století bylo v Chrámu sv. Ducha 15 oltářů -> žádný z nich nepřežil Husitské války, do Hradce přišla Eliška Pomořanská - je tady po smrti Karla IV.
  • na jejím dvoře někdo napsal dílo Tkadleček (tká příběhů) - vede spor se smrtí, že mu vzala milou
  • Hradecký rukopis - desatero kázání

    Husitská doba

  • velký vliv má kněz Ambrož
  • 1419 - Ambrož ovládl město - němečtí měšťané opustí Hradec
  • 1419 - císař Zikmund pobývá v Hradci na hradě
  • jmemuje novou městskou radu a jeví se jako dobrý státník -> nikdo není potrestán, Ambrož utekl
  • poté ovšem Ambrož znovu Hradec dobude a získá město natrvalo
  • Hradec se stal centrem východočeských husitů - Orebitů
  • Diviš Bořek z Miletína - vyplení Opatovice, občanská válka - boj husitů proti drobným katolíkům
  • 1423 - do Hradce přišel Jan Žižka a založí Menší Tábor
  • Bitva u Strauchova dvora s Pražany (také husity) - někde u Kuklen, Žižka vyhrál
  • Archa proti arše - jednou ranou palcátu rozbil hlavu jejich knězi - proto nemohl být slepý
  • 1424 - Jan Žižka umírá, pohřben v chrámu Sv.Ducha, husité se dál nazývali "Sirotci" - v jejich čele Ambrož
  • Jan Kolda ze Žumpachu -> spolupracoval s Prokopem Holým, výpravy do Slezska
  • jediná připomínka je křtitelnice přivezená z Podlažic (z kláštera) - 1420 nebo 1421
  • Hradec odmítá uznat Zikmunda - až když je Ambrož vyhnán z Hradce

    Pohusitská doba

  • Jiří z Poděbrad - Hradec stojí za ním, podporuje i Vladislava Jagellonského - za Jagellonců (1470 - 1526) -> rozkvět Hradce
  • Habsburkové - 1547 - 1. stavovský odboj
  • Hradec se aktivně účastní, potrestání: Hradec ztratí všechny vesnice (asi 40) a lesy, postupně je mu pak něco vráceno a něco koupí zpět
  • od Ferdinanda II. - rozkvět českých měst -> renesance
  • odúmrť - když někdo zemřel bez dědice, tak jeho majetek připadnul státu
  • Rudolf II. - za jeho doby stál v čele Hradce Martin Cejp z Peclimovce (promas, purkmistr)
  • z této doby například dům u Špuláků - renesanční
  • 1574 - postavena Bílá věž, postavena kvůli tomu, aby Hradec nemusel platit daně
  • Bílá věž má gotický oblouk, zvon Augustin z 16. století je 3. největší v ČR
  • na místě bývalého Carrefouru (dnes Tesco) stálo dříve popraviště, popravy nejčastěji za zabití novorozenců
  • Stavovské povstání
  • v roce 1618
  • v Hradci sídlili Kališníci, po bitvě na Bílé hoře Hradec zažíval hrůzy Třicetileté války
  • poté tvrdá rekatolizace - z měst vyhnáni nekatoličtí kněží
  • přebývaly zde vojenské jednotky
  • Hradec ztratil během Třicetileté války 50-70% obyvatel
  • 1640 - město dobyto císařskými vojsky
  • jediný, kdo na dobytí vydělal byl rychtář Dyringer
  • v Hradci se poté usadili jezuité a otevřeli tu školu
  • Židé do města nesměli
  • během Třicetileté války se uvažovalo o biskupství v Hradci, ale nebyly na to prostředky, biskupství bylo založeno až v roce 1664, biskup hradecký přebýval v Chrasti u Chrudimi
  • budova biskupství byla postavena na počátku 18. století
  • 1740 - město vyplundrováno pruskou armádou, za vlády Marie Terezie, shořela půlka města

    Hradec Králové jako pevnost

  • 1766 - výstavba pevnosti z rozkazu Josefa II. (podobně jako Josefov a Terezín)
  • zbourání všech předměstí, lidé se přestěhovali a založili Nový Hradec Králové a Slezské předměstí
  • Labe a Orlice se přivedly do jednoho koryta (od těch dob občasné záplavy)
  • kopec Rožnberk poblíž Hradce Králové byl srovnán se zemí - dalo by se z něj odstřelovat město
  • Inudační kotliny - daly by se zaplavit vodou v případě ohrožení
  • 1789 - dokončena stavba pevnosti
  • Pouchov a Kukleny -> nárůst obyvatel, byly tam hřbitovy, populace vzrostla také díky přistěhovalcům
  • zarazila se architektura a vývoj města
  • převládala tu němčina, ale jedno z hlavních měst národního obrození
  • Klicpera - zakladatel českého divadla
  • kněžský seminář -> Josef Liboslav Ziegler (měl českou knihovnu) -> Rentenkranc - vlastenecký kněz
  • Jan Hostivít Pospíšil - knihkupec a vydavatel, zval do Hradce i různé vlastence
  • Gymnásium (vedli jezuité)
    • Václav Hanka
    • Klicpera
    • Tyl
    • Erben
    • František Škroup
  • 1848 - revoluce, v Hradci byl ale klid
  • založena národní garda
  • 1848 - 1860 - Bachův absolutismus
  • průmyslový rozvoj - roku 1857 železnice v HK
  • svítilo se svítiplynem (suchá destilace uhlí)
  • 1860 - rozvoj národního života (na trůn přišel František Josef I.)
  • František Cyril Kampelík -> proslavil se zakládáním vesnických záložen -> Kampličky
  • Václav František Červený - měl známou továrnu na plechové hudební nástroje
  • 1864 - vznik Petrofu - (Antonín Petrof)
  • Kristián Štefan - vnuci byli bratři Štefanovi (1. zahynul jako letec v Británii, 2. lékař našich letců, 3. zajat v roce 1940 a popraven Němci, 4. doktor - pediatr - ještě žije, za odboj byl uvězněn)
  • 1851 - HK byl prohlášen Svobodným městem - první starosta Ignác Lhotský

    Rozmach Hradce Králové

  • 1866 - bitva u HK - záplava do inudačních kotlin, nemohli sem Prusové ani Rakušané, pevnost poté byla zrušena, jednání o prodeji pozemků města ale až od roku 1893 - poté rychlý rozvoj města
  • 1895 - zvolen starosta František Urlich
  • bourá se pevnost (bohužel příliš živelně - brány mohly být zachovány), stavba nových budov, většinou novorenesančních - domy na nábřeží, Boromeum, synagoga, Universita
  • opak byla secese -> "Hučák"(elektrárna), část hotelu Grand
  • přichází Kotěra - postaví Museum východních čech, ale dostane vynadáno, že je až moc honosné
  • "Národní sloh" - vilky dle lidového sboru
  • Wilperova vila - secese, někde u nemocnice
  • Ulrich - napsal plán, jak se bude vyvíjet města
  • po 1. Světové válce největší rozkvět staveb - Gočár - postavil Gočárův okruh kolem Hradce Králové, navrhl také, jak má vypadat náměstí
  • Oldřich Liska - městské lázně
  • Fňonk - Novákovy garáže
  • Jan Rejchl - lékařská fakulta (armádní velitelství, za války sídlo gestapa, po válce lazaret)
  • Václav Rejchl - vlakové nádraží (původní bylo na 1. a 2. nástupišti), krajský dům
  • v době První republiky byly Kukleny, Nový Hradec Králové, Pouchov, Věkoše a Slezské předměstí samostatné
  • Ulrich vystřídán Pilnáčkem - továrník, vyráběl mýdlo
  • rozmach průmyslu, byla tu čokoládovna
  • od 20. let vojenské letiště -> cvičiště vojenských letců, kteří pak šli do 2. světové války

    Hradec Králové za okupace

  • vytvořen Velký HK - jednotlivé části byly spojeny pod jeden magistrát
  • Franz Heger - zdejší starosta, architekt
  • sídlilo tu gestapo, "hlavní gestapák" usiloval o mírnější formu hlavní
  • když umřel Heydrich, muselo na Velké náměstí 30 000 lidí
  • za 2. světové války rozšiřování průmyslových provozů -> ČKD v Plotištích
  • odboj: Barium - výsadek
  • údajně každý 5. odbojář byl člen gestapa
  • u Vysoké nad Labem - kpt. Šandera -> střelil se do hlavy a po několika týdnech umřel
  • parašutisté -> seskok v létě 1944
  • hradecké letiště bylo pro němce významné - učili se tu létat
  • 5.5.1945 - povstání - Praha i Hradec Králové měly být bombardovány letadly z Hradce Králové
  • květen - RNV (revoluční národní výbor) - převzal vládu od němců
  • 18-ti letý Václav Šimek (podle něj Šimkovy sady) přeřízl telefonní dráty, ale němci ho poté zastřelili
  • HK nebyl (narozdíl od Pardubic) bombardován -> nebyly zde zbraně ani ropa
  • byly zde pouze shozeny osvětlovací lampy - fotografování
  • do roku 1942 z HK vystěhováni všichni Židé
  • od roku 1942 zakázána výstavba domů

    Hradec Králové po 2. Světové válce

  • 1945 ů 1948
  • obnovená výstavba, ale pomalu -> Labská 1
  • 50. léta - výstavba průmyslových podniků, v druhé polovině 50. let se začaly stavět byty pro ruské vojáky
  • na konci 50. let - stavba dětského oddělení nemocnice
  • Sorela - socialistický realismus (například děti hrající si s maminkami)
  • 60. léta - stavba paneláků -> HK pokusný králík - Slezský Sever a pak i Jih
  • 80. léta - Benešovka
  • v centru města se naštěstí paneláky nestavěly - respektovaly se původní plány
  • MHD - trolejbusy od roku 1949
  • vlaky - elektrifikace v 60. letech
  • neštěstí u Stéblové v 60 letech - 100 mrtvých
  • Vzdělávání v HK - po roce 45 Farmaceutická fakulta, Vojenská škola, Lékařská fakulta, Pedagogická fakulta
  • do první poloviny 70. let jen Gymnásium J.K.Tyla, poté i Gymnásium Boženy Němcové
  • také Stavební střední škola, Průmyslová, Zdravotní
  • v roce 1968 - na letiště přijeli Poláci - Východní čechy byly zabrány Poláky
  • Listopad 89
  • pondělí 20.11. - Hradecké divadlo jde do stávky
  • pak už šly do stávky jen školy
  • demonstrace na Velkém náměstí, Hradec vypadal jako po válce (Němci zde točili nějaký válečný film)

    Pravěk

  • prehistorické období dějin lidstva, postihuje vývoj člověka a lidské společnosti od jejího vzniku až do počátku starověku (do zavedení písma)
  • nejdelší etapa dějin (začala asi na rozhraní třetihor a čtvrtohor, trvala přibližně od 3 000 000 do 3000 př.Kr.)
  • přírodní podmínky - střídaly se doby ledové (glaciály, bylo jich asi 6, posun skandinávského ledovce na jih) a teplejší doby meziledové (ústup ledovce, oteplení) - rozdílná vegetace a zvěř

  • Periodizace pravěku

    • Podle materiálu
      • 1.Doba kamenná
        • starší: Paleolit - 3 000 000 - 10 000 př.Kr.
        • střední: Mezolit - 10 000 - 7000 př.Kr.
        • mladší: Neolit - 7000 - 5200 př.Kr.
        • pozdní: Eneolit - 5200 - 3500 př.Kr., Chalkolit - doba měděná na Předním východě
      • 2.Doba bronzová - 3500 - 750 př.Kr.
      • 3.Doba železná
        • Halštatské období - 750 - 400 př.Kr.
        • Laténské období - 400 - 0 př.Kr.
      • 4.Doba římská - 0 - 400 po Kr.
  • Podle způsobu opatřování potravy
    • 1.Období přisvojovacího hospodářství - paleolit - mezolit
    • 2.Období výrobního hospodářství - neolit až konec pravěku

    Vznik a vývoj člověka v pravěku

  • zabývá se tím antropologie
  • proces vývoje člověka - antropogeneze
  • polidštění lidoopů - hominizace:
    • napřimování postavy, chůze po zadních nohou
    • vývoj ruky jako orgánu práce, palec je v opozici
    • zvětšování mozkové části hlavy, vyklenutí lebky
    • mizí nadočnicové oblouky, vyklenutí čela, vysunutí brady
    • vznik řeči jako nástroje lidské komunikace
  • Sapientace - rozvoj mozku, myšlení, schopnost řeči
  • Vývojové fáze člověka
    1. Ramapithecus
      • asi 10 000 000 let př.Kr.
      • přibližně 110 cm vysoký, pohyb zčásti po dvou, život v malé tlupě, vegetarián
      • naleziště v Indii, východní Africe, Číně, Evropě
    2. Australopithecus africanus
      • 5 000 000 až 4 000 000 let př.Kr.
      • asi 125 cm vysoký, vážil okolo 40 kg, téměř vzpřímený, pohyb po dvou, schopnost používat jednoduchých nástrojů (větev, kámen, kosti, dokázal je snad i zpracovávat), konzumace masa
      • chrup a stavba kostry připomíná člověka, mozek nedosahuje ani poloviny váhy lidského mozku
      • naleziště především ve východní a jižní Africe
    3. Homo habilis
      • 3 000 000 až přibližně 2 000 000 let př.Kr.
      • zhotovoval a používal primitivní nástroje, značně ohnutá postava, větší mozkovna, artikulované zvuky
      • pozůstatky - Afrika (Olduvajská rokle v Tanzánii – L.S.B.Leake)
    4. Homo erectus
      • 2 000 000 - 400 000 př.Kr., člověk vzpřímený, až 160 cm, "Opočlověk", používal pěstní klíny, znal oheň,
      • pozůstatky - JV Afrika, Aumatra, Jáva, Čína, Evropa - Německo, Maďarsko
    5. Homo sapiens
      • 400 000 - 40 000 př.Kr., "Pračlověk", vysoká pracovní schopnost, uměl rozdělávat oheň
      • velká mozkovna, vyklenutější čelo, ještě nadočnicové oblouky, zaokrouhlená týlní část lebky, vysoká pracovní schopnost (nástroje z pazourku nebo křemene), uměl rozdělat oheň
      • podčeleď - homo sapiens neandrtalis
      • pozůstatky - Německo (údolí Neanderthal – Homo sapiens neanderthalensis), Francie, Jeskyně Šifra, Kůlna (Slovensko)
    6. Homo sapiens sapiens
      • 40 000 - 10 000 př.Kr., 170 - 180 cm, lovec mamutů, ukončen proces hominizace, dlouhá veliká lebka, vyklenuté čelo, široký obličej, brada vysunutá dopředu
      • byl to zadatný lovec (oštěpy s kamennými hroty, kyj, dýka), žil ve velkých tlupách, poměrně souvislá řeč, počátky prvotního umění
      • naleziště ve Francii (Crô Magnon), v Čechách (Jenerálka – Praha), na Moravě (Věstonice, Mikulov, Pavlov, Macocha), na Slovensku (jeskyně Barka u Košic)
      • nálezy - jeskynní malby, sošky, Francie, Věstonice, Mikulov, Macocha, jeskyně Pekárna (Slovensko)

    Doba kamenná

    Paleolit

  • 3 000 000 - 10 000 př.Kr.
  • Způsob obživy - sběr plodů a kořínků, také lov a rybolov, znali oheň
  • Nástroje a zbraně - sekáče, oštěpy, pěstní klíny, škrabadla, drásadla, kosti - hroty oštěpů, drobné předměty (jehly), kameny - pazourek (křemen)
  • Společenské vztahy - život v tlupách, později počátky rodinné společnosti, společný lov, později specializovaný, rovnost členů, rovné dělení kořisti, společný veškerý majetek, přirozená dělba práce mezi muže a ženy
  • Obydlí - na jižních svazích, sezónní sídliště (stěhování za zvěří), příbytky pod převisy, v jámách, jeskynních, ke konci období stavěl chatrče z kůlů a větví, kůží
  • Umění - jeskynní malby (lovená zvěř, rituály), sošky zvířat, žen (kult ženy - matky)
  • Venuše 25 -30 tisíc let stará, z té doby pravděpodobně pochází i textil (z kopřiv), rytiny, náhrdelníky, spony, ozdoby
  • Pohřbívání - hroby - skrčená poloha, posypávání červenou hlinkou, předměty do hrobu

    Mezolit

  • Doby ledové: standardně jich bylo 5, nazvány podle řek v Alpách, neoficiálně až 35 dob ledových
  • doby meziledové, často i větší teplo, než máme nyní, prudké oteplení a pak už za 50 – 500 let nastala doba ledová
  • 10 000 - 7000 př.Kr.
  • doba meziledová - oteplení, tání ledovců -> zvýšení hladiny moří, lesnaté plochy - vyhynuli mamuti
  • Obživa - přisvojovací hospodářství
  • krok zpět -> málo jídla, proto i méně lidí, putování za potravou
  • mamuti vyhynuli, lov už nebyl tak výhodný -> vznik prvního zemědělství -> sběr obilí, zjištění, že to co spadne, vyklíčí a vyroste z toho nové obilí,
  • znalost zemědělství se rychle šířila s lidmi -> až do Evropy (přes Turecko a Egejské moře) už před 8000 lety
  • na území ČR Pomoraví, Polabí, Poohří - nížiny, Plotiště osídleny už od Pravěku
  • hlavně se pěstoval ječmen, také domestikace - ovce, kozy, hovězí dobytek -> maso, mléko, vlna, kůže
  • o něco později než zemědělství vzniká i keramika, stavba prvních obytných obydlí ->kůly, mezi kůly pruty a obalené bahnem -> dobrá izolace, dodnes se dochovaly pouze jamky od kůlů
  • textilní výroba: z kopřiv, lnu, kopřivy se používaly až do první světové války
  • mikrolity - drobné nástroje, kopí, harpuny, bumerangy, mlýnky
  • kombinované nástroje - srpy (čepel z kamene, vsazené od parohoviny), luky, šípy, oštěpy

    Neolit

  • 7000 - 5200 př.Kr.
  • Neolitická revoluce - přechod od přisvojeného hospodářství k výrobnímu, první společenská dělba práce
  • pěstování obilovin, textilie (len, konopí, kopřivy), chov domestikovaných zvířat
  • pole se získávaly žďářením - vypalováním lesů
  • objev zavlažování (i 2 sklizně za rok, výnosy v úrodné půdě v Mezopotámii až 10 zrnek na 1 zasazené zrnko
  • obdělávání půdy -> kůl v zemi tažený lidmi -> rozorával a převracel půdu, oralo se do kříže, pole měla tvar čtverce
  • rozvoj obchodu s obilím, solí
  • zpracování mědi, v Mezopotámii první městské státy
  • profesionalizace – oddělení řemeslníka od zemědělce, rozvoj obchodu, znali už zlato
  • zpracování mědi – dodnes se neví jak lidé přišli na to, že se měď musí tavit v peci za vysoké teploty
  • Nářadí a zbraně - vrtané dutou kostí nebo bambusem, broušené - pískovcové brousky, kamenné, dřevokamenné (hák, rádlo)
  • vznik primitivních řemesel - hrnčířství, tesařství, předení, tkaní
  • Společnost - z tlup se stávají rodové svazy, matriarchální společnost
  • Obydlí - chaty z dřevěných kůlů, později sušené hliněné cihly (vepřovice)
  • Pohřbívání - zpočátku paleolitický způsob, později žárové hroby
  • Umění - lineární keramika (voluntová keramika), vypíchaná keramika, malovaná keramika

    Chalkolit

  • rozsáhlé vesnice (skoro už města)
  • závlahové zemědělství, objev kovů (jejich zpracování a výroba = metalurgie)
  • vynález kola, oradlo tažené dobytkem
  • počátky směny a obchodu (i dálkový – jantar, měď, zlato, sůl)
  • chrámové hospodářství - kněz vykonává obřady, řídí hospodářskou činnost

    Eneolit

  • růst významu muže v rodině a společnosti - patriarchát
  • vznik sousedské občiny - příslušnost lidí k vesnici bez příbuzenských svazků
    • kultura nálevkovitých pohárů
      • 4 000 let př.Kr.
      • nálevkovitě se rozvírající hrdla pohárů
      • orba hákem, počátky metalurgie
      • velká naleziště u Kladna (Makotřasy)
      • pohřbívání - otočeni čelem k jihu, ženy na levém, muži na pravém boku
      • S Čechy, od Nizozemí až po Ukrajinu
    • kultura kanelované keramiky
      • 4 000 let př.Kr.
      • hlavní zdobný prvek - kanelura - žlábkování na stěně nádob
      • výpravné pohřby, znalost vozu
      • Morava, JZ Slovenska, Rakousko, Maďarsko
    • kultura šňůrové keramiky
      • 3 000 př.Kr. - otisky kroucené šňůry na stěně nádob
      • pastýřské kočovné kmeny (do Čech ze SV - Vikletice), začíná ochočování koňů, využití kola
    • kultura zvoncových pohárů
      • 3 000 př.Kr. - nádoby tvaru obráceného zvonu (červené s bílým dekorem, bohatě zdobené)
      • bojovní kočovní lukostřelci (pastevci a lovci) z JZ

    Doba bronzová

  • bronz = měď + cín (10:1)
  • bronz – dá se přetavit, když se zlomí, vyleštěný krásně vypadá
  • Obživa - zemědělství (oves, žito, jáhly), lov, sběr
  • úprava, konzervace, uskladňování potravin - sušení, sklípky, kvašení, nasolení
  • žemesla - výroba kovů z rud, tavení za pomoci dřevěného uhlí: měď, cín, olovo, stříbro - hornictví, hutnictví, slévačství, kovotepectví (srpy, rádla, zbraně - meče, přilby, kopí), hrnčířství, primitivní hrnčířské kruhy, glazura, textilní výroba - len (Egypt), bavlna (Indie), hedvábí (Čína), vlna (Mezopotámie)
  • společenské vztahy - vznik kmenových svazů, opevněná sídliště, společné území, vůdce, jazyk, kultura - majetková diferenciace

    Starší doba bronzová

  • do roku 1600 př.Kr.
  • únětická kultura - Únětice u Prahy
  • kvalitní a dobře vypalovaná keramika u leštěným povrchem - "ztracená forma" - forma na keramiku - vosk obalený hlínou, pak se roztekl

    Střední doba bronzová

  • 1600 - 1250 př.Kr.
  • mohylová kultura, v Evropě v Podunají, Karpaty -> střední Francie
  • mohylník – pohřebiště plné mohyl, největší až 18 m vysoké, obyčejní lidé jen malé mohylky

    Mladší doba bronzová

  • 1250 - 750 př.Kr. - kutura popelnicových polí
  • popelnice (urny) – nádoba na popel, většina z nich zničena traktory – zabraly do větší hloubky a zničily popelnice ukryté pod zemí
  • naleziště - Balt -> Ukrajina, oblast V Čech již hustě osídlena - v Čechách Knovízská kultura
  • hromadné nálezy bronzových předmětů - depoty (poklady - nález předmětů uložených do země za určitým účelem)

    Doba železná

  • 750 př.Kr. - 0
  • poprvé už v roce 1500 př.Kr. v oblasti Turecka, v Evropě v 13. století v oblasti Řecka

    Období halštatské

  • = Starší doba železná
  • 750 - 400 př.Kr.
  • název podle největšího naleziště - Halštat - Rakousko, Salcburk - velká naleziště soli - bohatství
  • rozvoj řemesel - železo – větší naleziště, hůře vypadalo, rezlo, Řekové si více vážili bronzu, přesto železo vytlačilo výrobky z kamene, bronzu
  • železo jako spojovací řásti dřevěných částí postrojů, kovářství - podstatně lehčí kola, než v době bronzové, předměty: pilka, nůžky, pluh, kovadlina, žací stroj, kosa (na trávu), srp, přilby, kyrysové brnění, znali pivo, vyráběli i sudy
  • vzrostl chov koní, kdo měl vůz, byl velmi bohatý
  • rozvoj obchodu - sklo, perly, jantar, zlato, bronzové nádoby, řeská a etruská keramika, sůl, víno (kvašené)
  • náčelníci = knížata, nejvíce bohatli obchodem, opevněná hradiště - Závist nad Zbraslaví
  • lidé ohrožováni především kočovnými východními kmeny Skytů - 5. a 6. století zejména na Moravě
  • Archeologická naleziště - Býčí skála (Moravský kras), Závist nad Zbraslaví

    Období laténské

  • mladší doba železná
  • 450 př.Kr. - 0
  • podle města La Téne - největší naleziště, území od Francie až po Z Čechy, Pyrenejský poloostrov, Německo, Belgie
  • spjato s Kelty - modroocí, vysocí, světlovlasí, odvážní, milovali zábavu a hodování, dobrodružství, nosili haleny a opasky
  • dobří řemeslníci, stavěli oppida, železo povýšili na předmět denní potřeby, používali mince, vyráběli šperky ze zlata, stříbra, bronzu, rotační mlýnek, hrnčířský kruh
  • zemědělství - železná radlice, obilí, pivo, ovocnářství, vinařství, husy
  • společnost - rodina, rod, patriarchát, kmeny - bóiové (Češi), v čele byla rodová aristokracie, druidové – měli spoustu bohů, možné i lidské oběti
  • bydleli v oppidech - předchůdci měst
  • víme o nich díky Juliu Caesarovi - spisy Války Galské
  • oppida - důmyslný systém opevnění, Závist nad Zbraslaví - ražba mincí, rozloha 170 ha, Strakonice, Staré Hradisko, Hostýn, Hrazany - blízko surovinových dolů a zrdrojů
  • val, zeď a příkop, uprostřed palác
  • Potom Keltové - vytlačeni Germány – krok zpět – neznali nějaké nástroje (hrnčířský kruh)

    Doba římská

  • 0 -400 po Kr.
  • limes romanus = římská hranice (Římané měli již starověk, ale v Evropě byl ještě pravěk)
  • oddělovala Řím od ostatních území směrem na sever - ostatní národy - barbaři (germánské kmeny), žili v polozemnicích
  • starší doba římská
    • pastevectví, střední Evropa kmen Markomanů (Čechy, Kvádů, používali pouze dřevěná rádla, chov dobytka, železné zbraně a šperky (od Keltů)
    • tkalcovství (muži kalhoty + haleny, ženy roucha bez rukávů)
    • masivní keramika bez hrnčířských kruhů, duchovní život - polytheismus
    • Odin = Vodan - bůh válečníků a říše mrtvých
    • Donar = Thor - bůh hromů a blesků
    • obětování živých obětí, i lidí
    • runy - posvátné písmo, při magických obřadech (nepoužívali je pro běžnou potřebu)
  • mladší doba římská
    • markomanské války - Marcus Aurelius, 166 - 180 po Kr.

    Vznik starověkých říší východu

  • 4000 (3000) př.Kr. až 476 po Kr.
  • vznik prvních států
  • Přední východ, S Afrika, Dálný východ (Čína, Indie), Řecko, Řím
  • Předpoklady pro vnik států - rozvinuté zemědělství (dostatek vody), usedlý spůsob života, rozvoj řemeslné výroby, zpracování kovů, sociálně rozvrstvená společnost
  • státy rozdělujeme na 2 typy:
    • Staroorientální despocie - Egypt, Indie, Čína, Palestina, v povodí velkých řek Mezopotámie, despota - neomezený panovník ,závlahové zemědělství, společenská pyramida
    • Klasické státy - antické státy - u moře, 1. tisíciletí př. Kr., Řecko, Řím - antika

    Mezopotámie

  • u řek Eufrat a Tygris
  • řecky mezos - mezi a potámos - řeka
  • oblast úrodného půlměsíce (Mezopotámie a Sýrie)
  • na severu více srážek, hory, na jihu zatopené bažiny
  • chyběl zde kámen, dřevo, kov - dovoz - v Mezopotámii jen hlína a rákos - základní stavební materiál
  • závlahové zemědělství - velký rozvoj zemědělsví, princip úrodného bahna
  • budovali nádrže, závlahy, -> někdo to musí řídit -> někdo to musí zaplatit
  • Chrámové hospodářsví - kněží vyberou úrodu a přerozdělí ji, zhruba třetina úrody musí zůstat na osivo
  • písmo psali na hliněné destičky, psaní rákosem
  • rozvoj hrnčířství, textilní výroby, vlnařství

    Sumerové

  • na jihu Mezopotámie, městské státy: Uruk, Lagaš, Kiš, Eridn, Ur
  • rozlohou to byla města, ale každé město mělo svého vlastního panovníka
  • primitivní demokracie - shromáždění svobodných mužů, kteří volili úředníka
  • funkce panovníka se vyvynula z funkce velitele vojska, který v době bojů městský stát řídil - král
  • původní chrámové hospodářství se mění na palácové hospodářsví
  • hegemon - ten, kdo vládne nad někým jiným -> stát, který ovládal jiné městské státy
  • v Sumeru - stát Kiš

    Akkadská říše

  • 2350 - 2200 př.Kr.
  • J Mezopotámie - příchod Sumitů
  • 2340 - palácový převrat - vlády se ujal sumitský úředník - sjednotil sumerské státy pod svou nadvládu -> sjednocený centralizovaný stát
  • Sargon I. Akkadský, jeho vnuk založil Ninive
  • 2200 - říše podlehla nájezdům semitských kmenů (Butejci, Asyřané)

    Asyrská říše

  • 2000 - 612 př.Kr.
  • Staroasyrská říše
    • na začátku panovník měst Ašur, který sjednotil území kolem Ašuru - hegemon
    • Asýrie - důležitá obchodní křižovatka - proudili tu obchodníci do Malé Asie - tam zakládány Asyrské obchodní kolonie
    • vyváželi vlnu, cín, dováželi drahé kovy
    • roku 1800 Asýrie ovládnuta Babylonií (za vlády Chamurappiho)
    • mezi lety 1600 - 1350 byla Asýrie pod nadvládou říše Mitanni (kmen Churitů)
  • Středoasyrská říše
    • 1350 se asyřané osvobodili - panovník Tigladpilesar I. - Asýrie získala někdejší slávu a moc, pak úpadek
    • 1078 nadvláda Chettitů a pak Egypta
  • Novoasyrská říše
    • roku 911 se vlády chopil Tigladpilesar III.
    • Sargon II roku 722 zvítězil v boji o trůn mezi asyrskými kmeny - Sargonská dynastie
    • jeho syn dobyl roku 690 Babylon - vyplenil ho a ze získaného bohatství nechal postavit město Ninive - velké město s 15 vstupními branami, hradby dlouhé 12 km
    • Assarhadon - Sargonův vnuk, za jeho vlády největší rozmach, Asýrie ovládala Sýrii, Palestinu, Egypt, část Malé Asie, Irán, Babylónii
    • Aššurbanipal III. - milovník umění, nechal vystavět obrovskou knihovnu v Ninive - 25 000 hliněných tabulek
    • jeho synům se nepodařilo tak obrovskou říši udržet - 612 dobyto Ninive Babylóňany

    Babylónská říše

    Starobabylonská říše

  • 1900 - 539 př.Kr.
  • na jihu prosperující zemědělství
  • Starobabylonská říše
  • vládce Chamurappi - Chamurappiho zákoník (1800 př.Kr.) - napsán klínovým písmem, Chamurappi ho přebírá od boha Marduka, odznaky vladařské moci
  • obyvatelé rozděleni do 3 skupin: awilové - nejbohatší, ti co měli pozemky a otroky, svobodní, plnoprávní, privilegovaní -> zásada oko za oko, zub za zub
  • muškéni - méně bohatí, neprivilegovaní, zavislé postavení na awilech - drobní zemědělci, vojáci -> zásada pokuty, jinak otroctví
  • otroci - nesvobodní, bezprávní
  • 1600 ovládli Babylon Chetité

    Středobabylonská říše

  • dynastie Kassitů

    Novobabylonská říše

  • král Nabopollasar - roku 612 přemohl Asyřany (likvidace Ninive)
  • za krále Nabukadnesara největší rozkvět, ovládl Sýrii a Palestinu (Babylonské zajetí), velký rozkvět kultury
  • zdokonalil opevnění (3 pásy hradeb), Ištařina brána, Procesní cesta (od Ištařiny brány k chrámu boha Marduka), Semiramidiny visuté zahrady

    Chetitská říše

  • Bedřich Hrozný - český badatel, rozluštil klínové písmo chetitů po 1. Světové válce, chetitština je 1. indoevropským jazykem, který se dochoval písemně
  • mocná říše kolem roku 1700 př.Kr., zpracovávali železo, chrámové, pak palácové hospodářství, velké hradby
  • do Malé Asie přišli okolo 3000 - 2000 př.Kr.
  • 17. století - středem je město Chattušaš, ovládli Sýrii, Babylónii, Mitani
  • 13. století - boje s Egyptem (Ramses II. a Chatušiliš) o Sýrii -> 1. mírová smlouva 1270, vzájemná spolupráce
  • roku 1200 přemoženi mořskými národy - např. Pelištejci

    Starověký Egypt

  • na řece Nil, Dolní Egypt na severu (Gíza, Memphis)
  • Horní Egypt na jihu, města Veset (hrobky, údolí králů)
  • střídalo se období dešťů a sucha -> zachycování vody, závlahový systém, centrálně řízený stát

    Archaické období

  • rok 3150 př.Kr.
  • Meni - celistvé území Horního Egypta dobylo oblast Dolního Egypta (rodnější, významější)
  • k Nilu se stahovali zemědělci ze Sahary, vesnice stavěli na kopcích kvůli povodním Nilu
  • rolníci měli povinnost se starat o kanály, kdo se o ně nestaral, byl potrestán smrtí
  • hlavní město Memphis, vezír - správce oblastí, výběrčí daní, dozorci, soudci
  • otroci - nebylo jich moc, byli majetkem panovníka - při stavbách, práce v kamenolomech, dolech
  • ženy - rovnoprávnost

    Stará říše

  • 2700 - 2180
  • faraon Džoser - jako první si nechal postavit pyramidu, ovládnul Sinaj a Núbii
  • po něm nastaly nástupnické boje -> oslabení panovnické moci
  • zaveden úřad správce horního egypta - měl velký vliv - snaha obnovit panovnickou autoritu v Horním Egyptě
  • rozklad správního systému - zánik Staré říše

    Střední říše

  • 2000 - 1800 př.Kr.
  • Egypt znovusjednotil Mentuhotep II. - panovník ve Vesetu, zajistil a upevnil situaci (hospodářsky i politicky)
  • na S vybudována soustava pevností na ochranu proti cizím kmenům - Vládcovy zdi
  • v období největších povodní se stavěly pyramidy - byl dostatek všeho, střední říše potom upadla právě díky ústupu záplav Nilu
  • dlouhodobé nástupnické spory - nebylo určeno, který syn se má stát faraonem - intriky - spoluvladaři
  • poté si museli panovníci vybírat následovníky za svého života - upevnění centrální vlády
  • 17. století př.Kr. - vpád Hyksósů - používali lepší vojenské vybavení, válečné vozy
  • Dolní Egypt byl dobyt, založeny nové dynastie
  • Ahmose - zreorganizoval vojsko, začal také používat válečné vozy, vyhnal Hyksósy

    Nová říše

    17.(16. století ) - 8.století př.Kr.
  • faraon Ahmose sjednotil Egypt, hranice byly posunuty až k dnešní Sýrii, obnova Egypta
  • sídlo ve Vesetu, největší rozkvět
  • Hatšepsovet - významná královna (15. století př.Kr.)
  • 22 let její vlády - 22 let míru, žádná povstání ani války, nejprve byla regentkou svého syna Thutmose III.
  • obchodní výpravy (Sinaj, Kréta), stavby, nádherné chrámy, obrovský rozkvět Egypta
  • Thutmose III. - nechal zničit všechny chrámy, nápisy a sochy, které dala postavit Hatšepsovet
  • byl to velký válečník, za jeho vlády byla rozloha Egypta největší (až k Mezopotámii)
  • Amenhotep IV. - za jeho vlády náboženská reforma - nárust moci velekněžích, povolil uctívání jednoho boha - Atona, na jeho počest si pak změnil jméno na Achnaton
  • nevěnoval přílišnou pozornost útokům, nakonec byl zavražděn - konec kultu boha slunce Atona Tutanchamon - známý díky nevykradené hrobce v údolí králů (objevili Britové, r.1922)
  • nastoupil na trůn v devíti letech a v 18 letech umřel, vládl za něj jeho vojevůdce Haremheb - pak se stal novým faraonem, pak jmenoval nového faraona Ramesse - nová dynastie
  • Ramesse II. Veliký - bitva u Kadeše (v Sýrii)
  • První mírová smlouva - mezi Chetity a Egyptem - 13. století př.Kr.
  • Ramesse III. - boje proti mořským národům, hospodářská krize, Egypt se posléze rozpadl na několik samostatných území

    Pozdní Egypt

  • nadvláda cizinců
  • Asyřané - 7. století př.Kr. - vláda místodržících, centrum v Sájích, ti se potom osamostatnili - Sajská dynastie
  • Peršané - 525 b. u Pelusia - zánik Sajské dynastie, Peršané se chovali v Egyptě bezohledně - četná povstání, krutě potlačena
  • Alexandr Makedonský - 332 - vítán jako osvoboditel před Persií
  • Ptolemaios - 305 př.Kr. - jeden z Alexandrových generálů (diadochů), učinil se vládcem Egypta, Egypt helenistickým státem, poslední ptolemaiovská dynastie
  • v Alexandrii byla za ptolemaiovců bohatá knihovna, na ostrově Faros jeden ze sedmi divů světa: Maják na ostrově Faru
  • 3. století př.Kr. byl Egypt nejmocnějším státem východního středomoří
  • Kleopatra VII. - poslední z ptolemaiovců, měla vládnout s bratrem, ale ten ji vyhnal
  • Alexandrijská válka - konflikt Ptolemaia s Caesarem - Kleopatřin bratr zemřel a Velká knihovna vyhořela
  • Kleopatra si sňatkem s Caesarem zajistila nezávislost Egypta na Římu, po jeho smrti si vzala Marca Antonia
  • bitva u mysu Actia - 31. př.Kr. - Marcus Antonius a spojená egyptská flotila byla poražena Octavianem Augustem - Kleopatra a Marcus Antonius poté spáchali sebevraždu
  • konec ptolemaiovské dynastie a také nezávislosti Egypta - roku 30. př.Kr. se stal Římskou provincií

    Kultura Egypta

    Náboženství
    • polytheismus, bohové Re, Hathor, Aton, Usir, Anup, Suteh, Ptah
    • bohové měli buď lidské hlavy (antrpomorfní), nebo hlavy zvířecí (zoomorfní)
    • egypťané měli v úctě kočky, krávy a krokodýly - posvátná zvířata, mumifikace
    Mumifikace
    • nejjednodušší byla do písku (a nejlevnější), dražší byla balsamováním - orgány, mozek a vnitřnosti byly vyjmuty
    • mumifikováni byli pouze vládci a bohatí lidé, do hrobu s sebou měli také knihy mrtvých - praktické rady, jak se zachovat v posmrtném životě
    Písmo a literatura
    • hieroglyfy, rozluštěny díky Rosetské desce (Francois Champollion, 1822)
    • tři typy písem - hyeroglify, hératické a pak běžné démotické písmo (lidové, démos = řecky lid)
    • byly tam hireoglyfy a řecke písmo - dvojjazyčný text
    • primitivní inkoust (šťáva z ořechů a saze)
    • památky: Knihy mrtvých, Knihy moudrých rad do života, texty pyramid, rakví, průvodce podsvětím, také Achnatonův hymnus na Slunce
    • písařské řemeslo bylo velmi ceněné - písmo bylo složité a člověk se ho musel dlouho učit
    Vědy
    • matematika, geometrie - stavitelství, desítková soustava, rovnice o 1 neznámé
    • astronomie - pro výpočet záplav, lékařství - mumifikace
    Umění
    • malířství, sochařství, hlavu a nohy sochal z boku, tělo zepředu
    • neznali perspektivu
    • fresky: pyramidy, skalní hrobky
    Architektura
    • pyramidy, mastaby - hrobka ve tvaru komolého jehlanu, skalní hroby a chrámy, údolí králů - Veset
    • vstupní brána - pylon, alejí sfing spojena s nádvořím, nádvoří lemováno sloupy
    • hypostylový sál - vstup pouze kněžím

    Persie

  • hlavní město Persepolis
  • velká hlavní silnice, klínové písmo, měli poštu, vyspělá říše
  • největší říše tehdejšího světa
  • dnes se mluví novopersky v Iránu
  • klínové písmo rozluštěno přes perštinu
  • Kyros Veliký - sjednotil Perskou říši
  • Dareios I. vedl neúspěšnou invazi do Řecka roku A.C. 490
  • velkokrál Xerxes vedl druhou neúspěšnou invazi do Řecka roku A.C. 480
  • Dareios III. - za něho byla říše dobyta Alexandrem Velikým (A.C. 331)

    Indie

  • název podle řeky Indus
  • zemědělství - rýže, obilniny, domestifikace slona
  • a severu poloostrova pohoří Himaláje - ochrana, izolovaný vývoj, zadržují srážky od moře
  • pětiříčí – provincie „Pandžáb“

    Harappská kultura

  • 2300 – 1700 př.Kr.
  • v povodí Indu, přes sto sídlišť (Harappa, Mohendžo-dáro)
  • všechna města podle stejného stavebního řádu
    • každé město mělo citadelu a vlastní město
    • domy z vypálených cihel, uspořádány v pravoúhlých ulicích
    • koupelny, splachovací WC
    • výborný kanalizační systém
    • bazény
  • jednotné míry a váhy (výhodné pro obchod)
  • protoindické písmo (pečetě), pak už se kultura nevyvíjíjela

    Magadhská říše

  • A.C. 600-400
  • v povodí řeky Gangy
  • nebyla jednotná, skládala se z několika větších mest, která bojovala o nadvládu
  • hegemonem se stalo město Magadhat
  • Buddhovo období
  • poslední velkou říší před příchodem Alexandra Velikého (Makedonského) - poslední říše byla po smrti Alexandra

    Maurijska říše

  • A.C. 321-185
  • zakladatelem byl král Čandrachupta
  • nejvýznamnějším panovníkem byl jeho syn Ašóka
  • za vlády Ašóky největší rozmach říše (dobyl Nepál a Afghánistán)
  • při válečných výpravách zahynuly tisíce lidí – Ašóka se obrátil na buddhismus
  • spojeno s obrovským rozvojem řemesel, obchodu, stavebnictvím, avlažovací systémy, péče o poddané, stavěl nemocnice
  • péče o chudé občany, nechal vytesat zákony a nařízení na sloupy a skály po cele zemi
  • po jeho smrti se Indie rozpadla na drobná území, která byla spravována různými rody

    Starověká Čína

  • byla izolovaně vyvíjena (oddělena pohořími, moři)
  • Chuang-Che a Jang-c´tiang - největší koncentrace lidí (Žlutá řeka)
  • státní útvary vznikaly od 21.století A.C.
  • první sjednoceni pod nadvládu dynastie Chou [čou] v11 stol. A.C.
  • rozpad říše v 8 století A.C.
  • panovník říše byl Syn nebes

    Období válčících státu

  • výroba hedvábí (mezi 5. - 3. stoletím A.C.)
  • rozšíření těžby a zpracováni železa
  • nejbohatší vrstva byli největší vlastníci půdy - přepychové paláce

    Dynastie Čchin

  • A.C. 230
  • vytvořila v Číně první centralizovaný stát
  • rvní panovník byl Jing Čeng - první Císař
  • začal vládu zabavením zbraní v podmaněných státech - byly z nich odlity zvony a 12 soch, jimiž si vyzdobil svůj palác
  • zavedl jednotné znakové písmo, zákony, započal se stavbou velké čínské zdi na ochranu státu (vysoká 10m, široká 6m)
  • původní stavba zdi trvala deset let a byla dlouhá 4km
  • stavěl síť silnic pro přesuny vojska
  • statni aparát - příslušníci rodové šlechty aristokracie
  • nechoval se dobře k poddaným – hodně kritizován, největší jeho odpůrci byli konfuciáni, podle toho se k nim stavěl
  • po jeho smrti pokračoval v podobném stylu jeho bratr
  • v roce A.C. 206 byla dynastie svržena
  • dynastii Cchin vystřídal jeden z povstalců, který se podílel na svržení dynastie

    Dynastie Chan

  • 202 A.C. – 220 A.D.
  • poslední starověká Čínská dynastie
  • Čína získala území dnešní rozlohy
  • známé čínské vynálezy - hedvábí, střelný prach, kompas, papír, porcelán, koření
  • hedvábná stezka - obchodní stezka mezi Čínou a Evropou

    Kykladské ostrovy

  • 2800 př.Kr. osídleny obyvateli Malé Asie, v Evropě byla Doba bronzová
  • kolem 220 ostrovů
  • znali zlato, stříbro, měď, mramorové sošky žen
  • význam měla mořeplavba

    Mínojská civilizace

  • 2000 - 1500 př.Kr.
  • na ostrově Kréta, král Mínos
  • Období prvních paláců - 2000 - 1700 př.Kr.
  • Knosos - složitý palácový komplex, hospodářské budovy, kanalizace, koupelny, splachovací záchody
  • hry s býky (posvátná zvířata)
  • kolem roku 1700 paláce zničeny zemětřesením
  • Období druhých paláců - 1600 - 1500 př.Kr.
  • obnova paláců a vrchol mínojské civilizace, pánové Středozemního moře, sídliště na Kykladách
  • zánik výbuchem sopky ve 14. století (ostrov Théra)
  • písmo - obrázkové, psáno do předem vyrytých řádků - lineární písmo typu A
  • umělecké předměty - bronzové sošky mužů a žen, zlaté zdobené číše, reliéfy na nádobách a amforách, nástěnné malby na zbytkách staveb

    Mykény

  • 1600 - 1200 př.Kr.
  • Peloponéský poloostrov - kmen Achájů - pastevci, přišli ze severu, zničili původní heladskou kulturu - krok zpět ve vývoji
  • palácové hospodářství - palác Pylos, Mykény, Sparta
  • paláce mezi sebou neustále válčily - opevnění, na vyvýšených místech
  • paláce měly vodovody, kanály, koupelny
  • lineární písmo typu B
  • zlaté šperky, poháry, zdobené zbraně, staré posmrtné masky v šachtových hrobech - jiné hroby nepoužívali
  • námořní obchod - s Krétou, Egyptem, Sýrií, Palestinou, Makedonií, Itálií, Sicílií
  • z exotických zemí dovoz kovů, koření, slonoviny
  • Mykénská kultura zanikla rozvrácena kočovných národů Dórů ze severu - 13. - 14. století
  • na konci této doby se odehrála Trojská válka

    Periodizace řeckých dějin

    • 1. Temné období - nejstarší doba, doba Homérská - 1100 - 800 př.Kr.
      • temné - souvisí s vpádem Dórů - rozvrátili Mykénskou civilizaci, ovládli Peloponés, ale byli na nižším vývojovém stupni
      • 1. Řecká kolonizace - Maloasijská, útěk původních obyvatel před Dóry do Malé Asie, kde zakládali nová sídliště
      • 800 let př.Kr. - doba, kdy žil Homér
    • 2. Archaické období - 800 - 500 př.Kr.
      • vznik Polis, velká řecká kolonizace, raná řecká tyranida
    • 3. Klasické období - 500 - 338 př.Kr.
      • Řecko-perské války, Peloponéská válka (Sparta X Athény)
    • Helénistické období - 338 - 146 př.Kr.
      • období nadvlády Makedonie

    Archaické období v Řecku

  • Polis - městské státy, sloučení několika stovek obcí pod nadvládou jedné nejvýznamnější (hegemon ) -> díky hornatému terénu
    • Obyvatelé Polis
      • - občané - museli to být původní obyvatelé (nebo alespoň 1 rodič, někde oba), museli mít půdu (pozemek, nemovitosti), občany mohli být pouze muži -> mohli být voleni a volit
      • občené mohli hlasovat o zákonech, v přpadě potřeby museli jít bránit svoje město a koupit si za vlastní peníze vojenské vybavení -> bojovat je pro občana čest
      • majetní občané stavěli celá města, chrámy
    • Cizinci
      • přistěhovalci a jejich potomci, svobodní, ale neplnoprávní, řemeslo, obchod, nemohli volit ani být voleni
    • Otroci
      • majetek občanů, ale i cizinců
      • mohli být vykoupeni a stát se tak cizinci, otroky se stávali většinou váleční zajatci, dlužníci
  • Ženy - nemohli volit ani být voleni, také neměly taková práva jako muži
  • Děti - ideál společnosti bylo mít syna a dceru, nechtěli mít dětí moc, protože by se příliš dělil rodinný majetek

    Fromy politického zřízení

  • 1. Tyranida - samovláda, občané nemuseli být "týráni"
  • 2. Aristokracie - vláda rodové šlechty
  • 3. Oligarchie - vláda několika lidí (zejména bohatých)
  • 4. Demokracie - vláda lidu

    Velká řecká kolonizace

  • zakládání nových osad - kolonií v oblasti Černého a Středozemního moře původním řeckým obyvatelstvem
  • přelidnění na Balkánském poloostrově
  • Metropole - matka města - investovala do zakládání kolonií a byla s tou kolonií i nadále v obchodním styku
  • vždy se zjistilo, jsetli je to území vhodné a jestli jsou tam domorodci, protože kolonizátoři byli mírumilovní
  • do kolonie šlo vždy kolem 100 lidí
  • kolonie: Neapol, Onesos, Masilia
  • Důsledky kolonizace: dovoz levného obilí z kolonií -> velká konkurence, zemědělci se museli přeorientovat na jiné plodiny (olivy, vinná réva), drobní zemědělci často přeorientování nezvládli - zadlužili se a upadli do otroctví,
  • naopak řemeslníci (cizinci) bohatli z obchodu s koloniemi - chtěli podíl na politické moci jako občané (kteří byli často chudší než cizinci)
  • nakonec byli přijati mezi občany
  • raná řecká tyranida - způsob řešení změny společenských poměrů v polis - 1 tyran
  • vybrali ho občané - Solon, Peisistratos
  • tyranida byla vždy na nezbytně dlouhou dobu, když se situace dlouho neměnila, tak byl tyran lidem vyhnán

    Sparta

    na jižním Peloponésu - oblast Lakónie
  • obyvatelstvo: Dórové - zde nesplynuli s původním obyvatelstvem, ale podrobili si ho
  • Spartský stát byl založen na tvrdém výcviku chlapců = občanů = vojáků
  • již od 7 let byli chlapci vychovánáni státem, od 7 do 18 let se připravovali na tvrdý výcvik
  • ve 30 letech se stali plnoprávnými občany - mohli založit rodinu, stále byli ale vojáci a museli bránit Spartu v případě potřeby
  • dívky byly také vychovávány k fyzické zdatnosti - musely zvládat domácnost a obranu rodiny před nepřáteli, když byli muži pryč (například na válečné výpravě)
  • Peloponéský spolek - spojení armád městských států peloponésu pod velením Sparty, jediný stát Argu nebyl ve spolku, 1. polovina 6. století př.Kr.
    • Složení spartského obyvatelstva
      • Plnoprávní občané - sparťané - muži od 30 let
      • perioikové - přistěhovalci, potomci původních podrobených obyvatel, stálo na nich hospodářství - zaměstnáni na půdě sparťanů, zabývali se obchodem, nebojovali, pouze výjimečně mohli bojovat ve vojsku
      • heilóti - otroci, majetek státu, zaměstnávali je sparťané
    • Politické zřízení Sparty
      • ve Spartě vládla Oligarchie, v době míru byla volena Rada starších - 28 lidí
      • na radu starších dohlíželo 5 Eforů - voleni na 1 rok
      • když byla Sparta ve válce, vládli 2 králové - vojenští velitelé
      • lidový sněm Apellá - všichni občané - volili krále a efory

    Athény

  • leží v Atiice - poloostrov
  • vznikly v 8. století př.Kr.
  • jsou známé jako kolébka demokracie
    • Složení obyvatel
      • Občané - muži od 20 let, poté co absolvovali dvouletý vojenský výcvik, alespoň jeden z rodičů musel být občanem, výjimečně se člověk mohl stát občanem i za nějaký heroický čin
      • Metoikové = spolubydlící, potomci cizinců, měli také poviinnost konat vojenskou službu, podle svých možností museli finančně podporovat obec
      • Otroci
    • Politické zřízení v Athénách
      • v čele stálo 9 Archontů - nejvyšší úředníci, voleni na 1 rok z řad aristokracie
      • bývalí Archonti se stali členy Aeropagu - doživotní sněm
  • metoikové postupně také chtěli více moci, protože byli bohatí - usilovali o sepsání zákoníku, který by trestal všechny bez rozdílu (občan/cizinec)
  • Drakon - nechal sepsat základní zákony, které byly ovšem velmi přísné a měly přísné tresty (drakonické = drastické)
  • Solon - 594 př.Kr., jeden z 9 Archontů, byl to velmi vzdělaný člověk, původně aristokrat, zabýval se obchodem a tak se sblížil se středními vrstvami
  • byla mu nabídnuta tyranida - nepřijal ji, zrušil dlužní otroctví, ze státních peněz vykoupil ty, kteří se dříve dostali do otroctví díky dluhům
  • rozdělil občany do 4 majetkových skupin a přesně vymezil jejich práva a povinnosti
  • založil radu pěti set - bývalí archonti, soudila politické zločiny, řídila chod státu
  • Solon nevyřešil problematiku bezzemků, po něm nastupuje tyranida Paisistrátovců
  • Peisistrátos - nastoupil v roce 546 př.Kr., konfiskoval půdu aristokratům a přerozdělil ji bezzemkům
  • mír v Athénách, Peisistrátos zajišťoval, aby v Athénách nebyli žebráci, podporoval vědu a umění, nechal sepsat Homérovy eposy, vybudoval Akropolis, vodovod
  • jeho synové již nebyli tak schopní, jednoho z nich dokonce lidé vyhnali
  • Kleisthénes jeden ze zvolených úředníků, nakonec vládl sám s podporou lidu, začal vládnout roku 510
  • státník, který rozprášil původní aristokracii, rozdělil obyvatele Athén do Démů
  • Démos bylo něco jako větší vesnice (čtvrť), ty se spojovaly v Frátrie, Frátrií bylo 30 - 10 přímořských, 10 vnitrozemských, 10 městských
  • Fýlie - největší územní celek, bylo jich 10
  • z každé Fýly 50 lidí voleno do rady 500 - dovršení demokracie v Ahénách
  • ostrakismus - střepinkový sněm - každý občan napsal jméno toho, kdo se mu zdá největším nebezpečím pro demokracii, na střepinu, kdo byl nejvícekrát napsán byl vyhnán na 10 let

    Klasické řecké období

  • Řecko - Perské války
  • peršané - indoevropští kočovníci, kolem 6. století ovládli Babylon, Asýrii, Izrael, Palestinu (Kýros Veliký), jeho syn později ovládl i Egypt - nejrozsáhlejší starověká říše, měli velmi dobré loďstvo
  • povstání maloasijských řeků roku 499 v městě Miltos - Peršané si je chtěli podrobit
  • na pomoc přišly Athény s loďstvem, nakonec vyhráli Peršané

    I. Řecko - Perská válka

  • perské loďstvo se plavilo přes ostrovy až k úžině Marathonu
  • Sparťané nebojovali, bránily jim v tom náboženské svátky - bojovali jen Athéňané a Platajci
  • Řekové měli velké štíty a kopí, formace falanga, Peršané používali luky a šípy, proutěné štíty, jízda, vozatajstvo
  • vojevůdce Miltiadés (1 rok po bitvě uvězněn za vlastizradu - nepodařilo se mu údajně dobýt jednu pevnost)
  • Bitva u Marathonu - 490 - vítězství Řeků, pověst o běžci, který běžel z Marathonu do Athén oznámit vítězství a pak umřel vysílením
  • potom 10 let míru
  • Thémistoklés: - přesvědčil bohaté Athéňany, aby investovali do loďstva

    II. Řecko - Perská válka

  • spartský král Leonidas x perský velkokrál Xerxes
  • peršané měli mohutné vojsko a a loďstvo (200 - 250 tisíc mužů, přes 1000 lodí)
  • 480 - bitva u Thermopyl - malá soutěska, chránil ji spartský král Leonidas a 300 sparťanů + 7000 hoplítů
  • peršané tuto soutěsku nakonec obešli díky zradě jednoho z Řeků, Leonidas pak poslal většinu bojovníků pryč a sám s 1000 muži zůstal
  • než zahynuli, pobili mnoho peršanů - obrovská vzpruha pro morálku celého Řecka - Leonidas se stal vzorem splněné povinnosti vůči státu a vlasti
  • „Poutníče, zvěstuj Lakedaimonským, poslušni zákonů jejich, mrtvi že ležíme zde.“
  • mezitím Athénské loďstvo blokovalo další perský postup u Arthemisía, po bitvě u Thermopyl se stáhli
  • po této bitvě Xerxes vpadl do Athén a nechal zničit Akropolis, Athéňané se zachránili na svých lodích na ostrově Salamina
  • Bitva u Salaminy - perské lodě nalákány do mělčin, malé řecké loďe mohly mnohem lépe manévrovat, bitva skončila naprostým vítězstvím Řeků
  • 479 - bitva u Platají - Peršané měli už jen pěší vojsko, do boje se konečně zapojily spojené řecké obce - vítězství Řeků
  • Bitva u mysu Mykkalé - další vítězství Řeků, perská invaze tak skončila neúspěchem, definitivní odchod Peršanů z Balkánu

    Athénský námořní spolek

  • měl za cíl svobodit všechna řecká města v Malé Asii
  • členové - Attika, Euboia, ostrovy a městské státy, všechny státy si byly rovny
  • povinnost přispívat do společné pokladny na ostrově Délos
  • A.C. 449 - Kalliúv mír - Persie se musela vzdát nadvlády nad všemi městskými státy v Malé Asii a nad některými ostrovy Egejském moři

    Důsledky vítězství Řeků nad Peršany

  • růst politického vlivu obchodníku a řemeslníků - výroba zbraní, lodí, stagnace zemědělství
  • velký rozvoj Athén (obnova Akropolis)
  • v Athénách vzniká nový politický orgán - stratégové
    • Perikles
      • jeden z 10 stratégů (zvolen 15 krát)
      • A.C. 443 – 429
      • dovršil demokracii v Athénách
      • platil chudým za výkon politické funkce - zavedl plat pro chudé, chtěl zaměstnat všechny
      • obnova Athén po válce (stavební dělníci nebo veslaři), nechal vybudovat athénský přístav Pyreus, který byl několik km od Athén, s nimi spojen valem (pevnost)
      • obnovena rada 500
      • zemřel na mor během Archidámovy války

    Peloponéská válka

  • A.C. 431 – 404
  • válka mezi Peloponéským a Athénským spolkem o nadvládu(Sparta x Athény)
  • účastnily se jí všechny městské státy - „Antická světová válka“
  • znamenala konec athénské demokracie
  • Korint a Megaris vystoupily z Athénského námořního spolku a požádaly o pomoc Spartu

    1.Archidámova válka

  • trvala 10 let
  • nové pustošení Attiky
  • Athény byly zavřené ve své pevnosti (Periklova obranná taktika - sesadili ho a znovu dosadili)
  • v Athénách propukl mor (Perikles †)
  • po jeho smrti dva vládci
    1. Kleon - podporovali ho obchodníci a řemeslníci, kteří bohatli z námořního obchodu - je nutné porazit Peloponéský spolek za každou cenu
    2. Nikias podporovali ho rolníci a statkáři - chtěli uzavřít mír
  • nakonec uzavřen v roce A.C. 421 Nikiův mír - závazek nebojovat 50 let, po 6 letech porušen obchodníky a řemeslníky z Athén

    2.Druhá fáze

  • Obléhání Syrakus
    • A.C. 415 – 413
    • Athény vyslaly velké loďstvo a vojsko na Sicíli, aby přerušily dodávky obilí Spartě ze Syrakus
    • Sparta vyslala na pomoc jen malý oddíl, ale ten úspěšně vázal Athénské síly
    • po 2 letech bylo Athénské loďstvo obklíčeno a zničeno, většina vojska padla do zajetí nebo zemřela, Nikiás byl popraven
    • invaze na Sicílii skončila pro Athény pohromou
  • Válka Dekeleiská
    • Dekeleia - strategicky důležitá vesnice v Attice, základna Sparty
    • Sparta přivolala posilu z Persie
    • A.C. 405 - bitva u Aigos potamoi (Kozí říčky) - bitva o Bospor a Dardanely)
    • Sparta zablokovala oba průplavy, flotila blokovala dodávky obilí z Černomoří
    • Athény se pokusily prolomit blokádu - byli poraženi Peršany
    • po této bitvě vyhladovělé Athény kapitulovaly
    • A.C. 404 byl uzavřen mír
  • Podmínky míru pro Athény
    • Athény musely odevzdat veškeré loďstvo kromě 12 lodí Spartě
    • zrušení Athénského námořního spolku - Athény musely vstoupit do spolku Peloponéského
    • Athény musí zbourat hradby okolo města včetně přístavu
    • zrušení demokracie v Athénách a nastolení oligarchie - vláda 30 (pod dohledem Sparty)

    Thébská hegemonie

  • po roce pomohly Théby svrhnout vládu 30 v Athénách a vytvořili spojenecký spolek proti Spartě
  • A.C. 371 - bitva u Leukter
  • thébský velitel Epameinondás porazil Spartu - zrušen Peloponéský spolek, konec spartské hegemonie
  • po dobu 10 let byli Théby nejvlivnější polis, se smrtí Epameinonda končí thébská hegemonie
  • A.C. 362 - bitva u Mantineie - Epameinondas zvítězí, ale sám v bitvě zemře, rok poté konec Thébské hegemonie, ale zároveň i oslabení Sparty - místo pro nástup Makedonie
  • Krize polis
    • rozdělení na polis ztrácí význam
    • obchodní závislost, malá polis jsou lehce zranitelná (musí utvářet federace)
    • žárlivé střežení občanství - brzda rozvoje

    Makedonská hegemonie

  • A.C. 338 – 146
  • do 4. Století byla Makedonie nevýznamným státem na SZ od Řecka
  • silnou říší se stala až za vlády Filipa II.
  • dokonalá reforma armády (spojení silné jízdy a pohyblivých hoplítů), silná armáda (Filip chtěl dobýt Řecko)
  • dovoz dřeva do Řecka na stavbu lodí - finance
  • investice do výzbroje
  • v Athénách se obyvatelé rozdělili do 2 skupin - jedna souhlasila s makedonskou nadvládou, druzí byli proti (Démosthénes)
  • filipiky - útočné pamflety Démosthéna proti Filipovi II., nakonec Athény vyhlásily Filipovi válku
  • A.C. 338 - bitva u Chairóneie - Athény ji prohráli
  • končí samostatnost řeckých městských států (zpočátku odolávala Sparta, pak se ale podvolila) - makedonská nadvláda nad řeckem

    Přípravy na tažení do Persie

  • A.C. 337 - sjezd městských států v Korintu
  • založili Korintský spolek - spojily se s Makedonií proti Persii (myšlenka společného nepřítele sjednotila nejednotné řecké státy)
  • Filip II. byl během příprav tažení do Persie zavražděn (nejspíš vlastní šlechtou)
  • A.C. 336 - nový král Alexandr III. Makedonský (Veliký) - bylo mu 20 let, jeho učitelem byl Aristoteles

    Tažení do Persie

  • A.C. 334 - bitva na řece Granikos(Alexander vyhrál)
  • A.C. 333 bitva u Issu (rozhodující vítězství Alexandra)
  • A.C. 332 Alexandr obsadil Egypt - vítali ho zde jako osvoboditele, získal titul faraona
  • založil zde město Alexandria
  • A.C. 331 - bitva u Gaugamél (definitivní porážka perského krále Daria)
  • Persie se vzdala - Alexandr je titulován jako „Král králů“, vyplenil hlavní město Persepolis (pomsta za vyplenění Akropole)
  • A.C. 326 - bitva u Hydaspese - bitva s Indií, Alexander také zvítězil (na straně Indie bojovalo i 200 slonů)
  • po této bitvě už jeho vojáci odmítli jít dál
  • Babylon sídelním městem Alexanderovy říše
  • A.C.323 - Alexandr III. umírá v Babylonu (bylo mu 32 let)
  • první syn Alexandra zavražděn ještě jako dítě, druhý syn (narodil se 3 měsíce po Alexandrově smrti) Alexandr IV. byl popraven

    Kultura řecké antiky

    Náboženství

  • řekové uctívali řadu malých i velkých božstev, jako první Evropané uznávali antropomorfní božstva (nejen lidská podoba, ale i lidské vlastnosti)
  • polyteismus
  • původně uctívání přírodních jevů a zoomorfních božstev (zvířecí podoba zůstala jako atribut)
  • tři generace bohů - uranovská, kronovská, diovská (dle nejvyššího boha), na počátku Chaos a Gaia

    Architektura

  • základní stavební prvek byl sloup
  • zleva dórský (nejstarší, z jednoho kusu kamene), iónský, korintský (nejmladší a nejzdobnější)
  • sloup má hlavici, dřík (u iónského a koritnského sloupu štíhlejší) a patku
  • zakroucené závitnice na soupu - voluty
  • Pantheon, Héřin chrám v Olympii, Apollónův chrám v Korintu
  • divadla - amfiteátr (využívá přírodních nerovností), na jevišti max. 3 herci
  • odeon - mladší divadlo (ve městech, helénistické období)
  • závodiště - jednotka délky (asi 200 m)
  • gymnázia - sport a vzdělání
  • obytné domy - vždy atrium - vstup do ostatních místností, oddělená část pro muže a ženy
  • hlavní náměstí - stoá - kryté sloupořadí, obdélníkový půdorys - trhovci

    Sochařství

  • do 7. století A.C. - drobné sošky zvířat, bojovníků, hliněné nebo kovové sošky
  • Helénistické období
  • velké sochy
  • kóré - dívka, kúros - chlapec (strnulí)
  • Myrón – Diskobolos, Doryforos – Muž nesoucí kopí, Polykleitos – sochař
  • Faidros - socha bohyně Athény (nedochovala se) - několik materiálů (kostra ze dřeva, ruce a hlava ze slonoviny, šaty ze zlatého plechu)
  • Práxiteles – socha bohyně Afrodity (nahá)

    Jazyk

  • řečtina tvořena řadou nářečí, helénistická doba - začíná se vytvářet obecná řečtina
  • koiné (kosmopilitní řečtina, degradovaná) – základem je attický dialekt (z něho je i dnešní řečtina)
  • jazykový vývoj - vývoj politický, řada samostatných států měla více dialektů
  • po sjednocení Řecka začalo i sjednocování jazyka

    Eposy

  • nejstarší řecké literární památky - výpravné básně přednášené pěvci (s doprovodem kithary – podobná lyře)
  • hrdinské eposy - „Ilias a Odyssea“ (téma trojské války), osudy thébských vládců - Oidipus
  • didaktické eposy - mladší, helénistická doba - rozvoj vědy
  • „Práce a dni“ (hospodářství na venkově), „Zrození bohů“ (vznik světa) - Hesiodos

    Lyrika

  • největší rozkvět v 7. – 6. století A.C.
  • lyrická poezie vytlačila epos, přednášena za doprovodu lyry, nebyla dějová
  • lyrické básně se věnovaly oblastem lidského konání - lyrika milostná, oslavná, útočná, politická, pijácká, didaktická
  • Sapfó, Pindaros, Alkaios

    Divadlo

  • vyvinulo se z kultů spjatých s bohem Dionýsem - hráno při náboženských slavnostech, herci byli vždy muži
  • Tragédie
    • témata z mytologie, více autorů některých příběhů, střídání monologů a dialogů hlavních hrdinů s výstupy sboru
    • nejpoužívanější témata - trojská válka, Théby, Aischylos, Euripides, Sofokles
  • Komedie
    • nešvary tehdejší společnosti, politický podtext
    • Aristofanes
    • helénistická doba - náměty z každodenního života
    • ustálené typy postav - mazaný otrok, hetéra

    Řečnictví

  • musel to bezpodmínečně zvládnout každý občan na politické scéně
  • vznik řečnických škol a směrů
  • Démosthenes - filipiky proti Filipovi Makedonskému

    Dějepisectví

  • nejstarší Homérovy eposy - děj Iliady zčásti založen na skutečných událostech
  • od 7. století A.C. vlastní historické spisy - cestopisy
  • od 5. století A.C. skutečná dějepisná díla
  • dějepisci si všímali i dějin sousedních národů
  • Herodotos - „otec historie“ - Řecko-perské války
  • Thukydides - Peloponéské války
  • Xenofon - Perské dějiny
  • Polyhios - Řecké a římské dějiny

    Věda

  • mechanika, optika, matematika, filozofie, filologie, botanika, zoologie, medicína
  • Aristoteles, Archimedes (archimédův šroub)
  • odborná terminologie - nejvýznamnější pozůstatek, prostupuje většinou vědních oborů

    Filosofie

  • zkoumá vývoj světa, myšlení a společnosti
  • problematika poznání okolního světa
  • filozofové zároveň i fyziky a matematiky
  • s vývojem společnosti vznikaly nové filozofické školy a proudy
  • 6. století A.C. - počátky filozofie - městské státy se dostávají na vrchol rozkvětu - kosmologické období (vznik a uspořádání světa)
  • Thales z Milétu, Demokritos, Pythagoras
  • 5./4. století A.C. - 2. největší vzestup řecké filozofie (už za krize polis - centrem jsou Athény, zabývá se lidskou společností
  • Sokrates - jeden z nejvýznamnějších filozof, znám pouze ze spisů svých žáků (Platona)
  • Platon - Sokratův žák - díla formou dialogů, přátelství, statečnost, poslušnost zákonů, nesmrtelnost duše
  • Platon založil nejslavnější filozofickou školu Akademii
  • Aristoteles - žák Platona, vychovatel Alexandra Makedonského, založil filozofickou školu Lykeion
  • Helénistická doba - další rozkvět filozofie - logika, fyzika, etika (ostré spory)
  • Epikuros - vycházel z Démokrita („vše se skládá z atomů“)

    Přírodní vědy

  • Pythagoras - Pythagorova věta
  • Eukleides - Eukleidovy věty
  • Thales z Milétu - Thaletova kružnice, předpověděl zatmění Slunce
  • Archimedes - hydrostatika, páka, archimédův šroub, Pí,...

    Lékařství

  • první zmínky už u Homéra, nemoci byly pokládány za dílo démonů
  • pomoc bohů (hlavně boha Asklepia)
  • u Asklepiových chrámů vznikaly první lékařské školy
  • Hippokrates - vliv prostředí i způsob života na zdraví lidí, ustanovil 4 tělní tekutiny (dnes 4 typy temperamentu - flegmatik, sangvinik, cholerik a melancholik)
  • ustanovil Hippokratovu přísahu

    Řím

  • Apeninský poloostrov (Apeniny se táhnou středem poloostrova), na S Pádská nížina, hospodaření při pobřeží v okolí Říma a na jihu
  • sever Apeninského poloostrova byl bohatý na železnou rudu
  • 12. - 11. století A.C. - příchod indoevropských kmenů Latinů (významný italický kmen), Samnitů, Sabinů - zakládání vesnických osad - původně kolem Říma (tvoří jeho základ)

    Etruskové

  • 7. – 6. století A.C. přišli Etruskové z východu, osídili SV oblast
  • městské státy, které řídil král
  • obliba veřejných her, koňské závody
  • znali lidskou anatomii (medicína, věštili z vnitřností)
  • věřili v posmrtný život (budovali nekropole - města mrtvých)
  • dobří zemědělci - zúrodňování Apeninského poloostrova - na svazích terasovitá pole
  • odvodňování bažin - vynikající zpracovatelé kovů (výroba, vývoz bronzu, stříbra a zlata)
  • také dobří válečníci - střety s okolními kmeny
  • A.C. 474 - bitva u Kýmé - námořní bitva proti Řekům, Etruskové ji prohráli
  • v 5. století úpadek Etrusků - útoky Keltů ze S, ostatních italických kmenů
  • v roce A.C. 265 bylo Řeky dobyto poslední etruské město

    Řím

  • vznikl spojením 7 pahorků (Capitol, Palatin)
  • mezi nimi močály, které Etruskové vysušili - Forum romanum
  • palác na Capitolu zasvěcen bohyni Juno, Minervě a bohu Jupiterovi

    Složení obyvatel

    1. Patricijové
    2. Původní obyvatelé
    3. Aristokracie
    4. Plebejové
    5. Neurození

    Doba královská

  • A.C. 753 – 510
  • postupně vládlo 7 etruských králů, ale opravdu etruský původ měli pouze poslední 3 - rod Torquiniovců

    Servius Tullius

  • předposlední král
  • provedl význačné reformy - rozdělení obyvatel do 6 majetkových tříd
  • dle zařazení do třídy stavěli počet setnin - setninový sněm (rozhodují o důležitých věcech)

    Torquinius Superbus

  • poslední král
  • na trůn se dostal pomocí vraždy
  • A.C. 510 byl vyhnán z Říma

    Doba Římské republiky

  • A.C. 510 konec etruského Říma
  • boje mezi patriciji a plebeji - 200 let bojovali plebejové za zrovnoprávnění s patriciji

    Boje plebejců proti patriciům

  • 1.Secese - odchod (plebejové odešli z Říma), A.C. 494 byl vytvořen úřadu tribuna lidu - 1 zástupce plebejů na sněmu, měl právo veta
  • 2.Secese - A.C. 449 - sepsání Zákonů 12 desek - zrovnoprávnili občany před zákonem, povolily účast plebejů v nejvyšších úřadech a povolení sňatků mezi patriciji a plebeji
  • 3.Secese - počátek 3. století A.C. - plebiseity - lidová hlasování

    Politické zřízení

  • setninový sněm - volil konzuly

    Senát

  • nejdůležitější státoprávní orgán (obdoba rady starších)
  • dozor nad úředníky
  • doživotní členství
  • 300 mužů (patricijů)

    Konzulové

  • byli 2 (za války je jeden z nich diktátorem)
  • v čele Říma, voleni na 1 rok
  • měli vrchní velení nad vojskem, soudní pravomoci

    Další politické funkce

  • Cenzoři – voleni jednou za 5 let, odhadovali jmění pro zařazení do majetnických tříd, byli voleni z nejbohatších aristokratických rodů
  • Praetoři – výkon práva, pomocníci konzulů
  • Kvéstoři – správa státní pokladny, další pomocníci konzulů
  • Equites - jezdci, privilegovaná skupina zámožných občanů, vedle senátorů nejmocnější, stavěli do boje jízdu (později i podnikali)
  • Římské vojsko - všichni svobodní občané vlastnící majetek (výzbroj na vlastní náklady, vojenská služba neplacena), kdo splnil vojenskou službu, mohl se ucházet o státní úřad

    Ovládnutí Itálie

  • po vyhnání Etrusků ovládli Římané okolní latinská města ve střední a jižní Itálii
  • na severu vtrhli do Itálie Galové
  • A.C. 387 střet Římanů s Galy - Galové vyhráli a obsadili S Apeninského poloostrova
  • A.C. 272 na jihu Itálie vojenský střet s Řeky - Římané vyhráli
  • A.C. 265 skoro celá Itálie patřila Římanům

    Punské války

  • Punové - Kartáginci (Kartágo – dnešní Tunis)
  • Kartágo - kolonie Féničanů, založeno A.C. 814
  • z původní kolonie se stal bohatý městský stát (vlastní loďstvo - objevné plavby do Británie, Irska)
  • vlastnili obrovskou obchodní flotilu
  • nároky na další území – Korsika, Sicílie

    1. Punská válka

  • A.C. 264 – 241
  • bitva o Sicílii - povstání lidu v Syrakusách (hlavní město Sicílie) proti králi, polovina obyvatel požádala o pomoc Řím, druhá polovina Kartágo
  • oba státy přišly na pomoc
  • na moři převaha Punů, na pevnině Římanů
  • A.C. - 241 - bitva u Aegatských ostrovů - rozhodující námořní bitva - Římané vyhráli
  • Punové museli zaplatit vysoké finanční náhrady - přišli o ostrovy Korsika a Sardinie

    2.Punská válka

  • 218 – 201 A.C.
  • Punové se nemohli smířit s porážkou a se ztrátou ostrovů, chtěli také ovládnout Hispánii (Španělsko)
  • postavili početnou armádu - ovládnutí Hispánie až po řeku Ebro (Ibrus)
  • do roku A.C. 221 byl velitelem Punů Hamilkar (v roce A.C. 221 zemřel
  • vedení se ujal jeho syn Hannibal (vychováván k nenávisti vůči Římanům)
  • začátek války - dobytí města Saguntum (v Hispánii) - patřil Římu, Římané váhali s pomocí
  • Řím chtěl, aby Punové vydali Hannibala
  • A.C. 218 - Římané vyhlásili válku Punům
  • Hannibal překročil Ebro a vydal se do Itálie přes Alpy - velké ztráty
  • A.C. 217 - bitva u Trasimenského jezera - Punové vyhráli
  • A.C. 216 - bitva u Kann - Punové znovu vyhráli, velká porážka Římanů
  • Řím povolal do vojska i otroky a válečné zajatce a do velení postavil Scipia Africana
    • Scipio Maior „Africanus“ – obratně dobyl Hispánii, vycvičil na Sicílii vojsko a vylodil se v Africe
  • A.C.202 - bitva u Zamy - poslední bitva, jediná bitva, kdy Římané měli menší vojsko než Hanibal a kdy vyhráli - "římské Canae"
  • A.C. 201 - mírová smlouva, velké válečné náhrady pro Kartágo, Kartágo přišlo o své provincie (hlavně v Hispánii), Kartáginské válečné loďstvo bylo spáleno, Kartágo nesmí bojovat se žádným státem ani z obranných důvodů

    3.Punská válka

  • A.C. 149 – 146
  • v roce 149 BC napadly Kartágo ostatní africké státy, Kartágo nedostalo povolení se bránit, ale přesto bojovalo
  • do Kartága vtrhli Římané (žádajli úplné odzbrojení Kartága a zbourání města s tím, že si můžou Kartágo 10 mil od pobřeží postavit nové)
  • Kartágo mělo tři dny na rozmyšlenou - roztavili zemědělské náčiní a nepřistoupili na římské podmínky
  • A.C. 146 bylo Kartágo srovnáno se zemí, vypáleno, obyvatelé prodáni do otroctví
  • římský vojevůdce Scipio Minor

    Makedonské války

  • Makedonie podporovala Hannibala - Řím po porážce Kartága obrátil svůj hněv na Makedonii
  • A.C. 168 - bitva u Pydny- poslední bitva, Makedonie prohrála a stala se římskou provincií
  • roku A.C. 146 se stal provincií i Korint (poslední Řecký stát, který nebyl pod nadvládou Říma)
  • od 2. poloviny 2. století byli Římané neomezení vládci kontinentu - z provincií do Říma proudily otroci, obilí, stříbro, koření, látky

    Krize Římské republiky

  • z důvodu levného dovozu obilí se drobní zemědělci zadlužovali a krachovali – bezzemci
  • bohatli velcí zemědělci – majitelé latifundií (ohromné statky)
  • bezzemci nemohou být vojáky - Řím tak přicházel o vojenskou sílu
  • A.C. 136 - povstání otroků na Sicílii - trvalo 4 roky

    Pozemkové reformy bratří Gracchů

  • Tiberius Gracchus - A.C. 133 - pozemková reforma - majitelům latifundií mělo zůstat do 1000 jiter půdy, zbytek měl dostat stát, bezzemci dostali každý 500 jiter
  • reforma nebyla přijata, Tberius Gracchus byl zabit
  • Gaius Gracchus - A.C. 123- bratr Tiberia Graccha, zavedl jiné reformy - rozdávání obilí chudině
  • jezdcům chtěl svěřit vybírání daní v Asii, spojencům (cizincům) nabídl občanství za účast v armádě, byl také zabit
  • pozemkové reformy bratří Gracchů byly do 10 let rozmetány

    Politické strany v Římě

  • Optimáti - velkostatkáři, oporou jim byl senát, vojenským velitelem byl Lucius Cornelius Sulla
  • Populáři - bezzemci, následovníci bratrů Gracchových, oporou jim bylo lidové shromáždění a tribun lidu
  • vůdce Gaius Marius - autor vojenské reformy - vojáci dostávali žold, zavedl stálou profesionální armádu

    Válka se spojenci

  • A.C. 90
  • spojenci vypověděli Římu válku, proti nim stála římská armáda v čele s Gaiem Mariem a jeho questorem Sullou
  • současně zaútočil pontský král Mithridates na V provincie, potom i na Řecko
  • senát umožnil spojencům stát se občany, ale dostali 2měsíční lhůtu a museli být ve vojsku ( podmínky přijetí občanství)
  • Gaius Marius díky Sullovi porazil Numidii
  • Sulla už jako vojevůdce se svými legiemi porazil pontského krále - v Římě oslavován – prohlášen diktátorem na neomezenou dobu
  • svoji diktaturu upevňoval díky proskripcím (seznamy nežádoucích), rok před svou smrtí se diktatury vzdal (79 BC)

    Spartakovo povstání

  • A.C. 73 – 71
  • gladiátoři - otroci vycvičení k boji
  • Spartakus - Thrák, původně legionář – chtěl utéct, ale byl zatčen a dán do otroctví
  • dostal se do gladiátorské školy v Capue, kde byl cvičitelem šermu
  • A.C. 73 Spartakus se 70 dalšími otroky utekl
  • nejdřív šel na S, pak se chtěl dostat na Sicílii, nakonec chtěl utéci z Itálie na východ
  • dostal se až na vrchol sopky Vesuv
  • ke Spartakovi se přidávali další venkovští otroci i chudí rolníci, nakonec jich bylo až 100 000– vítězili nad legiemi
  • A.C. 71 - Marcus Licinius Crassus- velitel legií, otroci poraženi v Apulii
  • 6 000 zajatců dal Crassus přibít na kříže, které lemovali cestu z Capuy do Říma (asi 200 km), byli tam pak několik desetiletí přibití
  • decimace - (decimus - desátý), v Římské armádě největší trest - v případě velkého provinění (vzpoura, útěk z bitvy)
  • každý desátý z legie byl popraven, vojáci, kteří měli být popraveni, byli losováni
  • první zmíka už z roku A.C. 471

    První triumvirát

  • triumvirát - vláda tří
  • A.C. 70 - Crassus se stal konzulem, asi nejbohatší Říman vůbec
  • Gnaeus Pompeius Magnus - porazil pontského krále, vítězil v Sýrii a Palestině
  • byl oblíbený mezi vojáky, ale senát se ho obával
  • optimáti Crassus a Pompeius se nemohli dohodnout – až Caesar je usmířil
  • Gaius Iulius Caesar, populár, před Sullou uprchl do Malé Asie
  • dílo „Zápisky o válce Galské“, upravil latinskou gramatiku
  • A.C. 60 - První triumvirát
  • A.C. 59 - Caesar stal konzulem, po skončení mandátu správcem největší provincie Říma – Galie (tam byl 9 let)
  • Pompeius byl správce Hispánie (ale zůstal v Římě)
  • Crassus byl správce Sýrie - zůstal v pozadí, chtěl získat zpět slávu a moc - vytáhl proti Parthům
  • A.C. 53 - bitva u Karrh - Římané poraženi Parthy, jedna z největších porážek Římanů, mnoho orlů padlo do zajetí, sám Crassus byl po bitvě Parthy popraven tak, že mu do krku nalili roztavené zlato
  • z původního triumvirátu zůstali jen 2, oba chtěli vládnout
  • A.C. 52 se Pompeius stal konzulem - občanská válka mezi Pompeiem a Caesarem
  • Pompeius podporován senátem – doufali, že upokojí situaci v Římě, chtěl zbavit Caesara moci
  • A.C. 49 Caesar překročil říčku Rubikon (hraniční říčka, za níž nesměl žádný generál vstoupit se stálým vojskem - zákon chránil republiku před vojenskými hrozbami)
  • „Alea iacta est“ – „Kostky jsou vrženy“
  • s vojskem táhl na Řím – Pompeius utekl do Řecka
  • A.C. 48 - bitva u Farsálu, Caesar proti Pompeiovi – Caesar vyhrál, byla to nejkrvavější bitva Římanů proti Římanům
  • Pompeius utekl do Egypta (poslední samostatné velké říše na V)
  • Pompeius byl na příkaz faraona Ptolemaia XIII. (bratr Kleopatry) zabit, Caesar obvinil Ptolemaia z vměšování do římských záležitostí a sesadil ho - na trůn v Egyptě dosadil Kleopatru VII. Philopator

    Caesarova diktatura

  • Caesar se stal samovládcem
  • republikové úřady byly zachovány, ale koncentrovány do jeho rukou
  • nepronásledoval své politické odpůrce, ale uděloval jim významná politická místa v senátu

    Zavedené reformy

  • podpora kolonizace na Z (řeší problematiku bezzemků)
  • velkostatkáři museli zaměstnávat určitý počet svobodných obyvatel (protože otroci brali práci drobným zemědělcům)
  • bezplatné příděly obilí chudině
  • stavební rozvoj Říma - řeší nezaměstnanost
  • přiděloval půdu vysloužilým vojákům
  • udělil občanské právo cizím lékařům, učitelům a svobodným obyvatelům římských provincií (Keltové)
  • nechal obnovit Korint a Kartágo
  • zavedl juliánský kalendář

    Nezavedené reformy

  • nestihl je zavést kvůli své násilné smrti
  • kodifikovat římské právo, průplav v Korintské šíji, přenést sídlo z Říma do Alexandrie (dostal by titul krále)
  • postavit silnici od Jaderského moře přes Apeniny k Tiberu
  • Senát nesouhlasil s jeho politikou, cítil ohrožení republiky, také nesouhlasil s jeho vztahem s Kleopatrou
  • roku A.C. 44 byl Caesar zavražděn v senátu

    Druhý triumvirát

  • společnost se v Římě rozdělila na stoupence Senátu (ti schvalovali Caesarovu vraždu) a stoupence Caesara (chtěli potrestat vrahy)
  • Marcus Antonius se stal konzulem a spojil se s Marcem Aemiliem Lepidem (velitel jízdy)
  • podle Caesarovy závěti se měl konzulem stát Gaius Octavius vnuk Caesarovy sestry)
  • spojil se senátem a porazil Marca Antoniam, ten uprchl
  • Octavianus znovu nabídl Marcu Antoniu spojenectví, ten spojenectví tentokrát přijal
  • Druhý triumvirát - Marcus Antonius (V provincie), Octavianus (Itálie) a Lepidus (Afrika)
  • tvrdě pronásledovali politické odpůrce – proskripce, pronásledovali Caesarovi vrahy (senátory)
  • A.C. 42 - bitva u Filippi - vrahové Caesara byli poraženi, Lepidus ztrácí vliv
  • napětí mezi Marcem Antoniem a Octavianem - A.C. 31 - bitva u Aktia (Z pobřeží Řecka)
  • Marcus Antonius s Kleopatrou bojovali proti Octavianovi - námořní bitva, Marcus s Kleopatrou uprchli do Alexandrie, ta byla obléhána, Marcus Antonius spolu s Kleopatrou spáchali sebevraždu
  • Octavianus se stal jediným vládcem (konec republiky, vznik císařství)

    Římské impérium za principátu

  • principát - princeps - 1. mezi rovnými
  • zastává nejvyšší politické funkce - senátor, konzul i tribun lidu
  • po dvou letech chtěl Octavianus odstoupit, ale nebyl jiný nástupce - senát odhlasoval, že bude vládnout dál

    Octavianus Augustus

    (Vznešený)
  • A.C. 27 – A.D. 14
  • zredukoval počet senátorů na 600, snažil se morálně a hospodářsky pozvednout Řím
  • zavedl zákony pro podporu rodiny - příspěvky pro rodiny s větším počtem dětí, svobodné ženy platily zvláštní daně
  • svobodní muži nemají právo dědit, senátoři a jezdci mají sňatek nařízený ze zákona
  • literatura na objednávku - Vergilius - „Aeneis“, Ovidius - „Proměny“, umělce štědře podporoval Gaius Cilnius Maecenas - od té doby je jeho jméno používáno jako synonymum bohatého ochránce umění - mecenáš
  • Hospodářský rozvoj - rozvoj provincií, pevný plat pro správce provincií
  • císařské provincie (hraniční) byly přímo pod správou Augusta, zavedl nové daně, nechal razit nové mince a zčásti přebudoval Řím – chrám na Palatinu
  • znik praetoriánů - císařská ochranná garda, jediní vojáci, kteří směli být v Římě, později přispěli k mnoha převratům
  • zahraniční politika - snažil se uplatňovat mír,přímo v Římě se neválčilo
  • nejvýznamnější boje na S s Germány - A.D. 9 - bitva v Teutoburském lese (Augustus poražen, jedna z největších porážek Římanů - Vare, Vare, rede mihi legiones meas)
  • s Parthií Octavianus spíše jednal
  • Limes Romanus - odděloval Řím od barbarského světa (soubor opevnění)

    Julijsko-claudijská dynastie

  • A.D. 14 Augustus umírá

    Tiberius

  • úsporná opatření – omezení bezplatného rozdělování obilí chudině, obnovil disciplínu ve vojsku, tvrdé stíhání přehmatů úředníků
  • měl hodně odpůrců, roku A.D. 26 odešel na Capri a Řím řídil prostřednictvím dopisů
  • to fungovalo 11 let – do Tiberiovy smrti
  • poprvé se začalo zneužívat zákona o urážce majestátu k tomu, aby mohly být odstraněny nepohodlné osoby a zabaven majetek bohatých lidí

    Caligula

  • A.D. 37 nastupuje Caligula (Augustův pravnuk)
  • odstranil udavačství, nařídil daňové úlevy
  • úředníky nedosazoval, nechal je volit jako za republiky, dovolil návrat vyhnancům
  • po slibném začátku vlády pravděpodobně zešílel - sadistické sklony, vraždil své příbuzné i senátory
  • svého koně prohlásil konzulem
  • A.D. 41 byl zavražděn velitelem jeho osobní gardy (prétoriánů)

    Claudius

  • obnovení republiky se nepodařilo, praetoriáni provolali císařem strýce Caliguly Claudia
  • do té doby se věnoval vědě, uměl jazyk Etrusků, sepsal dějiny Etrusků a Kartága, svůj životopis a dějiny Augustovy vlády
  • měl za manželku Messalinu
  • budoval akvadukty (vodovody), silnice, k Římu připojil Thrákii, Británii a nová území v Africe, v provinciích zakládal kolonie - středy romanizace
  • hojně uděloval římské občanství
  • v roce A.D. 54 umírá

    Nero

  • Claudiův adoptivní syn
  • zpočátku velký vliv rádců (Seneca), po několika letech systematické konfiskace, vynucené sebevraždy a popravy
  • pokládal se za skvělého a všestranného umělce, A.C. 64 nechal zapálit Řím (buď chtěl mít prostor pro stavbu svého paláce, nebo neměl dostatek inspirace pro báseň o pádu Troje)
  • z požáru byli obviněni Židé a křesťané, první velké pronásledování křesťanů
  • proti Neronovi se vzbouřily i legie, využili senát, který Nerona prohlásil za nepřítele státu (ten uprchl a probodl se dýkou)
  • za vlády Julijsko – claudijské dynastie - rozkvět římského imperia, dařilo se zemědělství, podstatné zlepšení postavení otroků

    Flaviovci

    Flavius Vespasianus

  • po smrti Nera propukly v Římě několikaleté boje o moc - nakonec na trůn nastupuje Flavius Vespasianus
  • umožnil obyvatelům provincií stát se členy senátu
  • stavby - Coloseum – největší amfiteátr, paláce na Palatinu

    Titus

  • syn Vespasiana, vládl ve shodě se senátem
  • první výbuch Vesuvu – zánik Pompejí (město zasypáno sopečným popelem - konzervováno)

    Domitianus

  • krutý samovládce se sklony k šílenství
  • rozšířil území (S Británie, Horní a Dolní Germánie)
  • porazil Markomany a Kvády, ale neúspěch na dolním Dunaji
  • válečná daň – řemeslníci se bouří (chtějí dáckého krále Decebala)
  • konflikt se senátem - aparátu

    Adoptivní císaři

  • císař už nemusí být rodilý Říman

    Nerva

  • senátor, nástupce Domitiana, neměl vlastního syna
  • adoptoval Traiana (z Hispánie, správce Germánie)

    Traianus

  • vojenská politika
  • největší územní rozmach římského impéria
  • oblíben u vojáků

    Hadrianus

  • zbavil se některých provincií
  • systém opevnění – limes romanus
  • Hadriánův val - římský limes tvořící severní hranici provincie Británie
  • A.D. 132 - sprotiřímské povstání Židů
  • v čele stál Bar Kochba - vítězství Římanů
  • zákaz pobytu Židů v Jeruzalémě a jinde v Judeji

    Antonius Pius

  • zbožný
  • období rozkvětu provincií

    Marcus Aurelius

  • velmi vzdělaný (spis „Hovory k sobě“)
  • obranné války - zesílil nátlak barbarských kmenů, markomanské války
  • Germáni i na našem území, Markomani pronikli až na S Itálie
  • byl to stoik

    Commodus

  • pravý syn Marca Aurelia
  • uzavřel mír s Markomany, spor se senátem – násilně odstraněn

    Krize římského impéria

  • 3. století A.D.
  • A.D. 212 - vydán edikt, který uděloval občanství všem svobodným obyvatelům impéria
  • plnoprávní občané platí vyšší daně, vydal to císař Caracalla
  • římské občanství uděleno téměř všem
  • rozkvět provincií – ty jsou rovnocenné Římu
  • kolonát - pronajatá půda, úpadek zemědělství, řemesel obchodu
  • nedostatek financí – snížení počtu vojáků

    Rozdělení obyvatelstva

  • Honestiorés - nejvyšší úředníci, důstojníci, senátoři
  • Humiliorés - všichni ostatní, původně občané, teď s nimi jednáno jako s otroky

    Vojenští císaři

  • bdobí krize římské říše, spory o císařský trůn, rostoucí vliv a zásahy vojenských oddílů
  • císaři Septimus Severus, Caracalla, Severus Alexandr, Decia, Valerián, Gallinus, Aurelián
  • dohromady jich bylo 28 – pouze 4 nebyli zavražděni

    Řím za dominátu

  • dominus - pán - absolutismus

    Dioklecián

  • A.D. 284
  • původně velitel pretoriánů (z Dalmácie)
  • vypátral vraha svého předchůdce a sám ho mečem probodl
  • krutý, neústupný, prozíravý
  • prohlásil se za boha
  • vznik tetrarchie - vybral si 3 pomocníky
  • v Římě vládnou 2, 3. spravuje Z a 4. spravuje V, každý hned vybral svého nástupce
  • správní reformy - Řím rozdělen na 12 diecézí – každá má svého správce
  • důkladná správní a daňová kontrola - vojenské reformy
  • do armády přijímán prakticky kdokoli
  • rozdělení na armádu pohraniní (obrana hranic) a armádu mobilní (k dispozici dle potřeby, vojenská tažení, posílení obrany hranic)
  • vojenskými veliteli se stávali jen ti nejschopnější, bez ohledu na původ
  • vojáky se stávali dědičně
  • hospodářské reformy - kolonát dědičně, rozvoj daňového systému (nová hodnotná měna)
  • pronásledování křesťanů, kněží, bourání kostelů

    Konstantin I. Veliký

  • A.D. 313 - Edikt milánský
  • povolení křesťanství – velké množství příznivců
  • roku A.D. 325 první církevní koncil
  • oficiálně vyhlášena církevní dogmata, křesťanům bylo povoleno zastávat veškeré úřady
  • vybudoval nové sídelní město Konstantinopol (Nuova Roma, Istanbul, Cařihrad)
  • Centrum V části říše

    Theodosius

  • poslední císař sjednocené Římské říše
  • A.C. 395 Theodosius umírá, po jeho smrti rozdělení římské říše na dvě části:
  • Východořímská říše
    • méně barbarských útoků, zachování práce svobodných rolníků a řemeslníků
    • mír s Persií
    • vládl zde starší syn Theodisia Arkadius
  • Západořímská říše
    • vlna lidových povstání, pustošivé barbarské vpády
    • vládl zde mladší Theodisiův syn Honorius
    • moc měl v rukou velitel vojska Stilicho

    Zánik západořímské říše

  • A.C. 410 byl Řím dobyt Vizigóty (v čele Alarich)
  • A.C. 455 byl Řím dobyt germánskými Vandaly ze severní Afriky
  • A.C. 476 - Itálie ovládnuta Germány - v čele Odoaker
  • svržen Romulus Augustus - definitivní zánik západořímské říše, konec starověku
  • Východořímská říše odolala nájezdům barbarů (slovanských kmenů), byla bohatší, měla více svobodných občanů než otroků a hlavně na ni barbaři tolik neútočili - hl. město Konstantinopol
  • na troskách Západořímské říše vznikaly od 5.stol z germánských kmenů barbarská království, ale neměly dlouhé trvání

    Kultura v antickém Římě

    Filozofie

  • stoicismus - názor o rovnosti všech lidí, osudovost
  • Seneca - přední politik za Nerona
  • Epiktétos z Frýgie - otrok, dosáhl svobody
  • Marcus Aurelius - vzdělanec, filozof, vojevůdce (Hovory k sobě)
  • Lúkiános - řecký řečník a prozaik filozofického ladění

    Literatura

  • největší rozkvět v době Augustově
  • Publius Vergilius Maro - epos Aeneis (12 zpěvů), Bucolica (zpěvy pastýřské), Georgica (zpěvy rolnické)
  • Horatius - vrchol římské lyriky
  • Publius Ovidius Naso - nejnadanější a nejoriginálnější
  • Proměny, statira a epigram

    Architektura

  • římská náměstí (forum) - tržiště a dějiště slavností – shromáždění lidu
  • Pantheon - chrám zasvěcený všem bohům, vystavěn za Augusta, císařský palác na Palatinu
  • Colosseum - amfiteátr pro 50 000 diváků
  • veřejné lázně, využívaná jako kulturní a společenská centra (bazény, knihovny, tělocvičny)
  • Hadrianovo mauzoleum - dnes Andělský hrad
  • římský dům - předsíň s otrokem, velká obdélníková síň (atrium) s otevřeným stropem, uprostřed ní velká nádrž na dešťovou vodu
  • po stranách síně místnosti a ložnice členů rodiny
  • katakomby, kašny v ulicích, sloupořadí, vodovody, divadla, mosty přes Tiberu

    Náboženství

  • obřady prováděli kněží – pontifikové
  • etruský a řecký vliv - postupně převzata hierarchie olympijských řeckých boh (Jupiter, Juno, Minerva)
  • oficiální kulty – víra ve staré římské bohy, císařský kult – zbožštění císaře většinou po smrti
  • křesťanství - pronásledovánom zejména od poloviny 3. století A.D.

    Středověk

    Barbaři a římské dědictví

  • barbar = ani Řek, ani Říman, cizinec, který mluví jinou řečí, má jiné zvyky, hodnoty - lidé nevzdělaní a suroví
  • Germáni = Římané je označovali barbary, protože neuměli latinsky a byly z velké části negramotní, germánské kmeny byly Ostrogóti, Vizigóti, Alamani, Frankové, Svébové a Burgundové
  • Germáni přejímali od Římanů smysl pro řád i způsob výchovy, náčelníci germ. kmenů byli i vojenskými veliteli jako u Římanů (u Germánů se označovali jako králové)
  • Germáni přebírali písmo (latinku) i jazyk (latinu), ty posléze šířili do Hispánie a Galie - základ pro románské jazyky (španělštinu, francouzštinu, portugalštinu a italštinu)
  • Latina - kulturní jazyk vzdělanců, národní řeč po celý středověk v západní, střední i severní Evropě, kdo uměl číst a psát uměl i latinsky - v 6.-8.stol jich bylo málo a byli to především duchovní
  • Romanizace = přebírání římského kulturního dědictví (upravování pro své potřeby), pod romanizaci zahrnujeme také šíření (přejímání) křesťanství - na sklonku starověku bylo křesťanství státní náboženství

    Křesťanství a římská církev na počátku středověku

  • Germáni přijímali křesťanství, protože víra v jednoho Boha odpovídala jejich společenskému postavení
  • oblíben byl především ďábel (na rozdíl od Ježíše Krista) – ztělesnění všeho zla, které bylo v drsné době středověku k vidění všude
  • většina lidí měla o křesťanství jenom povrchní představy základní křesťanské zásady s převažující pohanskou pověrečností
  • křesťanská církev byla jedinou významnou institucí, která přežila rozpad Západořímské říše a byla nejdůležitějším nositelem vzdělanosti
  • všichni lidé měli přijmout křesťanskou víru, aby dosáhli spasení v nebeském království, nekřesťani měli být zatraceni v pekelných plamenech
  • Papež - původně římský biskup, zakladatel sv. Pavel, velikým papežem té doby byl Lev I. - uchránil církev před kočovnými Huny a germánskými pohany, na přelomu 6. a 7.stol. papež Řehoř I. Veliký - jeden z církevních učitelů, přizpůsobil víru pro chudinu (vesničany), servus servorum Dei

    Barbanizace západní Evropy

  • barbanizace = Germáni přinášeli s sebou své zvyky a dovednosti (především výroba dlouhých odlehčených mečů a pozoruhodné šperkařství)
  • germáni se věnovali dobytkářství a zemědělství - nenaučili se životu ve městech - města ztrácela na významu (protože tam vpadávaly barbarské kmeny) - hospodářský život se přenesl na venkov
  • jednotlivé velkostatky si vystačily samy (co vyrobili taky spotřebovali) - obchod se téměř zastavil, peníze ztrácely hodnotu
  • Hospodářství na vesnici - k úpadku některých řemesel i změna stavebního materiálu, dřevo vystřídalo kámen
  • raněstředověké zemědělství bylo nevýkonné - závislé na počasí, rádla dělala jen mělké rýhy, nedostatečné hnojení - nízká úroda
  • v 5.-10.stol málo vzdělanosti - gramotnost jen u křesťanských kněží - minimum písemných pramenů

    Stěhování národů

    Periodizace středověku

    začátek je pád říše Západořímské, konec je dobytí Byzantské říše (Východořímské) roku 1453, nebo objevení Ameriky – 1492)
    • Raný středověk - 476 po Kr. - do roku 1000 - vznik států v Evropě
    • Vrcholný středověk - 11. – 14. - století - městská a vesnická kolonizace, vznik vesnic a měst
    • Pozdní středověk - 15. – 16. století

    Stěhování národů

      1.Fáze - Hunové a Germáni
      • – rok 375 až 10. století ( útok Hunů ) - důvody útoků: Zemědělská půda nerodila - vyčerpání půdy, populační přelidnění a změna klimatu v Asii
      • pod tlakem Hunů přesun Germánských kmenů na západ - Sasové, Vizigóti, Ostrogóti, Burgundi, Langobardi, Suévové
      • Národy ovlivňující státy - Španělsko – Vizigóti, Francie – Frankové, Anglie – Anglové a Sasové, Itálie - Vizigóti, Ostrogóti, Vandalové, Langobardi
      • germáni - barbarská království, pak ale soužití s Římany, latina dala vznik tzv. románským jazykům ( Italština, Francouzština, Španělština)
      • na pobřeží Germáni tolik neovlivněni - germánské jazyky ( Němčina, Angličtina )
      • latina (byla, je a bude) jazykem vzdělanců - kdo chtěl studovat, musel umět latinsky
      2.Fáze - Slované:
      • - část šla na jih - Bulhaři, Chorvati, Srbové, Slovinci, Makedonci, část na západ - Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci a část na východ - Ukrajinci , Bělorusové, Rusové
      • písmo - azbuka (Rusové, Makedonci, Ukrajinci , Bělorusové, Bulhaři)
      3.Fáze – Maďaři
      • v 10. století maďaři přešli do oblasti Panonie

    Raný Středověk

  • 313 - Edikt Milánský - křesťanství bylo oficiálně povoleno – konec pronásledování křesťanů, císař Theodosius (poslední císař sjednocené Římské říše) roku 380 povýšil křesťanství jako jediné povolené náboženství
  • „Učení o trojím lidu“ - lidé věřili, že je jsou rozdělěni do 3 částí: 1.Panovník a šlechta, 2.Duchovní, 3.Občané
  • zakládány kláštery – mniši, jeptišky, kněží, 1. řád – Benediktinský - založen 529 Benediktem z Nursie ( sídlo v Monte Casinu ), Ora et labora – hlavní zásada
  • poslání řádů - starat se o nemocné, opisovali knihy, šířili vzdělanost, postupně se církev stala největším vlastníkem půdy - vlastnila až třetinu celkové půdy
  • rozdělení křesťanské církve - východní církev se odklonila od papeže – došlo k odluce
  • západní – katolická církev – jazyk latina, hlava církve je papež
  • východní - pravoslavná církev – jazyk je řečtina - hlava je císař – patriarchát
  • patriarchát - je založený na zemědělství - půda, feudum - propůjčená půda, veškerá půda patří panovníkovi, ten ji propůjčuje šlechtě = leníkům, oni mají za to vojenskou povinnost panovníkovi, dále daňová povinnost - odvádění daně
  • šlechta ji dál propůjčuje poddaným - další leníci

    Složení obyvatelstva

  • Šlechta - privilegovaná vrstva, později urození, dokázali si udržet majetek a postavení dědičně, dělí se na 3 skupiny
    • 1.Vyšší šlechta = panstvo, páni,
    • 2.Nižší šlechta = zemané, venkovská šlechta, za sídlo měli tvrz
    • 3.Rytíři = museli mít základní finance na koně, meč, výzbroj a museli se nějak vyznamenat, museli se také chovat uctivě k dámám, být odvážní, chrabří - pasování na rytíře - připnutí meče k pasu
  • Poddaní - neprivilegovaná vrstva, ze začátku byli jen na venkově, potom i ve městech
    • 1.Svobodní - samostatná obživa, odvádění daní, do jisté míry svobodní
    • 2.Nesvobodní - museli platit daně šlechtě za pronájem půdy, králi a církvi desátky - pokud nebyli schopni zaplatit daně, stali se nevolníky
    • 3.Nevolníci - nevolník spadal pod pána, který rozhodoval o životě a smrti nevolníka, provdání, děti do školy atd., nevolníci souviseli s půdou (často byli s půdou prodáni)
  • Pacht - půda, kterou majitel, šlechtic, udělil za patřičný pronájem svému poddanému dědičně, vždy pevně vázán na osobu která půdu pronajímá, i na osobu která si půdu pronajímala
  • ve středověku se 90% obyvatel zabývalo zemědělstvím - dvojpolní a trojpolnísystém
  • dvojpolní systém = jedna polovina se osela, druhá až po roce - rok odpočívala a neztrácela tolik živin
  • obiloviny sázené na jaře = jař, na podzim = ozimy

    Franská říše

  • Frankové (germánský kmen) se usídlili na pravém břehu řeky Rýn - původně tam žilo několik kmenů, často mezi sebou bojovali
  • roku 481 vpadl král Chlodvík (z rodu Merovejců) do Galie a podrobil si místní římské, galské (keltské) i jiné germánské kmeny - základ silné francké říše
  • 496 přijal Chlodvík křest - úzká spolupráce s papeži
  • v průběhu 6.-7. století upadal pomalu význam krále a moc získávali majordomové - úředníci spravující královský dvůr a jeho zásobování (časem i vojenští velitelé)
  • Karel Martel "kladivo" - nejvlivnější majordomus, v 1.pol 8.stol ovládl celou Franskou říši - v roce 732 zvítězil v bitvě u Poatie nad Araby - Arabové se stáhli a více již Franckou říši neohrožovali
  • Pipin Krátký (syn Karla Martela) - svrhnul posledního marovejského krále a prohlásil se roku 751 králem - nová dynastie na franském trůnu: dynastie Karlovců
  • v roce 754 Pipin Krátký poskytl útočiště papeži a vyhnal z Itálie Langobardy, kteří ohrožovali Řím, na oplátku ho papež korunoval králem a prohlásil franckou korunu za dědičnou v rodě Karlovců - spojenectví Římu a Francké říše, Papež se tak orientoval na západ místo na východ (na císaře Východořímské říše)
  • papež se mohl vrátit do Říma (nezávislý papežský stát - až do roku 1870, potom jako Vatikán)
  • Karel Veliký (syn Pipina), Veliký – díky velkým činům, vládl od 768 do 814
  • rozšířil území Francké říše, dobyl říši Avarů, přiměl Slovany platit daň
  • největší územní zisky získal na území Lombardie ( severní itálie )
  • nakonec pronikl až na Pyrenejký poloostrov - tam zahynula velká část jeho mužů, prý tam položil život i Roland (Zuřivý Roland )
  • rok 800 – rok korunovace Karla Velikého na císaře - korunoval ho papež Lev III, provedl ji v Římě, v době vánočních bohoslužeb - obnova císařství v západní Evropě
  • Karel Veliký rozdělil říši na správní celky: hrabství (ve vnitrozemí) a pohraniční území - marky (markrabě)
  • vládl ze sedla (objížděl zemi a vybíral daně, spravoval říši)
  • palác měl v Cáchách – v Cáchské kapli (kaple Pany Marie) je dnes pochován
  • Karolinská renesance - podporoval vzdělanost - zakládal školy, rozvoj stavitelství, umění ( zval lidi z Itálie, Španělska, Anglie )
  • nové písmo – karolinská minuskula (později se z ní vyvinula latinka)
  • pořizoval opisy od významných starověkých autorů
  • po smrti Karla Velikého rozdělení francké říše na tři části (mezi jeho tři vnuky)- říše západofrancká (Karel Holý – dnešní Francie), říše východofrancká (Ludvík Pobožný – dnešní Německo) a Lotharovo království (= Lotharingie, Lothar – S Itálie, Lombardie) - rozdělení potvrdila verdunská smlouva – uzavřená ve Verdunu
  • nejbohatším pozemkovým vlastníkem byl panovník a někteří biskupové
  • zemědělství bylo málo výkonné a dopravní spojení tak špatné, že král musel objíždět jednotlivé pevnosti v říši - nebylo možné vyživovat krále i jeho družinu déle na jediném místě (pobyt krále byl podmíněn množstvím shromážděných potravin a píce)
  • základem panovníkovy moci byla jeho vojenská družina
  • lenní soustava = pán dával svému služebníku za prokázané služby léno (peníze nebo půdu) - tím byl služebník na svého pána vázaný a musel mu prokazovat nějakou službu (většinou vojenskou) - základ feudalismu - vznik šlechty (nižší, vyšší)
  • středověké dělení společnosti: bojovníci, duchovenstvo a dělný lid (měnil se na poddanské vesnické obyvatelstvo či obyvatele měst a trhových osad)

    Byzantská říše

  • cézaropapismus – císař je zároveň hlava církve, měl právo odvolat konstantinopolského patriarchu - velké soustředění moci do rukou jednoho člověka
  • největším církevním představitelem byl patriarcha, jmenoval ho císař
  • Byzantská říše měla malou Asii, část Sicílie, V. Afriku
  • Byzanc – bývalá osada Byzancion (poté Roma Nova, Konstantinopol, Cařihrad, Istanbul)
  • Justinián I., přezdívaný Veliký, vládl v letech 527 – 565
  • období největšího rozmachu říše (ovládl severovýchodní africké pobřeží, 550 Apeninský poloostrov – město Ravenna - kostely s jedinečnou mozaikovou výzdobou)
  • Justinián byl mocný, vzdělaný a nemilosrdný, chtěl obnovit slávu a moc Římské říše
  • nestaral se příliš o občany, stavěl hlavně budovy - povstání Niká = vyhraješ – trvalo jen pár dní
  • Justiniánův zákoník ( kodex justinianius ) - sestavený v letech 529 – 533, založený na starořímském právu, hlavně občanské právo - privilegoval šlechtu a duchovní, občany a otroky znevýhodňoval
  • v 7.-8. století říše prodělávala krizi hospodářskou i územní - přišli o Itálii, útoky Slovanů, Avarů, Bulharů, Arabů i Peršanů - Arabové dobyli africká území a území na pyrenejském poloostrově
  • druhá polovina 9. století - vláda Makedonské dynastie - Basileos II. Bulharobijec - dobyl zpátky území Bulharů
  • Byzantská kultura: výstavba chrámů, paláců - navazuje na řeckou kulturu – helénskou
  • ikony - zobrazují svaté, obrázky ve dřevě
  • chrámy - chrám Boží Moudrosti ( Hagia Sofia ) - krychlová stavba, na vrcholu kupole, stěny obložené mramorem
  • mluvilo se řecky, školy a vzdělanost na vyšší úrovni - Byzantská říše se stala nositelem antické kultury po pádu Západořímské říše
  • rozpor mezi římskokatolickou a východokřesťanskou (ortodoxní) církví v pojetí mše (použití jazyka při mších) i některých věroučných otázek
  • roku 1054 došlo k církevnímu schizmatu - rozdělení římskokatolické a východokřesťanské církve
  • v 10.stol se Byzantská říše potýkala s nájezdy Turků, kteří ji připravili o téměř celou Malou Asii
  • Byzantská říše výrazně ovlivnila život i poměry na územích Balkánu, Malé Asie, části Itállie, Velké Moravy i Kyjevské Rusy)
  • pokračovatelem východokřesťanské církve je církev pravoslavná

    Arabská říše

  • už od dob pravěku žili arabové na arabském poloostrově
  • říkali si beduíni = synové pouště
  • žili v kmenovém zřízení, putovali za vodou, chovali ovce, kozy, velbloudy
  • náboženství - polytheismus
  • na J bylo více vody - více se dařilo zemědělství
  • po roce 500 zde byla křižovatka obchodních měst - cesty po moři k Indii, suchozemské cesty k západnímu pobřeží a také k Indii
  • město Mekka - největší obchodní a náboženské centrum, sídlo místní rodové šlechty – aristokracie
  • rod Kurajšovců - byli obchodníci, střežili posvátný černý kámen Ká´ba
  • 6. století – pro muslimy je nejdůležitější rok 623 - začátek muslimského letopočtu Hidžra
  • fanatismus – osudovost
  • mešita = chrám muslimů
  • Chalífové: Chalíf Omar – patřila mu Mezopotámie, Palestina, Persie, SA pobřeží
  • v 8.století se Arabové dostali přes Gibraltar do Evropy, přes Pyrenejský poloostrov
  • Nastupuje dynastie Abbásovců - Hárún ar - Rašíd (současník Karla Velikého)
  • v 9. – 10. století úpadek říše a rozpad na několik chalífátů a emirátů (nejdůležitější je Kordobský)

    Arabská kultura

  • navazovali na řeky, vyspělí v astronomii, lékařství, přírodní vědy - od Arabů pochází první spis o hvězdách
  • arabské číslice (převzaty z Indie)
  • fyzikální a optické přístroje, léčiva, složité operace
  • zdatní obchodníci, přinesli do Evropy citróny, bavlnu, pomeranče
  • výrobky ze skla, porcelán, vzácné látky
  • kompas, papír (z Číny), koberce, indigo

    Arabská architektura

  • vychází z byzantského slohu i z antiky
  • kromě minaretů stavěli i světské stavby - paláce pro panovníky, altány, zlato, barevné kamínky, mramor,
  • stavěli lázně, hostince, mosty, domy, věže, krytý bazar - stánky překryté střechou

    Vznik Anglie

  • od 7. století př.Kr. osídlena Keltským obyvatelstvem
  • od 1. století po Kr. součástí Římské provincie Britania
  • na počátku 5. století sem přišly germánské kmeny Sasů, Anglů a Jutů - Anglosasové - přemohli Kelty – ovládli jižní a střední část ostrova (Skotsko, Irsko, Wales, Bretaň – Francie)
  • v průběhu 6. století vytvořily 7 anglosaských království
  • Sasové založili Wessex, Sussex, Essex
  • Jůtové založili Kent
  • Anglové založili Mercie, Nordhumbrie, East England
  • na ochranu proti Vikingům (Normanům) se 3. století království sjednotila
  • sjednotil je král Vessexu Alfréd Veliký - tím vytvořil základ Anglického státu, vyhnal Normany a začal Anglii rozvíjet po všech stránkách - vybudoval vlastní flotilu, zdokonalil obranné složky, rozdělil Anglii na hrabství – každé hrabství měl pod dohledem významný šlechtic
  • královské sídlo Alfréda Velikého bylo ve Winchestru
  • první zákoník, rozvíjela se vzdělanost, zakládaly se školy, jazykem byla anglosaština (Beowulf)
  • byla sepsaná první anglosaská kronika
  • v roce 1066 se přeplavil do Anglie normandský vévoda Vilém Dobyvatel – bitva u Hastingsu – porážka anglosasů a krále Haralda – dobytí Anglie Normany
  • původní anglosaskou šlechtu zotročili
  • půda anglosaské šlechty rozdělena mezi normanské velmože
  • změna jazyka – používala se francouzština (anglosaštinou mluvili pouze původní obyvatelé)
  • Irsko přijalo křesťanskou víru již v 5.stol, do Skotska a ostatních části Anglie byli vysíláni misionáři z Říma (6.století) - sídlem církve se stalo arcibiskupství v Canterbury

    Vznik Francie

  • rozpad francké říše na 3 části ( Verdunská smlouva )
  • Karlovci vládli ve Francii až do roku 987
  • měli spory s místní šlechtou, která měla velké pravomoce - vymohla si na Karlovcích dědičnost leních pozemků
  • Hugo Kapet (založil dynastii Kapetovců, 987)
  • dlouhé období bojů mezi panovníkem a šlechtou
  • panovník získal oporu v církvi a měšťanech
  • Clunyjské hnutí: podle kláštera Cluny - tamní opat Odon začal s hnutím - naprostá mravnost, skromnost, celibát a poslušnost – „očista církve“ ,kláštery nepodléhali vlivu šlechty, hospodařili na pozemcích panovníka – byly zavázáni panovníkovi
  • Boží příměří: nařízení vyhlášené od biskupů - nařízení, které přikazovalo pod hrozbou interdiktu přestat válčit v neděli a v nějaké křesťanské svátky (Vánoce, Velikonoce)
  • snaha koordinace bojů mezi šlechtou – pokus o omezení šlechty - časem se trochu dařilo posílit moc panovníka
  • města (patřila šlechtě i panovníkovi) se podílela na moci panovníka - panovník měl právo udělovat komuny = kdo měl komunu, byl osobně svobodný (nezávislý na vrchnosti) a mohl svobodně podnikat (převážně řemeslníci - podpora řemesel)
  • Kapetovci postupně prosadili dědičnost trůnu

    Itálie po rozpadu západořímské říše

  • Lotharovo království vydrželo jen do roku 882 (vymřeli Karlovci)
  • severní část Lotharova království se podělila Východofrancká a Západofrancká říše
  • zbylá Itálie - menší království, nejsilnější bylo Burgundské království (Burgundsko), dále tam byla Lombardie a do třetice papežský stát
  • v 10. století procházel papežský stát velkou krizí - vládlo zde několik šlechtických rodů (Medici), volili papeže ze své rodiny - víc rodin, víc papežů, časté střídání (= vlastně byli jen loutkou)
  • vzdoropapežové (z více rodů) - někdy byli i vyhnáni, často se střídali
  • toto trvalo až do konce 10. století - vzniká Svatá říše římská
  • císař se stal ochráncem papeže a papežského státu
  • městská republika - republika v jednom městě - Benátky
  • obchodní velmoci zprostředkovávaly obchod mezi Evropou a Orientem, přepravovali křižáky na dálný východ - měli výborné loďstvo
  • v čele městský dóže a patriarcha, vládli zde i měšťané
  • další městské státy byly Florencie a Neapol

    Vznik Svaté říše římské

  • nadnárodní celek – knížectví německé a rakouské, S Itálie včetně papežského státu, České království (ale nepodařilo se získat všechny křesťanské státy)
  • z těch tří částí relativně nejstabilnější, ale i ta rozdrobena na menší území
  • největší území bylo Bavorsko (Řezno-Regensburg), Švábsko, Sasko, Franky
  • v Německu vymřeli Karlovci v roce 911
  • říšská knížata hledala nového nástupce
  • na začátku 10. století nastupuje na trůn Jindřich I. Ptáčník (saský vévoda)
  • zakladatel středověké Německé říše
  • v roce 929 napadl České knížectví - muselo mu odvádět tribut
  • dynastie Otonů (nazváno po jeho synovi – Otovi )
  • v roce 936 vystřídal Jindřicha na trůnu jeho syn Ota I. Veliký - byl velmi ambiciózní, schopný, měl velký respekt u ostatních kmenových knížat
  • byl dobrý vojevůdce – z několika jeho vítězství je nejvýznamnější v roce 955 na řece Lechu - zvítězil nad Maďary – pomohl mu český kníže Boleslav I.
  • chtěl vytvořit středověké impérium které by navazovalo na slávu antického Říma a které by sdružovalo všechny křesťanské státy
  • panovníkem impéria měl být císař, který měl titul německého krále (volen ve Frankfurtu nad Mohanem)
  • hlavním církevním představitelem měl být papež
  • od roku 962 Svatá říše římská – oddělení od Říše římské, Ota I. Veliký – 1. Císař Svaté říše římské
  • v roce 962 podnikl Ota I. Veliký korunovační cestu do Říma - papež ho korunoval na papeže
  • do Svaté říše římské patřily všechny Německé státy, severní Itálie, České království, některé pohraniční oblasti Francie a Španělska - sjednotit všechny křesťanské státy se nepodařilo
  • volba císaře – volilo ho 7 kurfiřtů a 4 světští (nejmocnější panovníci, vévodové, hrabata)
  • od 13. století to byli: vévoda Saský, markrabě Braniborský, Faltskrabě Rýnský a Český král
  • duchovní: 3 arcibiskupové – arcibiskup Kolínský, arcibiskup Trevírský a arcibiskup Mohučský
  • Ota II. – uzavřel mír s Byzancií a oženil se s princeznou
  • Ota III. – smělý
  • přenesl svoje sídlo do Říma, sídlil na Aventinu v paláci v byzantském stylu
  • v roce 1000 – bylo zřízeno arcibuskupství v Hnězdně
  • nástupce – Jindřich II. (bratranec Oty III.)– poslední z Otonců – vládl 1039 - 1056, byl ze Sálské dynastie, vládl do roku 1024
  • nástupnická dynastie: Salská
  • Kondrád II. (1024-1039),
  • Jindřich III. (1039-1056) - jeden z nejmocnějších středověkých císařů, udržoval mocenskou rovnováhu mezi státy
  • Břetislav vtrhl do Polska (chtěl si je podmanit)– podařilo se mu obsadit Hnězdno (převezl ostatky sv. Vojtěcha do Prahy - boje téměř dva roky
  • posléze Jindřich porazil Břetislava a donutil ho složit slib poslušnosti - v Polsku dále vládli Poláci

    Boj o investituru

  • investicio = oblékati se (slavnosti biskupského roucha = jmenování biskupa)
  • do roku 1073 jmenoval biskupy panovník, v roce 1073 se stal papežem Řehoř VII. (bylo opatem v Klény), který oznámil císaři, že si své biskupy bude jmenovat dál sám
  • synoda – sněm biskupů
  • biskupové podporovali Jindřicha IV., protože jim dal pozemky
  • papež najde spojence mezi šlechtou - šlechta se vzbouří a Jindřich musí prosit papeže o odpuštění (bosý stojí tři dny ve sněhu než ho papež přijme)
  • mezitím je nový král, až se Jindřich vzchopí, tak si znovu dobije královské místo a sesadí papeže Řehoře a dosadí tam papeže Klimenta – jeho přívržence - Kliment ho jmenuje císařem
  • Konkordát Wormský - smlouva církve a státu o následné investituře, byla podepsána ve Wormsu v Německu
  • měla 2 části - církevní – volba biskupa je záležitostí papeže, ale v praxi panovník papeži navrhl kandidáty, ale ten ho nemusel jmenovat (papež předával panovníkovi symboly duchovní moci – berla, mitra, prsten)
  • světská část – panovník předával žezlo – symbol světských statků

    Vznik Polského státu

  • vznikl v 9. století
  • největší rozkvět je v 1. polovině 12. století
  • Polsko vzniklo spojením dvou knížectví - Vislané (na JV) a Polané (na SZ)
  • Měšek I. spojil v 9.století obě knížectví, z rodu Piastovců
  • rozšířil svoje území - území Pomořanska (získal tím moře), dobyl Slezko od svého švagra – Boleslava II. (patřilo Čechům)
  • měl za ženu Dubravku – dceru Boleslava I.
  • v roce 966 přijal Měšek z Říma křest
  • Boleslav Chrabrý (992-1025) - chtěl získat královský titul – po mnohých vojenských taženích se to povedlo (byl korunován papežem Janem XI. V roce 1024 – rok před svou smrtí)
  • chtěl vybudovat samostatnou církevní organizaci – také to se povedlo (vybudoval arcibiskupství)
  • tehdy vybudoval největší státní útvar ve střední Evropě
  • ke zděděným územím získal ještě Lužici, Moravu, Slezsko, Slovensko (jen do roku 1020 – poté připojeno k Uhrám a Čechám), Halič (neboli Červená Rus) i Čechy (1003 – 1004)
  • po jeho smrti boje o trůn - nastupuje Měšek II., který musel po devíti letech rezignovat (pak vládne šlechta)
  • Hradská soustava(systém správy)- říše byla rozdělena na jakási hrabství (spravována z hradu)
  • hradní správci měli široké pravomoce a byli členy královské družiny, měli na starosti soudní, finanční (daně) i policejní moc, trvalo to do konce 13.století, pak to přešlo na konkrétní osoby

    Vznik Uherského státu

  • Maďaři = kočovníci, ugrofinské kmeny, založili Uhry
  • přišli koncem 9.století do Evropy - osídlili oblast okolo středního toku Dunaje a kolem Tisi (=oblast zvaná Panonie)
  • ovládli Velkou Moravu, zničili některé Bavorské státy v Porýní a také francouzské Burgundsko
  • Maďaři ohrožovali Evropu až do roku 955, kdy je Ota I. s Boleslavem I. na řece Lech porazili
  • rod Arpádovců = dle Arpáda, který je přivedl do Evropy
  • Gejza I. - 1. Panovník, v roce 967 přijal křest, založil Uhry (z Čech a Bavorska díky svým vojskům)
  • měl syna Štěpána, kterého údajně pokřtil sv. Vojtěch
  • Štěpán I. Svatý (István) - další kníže, syn Gejzy, podobný osud jako Boleslav Chrabrý v Polsku, v roce 1000 založil v Ostříhami arcibiskupství a byl korunován králem - svatoštěpánská koruna
  • byl velký šiřitel křesťanství, rozšířil území (v roce 1020 i o Slovensko) - vedle Nitry přibyla na Slovensku dvě centra: Trnava a Bratislava (razili zde mince – 1. mincovny v Uhrách)
  • za jeho vlády docházelo k rychlé feudalizaci země, rozvoj zemědělství a řemesel (inspirace od Slováků)
  • sestavil 1. zákoník - nedokončený, počátky uherské vzdělanosti a kultury
  • stát byl spravován opět hradskou soustavou
  • nejvyšším uherským šlechticům se říkalo magnáti
  • Štěpán neměl přímého potomka - boje o trůn – zesílila moc magnátů
  • to vedlo k tomu, že za dalšího panovníka Ondřeje II. si vymohli vydání zlaté buly Ondřeje II., tím magnáti získali velké pravomoce (dědičnost léna)

    Vzdělanost a umění v raněstředověké Evropě

    Architektura

  • románský stavební sloh - návaznost na antiku (sloupy)
  • žádné cihly, ale kámen, klenba válená a křížová (mladší), silné zdi, půlkruhový oblouk (portál) - bohatě zdobený vchod
  • Církevní stavby - rotundy - sv. Kateřiny ve Znojmě - vnitřní výzdoba (uvnitř fresky prvních Přemyslovců), dále sv. Jiří na Řípu, sv. Martina na Vyšehradě , také kláštery
  • baziliky = 3 až 5 lodí (mezi nimi sloupy), vepředu dvě věže, okna sdružená, jednoduchá - sv. Vít na Hradě
  • Světské stavby - hrady = u města, sloužily jako pevnosti - Přimda na Tachovsku - už je rozpadlý, tvrze - u vesnic, sídlili zde chudší zemané
  • mosty - Juditin most (stál těsně vedle Karlova mostu) - smeten vodou

    Vznik českého státu

  • staří Slované mluvili praslovanštinou
  • byli pohany (Perun - bůh hromu, Svantovít - bůh slunce)
  • zabývali se především zemědělstvím, bydleli v polozemnicích
  • bydleli v malých osadách, kde budovali jednoduchá, částečně do země zapuštěná obydlí
  • keramiku vyráběli ručně - neznali hrnčířský kruh
  • v případě nebezpečí se uchylovali do opevněných hradišť (na chráněných místech, ohraničené valy, zpevněné kůlovou palisádou), kde sídlili náčelníci kmenů

    Sámova říše

  • založená v roce 623
  • založil ji francký kupec Sámo kvůli obraně proti Avarům, byl to kmenový svaz
  • sjednotil slovanské kmeny, vytvořil armádu a Avary porazil - Slované si ho zvolili za vůdce
  • v roce 631 nebo 632 porazil i Franky (krále Dagoberta I.) v bitvě u Vogastiburgu
  • Fredegan - franský kronikář, podal zprávu o bitvě u Vogastiburgu
  • říše skončila se Sámovou smrtí 658

    Velkomoravská říše

  • trvala v letech 833 – 906
  • vojsko krále Karla Velikého dobylo avarský opevněný tábor hrynk v Podunají a tím se otevřel prostor k novým výbojům
  • díky Frankům začala na území Slovanů christianizace (šíření křesťanství - pokřesťanšťování)
  • přicházeli misionáři z Řezna, Pasova a Salcburku
  • Morava a Slovensko byly dříve křesťanské - první kostel vznikl v Nitře roku 830

    Mojmír I.

  • okolo roku 830 zvítězil kníže Mojmír I. (z rodu Mojmírovců, pocházel z knížectví Moravského ) nad slovenským knížetem Pribinou z Nitry a vytvořil tak další státní útvar Velkomoravská říše v roce 833

    Rastislav

  • následník Mojmíra I., kníže Rastislav, se střetl s panovníky Východofrancké říše - zvítězil a tím zbavil Slovany povinnosti placení daně za mír
  • Rastislav chtěl pro větší samostatnost zřídit na Velké Moravě také samostatnou církevní organizaci, proto požádal papeže o křesťanskou misi
  • papež otálel - Rastislav požádal i byzantského císaře Michala III., který roku 863 vyslal ze Soluně bratry Konstantina (Cyrila) a Metoděje
  • vymysleli hlaholici – vznikla z malých písmen řecké abecedy (její jednoduší verze je cyrilice – tu vytvářeli Konstantinovi žáci)
  • cyrilometodějská mise - rozvoj vzdělanosti, staroslověnština jako církevní jazyk, přeložili důležité části Bible
  • Metoděj byl jmenován arcibiskupem pro oblasti na východ od Francké říše
  • Valy u Mikulčic - důležité hradiště, knížecí stolec
  • Staré město (Uherské Hradiště) - první biskupství

    Svatopluk

  • roku 870 zradil Svatopluk Rastislava a sám se chopil moci, Rastislav se ho pokusil přemoci, ale byl přemožen a oslepen
  • sám Svatopluk byl pak poražen od krále východofrantské říše Ludvíka Němce, posléze ho však porazil a získal tak vládu nad Velkou Moravou
  • 885 první křest knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily (1. z rodu Přemyslovců) - pokřtil je Metoděj
  • za Svatoplukovy vlády nabyla Velká Morava svého největšího rozmachu (ovládl Panonii, Slezsko, Srbsko, Lužicko a Čechy)
  • roku 885 umírá Metoděj - propukají naplno spory mezi přívrženci latinských bohoslužeb a slovanských
  • Svatopluk se přidal na stranu latinské bohoslužby, Gorazd (nástupce Metoděje – arcibiskup) a další Metodějovi žáci byli vyhnáni (utekli do Bulharska)
  • roku 894 umírá Svatopluk (poslední panovník Velkomoravské říše) a Mojmír II. už nebyl natolik silný, aby celou říši udržel pohromadě
  • kmeny se postupně osamostatňovaly (první se osamostatnil kmen Čechů pod vedením knížete Spytihněva I. – syn Bořivoje I.)
  • definitivní rozpad Velkomoravské říše způsobili kočovní Maďaři
  • 907 - bitva u Bratislavy - Maďaři zvítězili, stáhli se, ale Velkomoravská říše zanikla
  • převahu získal kmen Čechů - Přemyslovci

    Kultura Velké Moravy

  • písemnictví - Proglas - napsal ho Konstantin ve staroslovenštině, byl psaný jako veršovaný text, Kyjevské listy - psané hlaholicí
  • Legendy - život svatého Konstantina a život svatého Metoděje
  • první staroslovanská píseň - Hospodine, pomyluj ny
  • architektura - knížecí palác ve Valech u Mikulčic – hradiště
  • opevněné dvorce velmožů, kamenné kostelíky, sídliště lidí
  • šperky, gombíky (knoflíky), ozdobné spony, stříbrné medailony

    Počátky Českého státu

  • existence českých kmenů je známa již od dob Velké Moravy (byli součástí Velké Moravy)
  • Bořivoj uznával nadvládu Svatopluka
  • na počátku 9. století dochází k oddělení Čechů od VM - Čechy zpravoval Bořivoj
  • ostatní kmeny - Lužané (ZČ), Charváti (VČ), Litoměřici (SČ) a Doudlebové, obývali Českou kotlinu - podvolili se kmenu Čechů

    Přemyslovci

    Bořivoj

  • s manželkou Ludmilou přijal křest od sv. Metoděje (roku 843)
  • buoval kostely (první kostel na našem území na Levém Hradci, zasvěcen sv. Klimentovi)
  • další kostely (zasvěcen Panně Marii) v hradišti Praha (význam měla již dříve – sloužila jako obchodní centrum – obchodní cesty do Německa)
  • výstavba knížecího paláce

    Spytihněv

  • syn Bořivoje
  • definitivně se rozhodlo o nadřazenosti Německé říše nad Českým knížectvím
  • české biskupství bylo podřízeno arcibiskupství v Řezně (Regensburgu)

    Vratislav I.

  • vybudoval kostel sv. Jiří
  • otec Sv.Václava a Boleslava I., měl za manželku Drahomíru
  • vládu místo malého Václava vykonávala Drahomíra
  • Václavova babička (která ho vychovávala) Ludmila byla 15. září v noci 921 zavražděna
  • neví se, kdo ji zavraždil, Drahomíra nechala pak vrahy popravit, nad hrobem Ludmily se začaly konat zázraky - Drahomíra na tom místě nechala postavit kostel Sv.Michala

    Sv. Václav

  • na trůn nastoupil roku 922, byl zavražděn 28.září 935
  • Jindřich Ptáčník (Svatá říše římská) se s ním roku 929 střetl – dohodli se na dani za mír
  • tribut – každý rok musel Václav odvádět 500 hřiven stříbra (asi 125 kg) a 120 volů)
  • za uzavřený smír získal Václav část ostatku Sv.Víta - nechal zbudovat rotundu Sv.Víta
  • zavražděn ve Staré Boleslavi na schodech kostela svým bratrem Boleslavem

    Boleslav I. Ukrutný

  • letitý cíl přestat platit Němcům tribut (bojoval s nimi 20 let, ale ničeho nedosáhl)
  • v roce 955 bojoval s Otou I. na řece Lechu, kde vyhráli nad Maďary (za pomoc získal Boleslav Horní Slezsko, Krakovsko, Moravu a Slovensko)
  • za jeho vlády byly raženy 1. mince - stříbrné denáry (byla to tvrdá měna, která se rozvíjela i v zahraničním obchodu)
  • Praha měla dobrou polohu pro obchod s Ruskem, Byzantskou říší

    Boleslav II. Pobožný

  • syn Boleslava I.
  • 973 zřídil pražské biskupství, které mělo mnohem větší samostatnost
  • první biskup byl sas Dětmar, druhý biskup Sv.Vojtěch (z rodu Slavníkovců)
  • území se rozšířilo téměř o dvojnásobek (Česko, část Německa a část Rakouska)
  • mezi roky 972-999 byly zakládány kláštery - na Břevnově (Benediktíni - založen sv.Vojtěchem)- při kostele sv. Jiří na Hradě (založen sestrou Boleslava II. Mladou)
  • za vlády synů Boleslava II. se český stát dostával do problémů - v rodě Přemyslovců docházelo k rozporům
  • vznik mocných sousedských států (Polsko, Uhry), které na českou zemi útočili (Boleslav Chrabrý se stal na nějaký čas i českým knížetem)

    Boleslav III. Ryšavý

  • zachoval se krutě ke svým bratrům (Jaromíra nechal vykastrovat)
  • Oldřich i Jaromír před ním uprchli do Bavor
  • nakonec povstání českých pánů proti Boleslavovi, kteří ho vyhnali z Čech (Boleslav byl posléze zajat Boleslavem Chrabrým)
  • roku 1002 dosadil polský král Boleslav Chrabrý na český trůn Vladivoje
  • v letech 1003 až 1004 vládl v Čechách Boleslav Chrabrý, protože Vladivoj byl slabý
  • Boleslavův záměr vytvoření Polsko-České říše nevyšel

    Jaromír

  • v roce 1004 se zásluhou německého krále Jindřicha na trůn dostal Jaromír (bratr Boleslava III.) - Jindřich vyhnal Boleslava Chrabrého

    Oldřich

  • v roce 1012 Jaromíra zbavil vlády jeho bratr Oldřich (vládl do roku 1033)
  • jeho manželka Juta byla neplodná, vzal si druhou ženu Boženu, kterou potkal v lese na lovu
  • v roce 1030 vznikl Sázavský klášter, kde se nejdéle udržela slovanská bohoslužba

    Břetislav

  • měl manželku Jitku (vychovávaná v klášteře, on ji unesl, ale možná to bylo domluvené)
  • „český Achilles“
  • velký bojovník – roku 1039 vtrhl do Polska, kde se dva roky snažil získat polský trůn, a kde ukradl ostatky sv. Vojtěcha a přivezl je do Prahy (z Hnězdna)
  • chtěl znovu vytvořit Česko-Polskou říši (nepovedlo se)
  • kvůli německému králi musel odejít a vrátit se do Čech
  • pokusil se zavést zákoník „Břetislavovy dekrety“, které se dotýkaly morálky a byly hodně postavené na desateru (povýšil to na zákon)
  • zavedl stařešnický řád (seniorát) - vždy nejstarší na trůn (není to primogenitura)

    Spytihněv II.

  • po Břetislavově smrti nastoupil na trůn jeho nejstarší syn (vládne 1055-1061)

    Vratislav II.

  • první z Přemyslovců, který byl králem
  • korunován roku 1085 císařem Jindřichem IV. (za to, že zůstal na císařově straně v boji o investituru)
  • byl kurfiřtem (jeden z 20 nejvýznamnějších feudálů ve Svaté říši římské), byl zbaven povinosti platit tribut
  • měl vojenské povinnosti, musel se účastnit všech říšských slavností
  • při jeho korunovaci vzniká „Kodex vyšehradský“ (jméno je odvozeno od místa pobytu Vratislava I.) – je o jeho korunovaci, ilustrovaný, v latině
  • královský titul Vratislava I. ještě nebyl dědičný
  • za jeho vlády vzniká druhé biskupství a to v Olomouci

    Slavníkovci

  • stejně mocný a početný rod jako Přemyslovci
  • měli vlastní vojsko, podle potřeby pomáhali císaři a byli od něho odměňováni, vlastní mince
  • 995 Přemyslovci přepadli sídlo Slavníkovců (na Libici), kteří byli v oslabení (vojsko na výpravě s císařem) a všechny povraždili
  • Vojtěch byl ukryt v Hnězdně (pak šel christianisovat do Pruska, kde byl 23.4. 997 zabit)
  • Sv. Vojtěch je třetím patronem Česka a prvním patronem Polska

    Vrcholný feudalismus v Evropě

    Raně středověká církev

  • 313 – císař Konstantin zakázal pronásledování křesťanů, císař Theodosius povýšil křesťanství jako jediné povolené
  • „Učení o trojím lidu“
    1. panovník, šlechta (mají spravovat zemi)
    2. duchovní (mají se modlit za blaho všech ostatních vrstev)
    3. lid
  • mniši, jeptišky, kněží
  • Benediktinský řád - založen v roce 529 Benediktem z Nursie ( sídlo v Monte Casinu )
  • Ora et labora – modli se a pracuj
  • poslání řádů - starat se o nemocné, opisovali knihy, šířili vzdělanost
  • postupně se stala největším vlastníkem půdy - vlastnila až třetinu celkové půdy
  • rozdělení křesťanské církve - východní církev se odklonila od papeže – došlo k odluce - východní schisma - 1054
  • západní – katolická církev – latina, hlava církve je papež
  • východní - pravoslavná církev, řečtina, hlava je císař (césaropapismus) – patriarchát

    Patriarchát

  • je založený na zemědělství - půda (feudum - propůjčená půda)
  • veškerá půda patří panovníkovi
  • propůjčuje ji šlechtě - leníkům, oni mají za to vojenskou povinnost a daňovou povinnost (odvádění daně)
  • šlechta ji dál propůjčuje poddaným - další leníci
  • vazal - ten, kdo má půjčenou půdu

    Složení obyvatelstva

  • šlechta - privilegovaná vrstva, později urození, dokázali si udržet majetek a postavení dědičně
  • dělení šlechty na 3 skupiny
    1. vyšší šlechta - panstvo, páni
    2. nižší šlechta - zemané, venkovská šlechta, za sídlo měli tvrz
    3. rytíři - museli mít základní finance na koně, meč, výzbroj a museli se nějak vyznamenat, pasování na rytíře - připnutí meče k pasu, museli se chovat uctivě k dámám, být odvážní, chrabří
  • poddaní - neprivilegovaná vrstva, ze začátku jen na venkově, potom i ve městech
    1. svobodní - samostatná obživa, odvádění daní, do jisté míry svobodní
    2. nesvobodní - museli platit daně šlechtě za pronájem půdy, králi a církvi desátky
  • pokud nebyl poddaný schopen platit daně, stal se nevolníkem
  • nevolník - spadal pod pána, který rozhodoval o životě a smrti nevolníka, provdání, děti do školy
  • nevolníci souviseli s půdou (často byli s půdou prodáni)
  • pacht - půda, kterou majitel, šlechtic, udělil za patřičný pronájem svému poddanému dědičně
  • vždy pevně vázán na osobu která půdu pronajímá, i na osobu která si půdu pronajímala
  • ve středověku se 90% obyvatel zabývalo zemědělstvím
  • dvojpolní systém - jedna polovina se osela, druhá až po roce -odpočívala a neztrácela tolik živin
  • obiloviny sázené na jaře - jař, na podzim - ozimy

    Boj o investituru

  • investio - oblékati se (slavnosti biskupského roucha - jmenování biskupa)
  • do roku 1073 jmenoval biskupy panovník
  • v roce 1073 se stal papežem Řehoř VII. (bylo opatem v Clunyjském klášteře) - Řehoř oznámil císaři, že si své biskupy bude jmenovat dál sám
  • sinoda – sněm biskupů, biskupové podporovali Jindřicha IV., protože jim dal pozemky
  • papež našel spojence mezi šlechtou - šlechta se vzbouřila a Jindřich musel prosit papeže o odpuštění (bosý stál tři dny ve sněhu, než ho papež přijal)
  • mezitím šlechta zvolila nového krále (syna Jindřicha IV. Jindřich V.), ale Jindřich IV. si znovu dobyl královské místo, sesadil papeže Řehoře a dosadil na papežskou stolici papeže Klimenta (Kliment ho pak jmenoval císařem)

    Konkordát Wormský

  • 1122 - smlouva církve a státu o následné investituře
  • byla podepsána ve Wormsu v Německu
  • měla 2 části
    1. církevní – volba biskupa je záležitostí papeže, v praxi panovník papeži navrhl kandidáty a papež se pak rozhodnul, papež předával duchovnímu symboly duchovní moci – berlu, mitru a prsten
    2. světská část – panovník předával žezlo – symbol světských statků, biskup dostal léno (jeho závazky vůči panovníkovi nebyli vojenské, panovník chtěl pouze jeho podporu)

    Křížové výpravy

  • kruciáty
  • vyhlašoval je papež s dobrým úmyslem získat zpět Svatou zemi
  • pokřesťanšťování území – boj s kacíři (nejen v Palestině)

    Výpravy do Palestiny

  • výprav bylo celkem 9 (7 a 2 neoficiální)
  • v roce A.D. 1095 vyhlásil na koncilu papež Urban II. 1. křížovou výpravu proti seldžuckým Turkům, kteří křesťanským poutníkům znemožňovali přístup ke svatým místům
  • do této doby ovládali Palestinu Arabové, kteří byli mírní a nechávali poutníky putovat, kam chtěli
  • pak přišli Turkové, kteří přepadali a vraždili křesťanské poutníky
  • když Turkové ohrozili už i Byzantskou říši, tak se císař obrátil k papeži s prosbou o pomoc - ten vyhlásil koncil a poté i křížovou výpravu
  • šlo o dobytí Jerusaléma
      Neoficiální křížová výprava
      • A.D. 1095
      • lidé získali motivaci v odpuštění hříchů
      • zvedla se obrovská vlna těch nejchudších lidí, kteří se bez jakékoli organizace vrhali do Svaté země, kde už po cestě přepadali, loupili, drancovali a vraždili
      • papež se od této výpravy distancoval a chtěl novou výpravu s vedením, pořádným výcvikem a složeným slibem
    1. Křížová výprava 1096
      • v čele stáli významní evropští šlechticové
      • roku 1099 dobyt Jeruzalém - vznik Jeruzalémského království (až do roku 1187)
      • další „státy“ založené křižáky - hrabství Edessa, Antiochea, Tripolis
      • lidé, kteří tam přišli, vůbec neočekávali tak špatné podmínky pro život a hrabství byla neustále ohrožována Turky - stálá vojenská pohotovost
    2. Křížová výprava 1147 – 1149
      • v roce 1147 bylo Turky dobyto Edesské hrabství (důvod 2. křížové výpravy)
      • měla císařské vedení - v čele císař Konrád III., francouzský král Ludvík VII. a český kníže (posléze český král) Vladislav II., který se dostal pouze do Sýrie a za účast byl povýšen na krále
      • cíl výpravy - dobýt Damašek - nepodařilo se
      • 1187 největší bitva u Hattina - turecký sultán Saladin porazil křižáky
      • 1187 byl dobyt Jeruzalém
    3. Křížová výprava 1189-1192
      • nejvýznamnější spolu s první
      • excelentní vedení - německý císař Friedrich I. Barbarossa, král Filip II., anglický král Richard Lvi Srdce (doba Robina Hooda)
      • dobyli strategickou pevnost Akkon (tím se křižáci dostali velmi blízko Jeruzalému, ale dál se nedostali), na zpáteční cestě dobyt Kypr
      • křižáci uzavřeli se Saladinem dohodu; příměří, které umožňovalo poutníků klidnou návštěvu Jeruzaléma
    4. Křížová výprava 1202 - 1204
      • vedena z obchodních důvodů
      • v čele stál benátský kníže Enrico Dandolo, který byl ziskuchtivý a obvinil dosavadního partnera (byzantského císaře) za neúčast ve výpravách - rozhodl se zneužít výpravu a dobýt Byzancii
      • proti papežově vůli vtrhl do Byzancie a roku 1204 dobyl Cařihrad a část Balkánu - vznik Latinského císařství (na 57 let)
      • v roce 1261 byl zpět dobyt Cařihrad a znovu se obnovila Byzantská říše
      Neoficiální křížová výprava - dětská 1212
      • není o ní moc známo, myšlenka - děti nehřeší, nejsou zatíženy hříchy - povedou si v boji lépe
      • většina lidí se od ní distancovala
      • děti, které se výpravy zúčastnily, byly z oblasti Porýní
        1. proud této výpravy začal desetiletý pasáček Štěpán, který měl prý vidění
        2. proud vedl kluk Mikuláš
      • část dětí zemřela po cestě, ty další byly zneužívány a prodány do otroctví
    5. Křížová výprava 1215-1229
      • skupina křižáků se vylodila v pevnosti Akkon, kde se rozhodli nepokračovat na Jeruzalém, nýbrž se obrátili na Egypt a v roce 1219 dobyli významnou osadu Damiettu
      • v letech 1228-1229 se konalo diplomatické jednání mezi Friedrichem II. a tureckým sultánem, jejímž výsledkem bylo vyměnění Damietty za Jeruzalém, Betlém a Nazaret - druhé Jeruzalémské království (znovudobyto v roce 1244)
    6. Křížová výprava 1248-1254
      • vůdcem byl francouzský král Ludvík IX., který byl v průběhu výpravy zajat a teprve až za tučné výkupné byl Turky propuštěn
      • pokus o znovudobytí Jeruzaléma (před čtyřmi lety byl Jeruzalém dobyt Turky)
    7. Křížová výprava 1270-1272
      • vůdci - znovu francouzský král Ludvík IX. a anglický král Eduard I.
      • dopadla velice špatně - Ludvík zemřel na mor a Eduard se domů vrátil se značně zdecimovaným vojskem
      • v roce 1291 byla dobyta pevnost Akkon Turky - definitivní konec s Křížovými výpravami

    Hospodářské důsledky výprav

  • evropané se seznámili s novými plodinami (citrusy, bavlna, cukrová třtina, rýže, mák, špenát, koření – pikantní vaření)
  • naučili se vyrábět sklo, luxusní látky (hedvábí, samet, koberce), zavlažování polí
  • dovezli si luxusní věci jako spodní prádlo, nebesa nad postelí
  • nové poznatky z oblasti medicíny a matematiky, poznání islámu

    Svatá říše římská

  • nepodařilo se jí překonat její roztříštěnost
  • autoritu krále respektovali pouze německy mluvící země, S Itálie byla podřízena pouze formálně - konflikty

    Friedrich I. Barbarossa

  • rudovous (1152-1190)- pocházel ze Štaufské (po otci) a Welfské dynastie (po matce)
  • podnikl šest výprav do Itálie , kde nebyl moc úspěšný
  • v roce 1158 dobyl Milano, při čemž mu pomáhal český kníže Vladislav II. (za odměnu dostal královský titul, měl za manželku Juditu – Juditin most)
  • byl silným králem, který chtěl hodně zasahovat do vnitřní politiky českého státu (odtrhl od něj Moravu a učinil z něho markrabství Moravské - Morava měla vlastního panovníka)
  • po jeho smrti se markrabství zařadilo zpátky do Českých zemí, ale označení zůstalo - Morava měla svého správce, který byl podřízen českému knížeti (posléze králi)
  • zemřel při křížové výpravě, když se utopil v řece Salef v Palestině

    Jindřich VI.

  • 1190-1197, Barbarossův syn
  • podařilo se mu rozšířit území o Sicílii, díky sňatku se sicilskou následovnicí trůnu princeznou Konstancí - Sicilský král

    Friedrich II

  • syn Jindřicha VI. se stal králem jako dvouletý
  • po smrti Jindřicha VI. boje o trůn mezi Filipem Švábským (Štauf) a Otou Brunšvickým (Welf)
  • boje trvaly 10 let (do smrti Filipa Švábského)
  • na trůn se tedy dostal Ota Brunšvický (vládl několik let, pak ho papež prohlásil za kacíře a sesadil ho)
  • na trůn se podruhé dostal Fridrich II. - v roce 1212 dostává Přemysl Otakar I. od něho za pomoc Zlatou Bulu Sicilskou, která zajišťuje pro Přemyslovce dědičný královský titul
  • byl jeden z nejvzdělanějších panovníků tehdejší doby
  • byl literárně činný a byl považován za vzor křesťanského panovníka
  • celý život žil ve velkém přepychu (inspirace Araby – Palermský palác), hlavní sídlo v Palermu
  • 1220 byl v Palermu korunován na císaře
  • díky znovuzískání Jeruzaléma byla Svatá říše římská více respektována
  • po jeho smrti nastalo dvacetileté bezvládí

    Rudolf Habsburský

  • od 13. století byl císař Svaté říše římské volen sedmi kurfiřty
  • 4 světští kurfiřti - vévoda Saský, markrabě Braniborský, falckrabě Rýnský a český král
  • 3 církevní kurfiřti - arcibiskup Kolínský, Mohučský a Trevírský
  • v roce 1273 byl zvolen panovník z tehdy bezvýznamného rodu Habsburků - Rudolf Habsburský

    Středověká Anglie

  • od konce 11. století obývali francouzští Normané Britské ostrovy, Normandii, Bretaň a Anjou - posléze splynuli s Angličany

    Jindřich II. Patagenet

  • Roku 1154 nastupuje v Anglii rod Platagenetů
  • Jindřich II. Platagenet> (1154-1189) se oženil s Eleonorou Akvitánskou a tím získal celou Z polovinu Francie - Francie ztratila přístup k moři

    Richard I. Lví Srdce

  • syn Jindřicha II.
  • byl to velký válečník (účast na 3. křížové výpravě)
  • dva roky vězněn v Německu, aby si Francouzi mohl znovu vydobýt své území zabrané Anglií - pak byl v Anglii, ale znovu musel do Evropy do bojů
  • za nepřítomnosti Richarda I. ho zastupoval jeho bratr Jan Bezzemek za jehož vlády získala převahu šlechta, která si diktovala podmínky a Jana zcela ovládala - Richard se to po svém návratu snažil napravit, ale dřív než to dal všechno do pořádku, zemřel

    Jan Bezzemek

  • šlechta si vymohla listinu „Magna Charta Liberatum“ (Velká listina svobod) - 1215
  • král se zavázal, že o všech důležitých věcech nebude rozhodovat sám, ale s barony (vysoce postavení šlechticové - bylo jich 25)
  • shromáždění - „velká rada“ (základy budoucího parlamentu), byli zde světští i církevní představitelé

    Středověká Francie

  • Filip II. August
    • 1180-1223
    • velký protivník anglického krále Jana Bezzemka
    • ovládl prakticky celou Francii a získal i původní anglické državy ve Francii (sjednotil Francii)
  • Ludvík IX. Svatý
      - zemřel na mor v sedmé křížové výpravě, celý svůj život bojoval za Jeruzalém (než zemřel, zašeptal Jerusalem, Jerusalem)
  • Filip IV. Sličný
    • likvidátor řádu Templářů (byli moc bohatí, na pátek 13.)
    • donutil papeže Klementa V., aby přesídlil z Říma do Avignonu - Avignongské zajetí papežů (1309-1378) – v Římě si však dál volili papeže - počátky vzdoropapežství

    Itálie ve středověku

  • nejednotná, rozdrobená země
  • Sicíle ovládána aragonskými králi, Neapolsko francouzskými Anjouovci, střed – papežský stát

    Vznik městských republik

  • samostatná města, nadvláda bohatého patriarchátu
  • vladař signore – signorie (rodově dědičné)
  • boje mezi sebou o moc (moc císaře Svaté říše římské uznávána jen formálně)
  • spory uvnitř města mezi patriarchátem, podnikateli a lidem, dělníky
  • rod Este ve Ferraře od roku 1264

    Benátky a Janov

  • bohatství z křížových výprav (přepravovali vojáky do Palestiny)
  • obchod se vzácným zbožím: drahé látky a hedvábí, koberce, koření, léčiva, barviva, voňavky, šperky, otroci
  • obchod s italským zbožím do Evropy - janovské hedvábí, zlaté nitě do brokátů, benátské sklo, ozdoby z kovu, dřevo, mýdlo)

    Miláno

  • u moci rod Sforzů od 1450 a rod Viscontiů od 1277
  • výroba zbraní a suken

    Florencie

  • barevná sukna
  • peněžnictví – bankovní centrum (půjčky na úrok, podnikatelské společnosti)
  • počátky manufaktur s námezdní prací (místo cechovního hospodářství)
  • 1378 povstání ciompi (česačů bavlny) a řemeslníků proti zaměstnavatelům, neúspěch (předtím byl mor, nízké mzdy)
  • rod Medicejů - využili neklidu ve Florencii a ujali se vlády roku 1434
  • Cosimo Medici – neomezená vláda (byl velmi bohatý)
  • podpora obchodu a umění, péče o výstavbu města
  • byl krutý - policejní dozor

    Papežský stát

  • střed Itálie, okolo Říma (s tím souvisí křesťanská tradice)
  • vliv papeže v západní Evropě, vláda nad Latinem = základ církevního státu jako dědictví sv. Petra
  • církev bohatla na odpustkách, darech, svatokupectví
  • majetek církev je nezcizitelný
  • papežský dvůr ovládal celou církevní organizaci
  • počátkem 14.století dochází k papež ve Francii prohrál boj o investituru - nezávislost státní moci na církvi

    Gotika

  • přejímána ze sousedních německých oblastí
  • německý původ některých slov jako je erb, šlechta
  • němčina na pražském dvoře
  • stavitelství - hrady, nejčastěji v Královském hvozdu, Týřov, Nižbor, u nově zakládaných měst (Písek, Zvíkov Bezděz )
  • kamenné domky, městská opevnění, kamenné mosty
  • kláštery Žebravých řádů - Anežka a Zdislava z Lemberka, cisterciácké kláštery ve Vyšším Brodě, Oseku a Předklášteří u Tišnova, chrám Sv. Ducha v Hradci Králové
  • 13. / 14. století proniká ČJ a NJ do písemnictví, převedeny příběhy Alexandra Makedonského
  • na počátku 14. století byla napsána Dalimilova kronika - nejstarší česky psaná kronika, ve verších

    Český stát ve vrcholném středověku

    Vladislav II.

  • druhý český král -titul dostal roku 1158 od Fridricha I. Barbarossy za pomoc při dobývání Milana
  • za jeho vlády přišly do Čech další řeholní řády - Premonstráti (z Premonstre, v Praze na Strahově, Želivský klášter)
  • nechal postavit Juditin most a rotundu Sv. Kateřiny ve Znojmě
  • po jeho smrti boje o moc

    Konrád II. Ota

  • šlechta si od něho vynutila „dědičnost lén“
  • kolonizace měst - nejstarší zkolonizované město Uničov 1210

    Přemysl Otakar I.

  • v roce 1197 ukončil nestabilitu státu
  • první panovník z posledních Přemyslovců
  • v roce 1212 získal Zlatou Bulu Sicilskou - dědičný královský titul, vymezení rozsahu Českého království, právo volit svého krále, právo investitury Pražských biskupů, právo českého krále volit císaře, v případě vymření dynastie právo šlechty na volbu nové dynastie
  • 1216 “primo genitura“ - prvorozenectví
  • změna znaku Českého království - svatováclavská orlice nahrazena dvouocasým lvem - symbol Moravy a Čech
  • zakladatel měst, celkem 13 nových měst - Hradec Králové, Olomouc, Znojmo, Litoměřice
  • zakladatel klášterů, Benediktini (v Třebíči), Premonstráti (v Litomyšli), Johanité (Praha, Stříbro)
  • pozval Německé kolonizátory do Čech
  • v roce 1210 mincová reforma - denáry byly částečně nahrazeny brakteáty (bractea - plíšek), které byly ze stříbra, jednostranné a neměly dlouhou trvanlivost, později nahrazeny Pražskými groši

    Dagmar Dánská

  • Markéta Přemyslovna - dcera Přemysla Otakara I.
  • provdána za dánského krále Valdemara, byla tam velice oblíbená

    Václav I.

  • jeho manželkou byla dcera římského krále z rodu Štaufů (Filipa Švábského) Kunhuta
  • navázal na svého otce a podporoval rozvoj a rozmach království českého
  • patřil mezi přední evropské panovníky, byl jednooký
  • podporoval příchod Němců do Českého království
  • rozvoj těžby stříbra (především v Jihlavě)
  • rozvoj rytířské kultury, budování šlechtických hradů (Rožmberkové, Pernštejnové, Valdštejnové)
  • Sv. Anežka Česká - sestra Václava I., v roce 1989 byla prohlášena za svatou - založila ženský klášter sv. Františka u Vltavy, zabývala se péčí o nemocné

    Přemysl Otakar II.

  • 1253-1278 - král železný a zlatý
  • sňatkem s Markétou Babenberskou získal Rakousy - o 30 let starší, manželství bezdětné, rozvedli se, protože Přemysl byl významným panovníkem a potřeboval dědice
  • v roce 1260 bojoval o Štýrsko s uherským králem Bélou IV.(Vojtěchem) a porazil ho v bitvě u Kressenbrunnu
  • vzal si Bélovu vnučku Kunhutu, která byla matka jeho dětí (Václav, Anežka)
  • roku 1269 získal území Korutan a Kraňska (dědictví po příbuzných)
  • Chebsko zdědil po smrti své maminky
  • účastnil se křížových výprav do pohanského Pobaltí, kde založil město Královec (dnešní Kaliningrad v Litvě)
  • založil dalších 25 měst (České Budějovice, Uherské Hradiště, Domažlice, Kolín)
  • dělal si nárok na titul císaře SŘŘ, ale kurfiřti ho nezvolili
  • zvolili Rudolfa Habsburského, se kterým se dalo manipulovat - Přemysl se nezúčastnil Rudolfovy korunovace a roku 1276 bojoval proti Rudolfovi
  • zde doplatil na svou přílišnou autoritu a rod Vítkovců ho zradil (nešel s ním do boje), bitvu prohrál a musel odevzdat území Rakous až po Korutany (ztráta všech získaných území)
  • 1278 bitva na Moravském poli - Přemysl tuto bitvu prohrál a byl v bitvě zabit
  • Přemysl Otakar II. je pohřben v katedrále Sv. Víta

    Václav II.

  • syn Přemysla Otakara II., ale bylo mu teprve sedm, když se měl stát králem

    Braniboři v Čechách

  • Ota Braniborský - regent Václava II., jeho vzdálený strýc
  • období Braniborů v Čechách - období rabování, neúrody, hladu, období úpadku státu (Ota věděl, že je na trůně jen dočasně, a tak neměl zájem na prosperitě Českého království)
  • Čeští páni vykoupili Václava II. za 20 000 hřiven stříbra ze zajetí a Ota odtáhl pryč
  • Václav II. si vzal dceru Rudolfa Habsburského Gutu (Jitku)

    Záviš z Falkenštejna

  • mezitím vládl Václavův otčím a nepřítel Přemysla Otakara II. Záviš z Falkenštejna (jeden z Vítkovců)
  • zřídil nový nejvyšší orgán královskou radu, která vydala nové zákony a normy
  • dohled - nejvyšší šlechta (zemské právo)
  • Guta Záviše falešně obvinila ze vzpoury a ten byl roku 1290 před vlastním zámkem v Hluboké nad Vltavou popraven

    Vláda Václava II.

  • po Závišově smrti vládl již samostatně
  • těžba stříbra v Kutné Hoře (40% evropské produkce)
  • roku 1300 je vydán Horní Zákoník Václava II. - 4 knihy o právech, vymezení sociálních výhod horníkům (mimo jiné 8 hodinová pracovní doba)
  • 1300 mincová reforma - nové mince Pražské groše - až do 17. Století
  • oženil se s dědičkou polského trůnu Eliškou Rejčkou (poslední potomek Piastovců – vymřeli po meči)
  • Václav II. získal polskou korunu
  • proti Václavovi byl veden polský šlechtický odboj v čele s Vladislavem Lokytkem, ten byl však poražen a Václav byl v Hnězdně korunován na polského krále
  • roku 1301 vymírá dynastie Arpádovců v Uhersku a magnáti z Uherska nabídli Václavu II. dědičku Uherského trůnu pro jeho syna Václava III. - zásnuby
  • v roce 1305 Václav II. umírá

    Václav III.

  • neuměl vládnout, díky své neschopnosti ztratil uherskou korunu
  • Polsko se chtělo taky odtrhnout - vojenská výprava do Polska
  • roku 1306 byl v Olomouci zabit
  • Přemyslovci vymřeli po meči - zůstali jen ženy - Eliška Rejčka a sestry Václava III. - Eliška a Anna Přemyslovny - interregnum (mezivládí)

    Rudolf Habsburský

  • vzal si Elišku Rejčku
  • vládl jen jeden rok (1306-1307)
  • přezdívalo se mu král kaše, protože byl šetřivý a jedl jenom kaši
  • dostal úplavici a zemřel

    Jindřich Korutanský

  • vzal si Annu Přemyslovnu
  • nechtěl vládnout, protože neměl autoritu - nechal se vyhnat českou šlechtou

    Jan Lucemburský

  • 1310 - nastoupil na trůn - syn říšského krále Jindřicha Lucemburského
  • Lucembursko bylo malá země - nehrozilo, aby ovládl Čechy
  • vzal si Elišku Přemyslovnu (jí bylo 18, jemu 14)

    Kultura

  • v Čechách pouze klášterní školy
  • gotika
  • poezie - Alexandreis, minesengři
  • Vyšší Brod, klášter Zlatá koruna (nechal ho postavit Přemysl Otakar II., byla to téměř pevnost)
  • most v Písku
  • hrady Křivoklát, Bezděz, Zvíkov

    Stoletá válka

  • 1337-1453
  • válka mezi Anglií a Francií
  • causus belli - roku 1328 vymřel ve Francii rod Kapetovců (poslední z nich byl král Karel IV.)
  • po nich nastoupil rod Valois (Filip VI.) - to zpochybnil anglický král Eduard III., který si dělal také nárok na francouzský trůn, protože byl po matce Kapetovec
  • pravá příčina války › konkrétně šlo o bohatá flanderská města, která zpracovávala anglickou vlnu, za což měl francouzský král výnos, zájem Anglie o hrabství Flander a o JZ anglická léna ve Francii (dovoz soli a vína do Anglie)

    1. Etapa

  • 1337-1360
  • Anglie potopila francouzské obchodní lodě a ovládla přístav Calais na severu Francie
  • plenění severofrancouzských měst Caen a Calais
  • 1346 – bitva u Kresčaku vítězná bitva Eduarda III. - zemřel zde český král Jan Lucemburský a Francie byla poražena
  • méně početné anglické vojsko porazilo francouzské rytíře (žoldnéřské oddíly lučištníků), francouzské vojsko bylo početnější, ale bylo neuspořádané, sebevědomé a těžko ovladatelné
  • 1356 další porážka Francie v bitvě u Poitiers
  • 1360 – válčící strany podepsaly mír u Brétigny - Anglie získala severní oblast Francie, anglický král už nebyl francouzským leníkem

    2. Etapa

  • 1360-1374
  • Karel V. reorganisoval armádu, změna taktiky (místo velkých bitev drobné výpady z opevněných hradů a měst) - dobyta většina ztracených území
  • v roce 1374 vypukl veliký mor a válka musela být na dlouhých 41 let přerušena

    3.Etapa

  • 1415-1453
  • oslabení Francie díky vnitřním bojům za nezletilého a duševně nemocného krále Karla VI.
  • 1415 – bitva u Azincourtu, kde Anglie vyhrála (král Jindřich V. z rodu Lancesterů) - plenění S a SZ Francie, dobyta Paříž
  • Johanka z Arku - postavila se do čela francouzské armády, Angličané odražení od města Orleans (1429)
  • lidový odpor Francouzů vůči Angličanům
  • 1429 – slavnostní korunovace krále Karla VII. v Remeši (Johanka mu k tomu významně pomohla)
  • 1430 byla Jana Angličany zajata, 1431 v Rouenu upálena jako čarodějnice
  • Angličané se stáhli a vrátili skoro všechna flanderská města (kromě Calais) Francii
  • 1453 – bitva u Castillonu - Francie vyhrála (díky kvalitnímu lukostřelectvu)

    Vliv Stoleté války na život v Anglii

  • nákladné udržování vojsk - růst daní
  • od roku 1348 morové epidemie (epidemie dýmějového moru - černá smrt – vysoké horečky, úmrtí do čtyř dnů)
  • v Anglii zabírání opuštěné půdy šlechtici - pastviny pro ovce - vlna na vývoz
  • nedostatek pracovních sil - nařízení o výši maximální mzdy (snaha zaměstnat všechny lidi)
  • John Wyclif - kritika bohatství a přepychu světského a duchovního panstva
  • John Ball - myšlenka rovnosti, zrušení poddanství a robot, posléze uvězněn
  • povstání Wata Tylera - 1381, bývalý voják, v čele nespokojených sedláků vtáhl do Londýna (zde jednání s Richardem II. o požadavcích lidu; ten je slíbil, ale nedodržel)
  • pálení panských sídel, dokladů o nevolnictví, pak byl Tyler zákeřně zavražděn, smrtí W. Tylera skončilo i povstání
  • po válce v Anglii boje o trůn - 1455-1485 – „válka dvou růží“ (Lancasteři - červená růže, Yorkové - bílá růže)
  • 1458 Tudorovci, kteří byli na straně Lancasterů, uzavírají mír
  • po válce růží nastupuje na trůn rod Tudorovců, je klid a Anglie se stává jednou z evropských velmocí

    Vliv Stoleté války na život ve Francii

  • průtahy vojsk - roznos nemocí a vymáhání potravy od vesničanů
  • povstání Jacquerie - 1358, dle nejobvyklejšího selského jména Jacques
  • v čele Vilém Caillete, po několika týdnech rozdrceno
  • povstání v Paříži 1358 - požadavek kontroly hospodářství generálními stavy, v čele Étienne Marcel
  • překonání následků války - dříve ve Francii, ve 2. Polovině 15. století hospodářské vzchopení a posílení politické moci za vlády Ludvíka XI.

    Španělsko ve středověku

  • původně vizigótská říše na Pyrenejském poloostrově ovládnuta Araby (711 – 718)
  • vznik Andalusie, která je připojena k arabské říši
  • v 10. Století se Arabové (Mauři) osamostatnili - nezávislý Cordóbský chalífát (nejpokročilejší stát v Evropě, snášenlivost Arabů s křesťany a Židy)

    Reconquista

  • boj za znovudobytí poloostrova křesťany
  • 1031 rozpad jednotného arabského státu na emiráty - další boje
  • vznik menších křesťanských států, které dobývaly původní islámská území - Portugalsko (Z), Kastilie (střední Španělsko), Aragonie (V)

    Kastilie

  • král Ferdinand I.
  • jeho syn Alfonso VI. - moudrý vládce i úspěšný bojovník, roku 1085 dobyl Toledo
  • dále pak útok na Andalusii proti Arabům a Berberům (byli velice bojovní, měli pomoc ze Severní Afriky)
  • nesnášenliví Berbeři však pronásledovali i Maury › útěk do Toleda, kde byla svoboda vyznání, zde studium starověké i arabské kultury (spisů Avicenny, Averroese)
  • Rodrigo Díaz de Vívar (Cid) - kastilský rytíř, účast v reconquistě
  • původně bojoval na straně Alfonsa VI., pak vyhoštěn a byl ve službách muslimského Zaragozy, u něhož bojoval proti Berberům
  • pro krále Alfonsa VI. vybojoval úrodnou Valencii, „Píseň o Cidovi“
  • 1212 bitva u Las Navas de Tolosa - vítězný postup proti Arabům
  • na konci 13. Století ovládali Arabové jen emirát Granadu
  • 1492 dobyta Granada - konec reconquisty
  • pád maurského panství, pronásledování nevěřících (inkvizice)

    Vznik Španělska

  • obava ze selských válek
  • spojení Kastilie a Aragonie - sňatek Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského v roce 1469
  • 1479 vznik jednotné národní monarchie (personální unie, společná vláda v obou královstvích)
  • církev jako opora jednotné monarchie, boje s Maury ve jménu křesťanství, inkvizice - podezírání, pronásledování a vyhánění Arabů a Židů
  • majetek připadl z 1/3 církvi, zbytek králi - hospodářský a kulturní úpadek země
  • přerušeny obchodní styky s arabskou oblastí, přesun centra Evropy do Nizozemí a Anglie

    Kyjevská Rus

  • mezi Vislou a Dněprem kudy vedla cesta Iz Varjag v Greki (od varjagů do Řecka) - od Baltského moře do Cařihradu

    Kníže Rurik

  • 862 převzal vládu nad Novgorodem kníže Rurik – Viking - Rurikovci

    Oleg

  • 882 Kyjev dobyt Olegem (nástupce Rurika) - založení státu Kyjevská Rus
  • 907 a 911 Olegovo tažení do Cařihradu (2000 lodí) - vynucen mír a uznání od Byzantské říše

    Kníže Vladimír I. Svjatoslavovič

  • 980-1015 - za jeho vlády rozkvět říše, počátky feudalismu
  • vzal si sestru Basileose I. v roce 988 (byzantská princezna Anna)
  • roku 988 přijal křest a ustanovil křesťanství státním náboženstvím (východním)
  • započal christianizaci ruského území
  • získána prestiž území, bohoslužby ve slovanštině

    Jaroslav Moudrý

  • 1019-1054
  • vrchol rozkvětu, upevnění moci (vydal nejstarší ruský zákoník)
  • výstavba Kyjeva, kláštery – Pečerský (rozvoj písemnictví, kultury a překlady spisů)
  • 1051 ustavena metropolita ruské církve bez souhlasu byzantského patriarchy
  • po smrti Jaroslava boje o vládu
  • písemnictví – Byliny, Nestor – Pověst dávných věků, Slovo o pluku Igorově, zákoník Ruská pravda

    Vladimír II. Monomach

  • 1113-1125 - dokázal čelit nájezdům Tatarů
  • jeden z nejvzdělanějších panovníků Evropy
  • po jeho smrti rozpad na přibližně 250 knížectví, z nichž byla tato 3 nejvýznamnější:
    1. novgorodské vladimirsko-suzdalské
    2. knížectví novogrodské
    3. knížectví haličsko-volyňské

    Zlatá horda

  • 1223 bitva na řece Kalce u Azovského moře - Rusové poraženi Tatary
  • 1240 Kyjev obležen a zničen - vznik Zlaté hordy (tataři)
  • rozprostírala ve stepích od řeky Dněstru po řeku Jenisej
  • hlavní středisko - Povolží
  • potvrzovala vládu všech knížat a vybírala od nich vysoké daně
  • postupně padala všechna knížectví kromě Novgorodského (povoleny od Chána - jarlyk - povolovací listina)
  • od poloviny 14. Století nejvýznamnější knížectví Moskevské
  • Dmitrij Donský – vybudoval v Moskvě kamenný Kreml
  • spojil ruská vojska proti Tatarům a porazil je 1380 na Kulikovském poli, ale pak Tataři Moskvu dobyli a zpustošili
  • 15. století - Ivan III. - postupně sjednocoval pod svou nadvládu ruská knížectví, přinutil chána Zlaté hordy ke stažení vojsk z ruských oblastí
  • po Mongolech nadvláda polských a litevských knížat
  • Novgorod - obrana pod knížetem Alexandrem Něvským – porazil Švédy (později prohlášen za svatého)
  • 1240 vítězství nad Švédy na řece Něvě
  • boj s křižáky – „ledová“ bitva na Čudském jezeře roku 1242
  • nové sjednocení ruského knížectví později z iniciativy Moskvy

    Kultura

  • byliny - ústní podání (později sepsány) příběhů o bohatýrech, o boji s nepřáteli vyjadřující lásku k rodné zemi (Ilja Muromec)
  • kronika Pověst dávných let - sestavena roku 1100 podle starších zápisků kyjevského mnicha Nestora (nejstarší kronika východních Slovanů)
  • Slovo o pluku Igorově - lyrickoepické veršované dílo o bojích knížete Igora s kočovníky
  • Ruská pravda - ruský zákoník asi z roku 1060
  • písmo cyrilice (později se z ní vyvinula azbuka)
  • překlady řeckých autorů

    Rusko ve středověku

  • v 16. století vládl v Rusku Ivan IV. Hrozný
  • 1533-1584
  • samoděržaví, bojaři (opričnina)
  • připojil rozsáhlé území v povodí Volhy
  • chtěl ovládnout Balt – boje s Polskem a Švédskem, ale nepodařilo se
  • získal titul car
  • vydal zákoník Suděbník (1550)

    Polsko-litevský stát

  • ve druhé polovině 14. století se Polsko skládalo ze tří historických celků - Malopolska (Krakov), Velkopolska (Poznaň) a Mazovska (Varšava)
  • poslední z Piastovců Kazimír III. Veliký - podporoval městskou kolonizaci, zřídil v Krakově univerzitu
  • na konci 14. století nastupuje na trůn rod Jagellonců › kníže Jagello: po většinu života pohanem, ale protože přijetí křtu bylo podmínkou jeho korunovace na polského krále, přijal roku 1386 křest a jméno Vladislav Jagellonský
  • Vladislav Jagellonský - byl z Litvy, vytvoření Polsko-litevského státu jako většího celku proti řádu Německých rytířů
  • zahájil rozsáhlou christianizaci Litvy
  • rozšířil území až k Černému moři
  • 1410 porazil vojska řádu Německých rytířů v bitvě u Grunwaldu v Pobaltí (pomoc Jana Žižky), k Baltskému moři se mu však probojovat nepodařilo
  • uspěl až jeho syn Kazimír IV., který s řádem Německých rytířů uzavřel 1466 mír a dostal území při ústí řeky Visly do Baltského moře

    Lucemburkové na českém trůně

    Jan Lucemburský

  • roku 1310 je českým králem zvolen (po 4 letech vlády Jindřicha Korutanského) Jan Lucemburský
  • byl zvolen za českého krále ze dvou důvodů - jeho otec Jindřich Lucemburského byl císařem Svaté říše římské a Lucembursko je malá země a tak nehrozilo že by se Česko stalo jeho součástí
  • ve svých 14 letech byl oženěn s Eliškou Přemyslovnou (té bylo v té době 18), měl s ní 7 dětí
  • vysloužil si přezdívku „král cizinec“, protože v Čechách moc nepobýval a necítil se zde moc dobře - vládla za něj šlechta, byl to válečník, který se účastnil skoro všech válek (zemřel v bitvě u Kresčaku 1346)
  • český šlechtic Jindřich z Lipé se zasloužil o vznik zákona „Domažlické úmluvy“ (1318) - ústupek české šlechtě - do českých úřadů nesměli být jmenováni cizinci, šlechta nemá povinnost vojenského tažení za hranice českého státu, zvyšování daní lze realizovat pouze se souhlasem zemského sněmu
  • vybojoval území Chebska, Horní Lužicko a Slezsko
  • za jeho vlády nebyl český stát napaden žádným jiným státem
  • roku 1344 bylo dosaženo povýšení Pražského biskupství na arcibiskupství (velkou zásluhu na tom měl i jeho syn Karel), prvním arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic
  • byl i markrabětem Moravským
  • v roce 1346 se mu podařilo pro svého syna Karla získat titul císaře Svaté říše římské
  • zemřel v roce 1346 v bitvě u Kresčaku („Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“)

    Karel IV.

  • 1346-1378
  • jeho rodiči byli Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna
  • část svého dětství strávil ve Francii u svého strýce, kde dostal jméno Karel (možná po francouzském králi Karlu IV. z rodu Kapetovců, nebo podle správce francouzského království Karla z Valois)
  • Blanka z Valois – sestra Filipa z Valois, sestřenice českého krále Karla IV. a jeho první manželka (v sedmi letech se vzali)
  • ve Francii se velmi vzdělával, hovořil plynule 5 jazyky (latina, němčina, francouzština, italština, čeština)
  • do Čech se vrátil jako 15letý, jako 18letý se stal markrabětem moravským (1334)
  • v roce 1346 se Karel stal císařem Svaté říše římské, k tomu mu dopomohl jeho otec Jan po smrti svého dědečka Jindřicha Lucemburského
  • na konci roku 1346 Jan Lucemburský umírá a Karel se stává také Českým králem Karlem IV. - korunovace až v roce 1347 (při této příležitosti nechal vyrobit Svatováclavskou korunu - původní místo pro korunu by Karlštejn)
  • Karel IV. měl postupně 4 manželky:
    1. Blanka z Valois - sestřenice, dvě děti, zemřela na nemoc
    2. Anna Falcká - přinesla státu území Falce, zemřela při porodu
    3. Anna Svídnická - území Svídnicka (Slezská vévodství), dala Karlovi dědice Václava IV., v roce 1355 s ním absolvovala císařskou korunovaci v Římě
    4. Eliška Pomřanská - území Pomořany, velmi udatná žena („lámala“ meče), Karel si jí bral jako 17letou (jemu bylo 47)
  • synové Zikmund a Jan (spravoval území Shořelecka), po smrti Karla Eliška Pomořanská přesídlila do Hradce Králové
  • „Země koruny České“ - Čechy, Morava, Slezsko, Dolní a Horní Lužice, Slezsko, Svídnicko, Braniborsko, Chebsko a Falce
  • v Českých zemích žili Češi, Poláci, Moraváci, Němci, Lužičtí Srbové
  • v roce 1356 vydal listinu se „Zlatou bulou Karla IV.“ (pečeť, která doprovázela listinu), která se týká volby římského panovníka - postačovala pouze většina kurfiřtských hlasů)
  • „Maiestas Carolina“ - pokus o českou ústavu, která měla posilovat panovníkovu moc, šlechta s tím naprosto nesouhlasila, protože tato listina omezovala její moc (dokument pak „náhodou“ shořel)
  • „Vita Caroli“ - Karlův vlastní životopis, velice studovaný historiky
  • zasloužil se o výstavbu Prahy - katedrála Sv. Víta (dostavěna ve 20. letech 20. století), Pražský hrad (vznikal postupně, Karel ho rozšířil), Nové město pražské, Koňský trh (Václavské náměstí), Karlův most, Karlštejn, Karlovu univerzitu (1348, první středoevropská univerzita, 4 fakulty - teologická, svobodných umění, lékařská, právnická)
  • založil 2. Biskupství v Čechách a to v Litomyšli (bylo zdevastováno husity)
  • hrady - Kašperk, Radině (je potlačena jejich obraná funkce)
  • vytváří obchodní stezku (Zlatá stezka), která vede přes Šumavu
  • za jeho vlády klesá výtěžnost dolů v Kutné Hoře
  • gotika - sochy (madona - Panna Maria s Ježíškem, pieta - mrtvý Kristus v náručí Panny Marie)
  • mistr Theodorik - mistr Vyšebrodského a mistr Třeboňského oltáře
  • v roce 1355 byl Karel IV. korunován na císaře Svaté říše římské v Římě
  • roku 1378 Karel IV. umírá a na trůn nastupuje jeho syn Václav IV.

    Václav IV.

  • 1378-1419
  • syn Karla IV. a Anny Svídnické
  • Karel ho nechal již ve dvou letech korunovat na nástupce českého krále (nesouhlasil s tím arcibiskup Arnošt z Pardubic)
  • na římský trůn nastoupil dva roky před smrtí Karla IV. (v patnácti letech), kurfiřti ho zvolili, ale zklamal (i českou šlechtu) - nebyl to válečník, neuměl bojovat, neměl diplomatické a vládnoucí schopnosti
  • za jeho vlády se zastavují všechny stavby v Praze - nejsou peníze
  • měl rádce z řad nižší šlechty
  • hrady - Točník a Krakovec
  • měl rád hony - bavil se s kamarády, kteří byli různého původu; rozdával jim královské statky, pole i území
  • to se nelíbilo šlechtě ani jeho bratru Zikmundovi - spiknutí proti Václavovi
  • věznili ho na hradě Žebrák (z něho mu pomohl jeho mladší bratr Jan Zhořelecký) a posléze byl zatknut Zikmundem a vězněn ve Vídni
  • v roce 1400 kurfiřti odvolali Václava jako neužitečného, líného a naprosto neschopného vykonávat tuto funkci - Václav sesazen
  • novým římským císařem byl zvolen Václavův bratranec, markrabě Moravský Jošt, po jeho smrti to byl Zikmund
  • Václav IV. měl velké spory s církví kvůli penězům a majetku (s arcibiskupem Janem z Jenštejna, který nechtěl, aby mu Václav zasahoval do jeho věcí), zajal sv. Jana Nepomuckého (byl generální vikář) a nechal ho mučit a svrhnout do Vltavy (protože neprozradil nic o Janu z Jenštejna)
  • roku 1409 vydal na popud Jana Husa „Dekret Kutnohorský“, kterým se změnil poměr hlasů na Universitě Karlově (dříve měl každý národ – Bavoři, Sasové, Češi a Poláci jeden hlas, což bylo pro Čechy nevýhodné a nespravedlivé), po vydání dekretu měli všichni cizinci dohromady jeden hlas, přičemž Češi měli hlasy tři)
  • počátek hospodářské krize (vytěžily se doly v Kutné hoře) - hledá se viník, je jím označena církev (má velký majetek, odpustky
  • církevní kariéra ke svému obohacení

    Krize středověké společnosti v Čechách

  • pokles cen zemědělských produktů, ceny řemeslných výrobků se zvyšovaly - zhoršení sociálních poměrů poddaných (nedostatek peněz), ústup směny s městem - snížení odbytu výrobků, nespokojenost spotřebitelů
  • pokles zemědělských výnosů v důsledku kolonizace v méně úrodných horských oblastech (úrodná půda zabrána)
  • úbytek obyvatel (morové rány)
  • prohlubování sociální diferenciace všech vrstev společnosti
  • bohatí x chudí - sociální napětí a nepokoje
  • vládnoucí vrstva - panovník x šlechta (spory o půdu a moc)
  • panstvo (bohatí feudálové, vlastníci vesnic, hradů, měli politickou moc, scelování pozemků a vyhánění poddaných z půdy) proti zemanům (měli tvrz či dvůr, často odcházeli ke královskému vojsku nebo bojovali v cizích žoldnéřských armádách)
  • vesnice - bohatí sedláci (vlastníci polí) proti bezzemkům (chalupníci, podruzi, venkovská chudina) - odmítání poddanské poslušnosti
  • města - boj mezi patriciátem a cechovními mistry - dále boj mezi mistry a tovaryši (chudina, tuláci a žebráci)

    Církev

  • vlastnila 1/3 veškeré půdy (nejbohatší vlastník)
  • růst majetku, který byl nedotknutelný, neprodejný, nedělený dědickými podíly, kláštery a kostely
  • pravidelné poplatky (desátky), prodávání odpustků, obchod s náboženskými úkony, obřady a úřady
  • církevní hodnostáři žili v přepychu a zahálčivosti (v rozporu s Biblí a posláním církve), vyšší církevní hodnostáři si k výkonu kněžských povinností najímaly placené zástupce - chudší kněze (střídníky)
  • vnitřní rozpory v církvi (schizma) - projev úpadku
  • tímto byla otřesena autorita církve, ztráta důvěry věřících i zášť šlechty (bohatství a moc)
  • kritika církve od kazatelů nebo učenců, úsilí o nápravu církve, o reformu
  • reformátoři a sociální hnutí (vystupovali všeobecně proti zlořádům, nespravedlivosti a útlaku - snaha polepšit se podle křesťanských zásad)

    Reformační hnutí

    John Wyclif

  • 1320-1384
  • oxfordský profesor a vzdělaný scholastik
  • přeložil Bibli do angličtiny
  • porovnával zkaženost církve s normami života v Bibli, popíral božský původ papežství, zavrhl odpustky a uctívání obrazů
  • chtěl, aby se církev zbavila světského majetku (sekularizace) a aby se vzdala nároků na světskou vládu
  • církev by se měla vrátit k duchovní činnosti a k životu v chudobě
  • znalost Wyclifových spisů u nás díky českým studentům na Oxfordu nebo v důsledku styků s Anglií po sňatku sestry Václava IV. a anglického krále Richarda II (1382) - vliv na Husovo učení
  • popíral transubstanciaci, všechno, co není doložitelné v Písmu, je neakceptovatelné
  • začal odmítat svátosti, pak nesměl učit na teologické fakultě a jeho učení bylo odsouzeno, jeho učení pak převzal Jan Hus

    Husovi předchůdci

  • už za Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic
  • většina reformátorů z okruhu mistrů a bakalářů univerzity
    • Konrád Waldhauser
      • 1326 – 1369
      • pocházel z Horních Rakous, odkud byl roku 1363 pozván Karlem IV.
      • kazatel německého patriarchátu a univerzitních studentů
      • kritika nedostatků ve světském a duchovním životě
    • Jan Milíč z Kroměříže
      • moravský kněz, nejradikálnější
      • vzdal se výhodného místa, aby se mohl věnovat kazatelství na Starém Městě pražském - úsilí o nápravu příkladem, účinná pomoc trpícím
      • největší vliv měl na chudinu, bojoval proti rozmařilosti, tvrdě kritizoval duchovenstvo
      • učení o Antikristu - obžalován, hájil se v Římě, zemřel v Avignonu před skončením procesu
    • Matěj z Janova
      • 1350 – 1394
      • teolog, univerzitní mistr, působil na univerzitě v Paříži
      • měl veliký ohlas u vzdělanců
      • teoretické úvahy a latinské spisy, v nichž srovnával současnou církev a Bibli › proti bohatství církve
      • dílo - Regulae Veteris et Novi testamenti (Pravidla Starého a Nového zákona)
      • myšlenka rovnosti mezi knězem a laikem
      • nařčen z kacířství, byl donucen své názory odvolat
    • Jeroným Pražský
      • vzdělanec, Husův přítel, obratný řečník a odvážný kritik
      • znal Wiclifovy spisy
      • mistr 4 univerzit (Paříž, Heidelberg, Kolín nad Rýnem, Praha)
      • podílel se na vydání Dekretu Kutnohorského
      • 1410 zatčen ve Vídni - uprchl
      • roku 1415 se snažil pomoci Husovi v Kostnici
      • pronásledován inkvizicí, zatčen a krátce po Husově smrti rovněž upálen za kacířství
    • Jakoubek ze Stříbra
      • univerzitní mistr, husitský teolog
      • 1414 zavedl laické přijímání z kalicha (přijímání podobojí)
      • pokračovatel univerzitního směru husitského hnutí
      • autor traktátů, polemik,
      • centrum kazatelství - Betlémská kaple (1391, výhradně pro kázání v českém jazyce)
    • Tomáš Štítný ze Štítného
      • zchudlý jihočeský zeman, laický náboženský filozofický myslitel (bez teologického vzdělání)
      • psal o náboženských otázkách a dokonalém životě česky

    Mistr Jan Hus

  • původně katolický kněz, který chtěl reformovat církev, kazatel v Betlémské kapli
  • navazoval na anglického reformátora Johna Wicliffa, kritizoval církev za velké majetky a prodávání odpustků
  • byl to magistr, učitelm učil na Universitě Karlově český jazyk - stal se rektorem UK a z tohoto postu vyjednával s Václavem IV. o Dekretu Kutnohorském
  • reformátor českého pravopisu - zavedl interpunkci (háčky, čárky) a odstranil spřežky, diakritická znaménka
  • spisovatel - autor traktátů, Postily (kázání, výklad evangelia) ,dílo Cerka
  • Kázal v Betlémské kapli, měl sympatie Václava IV. i jeho manželky Žofie
  • Kázání se nelíbila církvi - konflikt s pražským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem, který roku 1410 spálil Husovy knihy a uvrhl Husa do klatby (exkomunikace)
  • roku 1412 ho exkomunikoval i papež („papežská klatba“) a označil ho za kacíře, Hus byl zproštěn vykonávání církevních obřadů
  • interdikt - vázán k místu, kde dotyčná osoba v klatbě působí, zákaz vykonávání jakýchkoliv svátostí na tomto místě
  • papež uvalil interdikt na celou Prahu, Jan Hus raději z Prahy odešel na Kozí Hrádek, pak Krakovec

    Koncil v Kostnici

  • řešil papežské schizma - Velké západní schisma - dvojpapežství, trojpapežství
  • neřešil Husa jako prioritu
  • mistr z Jesenice (Husův advokát) si neuvědomil, že je proti Husovi vedeno inkviziční řízení, v Čechách Husovi prošlo nakonec vše (díky advokátovi)
  • v Kostnici se obhajoval sám, proti němu stál rektor teologické fakulty ze Sorbony
  • španělský kardinál Zabarela mu dal možnost odvolat, což Hus neudělal, protože z korespondence, kterou dostával z Čech, vyplývalo, že celé Čechy stojí za ním (nechtěl je zradit)
  • mistr Jan Hus byl upálen 6.7. 1415

    Husitství

  • 1419 proběhla 1. Pražská defenestrace
  • vyvrcholení nespokojenosti prohlubované již od roku 1415
  • Václav IV. dosadil na Novoměstskou radnici protihusitské konšely ?
  • Jan Želivský (kazatel) a možná Jan Žižka (tenkrát byl členem královské ostrahy) napadli konšely na radnici
  • napadení konšelé byli buď pobiti, nebo vyhozeni z oken, Václav IV. tento převrat dodatečně schválil, ale záhy zemřel

    Husitské svazy

    1. Táborité (táboři)
      • střediskem jim bylo hradiště na hoře Tábor
      • založeno na jaře roku 1420
      • později se z něho stalo vojensko-řemeslnické středisko
      • v čele kněží, vojensko-správní moc měli hejtmané - nejlepší byl Jan Žižka
      • od roku 1426 byl vůdcem Prokop Holý (kněz)
    2. Orebité
      • hlavním centrem byl Hradec Králové
      • od roku 1423 byl vůdcem Jan Žižka
      • po smrti Jana Žižky v roce 1424 se nazývali sirotci
    3. Pražané
      • umírnění husité
      • neodmítali spolupráci s vysokou husitskou šlechtou
      • Jakoubek ze Stříbra a Jan Rokycana (kněží)

    Průběh husitské revoluce

    1. Křížová výprava

  • 1420 byla vedena proti kacířům (husitům) - vyhlásil jí papež Martin V.
  • v čele armády stál Zikmund Lucemburský (chtěl zpět získat titul českého krále)
  • tažení začal v Kutné Hoře, kde se obohatil o stříbro i peníze
  • březen 1420 bitva u Sudoměře - mezi tábority a jihočeskými katolickými pány, táborité zvítězili
  • 14.7.1420 bitva na Vítkově - první střetnutí s Janem Žižkou, Zikmund poražen
  • Zikmund se pomocí katolíků dostal do katedrály Sv. Víta a byl korunován na českého krále
  • listopad 1420 bitva u Vyšehradu - Zikmund znovu poražen
  • červen 1421 Husitský sněm v Čáslavi, přijali 3 rozhodnutí
    1. Zikmunda neuznali za českého krále
    2. zvolení 20-ti členné „zemské vlády“ (8 zástupců měst, 7 rytířů a 5 pánů)
    3. „4 Pražské artikuly“ - husitský revoluční program
      • přijímání podobojí
      • zakazovat, popřípadě trestat smrtelné hříchy (spravedlivé trestání)
      • svobodné kázání Božího slova
      • zákaz světského panování kněží

    2. Křížová výprava

  • 1421
  • březen 1421 bitva u Žatce
  • leden 1422 bitva u Havlíčkova Brodu
  • v roce 1423 odešel Žižka do Třebechovic na Oreb a založil tam osadu „ Malý Tábor“
  • orebité (po jeho smrti sirotci)
  • červen 1424 bitva u Malešova
  • vznik koalice umírněných husitů, konzervativních pražanů a katolické šlechty (na podzim 1423 na Svatohavelském sněmu) - koalice bojovala proti Žižkovi, který je ale porazil
  • 1424 se Žižka dohodl s Janem Rokycanou, že se společně vydají na Moravu
  • bitva u Přibyslavi, pak Žižka 11.10.1424 zemřel
  • po Žižkově smrti se všechny husitské strany stmelily a začali spolupracovat

    3. Křížová výprava

  • v červnu 1426 vyhlášena 3. Křížová výprava
  • bitva u Ústí nad Labem (vojska saská a durynská byla poražena)

    4. Křížová výprava

  • srpen 1427
  • bitva u Stříbra a Tachova (křižáci před husity uprchli)

    5. Křížová výprava

  • 1431
  • bitva u Domažlic (křižácké vojsko vedeno italským kardinálem Giulianem Cesarinim, vojsko se zaleklo zpěvu husitských bojovníků a ještě před bojem uprchlo)

    Církevní koncil v Bazileji

  • 1431
  • zjistilo se, že Čechy se bojem porazit nedají - vyjednávání
  • Husité chtěli aby katolická církev přijala jejich učení - to by znamenalo popření katolictví - nemohli to přijmout
  • povolili husitům přijímání podobojí, chtěli husitům ponechat majetek, který získali během bitev - na to Husité nepřistoupili a raději pokračovali v boji
  • 1434 bitva u Lipan
  • orebity a tábority zradila panská jednota
  • Prokop Holý padl
  • 2 000 husitů, kteří se této bitvy zúčastnili, bylo upáleno
  • 1436 Bazilejské kompaktáty
  • vyhlášeny v Jihlavě
  • založení nové Kališnické církve (přijímání podobojí, zabavená půda jim zůstala)
  • 1436 byl Zikmund přijat za Českého krále
  • roku 1437 umírá Zikmund bez mužského potomka
  • ještě před smrtí prohlásil, že českým králem má být Albrecht II. Habsburský

    Jan Roháč z Dubé

  • posledním vojevůdcem byl Jan Roháč z Dubé
  • on a jeho přívrženci se nechtěli podrobit ani po dohodě
  • sídlo na hradě Sión poblíž Kutné Hory
  • roku 1437 byl i se svými druhy (50 lidí) popraven

    Příčiny husitských vítězství

  • husité byli velice věřící a bojovali za vlastní přesvědčení, věc - morální přesvědčení
  • dobrá vojenská taktika (cepy, sudlice, houfnice, vozové hradby, důmyslné využívání terénu, podrobně rozdělené úkoly - každý věděl, co má dělat a kde je jeho místo)
  • kázeň - Žižkův vojenský řád (1423, vysoké morální požadavky, tvrdé tresty pro všechny bez rozdílu)

    Kultura doby husitské

  • postily - kázání, autoři Hus, Petr Chelčický, Jakoubek ze Stříbra, Tomáš Štítný ze Štítného, traktáty
  • písně - Ktož sú boží bojovníci, Jistebnický kancionál (Povstaň, povstaň veliké město pražské)
  • Vavřinec z Březové - Husitská kronika (objektivní, z let 1414 – 1421)
  • obrazoborectví - ikonoklasmus (drastické ničení kulturních památek, rabování kostelů, pálení obrazů)

    Doba pohusitská

    Albrecht II. Habsburský

  • 1438 nastoupil na český trůn
  • nebylo mu dopřáno být dlouho českým králem - 1439 zemřel na úplavici
  • byl to veliký odpůrce husitů (přezdívalo se mu Kladivo na kacíře)

    Ladislav Pohrobek

  • narodil se po smrti svého otce Albrechta II.
  • do roku 1453 za něj vládli jeho poručníci
  • od roku 1452 byl českým správcem Jiří z Poděbrad (byl mezi nimi vřelý vztah, říkali si otče a synu)
  • vládl 4 roky - hospodářská prosperita země (oživuje se hospodářství, dostatek potravy relativně levně)
  • zemřel roku 1457 na leukémii

    Doba poděbradská

  • Čechy byly bez krále - jen cizí kandidáti (Karel z Valois, Vilém ze Saska), Jiří z Poděbrad

    Jiří z Poděbrad

  • je to jeden ze dvou nedynastických nástupců na český trůn - nebyl potomkem Přemyslovců či jejich potomků (druhým je Fridrich Falcký), byl z nižší šlechty
  • došlo k volbě českého krále, kterého volili zástupci tří stavů (vysoká šlechta, nižší šlechta a měšťané) - první skutečná volba českého panovníka
  • volba proběhla na přelomu února a března 1458 na Staroměstské radnici
  • v sousedním Uhersku tento způsob volby již předtím zafungoval (Matyáš Korvín)
  • jeho druhá manželka Johana z Rožmitálu byla katolička
  • přezdívalo se mu „král dvojího lidu“ - on sám byl kališník
  • nebyl až tak vzdělaný (uměl číst a psát, ale jen česky)
  • zavázal se, že bude dodržovat kompaktátu a že bude spravedlivým králem obojího lidu
  • v předvečer své korunovace slíbil papežovi, že bude pronásledovat kacíře (podle papeže nekatolíky), ale Jiří kališníky za kacíře nepovažoval (za kacíře považoval jen Jednotu bratrskou - tu pronásledoval)

    Mírová unie

  • vedl ji Lev z Rožmitálu (švagr Jiřího z Poděbrad)
  • zúčastnil se jí i Václav Šašek z Bířkova (autor cestopisu „Z Čech až na konec světa“)
  • chtěl, aby jeli od krále ke králi a šířili mírovou myšlenku unie, spojenectví proti Turkům
  • jeli přes Anglii, Benelux, Španělsko, Portugalsko (mys „Konec světa“)
  • všichni se obávali zvýšení moci papeže a císaře, což by je mohlo omezit - nepřijali to

    Rozkvět hospodářství

  • v Kutné Hoře se začalo znovu těžit stříbro, znovuražení pražských grošů
  • podpora řemesel a obchodu, nové výsady pro města
  • ustanovení vojenských jednotek, které měly chránit stezky

    Konflikt s papežem

  • 1468 – 1468
  • Jiří nebyl katolík, proto ho papež nabádal, aby se vzdal trůnu, což ale Jiří odmítl
  • roku 1466 vyhlásil papež křížovou výpravu proti Čechám
  • v čele armády byl bývalý zeť Jiřího Matyáš Korvín
  • 1468 vpadl Matyáš na Moravu, dobyl Brněnský Špicberk, kláštery (v Olomouci) - Moravané byli katolíci, nebojovali proti němu
  • na začátku roku 1469 vytáhl Matyáš na Kutnou Horu - bitva u obce Vilémov došlo ke střetu uherských a českých vojsk, česká vojska obklíčila ta uherská a porazila je
  • osobní jednání mezi Jiříkem a Matyášem - dohoda o příměří - Matyáš slíbil, že se svými vojsky odtáhne z Čech a že dohodne příměří s papežem
  • když Jiří odjel do Prahy, Matyáš nesplnil slib a vrátil se do Olomouce, kde ho Moravané jmenovali českým králem - Matyáše uznávali Moravané, Slezané a Lužici - dvojvládí
  • roku 1471 Jiří z Poděbrad umírá, vzdává se nároku na trůn pro své potomky a jako nástupce na trůn navrhuje Jagellonce

    Renesance

  • 1490 – 1620
  • vznik v Itálii (Florencie, Benátky, Janov, Řím)
  • znovuzrození antické kultury - renesance - obrození
  • typická jsou sloupořadí (arkády), zdobené omítky (sgrafita + kvádrování), zahrady (terasy, fontány, altány), zámky
  • Humanismus - nová filozofie (myšlenkový směr, člověk je střed všeho, soustředění se na potřeby člověka, odklon od víry, důraz na vědu (Leonardo da Vinci)
  • jazykem renesance byla latina, v ostatních státech nastal také návrat k národním jazykům
  • městské republiky v Itálii byly bohaté a soběstačné
  • Florencie - bohatla na bankovnictví (peněžní ústavy, banky), zpracování anglické vlny (soukenické dílny)
  • Benátky - obchod s orientem
  • Janov - obchod s obilím

    Rozvoj vědy

  • vynález knihtisku - Johannes Gutenberg 1450
  • 1500 už 260 tiskáren po celé Evropě
  • 1492 v Čechách kronika Trojanská, posléze Bible Kralická
  • nejstarší tiskárna v ČR byla v Plzni
  • Astronomie - Tycho de Brahe, Galileo Galilei, Mikuláš Koperník, Jan Kepler (dalekohled), Giordano Bruno (zakladatel moderní fyziky)

    Architektura

  • stavby nižší, více do šířky (tlustší zdi než v gotice)
  • mizí opěrný systém, hranatá okna
  • arkády (zastřešená sloupořadí), římsy, balustrády (římsy, kládí, parapety)
  • stavba má často kruhový půdorys
  • kupole (kopule) - chrám sv. Petra ve Vatikánu, Florentský dóm
  • světské stavby jsou obklopené zahradami, z jedné strany prosklené, zámky jsou pohodlnější, světlé a útulné
  • zdobené fasády - sgrafita (2 omítky – světlá a tmavá)
  • kvádrování - do vlhké omítky se vyškrabává kvádr, poté vybarvení
  • rustika - stavba se obkládá vrstvou přírodního kamene
  • světské stavby - paláce, zámky, měšťanské domy, radnice, věže

    Výtvarné umění

  • sochařství a malířství, umělci již nejsou anonymní, jsou velice vážení a všestranní
  • sochařství - vyniká dokonalým řemeslným zpracováním, smysl pro vyváženost a soulad proporcí (vyváženost duchovní i fyzické krásy)
  • mramor, dřevo a bronz
  • malířství žádná abstrakce, snaha o reálné zobrazení člověka a přírody
  • studie anatomie (Leonardo da Vinci)
  • konkrétní výraz ve tváři, scény z mytologie, portréty, davové scény
  • techniky - kresba (části lidského těla), fresky (přetrvávající), olejomalba, desková malba, knižní malba
  • perspektiva - snaha o trojrozměrnost
  • snaha o zobrazení věcí vzdálených i bližších

    Raná renesance

  • Giotto di Bondone (malíř) - fresky, výzdoby kostelů
  • Donatello (sochař) - jezdecké sochy, průčelí florentského dómu
  • Sandro Botticelli (malíř) - fresky Sixtinské kaple

    Vrcholná renesance

  • Leonardo da Vinci - vynálezce (návrh létajícího stroje), malíř (Večeře Páně, Mona Lisa, Dáma s hranostajem), architekt (kupole Milánského dómu)
  • Michelangelo Buonarroti - malíř, sochař, architekt, básník (sonety), žil ve Florencii a Římě
  • je nejcitovanějším renesančním umělcem v Římě
  • díla - kupole chrámu sv. Petra ve Vatikánu, Pieta (mrtvý Kristus v náručí Panny Marie) z bílého mramoru, Mojžíš (kostel sv. Petra v okovech) - součást náhrobku papeže Julia II.
  • socha Davida, výzdoba Sixtinské kaple
  • Rafael Santi - Sixtinská Madona (muzeum v Drážďanech), malba Athénská škola, Vatikánské museum

    Pozdní renesance

  • portrétisté, Benátská škola
  • Tizián - portrét španělského krále Karla V. a jeho manželky Izabely

    Zámořské objevy

  • předpoklady: finance, podpora panovníka nebo vyšší šlechty
  • zdokonalování lodí - stabilnější, ovladatelnější, větší (karabely, karaky)
  • geografické znalosti, vynález kompasu
  • astronomické tabulky
  • příčiny - hospodářské, hledání nových zdrojů surovin (v Evropě bylo málo drahých kovů)
  • informace o bohaté Indii, zvěsti o pohádkovém bohatství
  • Arabové předražovali cla - snaha o samostatnost, také misijní činnost

    Portugalsko

  • Portugalci podporováni svým králem Jindřichem Mořeplavcem - hlavní cíl objevit cestu po moři kolem Afriky do Indie (hledali 30 let)
  • 1460 úspěch - přistání Portugalců u pobřeží Ghany - získali stříbro a otroky, dovoz slonoviny (prozkoumali pobřeží
  • Bartolomeo Dias - nazval mys Dobré naděje „Bouřlivým mysem“ 1487 – 1488
  • název mys Dobré naděje se ujal později (Jindřich Portugalský)
  • Vasco da Gama - 1497 jako první dosáhl břehů Indie (cesta kolem Afriky)
  • 1512 byly objeveny ostrovy Moluky (Portugalsko), našli zde spoustu věcí, které postupně vyváželi - Portugalci ovládli světový obchod s kořením

    Vývoz z kolonií

  • Portugalsko - z Argentiny cukrová třtina, otroci, z Antverp koření
  • z východního pobřeží Afriky (část Madagaskaru), jižní části Indie a Kantanu koření, otroci a slonovina
  • Španělsko - z Ria de Janeira cukrová třtina, otroci, z Peru brambory, tabák, zlato, stříbro, kakao
  • z Kuby otroci, cukrová třtina, koně, železo, koření, rtuť

    Španělsko

  • vzniká ze států Kastilie a Aragon - problém s Maury (arabové)
  • spojení Kastilie s Aragonií vytlačilo Maury pryč
  • královna Isabela Kastilská + Ferdinand Aragonský - svatba = 1479 vzniká unie
  • na veřejnosti vystupovali jednotně, podařilo se jim dokončit reconquistu (= vytlačení Arabů z křesťanského území)
  • 1516 počátek španělského království - Karel V. (vnuk Isabely a Ferdinanda)

    Kryštof Kolumbus

  • pocházel z Itálie (Janov)
  • 12.10.1492 zakotvil nejprve u Bahamských břehů, kde si myslel, že narazil na Indii, poté na Kubě a Haiti
  • jel tam proto, aby přivezl do Španělska stříbro, měl podporu kastilské královny Isabely
  • díky jejich penězům nechal postavit 3 lodě (Santa Maria, Pinta, Nina)
  • domorodce nazval podle Indie - Indiáni
  • nepřivezl domů nic, proto tam jel ještě dvakrát, přistál u Malých Antil, ústí řeky Orinoko, Panama
  • po smrti nebyl oslavován, jeho pokračovatelé byli Amerigo Vespucci (Ital) a Vasco de Balboa (Ital) Fernao Magalhaes - obeplul svět (1519 – 1522) - 1. důkaz o kulatosti Země

    Důsledky zámořských objevů

  • zánik dvou vyspělých kultur
  • Aztékové sever (dnešní Mexiko), vyvraždil je Hernan Cortéz (1521)
  • Inkové jih (dnešní Peru), vyvraždil je Francisco Pizaro (1532)
  • conquistadoři - dobyvatelé
  • Malajské ostrovy, Haiti, Kuba, Portoriko, Jamaika
  • počátky kolonialismu
  • Filipíny – Španělsko, Moluky – Portugalsko
  • přenosy nemocí (z obou stran) - z Evropy chřipka, z Ameriky syfilis a neštovice
  • nové plodiny - brambory, tabák, krocan, drahé kovy
  • poznání cizích kultur, rozšíření jazyků, obchodní cesty
  • vznik nových přístavů - Sevilla, Antverpy, Londýn, Lisabon
  • inflace zlata v Evropě (potažmo měny, růst cen)

    Reformace v Německu

  • v Německu byla obrovská hospodářská nejednotnost a politická rozdrcenost, ve 2. polovině 15. století asi 1/3 pozemků SIR (Sacrum Imperium Romanum) patřilo papeži

    Reformace

  • přísné dodržování křesťanských mravních zásad, odstranění světské vlády církve
  • šíření učení zejména ve vyspělých oblastech západní a střední Evropy
  • vznik z důvodu odklonu církve od ideálů křesťanství, schizmatu (= několikapapežství)

    Martin Luther

  • 15. – 16. století (+ 1546)
  • původně augustiniánský mnich – posléze z řádu vystoupil, šel na univerzitu ve Wittenbergu
  • pak se oženil se (vzal si bývalou řeholnici), přeložil Bibli do soudobé němčiny, při bohoslužbách používal němčinu
  • napsal 95 tezí (95 bodů), podle kterých se měli lidé hlásící se k němu řídit, zveřejnil je roku 1517 (přibil je na dveře chrámu ve Wittembergu)
  • byl to Husův pokračovatel (hlásil se k jeho odkazu), vše, co nepochází z Bible je pověra

    Luteráni

  • Luteráni = příznivci Martina Luthera, vymysleli novou církev nezávislou na papeži
  • protestantská církev, na uzemí SIRu byla zakázána reformace, šlechtici proti tomu protestovali, nebo také evangelická církev
  • je také evangelická (= lpí na evangeliích)
  • rozdíly mezi katolíky a luterány - žádná jiná svátost kromě křtu, proměňování je jako připomínka (neuznávali transsubstanciaci), „lidovější pojetí“, kostely jsou strohé, neuznávají světce, poutě ani papeže

    Německé slezské války

  • 1524 – 1526
  • Tomáš Müntzer - sedlák, v čele povstání
  • válka za zlepšení poměrů chudých a zrovnoprávnění protestantů s katolíky
  • protest probíhal asi na 2/3 území Německa
  • 1555 Augsburský mír - listina vytvořená německou šlechtou, podepsáno císařem - svoboda vyznání, ale jen pro šlechtu (poddaní mají víru svého pána)

    Reformace ve Švýcarsku

    Jan Kalvín

  • Francouz žijící ve Švýcarsku, příznivec Martina Luthera
  • poupravil luteránství
  • rozdíly mezi kalvinismem a luteránstvím - predestinace (předurčení) - už při narození člověka je dáno, bude-li spasen, či ne
  • důraz na práci a podnikání, střídmost, mravnost do krajnosti, neuznávali kněžská roucha (kněz v civilu)

    Ulrich Zwingli

  • žil v Curychu (katolický farář)
  • zemřel v roce 1531 v bitvě u Kappelu (katolíci x protestanti)
  • vymyslel 7 tezí (pořád to samé)

    Vývoj nekatolíků v Čechách

  • vliv luteránství způsobil rozštěpení kališnické církve
  • Staroutrakvisté (starokališníci) a Novoutrakvisté (novokališníci)
  • převzali skoro všechny myšlenky luteránů

    Jednota bratrská

  • vychází z myšlenek Petra Chelčického, proti násilí, proti rozdělování lidí do tříd
  • Petr Chelčický psal česky - lidé mu rozuměli
  • hlavní vzdělání je znalost Bible

    Novokřtěnci

  • vyhnáni z Německa, přišli do Čech (J Čechy + J Morava)
  • křtili se až jako dospělí
  • byli zruční hrnčíři - tzv. habánská keramika
  • říkalo se jim „habáni“

    Protireformace

  • katolická reforma - reakce na šíření reformačního hnutí
  • 1545 Tridentský koncil - cílem bylo dohodnout se s nekatolíky, aby slevili z radikálních požadavků
  • nový program katolíků: byla potvrzena svrchovanost jednoho papeže
  • vzdělávání v seminářích pro kněze (museli složit slib a vyznání víry)

    Jezuité

  • 1540 vznik řádu Jezuitů (Tovaryšstvo Ježíšovo)
  • Ad maiorem Dei gloriam - K větší slávě Boží - heslo Jezuitů
  • zakladatelem byl Ignác z Loyoly (španělský šlechtic, utrpěl vážné zranění v bojích
  • zázrakem se uzdravil a život zasvětil Bohu
  • jezuité - učitelé a misionáři
  • 1556 příchod jezuitů do Čech (pozval je sem Ferdinand II. Habsburský)

    Reformace ve Francii

  • Francie byla státem rozlehlým, mocným a lidnatým, jehož hlavním zdrojem zisku bylo zemědělství
  • půdu vlastnila šlechta a pronajímala ji - feudální stát
  • vznik manufaktur a průmyslové výroby - textilní produkty
  • dovoz vlny z Anglie - Francie vyráběla gobelíny, samet, hedvábí
  • obchod byl na velmi špatné úrovni (Nizozemí na tom bylo lépe)
  • vládnoucí rod z Valois vyznává katolické náboženství, pak rod Guisů (taky katolíci)
  • do Francie se šíří ze Švýcarska kalvinismus, přívrženci kalvinismu byli Francii jsou hugenoti (zejména měšťané a chudina)
  • šlechtický rod Bourbonů (hugenoti) vládl v Navarře
  • hugenoti byli udáváni a nazýváni kacíři
  • otevřený boj katolíků proti hugenotům, 1570 byli hugenoti zrovnoprávněni
  • 1572 svatba Markéty z Valois (katolička) a Jindřicha Navarrského (hugenot)
  • (svátek sv. Bartoloměje) hromadné vraždění hugenotů (na příkaz Guisů s tichou podporou rodu z Valois) - Bartolomějská noc, vraždění pokračovalo až do října (10-20 tisíc mrtvých)
  • Jindřich s Markétou uprchli
  • 1589 byl zavražděn bratr Markéty z Valois král Jindřich II. - rod z Valois vymírá po meči
  • francouzská koruna byla pod podmínkou přijetí katolicismu nabídnuta Jindřichu Navarrskému, který ji přijal (výrok "Paříž stojí za mši")
  • 1598 vydání Ediktu Nantského - konec náboženských válek ve Francii
  • vydal ho Jindřich Navarrský, zaručoval zrovnoprávnění hugenotů s katolíky

    Jindřich Navarrský

  • období hospodářského rozkvětu - zakládání manufaktur
  • monetaristická politika - soustředěno na vývoz, dovoz omezen, země se snažila být soběstačná, vývoz látek
  • oprostil poddané dočasně od daní
  • kolonizace Kanady, východoindická společnost (Francie byla členem)
  • chtěl spojit protestantské země proti Habsburkům (to se mu nepodařilo)
  • 1610 byl zavražděn náboženským fanatikem
  • poté na Francouzský trůn nastoupili Bourboni
  • prvním panovníkem je Ludvík XIII. - nastoupil na trůn jako nezletilý (vládla za něj jeho matka)

    Španělsko v 16. století

    Karel I.

  • jako císař Karel V.
  • první král sjednoceného Španělska (1516)
  • vrcholný absolutista - opíral se o katolickou církev (inkvizice) a o šlechtu
  • vysoké daně městům (alcabala = daň z obchodu)
  • nejvyšší (prakticky jediný) příjem byl z kolonií
  • díky vysokým daním se měšťané hodně bouřili
  • ve 2. polovině 16. století španělská pokladna „vysychá“ a Španělsko se stává zemí hospodářsky zaostalou - Španělsko žilo jen z Amerického zlata a prakticky nevyrábělo, když zlato došlo nastal kolaps
  • 1556 se Karel I. vzhledem k hospodářské situaci vzdává svých vladařských povinností
  • králem se stal jeho syn Filip II.

    Filip II.

  • císařem se stal jeho bratr Karla I. Ferdinand I. (strýc Filipa II.)
  • vláda byla absolutističtější než vláda jeho otce, byl to až náboženský fanatik a krutý a přísný panovník
  • stavěl se záporně k jakémukoli pokroku
  • vybudoval sídlo španělských králů El Escorial
  • velkým nepřítelem Španělska v té době byla Osmanská říše
  • Filip II. uzavřel spojenectví s Benátkami a Papežským státem - Svatá liga
  • 1571 bitva u Lepanta - rozhodující bitva s Turky (bojoval zde Cervantes), Španělsko výhrou nad Turky získává převahu ve Středomoří
  • mezi lety 1571-1588 bylo Španělsko na vrcholu svého hospodářství
  • 1588 - bitva u Gravelines v průplavu La Manche - bitva mezi Španělskem a Anglií o kolonie, o nadvládu na moři - Španělské loďstvo ("neporazitelná") Armada byla poražena
  • po roce 1588 Španělsko ztrácí svůj post velmoci

    Revoluce v Nizozemí

  • Nizozemí - kolonie Španělska (největší a nejbližší), území dnešního Nizozemí, Belgie, Lucemburska a části S Francie
  • v Nizozemí byli„svobodní obchodníci“, stavba lodí + rybolov, provincie Holand, Frísko, protestanti
  • na území Belgie - typicky feudální zřízení, vše v rukách šlechty, provincie Flandry, Artois, katolíci
  • Nizozemí rozděleno na S a J část, 17 provincií
  • Příčiny revoluce: stále větší daně - to se nelíbilo hlavně šlechtě, náboženská nesvoboda

    První fáze

  • fáze vyjednávání 1565-1566
  • Vilém Oranžský (správce Brabantu) + hrabě Egmont + admirál Hoorn
  • vyjednávání nic nepřineslo

    Druhá fáze

  • bouře zdola - městská chudina, rolníci, dělníci
  • lidové protikatolické bouře (vypalování, ničení kostelů, obrazoborectví)
  • Filip II. vyslal do Nizozemí 10 tisíc vojáků vévoda z Alby - vojevůdce, velmi tvrdě trestal strůjce bouří, měl zabránit dalším bouřím : setrval tam 6 let a jakýkoli odpor vůči Španělsku tvrdě trestal
  • stále docházelo ke zvyšování daní, konfiskace majetku, pronásledování nekatolíků, zákaz svobodného podnikání a obchodu
  • ti, co nebyli popraveni, uprchli do Anglie, kde připravovali celonárodní revoluci

    Třetí fáze

    (celonárodní revoluce)
  • 1572 vylodění Viléma Oranžského v přístavu Brielle (s Angličany a hugenoty)
  • tento přístav dobyli a postupovali do vnitrozemí
  • přidávali se k nim gázové (= protišpanělská opozice, původně vznik z fr.greux - žebrák) i další lidé
  • podařilo se jim vytlačit Španěly, ale získali jen odvolání krutého vévody z Alby
  • Filip II. sem dosadil Jana z Austrálie (jeden z významných vojevůdců z bitvy u Lepanta)
  • 1576 zasedání generálních stavů v Gentu - představitelé všech provincií S i J Nizozemí za účelem získání jisté samostatnosti
  • sever byl radikálnější (chce boje, aby se dosáhlo úplné samostatnosti), jih nebyl tolik radikální (chtěli dosáhnout kompromisu, už nechtěli bojovat)
  • 1579 vyhlásila severní provincie ve městě Utrecht tzv. Utrechtskou unii - směřovalo to k samostatnosti
  • roku 1581 symbolicky sesadili Filipa II. a vyhlásili nový samostatný stát Spojené nizozemské provincie - v podstatě republika
  • v čele stál místodržící Vilém Oranžský, 1584 zastřelen představitelem opozice, nazýván Otcem vlasti
  • skromný člověk, veškeré jmění dal na žold svým vojákům
  • další místodržící by Mořic Oranžský (syn Viléma)
  • 1648 Westfálský mír - uznání samostatnosti Nizozemí
  • J Nizozemí se od této doby nazývá Španělským Nizozemím - připojení ke Španělsku
  • revoluce v Nizozemí je 1. vítězná revoluce, byla protifeudální, národně osvobozenecká a protikatolická

    Anglie za Tudorovců

  • během 100leté války vymřela v Anglii aristokratická šlechta a nastoupila šlechta podnikatelská - vznik manufaktur - Soustředěné manufaktury: výroba je soustředěná na jednom místě
  • Rozptýlené manufaktury: každý řemeslník si část výrobku udělal doma a faktor to převážel dál (faktor je i platil)
  • pod Anglii patřilo Irsko i Skotsko
  • 1600 vznik Východoindické společnosti - zajišťovala obchod s Indií
  • Moskevská společnost - obchod s Afrikou (dovoz otroků), pirátství
  • ohrazování - rozšiřování pastvin, ohraničili pole
  • více nezaměstnaných na venkově (odcházeli do měst, manufaktur)
  • vývoz vlny a lodí

    Jindřich VIII.

  • vládl 28. června 1491 – 28. ledna 1547
  • král Anglie a Irska
  • druhý nejstarší syn Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku
  • bylo mu poskytnuto prvotřídní vzdělání (měl být knězem), takže ovládal latinu, francouzštinu a španělštinu
  • roku 1502 náhle zemřel jeho starší bratr Albert, takže se stal princem z Walesu
  • jeho otec chtěl udržet dobré vztahy se Španělskem, a proto navrhl, že se Jindřich ožení s vdovou po svém bratru Kateřinou Aragonskou (nejmladší dcera Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské) - potřebné svolení papeže (Julius II.)
  • Jindřich byl renesanční člověk: básník, skladatel, sportovec (tenis, veslování), jeho dvůr centrem vědeckým a uměleckým
  • 1513 se Jindřich vylodil ve Francii - chtěl rozšířit svoje území, nakonec Francouzi napadli Skotsko, tím to vše skončilo
  • 1525 chtěl se oženit s Annou Boleynovou, protože Kateřina byla už stará a nemohla mu dát dědice, ale proto musel požádat papeže o prohlášení předchozího sňatku za neplatný (vyhlašoval to papež) - Klement VII. (v zajetí Karla V.)
  • kardinál Thomas Wolsey (podporoval Jindřicha) se zúčastnil spiknutí proti Anně (spojenec s Kateřinou), spiknutí odhaleno, Wolsey byl uvězněn
  • na jeho místo přišel Sv.Thomas More - nechtěl prohlásit žádný z Jindřichových sňatků za neplatný
  • 1533 Jindřich + Anna Boleynová - oficiální sňatek
  • Kateřina byla zbavena funkce první dámy, odebrány komnaty, dcera Marie prohlášena za nelegitimní
  • po mnohých nesrovnalostem s papežem (provinění proti němu, neuposlechnutí jeho nařízení) byl Jindřich z církve exkomunikován - vznik anglikánské církev (1533)
  • mnoho odpůrců církve bylo pronásledováno a upáleno (Sv.Thomas More)
  • Anna Boleynová „nebyla schopna“ dát Jindřichovi mužského potomka (měl jen dceru Alžbětu), jeho to štvalo - chtěl se vrátit ke Kateřině, ale ona 8.1.1536 zemřela - tak prohlásil, že sňatek s Annou byl dílem čarodějnic - Anna byla uvězněna v Toweru, obviněna z cizoložství, krvesmilstva a odsouzena k trestu smrti, 19.5.1536 popravena
  • Jana Seymourová - 3. žena Jindřicha VIII., dala mu syna Edwarda, který se stal právoplatným dědicem - po porodu zemřela 1537
  • 1540 sňatek s Annou Klevskou, 4. žena Jindřicha VIII., tu ale shledal nepřitažlivou a nechal se s ní rozvést, sňatek dojednal Cromwell, který tímto upadl v nemilost a byl popraven (protože Anna se Jindřichovi nelíbila)
  • Kateřina Howardová - Jindřichova 5. manželka (dcera Thomase Howarda, představitele katolického hnutí v Jindřichově době, sestřenice Anny Boleynové, byla milenkou svého bývalého snoubence, popravena
  • 1543 6. a poslední sňatek s Kateřinou Parrovou, protestantka, pomohla usmířit Jindřicha s jeho dcerami Marii a Alžbětou, kterým bylo roku 1544 navráceno právo na nástupnictví (ale až po Edwardovi)
  • Jidřich VIII. zemřel 28.1.1547 a jeho následníkem se stal jeho devítiletý syn Edward I. (jeho poručník Eduard Seymour)

    Anglikánská církev

  • v čele stojí britský monarcha, 2 arcibiskupové a 24 nejstarších biskupství
  • v církevních záležitostech církvi předsedá arcibiskup z Canterbury jakožto primas
  • kněžské svěcení žen, anglikánská církev má blíže k církvi římskokatolické než k církvím protestantským, 1552 byla ale odmítnutá transsubstanciace (reálná přítomnost Ježíše Krista v krvi a těle Páně)

    Eduard VI.

  • po Jindřichově smrti 1547 nastupuje na trůn jako devítiletý, 1553 umírá na tuberkulózu
  • Jane Greyová, Eduard jí v závěti odkazuje trůn, Eduard nechtěl, aby se Anglie dostala do rukou katolické panovnice (jeho sestry Marie)
  • tohle se ale lidem nelíbilo a udělali devítidenní rozvrat

    Marie I. Tudorovna

  • „Krvavá“ Marie
  • na trůn nastoupila roku 1553
  • byla to katolička
  • její manžel byl Filip II., král Španělský (její synovec, o 11 let mladší)
  • vládli každý ve své zemi, docela si rozuměli
  • vymohla si na parlamentu válku s Francií, kterou Anglie nakonec prohrála - ztratili přístav Calais, což se ale nakonec ukázalo ekonomicky výhodným
  • zemřela v roce 1558

    Alžběta I.

  • vládla 45 let
  • znovuobnovení anglikánské církve, podpora parlamentu
  • podporovala podnikatelskou šlechtu, kladla velký důraz na schopnosti lidí, ne na jejich původ
  • podporovala kolonizaci (východoindická společnost 1600)
  • Porážka neporazitelné Armady (španělského loďstva) v bitvě o kanál La Manche 1588
  • Zlatý věk - rozvoj renesance a humanismu
  • Christopher Marllow + William Shakespeare
  • pirátská flotila - v čele Francis Drake a Walter Raleigh
  • zemřela roku 1603

    Marie Stuartovna

  • byla rok Francouzská královna (manželka francouzského krále Františka II. Francouzského), také skotská královna, po smrti svého manžela vládla ve Skotstku sama jako regentka
  • byla velmi krásná a byla to katolička
  • šlechtické rody ve Skotsku ji uvěznily, ona však uprchla - hledala pomoc u své tety Alžběty I.
  • jako Alžbětina konkurentka byla uvězněna někde na pobřeží (věznili ji 20 let)
  • byla nalezena korespondence se španělským králem, který ji měl pomoci k útěku a svrhnout Alžbětu - popravena za velezradu

    Anglie za Stuartovců

  • po Alžbětě I. nastupují na trůn Stuartovci (Alžběta neměla nástupce, nebyla vdaná)

    Jakub I. Stuart

  • na trůn nastoupil v roce 1603
  • jeho syn Karel byl popraven během revoluce
  • měl dceru Alžbětu, ta měla za manžela Fridricha Falckého
  • byl to absolutistický vládce, praktikoval protiparlamentní politiku
  • „Králové zde byli dřív než stavy, proto králové mají právo vytvářet zákony“
  • opatrný panovník

    Karel I. Stuart

  • roce 1625 nahradil Jakuba I.
  • pokračoval v protiparlamentní politice - neustále zvyšoval daně bez souhlasu parlamentu
  • bohaté šlechtice přinutil k tzv. „nucené půjčce“ - museli králi odvádět peníze (většinou jim je nevrátil zpět)
  • omezoval podnikání šlechticů, zvyšoval cen výrobků a cla
  • když toho bylo příliš, parlament volal po změně, Karel I. reagoval rozpuštěním parlamentu
  • Puritáni (= církevní opoziční hnutí, proti anglikánské církvi), kritika církve za shromažďování majetku a velké množství biskupů - chtěli očistit církev od zbytku katolicismu
  • inspirace kalvinismem, byli pronásledováni - útěk do Ameriky
  • 1. polovině 17. století válčilo Skotsko s Anglií, 1639 boje ve Skotsku vyvrcholily v otevřené povstání proti Anglii
  • Skotové vpadli do Anglie - v dubnu 1640 král Karel svolal parlament, aby ho požádal o peníze na vybudování armády - parlament měl podmínku, že král nebude pokračovat v protiparlamentní politice (parlament chtěl popravu 2 králových ministrů)
  • král s tím v první fázi nesouhlasil, posléze ale přijal jeho požadavky (nechal zatknout své dva ministry, musel se vzdát práva svolávat a rozpouštět parlament)
  • tzv. krátký parlament

    Anglická revoluce

  • 1640 - 1660
  • do roku 1642 proběhly jen tzv. „Pamfletové války“
  • král diplomaticky bojoval s parlamentem - přerostlo to ve válku občanskou, protože král nechal zatknout 2 předáky protikrálovské opozice
  • období dlouhého parlamentu

    První občanská válka

  • 1642-1648 období 1. Občanské války
  • 1. strana: král, anglikánská církev, část buržoazie, šlechta - royalisté – kavalíři (královská jízda) - hlavní velitel Ruprecht Falcký
  • 2. strana: parlament, puritáni, presbyteriáni, protestantská šlechta, měšťani, drobnější obchodníci, statkáři - oblečeni velice skromně (přezdívka „kulaté hlavy“, protože nosili mikádo)
  • Oliver Cromwell - v čele parlamentního vojska (dobrovolníci), část sám financoval
  • 1644 bitva u Marston Moor - parlamentní vojsko vedené Cromwellem se spojilo se Skoty a porazili royalisty
  • Cromwellův vliv posílen - noví přívrženci, Cromwell získal finance na armádu od parlamentu
  • Naprosto ji zrenovoval = „armáda nového typu“, byla placená parlamentem, velitelé jen ti nejschopnější bez ohledu na původ, přísná kázeň (agitátoři = měli za úkol povzbuzovat vojsko)
  • 1645 bitva u Naseby - parlament vyhrál, rozhodující bitva pro občanskou válku
  • poté dobyt i Oxford, kde sídlili royalisté - hrozilo zajetí krále (ten nejdříve utekl do Skotska, ale tam ho zajali a poslali zpět do Anglie, kde ho uvěznili)
  • k moci se dostává parlament - konstituční monarchie, postupně docházelo k rozkolu mezi 3 skupinami v parlamentu:
  • I.Presbyteriáni - nejumírněnější, spokojeni se situací v Anglii, nikdo jim nevadil, část majetku royalistů zkonfiskována, chtěli volný celní obchod
  • II.Independenti - nechtěli krále, ale republiku, v čele Oliver Cromwell
  • III.Levelleři - rovnostáři, požadovali zrušení všech privilegií, nechtěli krále (pouze parlament), byli pro rovnost

    Druhá občanská válka

  • parlament se hádal a král využil situace a uprchl
  • rozpoutání druhé občanské války 1648 – 1649
  • opětovná porážka královského vojska, král opět zajat
  • roku 1649 byl král odsouzen a popraven - vyhlášení republiky (likvidace presbyteriánů)

    Období republiky

  • 1649 – 1653
  • vlády se ujala strana independentů (Cromwell)
  • Skotsko se roku 1654 stalo součástí Anglie
  • v Irsku bylo v roce 1652 bylo poslední povstání proti Anglii potlačeno - stalo se anglickou kolonií
  • 1651 „Navigační akta“ - proti Nizozemí, povoloval dovoz zboží do Anglie pouze na Anglických lodích, anebo na lodích, které patřily výrobcům zboží
  • následovaly 3 obchodní války s Nizozemím (1. zažil Cromwell) - až do roku 1672
  • od roku 1672 ovládali zámořský obchod znovu Angličané

    Cromwellova diktatura

  • 1653 – 1658
  • Cromwell uchopil vládu do svých rukou a rozpustil parlament
  • prohlásil se Lordem protektorem (jeho titul)
  • následoval další stavební rozvoj, úspěšné obchodování, náboženská svoboda
  • nebojoval, snažil se vyjednávat diplomaticky - uzavřel diplomatickou smlouvu s Francií a Španělskem
  • roku 1658 Cromwell umírá - na trůn nastupuje jeho syn Richard (není schopný vládnout) - znovu monarchie
  • parlament požádal syna popraveného krále Karla II., aby se vrátil na trůn
  • restaurace (znovu nastoupení rodu) Stuartovců
  • 1660 nastupuje Karel II. na trůn

    Jagellonci na českém trůně

  • po smrti Jiřího z Poděbrad na trůn nastupuje syn polského krále Kazimíra Vladislav
  • války s Matyášem Korvínem pokračovaly až do roku 1479, kdy Matyáš umírá
  • dochází ke sloučení Českého a Moravského území pod vládu Vladislava Jagellonského
  • Vladislav získává i Uhry (spojení Čech a Uher až do roku 1918)
  • 1483 - II. Pražská defenestrace - husité vyházeli radní z oken Staroměstské i Novoměstské radnice
  • 1485 stavovský sněm v Kutné Hoře
  • Basilejská kompaktáta byla prohlášena za „Zemský zákon“ - tečka za husitskými boji

    Vladislav Jagellonský

  • 1471 – 1516
  • král „dobře“ nebo „bene“ - nechával za sebe rozhodovat stavy
  • nesídlil v Praze, ale v Budíně (Budapešť) - jezdil do Čech jen něco podepsat
  • „Stavovská monarchie“ - vláda panovníka, který všechno podepisuje, ale vlastně o všem rozhodují stavy
    • vyšší šlechta - páni, stav panský
    • nižší šlechta - zemané, rytíři
    • měšťané - movitější z královských měst

    Správa země

    • Zemský sněm
      • obdoba parlamentu
      • rozdělený na 3 kurie
      • na odhlasování musela být shoda
      • když byl zákon přijat, zapsal se do Zemských desek
    • Zemský soud
      • řešil právní a majetkové spory
      • volený na 4 roky
      • předseda, soudci, písař
    • Vláda
      • v nepřítomnosti panovníka ho zastupoval nejvyšší purkrabí
      • nejvyšší kancléř -měl na starosti všechny královské listiny, dával souhlas jejich podepsání králem
      • podkomoří - staral se o všechna královská města a musel potvrdit městskou radu
      • všichni členové vlády byli zároveň členy zemského soudu
      • Morava byla pod vládou krále, ale zastupoval ho tam hejtman zemský (spravoval Moravu)

    Olomoucká smlouva

  • 1478 - dohoda mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem
  • spory o země Koruny české se táhly již od vlády Jiřího z Poděbrad, vše skončilo až Matyášovou smrtí (1490 – po jeho smrti je uherským králem zvolen Vladislav Jagellonský)
  • Vladislav má být králem v Čechách (dědičně)
  • Matyáš - Morava, Slezsko a obě Lužice (dědičný královský titul)

    Hospodářská situace

  • velice dobrá
  • první manufaktury (počátky průmyslové výroby)
  • lidé odcházeli za prací do města - konflikt mezi venkovskou šlechtou a městy
    • „Vladislavské zřízení zemské“
      • 1500
      • vynutili si ho šlechtici, trvalo 17 let
      • posílil pozice šlechty na úkor měst (upíral právo měšťanům hlasovat na zemském sněmu) - šlechta mohla ve městech podnikat
    • „Svatováclavská smlouva“
      • 1517
      • měšťané mohli znovu hlasovat na zemském sněmu, ale musí šlechticům umožnit podnikání ve městech

    Ludvík Jagellonský

  • 1516 – 1526
  • ve třech letech byl korunován na českého krále
  • v 9 letech ho oženili s 10tiletou Marií Habsburskou
  • nechtěl jet do Čech korunovat svou manželku na českou královnu
  • Hospodářský rozvoj
    • Hornictví
      • poslední rozvoj těžby stříbra v Kutné Hoře - na konci 16. století totální úpadek
      • nové naleziště v Jáchymově (rod Šliků)
      • 1519 ražení Jáchymovského tolaru
    • Pivovarnictví
      • jedna z oblastí podnikání šlechty
      • páni z Pernštejna vařili pivo v Pardubicích
    • Rybníkářství
      • Pernštejni a Rožmberkové
      • obchod s rybami (kapři s pivem hlavní vývozní artikl)
      • kolem Třeboně
      • Štěpán Netolický vybudoval Zlatou stoku - 45 km dlouhá, napájí rybníky z Lužice
      • Jakub Krčín z Jelčan vyprojektoval rybníky Svět a Rožmberk
  • 1526 vpád Turků do Uherska (sultán Süleyman)
  • Ludvík musel rychle reagovat - bojoval proti trojnásobné přesile na J Maďarska v bitvě u Moháče
  • Ludvík zde utonul, když překračoval řeku, pohřben ve Stoličném Bělehradě
  • Jagellonci vymírají po meči

    Vladislavská gotika

  • obrazoborectví - ničení obrazů, knih, veškerých památek
  • budování nových a zpevňování starších hradů
  • znaky - zdobné klenby (sklípková a diamantová klenba), motiv useklých a přeseknutých větví
  • oblouky, stanové střechy velkých chrámových staveb
  • Matěj Rejsek (Prašná brána), Benedikt Ried (Vladislavský sál - prvky renesance
  • Mistr litoměřického oltáře - malířství, smysl pro realitu
  • Chrám sv. Barbory v Kutné hoře

    Habsburkové v době předbělohorské

  • hospodářská situace - po hospodářské stránce na tom Čechy byly nejlépe z celé monarchie
  • dostatek nerostných surovin (stříbro)
  • Čechy neměly moře - neležely na žádné z hlavních obchodních tras
  • větší vývoz než dovoz, za drahé kovy nedostávala státní pokladna tolik, kolik by si zasloužila
  • zakládaly se manufaktury - textilní průmysl (sukno, Olomouc, Brno, podkrkonoší)
  • pivovarnictví, rybníkářství, sklenářství (Harrachov, Krušné a Jizerské hory, Šumava)
  • hutnictví (Železné hory, Českomoravská vrchovina, Brdy - cín, měď)
  • Jáchymovský tolar (Šlikové)
  • příchod cizinců (hlavně Němci)

    Ferdinand I. Habsburský

  • 1526 – 1564
  • manžel Jany Jagellonské (sestra zemřelého Ludvíka Jagellonského)
  • volba neproběhla u pánů z Moravy, kteří Ferdinandovo zvolení stagnovali
  • Ferdinand se vydal na hranici Čech a Moravy, kde slíbil, že bude dbát na privilegia Čech i Moravy, že bude dbát na stavovskou svobodu a svobodu náboženství
  • založil ústřední dvorské úřady ve Vídni - tajná rada, dvorská komora, dvorská rada
  • tyto úřady byly nezávislé na stavovských sněmech v jednotlivých zemích (panovník jmenoval úředníky) - absolutistické orgány

    Šmalkadská válka

  • 1546 – 1547
  • válka v Německu mezi císařem Karlem V. a německými protestanty
  • Karel požádal svého bratra Ferdinanda o pomoc a ten svolal stavovské vojsko, které ale do Německa vůbec nepřišlo
  • přesto Karel v Německu vyhrál, čímž posílil moc svoji i moc svého bratra
  • 1547 soud v Praze s těmi, kteří se proti Ferdinandovi vzbouřili
  • konfiskace majetku, poprava 4 vybraných, větší daně pro města (posudné - daň z každého sudu piva)
  • odpor proti protestantům - hlavně proti Jednotě bratrské
  • jejich biskup Jan August byl uvězněn a většina z představitelů jednoty bratrské odchází do Polska
  • 1556 se Ferdinand stal císařem (po abdikaci Karla V.)
  • pozval do Čech jezuity (usadili se na Starém městě – Klementinum)
  • obnovil činnost Pražského arcibiskupství (Antonín Prus z Mohelnice)

    Maxmilián II. Habsburský

  • černá ovce mezi Habsburky
  • sympatizoval s protestanty
  • byl na výchově ve Španělsku, kde mu jeho otec vybral za manželku Marii Španělskou (jeho sestřenice)
  • 1575 Česká konfese - ústní dohoda, potvrzovala svobodu vyznání, povolena je i jednota bratrská
  • dal žádost, aby byl po smrti pitván (Jan Jessenius)
  • v roce 1576 umírá

    Rudolf II. Habsburský

  • jeden ze dvou panovníků, kteří sídlili v Praze
  • obklopoval se různými umělci, vědci a pseudovědci - byli mezi nimi i podvodníci, kteří chtěli pouze zbohatnout
  • další stavební rozvoj Prahy
  • Tycho de Brahe, J. Kepler, Edward Kelly, Giuseppe Arcimboldo, Hans von Aechen
  • nebavilo ho vládnout - ve Vídni za něj vládl Matyáš, ten chtěl Rudolfovu abdikaci
  • 1608 Libeňský mír - uzavřeli ho bratři Rudolf II. a Matyáš
  • bylo zde řečeno, že Matyáš bude vládnout v Uhrách a bude spravovat Markrabství Moravské
  • Rudolf II. bude dále spravovat České země a Rakousy - Čechy Rudolfa podržely, ale musel jim slíbit majestát
  • 1609 Rudolfův majestát - písemné ztvrzení České konfese
  • náboženská svoboda pro šlechtu, měšťany i poddané
  • Rudolf pak litoval vydání majestátu a snažil se ho zrušit- 1611 pozval do Čech Pasovské vojsko (mělo pomoci zrušit majestát)
  • toto vojsko drancovalo nejvíce Prahu a lidé se hodně bouřili, nakonec vojsko vyplatil Petr Vok z Rožmberka
  • bratr Matyáš Rudolfa pak přesvědčil, aby odstoupil z funkce (to ale nestihl udělat, protože roku 1612 zemřel na syfilis)

    Matyáš Habsburský

    1611 – 1619
  • sídlo monarchie ustanovil znovu ve Vídni
  • neměl žádné potomky - po jeho smrti nastoupil jeho synovec Ferdinand II.

    Třicetiletá válka

  • 1618 - 1848
  • začala jako náboženský konflikt mezi katolíky a protestanty
  • Habsburkové ovládali většinu Evropy (Španělsko, Portugalsko, Itálii, Rakousy, Země Koruny České, Nizozemí, Uhry, kolonie v Americe a v Africe a další země na území Německa), proti této hegemonii bojovalo především Švédsko, Dánsko, Francie a německé protestantské státy
  • dělí se na 5 etap
    1. Česká válka
    2. Falcká válka
    3. Dánská válka
    4. Švédská válka
    5. Švédsko-francouzská válka
  • jejím důsledkem bylo, že se Habsburkům nepodařilo ovládnout celou Evropu, dále územní zisky Francie (část Alsaska a Lotrinska), Švédska a Dánska a náboženské ústupky protestantům (např. uznání kalvinismu jako náboženství)
  • válka způsobila obrovský úbytek obyvatelstva na zasažených územích(počet obyvatel poklesl o třicet procent, u mužů až padesát procent, české země byly po většinu války uchráněny před největšími válečnými útrapami, ale počet obyvatel i zde rovněž poklesl o jednu třetinu
  • válka skončila uzavřením Vestfálského míru v roce 1648

    Válka Česká

  • jaro 1618 - 1620
  • sjezd nekatolických stavů v Praze - sepsali stížnost na nedodržování Rudolfova majestátu pro Matyáše
  • Matyáš stížnost zamítl a rozpustil sněm
  • 23.5.1618 III. Pražská defenestrace (z oken Pražského hradu)
  • Jaroslav Martinic Bořita, Vilém Slavata, písař Fabricius (spadli do hnoje)
  • vůdcové stavovské šlechty - Albrecht Jan Smiřický, Jindřich Matyáš Thurn, Václav Budovec z Budova
  • stavy vyhlásili vlastní Vládu třiceti direktorů, protože nesouhlasili s vládou Ferdinanda Štýrského - byla to jen prozatímní vláda, která měla volit nového krále
  • během několika dnů se k českým stavům připojili i ostatní země Koruny české
  • našli vhodného kandidáta v Německu (Dolní Falc) Friedricha Falckého (kalvinista, kurfiřt, příbuzný Anglického krále)
  • 8.11.1620 bitva na Bílé hoře
  • krátká asi 2 hodiny - česká armáda před tou císařskou utekla

    Následky bitvy na Bíle hoře

  • znovunastolena vláda Ferdinanda Štýrského
  • ti, co neutekli, byli souzeni, konfiskace majetku
  • 21.6.1621 poprava 27 českých pánů - ale byli to jen 3 páni - Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdužic a Jan Jesenský (tomu vyřízli jazyk, byl to měšťan)
  • 7 rytířů a 17 měšťanů
  • hrabě Šlik - usekli mu ruce, protože nejdříve zvedl ruku pro Friedricha Falckého a až potom pro Ferdinanda Štýrského
    • „Obnovené zřízení zemské“
      • v roce 1627 - katolicismus, absolutismus
      • germanizace (preferovaný jazyk je němčina)
      • na sněmu měla všechna královská města pouze jeden hlas
      • právo na sněmu dostalo duchovenstvo
      • emigrace a rekatolizace
      • pokud šlechta nechtěla přejít ke katolictví, musela opustit Čechy, poddaní museli přejít ke katolictví vždy - odešlo asi 30 000 lidí
      • působení nových řádů v Čechách - františkáni, jezuité, kapucíni
  • Třicetiletá válka začala jako náboženský konflikt v Čechách, nakonec se z ní stala válka, v níž mocnosti usilovaly o nové uspořádání Evropy

    Válka Falcká

  • 1620 – 1623
  • Friedrich Falcký (kalvinista) utekl z bitvy na Bílé hoře, očekával pomoc Protestantské unie
  • spojená vojska Rakouska, Španělska i Bavorska ho donutila, aby se vzdal svých držav (Dolní, Horní Falc) a zbavili ho funkce kurfiřta (místo něj ustanovili kurfiřtem Maxmiliána Bavorského)

    Válka Dánská

  • 1625 – 1629
  • obnovení protihabsburské unie (Dánsko, Nizozemí, Anglie, Sedmihradsko, Osmanská říše, Francie – finanční podpora)
  • Albrecht z Valdštejna - velitel císařských vojsk, zatlačil Dány až za Jutský poloostrov
  • vyhráli ji Habsburci a jejich spojenci

    Válka Švédská

  • 1630 – 1635
  • kvůli intrikám odvolán Valdštejn z pozice vrchního velitele císařských armád
  • švédský král Gustav II. Adolf se přeplavil se svojí armádou do S Německa
  • postupoval dále k Rakouské monarchii a plenil
  • Jan Jiří - spojenec protihabsburské unie, Saský kurfiřt
  • září 1631 bitva u Breitenfeldu - vítězství Švédů
  • listopad 1631 Sasové dobyli Prahu
  • císař povolal zpět Valdštejna a slibuje mu další výhody
  • Valdštejnovi se postupně podařilo osvobodit Čechy i Bavorsko do května 1632
  • 16.listopadu 1632 bitva u Lützenu - dopadla nerozhodně, ale Gustav II. Adolf zemřel
  • Valdštejn byl 25.2. 1634 zavražděn v Chebu
  • 1634 bitva u Hördlingenu - Švédové poraženi, Habsburkům pomáhali Španělé
  • do roku 1635 bojovali Sasové na straně Unie, pak se přidali na stranu císaře (slíbil jim území Horní a Dolní Lužice)

    Válka Švédsko-francouzská

  • 1635 – 1648
  • Francie vstoupila do války - válka ztrácí svůj náboženský smysl a stává se z ní válka dobyvačná
  • 1637 na trůn nastupuje Ferdinand III. (syn Ferdinanda II.)
  • hodně se bojovalo na území Čech a Moravy
  • rokuu 1639 švédský generál Baner obléhá Prahu
  • Torstenson obsadil roku 1642 Olomouc
  • už od roku 1644 probíhala mírová jednání
  • 1645 bitva u Jankova, nejkrvavější bitva války, vítězství Švédů, Habsburky vedl generál Götz
  • na podzim roku 1648 byla pod vedením generála Wrangela obsazena a zdevastována Malá Strana, Hradčany, Pražský hrad byl vyloupen (odvezeny skoro všechny Rudolfovy sbírky)
  • 24.10. 1648 Westfálský mír (Münster, Osnabrück)

    Důsledky Třicetileté války

  • Habsburská monarchie nebyla vítězem - nepodařilo se jí získat nadvládu ve střední Evropě, ale Habsburkové potvrdili svou moc ve svých zemích - znovuobnovené zřízení zemské
  • Francie vyhrála - posílila svou moc, získala území až k Rýnu (Alsasko - pak ho ztratila až v roce 1871)
  • Švédové získali území Pobaltí
  • mír potvrdil nezávislost Nizozemí a Švýcarska

    Baroko

  • druhá polovina 17. století
  • vzniká v Itálii
  • okázalost, bohatství forem, rozvlněné linie a pohyb

    Architektura

  • cit pro kompozici a monumentalitu
  • zámky, městské paláce, především církevní stavby (chtěli přivábit co největší počet věřících)
  • Gian Lorenzo Bernini - kolonáda u chrámu sv. Petra v Římě, Fontána čtyř řek (Řím)
  • Francesco Borromini (Ital)
  • Jules Hardouin-Mansart - Invalidovna v Paříži, Versailles
  • Christopher Wren (Angličan)- chrám sv. Pavla v Londýně
  • Jan Bernard Fischer z Erlachu - Schönbrun, kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni
  • rodina Dientzenhoferů (Kryštof a Kilián Ignác) - chrám sv. Mikuláše v Praze
  • Anselmo Martino Lurago - podílel se na stavbě pražského Klementina
  • Francesco Caratti - Czernínský palác na Hradčanech
  • Jan Blažej Santini - kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou

    Malířství

  • náměty především z církevní a biblické historie a antických dějin
  • Nizozemí - Rembrandt van Rijn a Peter Paul Rubens
  • Španěl Diego Velásquez
  • Karel Škréta, Jan Kupecký, Petr Brandl

    Sochařství

  • Jan Jiří Bendl, Ferdinand Maximilián Brokof (sochy na Karlově mostě, výzdoba chrámu sv. Mikuláše), Matyáš Bernard Braun (Kuks)

    Literatura

  • Jakob Grimmelshausen - Simplicius Simplicissimus
  • Moliere - Lakomec, Zdravý nemocný
  • Bohuslav Balbín - Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého
  • Bedřich Bridel - Co Bůh? Člověk?

    Hudba

  • rozkvět opery (Monteverdi)
  • Alessandro Scarlatti (Ital)
  • Johann Sebastian Bach - Dobře temperovaný klavír, Matoušovy pašije
  • Georg Friedrich Händel - Hudba k ohňostroji, Vodní hudba, Mesiáš
  • Adam Michna z Otradovic - Chtíc aby spal, Loutna česká
  • Pavel Josef Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka

    Habsburská monarchie po Třicetileté válce

  • 1654 se Universita Karlova přejmenovala na Karlo-Ferdinandovu univerzitu
  • za Ferdinanda III. došlo k vytvoření Berní ruly
  • systém daní na základě Berního katastru

    Leopold I.

  • války s Turky 1663 – 1664
  • Turci se dostali až k pevnosti Nové Zámky
  • pro lepší ochranu vybudována pevnost Leopoldov
  • 1664 bitva u Svatého Gottharda
  • Vašvárský mír 1664 (příměří s Turky alespoň na 20 let)
  • 1683 další tažení Turků - byli podporováni Maďary a vedeni velkovezírem Mustafou - dostali se až k Vídni
  • 1697 bitva u Zentao - společnými evropskými silami byli Turci poraženi (hlavní zásluhu na tom měli Poláci – Jan II. Soběský)
  • Evžen Savojský - Francouz ve službách Habsburků
  • 1699 poslední boje s Turky - Karlovický mír
  • Turci se zřekli vlády v Uhrách
  • Uhr, Semihradsko a Chorvatsko se staly součástí Habsburské monarchie

    Nevolnická povstání

  • za vlády Leopolda I.
  • 1680 povstání sedláků a rolníků
  • v oblasti V,Z,S Čech a SZ Moravy
  • předcházela tomu petice císaři o snížení roboty - císař neodpověděl - začaly rebélie, povstání potlačeno
  • císař vydal zákaz petic, zrušil privilegia sedláků (které měli už před rokem 1618, například že si mohli na svém území rozhodovat nějakých věcech sami)
  • vydání Robotního patentu - robota 3 dny v týdnu (v případě potřeby mohl robotu ustanovit větší, například na 5 dní, ale ne na dlouho)
  • 1692 povstání Chodů - Jan Sladký Kozina (popraven až 1695)

    Josef I.

  • byl velmi vzdělaný, mluvil sedmi jazyky
  • chtěl uskutečnit řadu hospodářských a správních reforem, ale v roce 1711 zemřel na neštovice

    Hospodářská situace

  • po Bílé hoře došlo k postupnému úpadku královských měst a vzestupu měst poddanských - rozdíly se začaly vyrovnávat
  • pokračovalo podnikání šlechty a rozvoj manufakturální výroby (soustředěné – výroba skla, rozptýlené – výroba plátna) - papírny, železárny
  • výstavba komunikací, silnic
  • dokončení rekatolizace - 1729 kanonizován Jan Nepomucký (znovuobnovení svatováclavské legendy, Prokop, Ludmila, Anežka)

    Karel VI.

  • 1713 Pragmatická sankce
  • neměl mužského potomka, může na trůn i žena, pokud nebude mužský potomek, stálo ho hodně úsilí a peněz aby prosadil u ostatních panovníků Pragmatickou sankci, ale po jeho smrti ji stejně nikdo moc nerespektoval - Marie Terezie si musela svoji vládu vybojovat
  • chtěl zachovat nedělitelnost Habsburské monarchie (Pragmatickou sankcí uzákoněna)

    Osvícenství

  • osvícenství - nová filozofie založená na rozumu, vědě, poznání, kolébka osvícenství Francie (Voltaire, Diderot, Rousseau)
  • osvícenský panovník - vzdělaný, podporuje vzdělanost, vědu
  • reformy - vývoj státu, zjednodušení života lidem
  • zaměření člověka na člověka

    Francie v 17. století

  • nejvyspělejší a nejlidnatější země v Evropě
  • dynastie Bourbonů

    Jules Masarin

  • 1643 nastoupil na trůn Ludvík XIV. (v pěti letech) - vládla za něj jeho matka Anna Rakouská a kardinál Jules Masarin (hlavní ministr)
  • kardinál Richelieu si Masarina vybral jako svého nástupce (Masarin nebyl vysvěcený na kněze)
  • byl hodně nepopulární - snažil se zdanit šlechtu a upíral jakákoli politická práva stavům
  • fronda (odboj) princů proti zdaňování šlechty (1650-1652), Luis de Condé
  • fronda parlamentu proti odpírání politických práv (1648-1653), obě strany se spojily a vyštvaly Masarina ze země
  • společně se snažili bojovat za „jinou Francii“, ale nedohodli se, královské vojsko je porazilo
  • Masarin byl velký mecenáš umění (přivedl italskou operu do Francie), založil akademii věd (Edmond Rostand) a knihovnu
  • úspěšný v zahraniční politice

    Ludvík XIV.

  • „král Slunce“
  • roku 1661 se ujímá samostatné vlády
  • „Stát jsem já!“ - velice absolutistický panovník
  • opory Ludvíkova absolutismu:
    1. katolická církev
      • 1685 zrušil Ludvík „Edikt Nantský“ (edikt který zaručoval protestantům stejná práva jako katolíkům)
      • pronásledování hugenotů (ti odcházeli do protestantských zemí – Švýcarsko, Anglie)
      • úbytek řemeslníků, buržoazie
      • šlechta neodcházela (ta měla svá panství)
    2. armáda
      • francouzská armáda byla nejsilnější armádou v Evropě
      • vojáci zde sloužili jako žoldáci, asi 500 000 mužů
      • za vlády Ludvíka XIV. se hodně válčilo
    3. policejní aparát
      • tajná policie
    4. byrokratická – úřednická státní správa
      • zodpovědní přímo králi
      • úřednická (střední) šlechta
      • postupně získávali vzdělání (politici, ekonomové)

    Společenská struktura

  • 3 vrstvy, z toho 2 byly privilegované (nemusely odvádět daně)
  • šlechta (vyšší i nižší) a církev (dohromady cca 3%), 3. vrstvou byli všichni ostatní, kteří pracovali, vydělávali na sebe i na první dvě vrstvy (cca 97%)
  • Ludvík neustále zvyšoval státní výdaje - armáda, jeho zhýralý život, úředníci - pak státní výdaje začaly převyšovat příjmy

    Jean Baptista Colbert

  • ministr financí a obchodu
  • zavedl politiku merkantilismu (markator - kupec)
  • zaměřená na extrémní vývoz, dovoz minimální, opatřen celními daněmi
  • nutí lidi, aby byli soběstační, vyváželi luxusní látky (hedvábí, satén, samet, gobelíny) parfémy, porcelán
  • podpora zakládání manufaktur
  • kolonizace zámořských zemí (Kanada, Luisiana) - vývoz třtiny, Asie - vývoz koření

    Výbojné války

  • do armády investoval velké peníze - nejvyspělejší armáda v Evropě
  • dobyvačné války - chtěl rozšířit své území hlavně o pohraniční území (jižní Nizozemsko, Alsasko, Lucembursko, Strassburg, hranice se Savojskem)

    Války o dědictví španělské

  • 1701 – 1714
  • Habsburkové ve Španělsku vymřeli - Francie x Rakousko (na jeho straně stála Anglie)
  • po dlouhých nerozhodných bojích byl uzavřen roku 1713 Utrechtský mír (mezi Anglií a Španělskem) a Rastattský mír (mezi Francií a Rakouskem)
  • Francie získala Španělskou korunu (dynastie Bourbonů), ale nesměla se nikdy spojit
  • Habsburkové získali jižní Nizozemí, Neapolsko, Sardinii, Milánsko
  • Anglie získala kontrolu nad Gibraltarským průlivem (absolutní kontrola nad zámořským obchodem) a některé kolonie (ostrov Newfouland u V pobřeží USA)

    Rusko za vlády Romanovců

  • roku 1613 nastupuje na Ruský trůn dynastie Romanovců
  • Michail, Alexej, Fjodor Alexejevič
  • v Rusku v 17. století - zaostalé hospodářství, téměř žádné manufaktury, zemědělství velmi málo výnosné, nevolníci měli postavení otroků
  • časté boje s Turky
  • žýdný přístup k moři (pouze Severní ledový oceán)

    Petr I. Veliký

  • 1689 – 1725
  • imperátor vší Rusy
  • studoval v zahraničí (posílal tam i jiné) - Rusko nemělo žádné školy
  • cestoval inkognito - studoval způsoby hospodářství, módu
  • carem se stal jako 10tiletý - do 17 let vládla za něj jeho sestra Žofie
  • byl velice krutý (popravil i svého syna, který se zúčastnil povstání proti němu)

    Úsilí o přístup k moři

    1. Azovské tažení
      • 1695 - 1696
      • boje s Turky
      • dobyl pevnost Azov (při ústí řeky Don do Azovského moře)
      • nic dalšího nezískal - své vojsko posléze stáhl
    2. Severní válka
      • 1700 – 1721
      • boje o Balt
      • boje se Švédskem
      • spojenci - Dánsko, Sasko, Polsko
      • první část Rusové prohráli - ukázalo se, že majé mizernou armádu, která nemůže konkurovat té švédské
      • 1703 ovládl Petr I. Veliký území řeky Něvy ústící do Finského zálivu - zde budoval město Petrohrad (inspirace ve Versailles)
      • druhá část války začala z iniciativy Švédů
      • ti pronikli na Ukrajinu, marně čekali na pomoc Turků, nakonec zaútočili bez Turků na město Poltava
      • 1709 - první bitva, kterou Rusové vyhráli
      • Petr investoval 80% příjmů do armády - gardové pluky, válečné námořnictvo (800 plavidel na Baltu)
      • 1721 mír - Rusko získalo část pobřeží Baltu od Petrohradu až po Rigu - tím se otevřelo Rusku okno do Evropy

    Reformy Petra I. Velikého

    • Reformy v hospodářství
      • zdokonalování armády (80% veškerých příjmů)
      • podpora zakládání manufaktur (zpracovávání nerostného bohatství)
      • vznik zbrojních manufaktur (železná ruda) - slévárny na Uralu
      • těžba dřeva - výroba lodí, vývoz zvířecích kůží, medu, kaviáru, lnu a obilí
      • budování komunikací - silnice, vodní cesty (kanály)
      • pomoc zkušených odborníků z ciziny (Německa)
      • snaha praktikovat politiku merkantilismu
    • Správní reformy
      • centralizace absolutistické monarchie
      • potlačena moc Bojarské šlechty - zrušena Bojarská duma (carský poradní sbor složený z aristokratů) - nahrazena novým poradním orgánem
      • nový poradní orgán složen ze vzdělaných lidí (úředníci a důstojníci) - umožněna kariéra lidí s nešlechtickým původem, vznik nové šlechty (vojensko - úřednická šlechta)
      • zakládání odborných škol - Navigační škola v Moskvě, Námořní akademie v Petrohradě a Ruská akademie věd
      • zakládání divadel, vznik knihtisku (odborné spisy a noviny)
  • Petr I. Veliký umírá v roce 1725 - následuje období palácových převratů, během nichž se vystřídalo celkem 6 carů a careven
  • 1741 nastupuje na trůn Alžběta I. (dcera Petra I.), ta vládla 20 let

    Petr III.

  • na trůn nastupuje v roce 1762
  • velice neoblíbený a neschopný panovník
  • umíněný, panovačný, despotický, hypochondr
  • oženili ho s velice energickou a chytrou Němkou Sofií

    Kateřina II. Veliká

  • 1762 – 1797
  • jmenovala se Sofie, pak si změnila jméno na Kateřinu
  • začala se učit ruské dějiny i rusky, zajímala se o ruskou politiku, přestoupila na pravoslavnou víru
  • po půl roce svého působení svrhla svého manžela a uvěznila ho
  • dovršitelka díla Petra I. Velikého, byla velmi vzdělaná (dopisovala si s Voltairem)
  • téma Kateřiny zpracoval Puškin ve svém díle „Kapitánská dcerka“
  • jako ruská panovnice se naučila vládnout tvrdě - „krutá panovnice“
  • utužovala nevolnictví, značně rozšířila území Ruska - získala přístup k Černému moři
  • boje s Tatary i Turky, 1783 dobyt Krym, budování přístavů Oděša a Sevastopol - další námořní flotila
  • chtěla vytvořit „Nové Rusko“ - osidlování, kolonizace na území Záporoří, Sibiře, Aljašky (SV oblast)

    Kníže Gregorij Potěmkin

  • rádce Kateřiny II. Veliké
  • její generál (boje s Turky o Černomoří)
  • spoluvládce, možná i milenec
  • snažil se o osídlení Záporoží (oblast nad Černým mořem)
  • potěmkinova vesnice

    Reformy Kateřiny II. Veliké

    • Správní reformy
      • rozdělila území Ruska na 50 gubernií
      • v čele gubernátoři, přímo podléhali carevně
      • lepší kontrola nad celou zemí
    • Církevní majetek
      • zestátněn (kláštery)
      • donutila církev platit daně (kněží dostávali plat za to, co dělali)
    • Hospodářské reformy
      • vznik zbrojních manufaktur na Urale
    • Reformy ve školství
      • zakládání dalších nových škol
      • založení 1. Ruské univerzity v Moskvě

    Selské války a nepokoje

  • 1773 – 1774)
  • Jemel Jan Pugačov - vůdce povstání
  • Donský kozák, mužický car (někteří ho považovali za cara Petra III.)
  • snaha osvobodit Rusko od Kateřiny a zrušení nevolnictví
  • povstání roku 1774 potlačeno - Pugačov byl zajat, souzen v Moskvě a veřejně popraven

    Vznik Pruska

  • Braniborsko, Východní Prusko (Královec – Kaliningrad – založil ho Přemysl Otakar II.)
  • rod Hohenzollernů - původně z Braniborska, vojensky silní, Albrecht Braniborský z dynastie Hollenzornů byl posledním velmistrem Řádu Německých rytířů, pak přijal luteránské vyznání a prohlásil se světským panovníkem říše
  • Friedrich I. se roku 1701 nechal provolat Pruským králem - vznik militantního státu Pruského království

    Friedrich I.

  • chodil neustále oblečený v uniformě - dával najevo, že je nejenom panovník, ale také velitel armády
  • veškeré peníze investoval do armády, všichni šlechtici měli povinnost být vojenskými důstojníky
  • pečlivě si vybudoval 80 000 armádu, která byla výborně vyzbrojená a vycvičená

    Friedrich II. Veliký

  • 1712 – 1786
  • již od dětství byl připravován na „kariéru“ panovníka - hodně studoval
  • nebyl zajedno se svým otcem - věnoval se umění, studoval encyklopedie
  • budoval stále armádu , velitel musel mít patřičné vzdělání
  • zavedl úplnou náboženskou svobodu
  • podporoval zakládání manufaktur a obchod, budování obchodních cest - silnice
  • stavěl (více či méně) na politice merkantilismu, podporoval vzdělání - budování škol
  • umění - hrál na různé nástroje, podporoval i výtvarné umění
  • postavil si letní sídlo Sanssouci (u Postupimi) - často zde pobýval Voltaire
  • vyhrál války o dědictví Rakouské (Slezské války i 7letá válka) - získal území Slezska
  • v letech 1772 – 1795 došlo k dělení Polska, Prusko získalo SZ oblast (nejprůmyslovější, Velkopolsko, Mazovsko)

    Války o Rakouské dědictví

    První slezská válka

  • 1740 – 1742
  • Prusko (Friedrich II. Veliký) se spolčilo s bavorským vévodou (Karel Albrecht - chtěl být českým králem)
  • dstali se až k Praze - M. Terezie utekla do Bratislavy
  • české stavy prohlásily Karla Albrechta za Českého krále, Prusům se podařilo obsadit část Moravy
  • 1742 bitva u Chotusic (Chrudimsko)- porážka Rakouska
  • Vratislavský mír 1742 - kompromis, kde Prusko získalo Slezsko, Karel Albrecht Prahu opustil a umožnil návrat Marie Terezie do Čech
  • 1743 byla Marie Terezie korunována na Českou královnu
  • Marie Terezie se nechtěla s touto situací smířit a chtěla zpět Slezsko

    Druhá slezská válka

  • 1744 – 1745
  • Anglie a Rusko bylo na straně Rakouska
  • na straně druhé bylo Prusko a Francie
  • Slezsko se nepodařilo dobýt
  • Drážďanský mír 1745 - potvrzena situace z předchozího míru - Slezko zůstalo Prusku
  • ale potvrzena platnost Pragmatické sankce a manžel Marie Terezie Štěpán Lotrinský byl uznán císařem Habsburské monarchie

    Sedmiletá válka

  • 1756 – 1763
  • Rakousko, Francie (Madame Pompadoure – oficiální milenka Ludvíka XV.), Rusko (Alžběta I.) a Anglie paktování tří spodniček
  • mezinárodní konflikt, který se bojoval nejen v Evropě, ale i v Americe, v Asii a i v Africe
  • Prusko obratnou strategií bránilo co se dalo, když někdy protipruská liga zvítězila, nedokázala toho využít (podařilo se jí i dobýt Berlín, ale nevyužila toho)
  • Marie Terezie znovu prohrála
  • Petr III. – ruský car, když nastoupil na trůn, přidal se na stranu Pruska
  • 1757 bitvy u Lovosic, Šterbohol a u Kolína
  • Pařížský mír 1763 - potvrzení míru z druhé války, Marie Terezie získala slib volby jejího syna císařem Svaté říše římské

    Zánik Polska

  • do 16. století bylo Polsko velkým a významným státem - vláda Jagellonců
  • Polsko sahalo až k Černému moři a hluboko do Ruska
  • Po vymření Jagellonců (1572) se Polsko stalo státem, kde si šlechta dělala, co chtěla - panovník zde sice byl, ale neměl žádné pravomoce
  • bylo zde mnoho šlechtických rodů – Potočtí, Czardoryští, Radziwillové
  • Polsko rozděleno na 50 gubernit - správní celky
  • v čele každé gubernie by sejm - sněm, v čele celého Polska byl také sejm - každý šlechtic z tohoto sněmu měl právo veta
  • Polsko bylo volební monarchií - krále volili zástupci šlechty
  • Jan III. Sobieski
  • 1684 válka s Turky u Vídně
  • Stanislav II. August Poniatowski 1764 zvolen králem
  • oblíbenec ruské carevny Kateřiny Veliké (veliký vliv na Polsko - do Polska z Ruska pravoslaví)
  • spoustě lidem se tento přílišný vliv Ruska nelíbil
  • pak na Polsko zaútočil Friedrich II. (Rusko, Prusko a Rakousko)

    První dělení Polska

  • v roce 1772
  • podařilo se obsadit území Ukrajiny (na Rusko), Haliče (na Rakousko) a Pomořanska (na Prusko)

    Druhé dělení Polska

  • v roce 1793
  • v Polsku fungoval odboj
  • 1794 hlavní velitel odboje byl Thadeusz Kosciuzsko, sliboval Polákům zrušení nevolnictví, když mu pomohou
  • nepodařilo se jim zvítězit – byl zajat Rusy, pak potom emigroval

    Třetí dělení Polska

  • 1795 - nazývané také Definitivní dělení Polska
  • zbylé území si rozdělilo Rusko, Prusko a Rakousko, Polsko definitivně zaniklo
  • Prusko (Friedrich II.) získalo Velkopolsko a Mazovsko - nejprůmyslovější oblast
  • Rusko (Pavel I.) získalo Ukrajinu na pravém břehu Dněpru a Bělorusko, Lotyšsko a Litvu - největší, ale nejzaostalejší oblast
  • Rakousko (František I.) získalo Halič a Krakovsko - nejlidnatější oblast

    Habsburská monarchie 18. století

    Marie Terezie

  • jakkoli byl Friedrich II. jejím velkým vojenským nepřítelem, tak ho i velice obdivovala - reformy podle Pruského vzoru
  • všechny reformy měly společný smysl - centralismus a germanismus (němčina jako jednotný jazyk celé monarchie)
  • řízení země z jednoho centra – z Vídně
  • rádcové Marie Terezie (úředníci) - hrabě Kounic (zahraniční politika), hrabě Haugwic (finanční politika, autor daňových a správních reforem), hrabě Daun, generál Laudon (na chvíli ho nahradil Karel Lotrinský z důvodu prohry v sedmileté válce)
  • reformy prováděla Marie Terezie hlavně kvůli penězům, které chtěla investovat do armády (na znovudobytí Slezska)

    Reformy správní, berní a soudní

  • sčítání lidu, soupis půdy a území - pro daňové účely
  • Tereziánský katastr (České a Rakouské země), rustikální půda (půda poddanská) a dominikální půda (panská půda – nižší šlechta)
  • Urbariální katastr - rozdělení země v Uhrách
  • 1775 nevolnická povstání - z důvodu hladomoru, neúrody, odmítání sedláků chodit robotovat
  • centrum povstání bylo v SV Čechách, vůdce rychtář Antonín Nývlt (Rtyně v Podkrkonoší), zorganizoval sedláky – do Prahy – debata s místodržícími v Praze - ihned chtěli přestat robotovat (když šli do Prahy, devastovali okolí)
  • dožadovali se vydání „Robotního patentu“, o kterém slyšeli, že už má být hotov, ale je před sedláky utajován, povstání dopadlo špatně – poraženi u Chlumce nad Cidlinou
  • robotní patent byl vydán - 3 robotní dny v týdnu (více se robotovat nesmělo), kdo měl míň majetku, robotoval třeba 1 nebo 2 dny v týdnu

    Správa

  • tří stupňový státní aparát
  • úplně nad vším byla zřízena Česká a Rakouská dvorská kancelář ve Vídni
  • nejvyšší stupeň - Gubernia (sídlo v Praze a Brně)
  • druhý stupeň - krajské magistráty

    Soudnictví

  • pracovalo se na zrušení trestu smrti
  • snažila se, aby výslech probíhal humánnějším způsobem - zrušení mučení
  • vznik Tereziánského soudního zákoníku - nižší sazby a tresty než dříve
  • vznik jednacího soudního řádu

    Reformy hospodářské

  • podpora rozvoje manufaktur, budování dalších komunikací (zejména silnic)
  • zrušení cel v rámci monarchie, asi od roku 1750 fungovalo poštovní spojení (pomocí dostavníku)
  • jednotná soustava měr a vah (lokty, libry, sáhy)
  • měnová reforma (tolar - 2 zlatý, bankocetle)

    Reformy vojenské

  • byla zavedena povinná vojna od 17 do 40 let
  • když byla válka, museli vojá jít bojovat, když válka nebyla, mohli být doma, ale v pohotovosti
  • jednotný výcvik
  • vojenská taktika podle Pruského vzoru, vojenské akademie museli absolvovat všichni velitelé
  • budování pevností a kasáren

    Reformy školské

  • 1774 zavedena povinná školní docházka od 6 do 12 let - veřejné školy i pro dívky (odděleně)
  • tři typy škol - triviální (základní, ve městech), hlavní (ve městech, jako střední škola od 12 do 18 let) a univerzity (ve velkých městech)

    Reformy sociální

  • zakládání nemocnic, chudobinců a blázinců, invalidovny
  • zaváděla očkování proti černým neštovicím - podporovala rozvoj vakcín

    Josef II.

  • 1780 – 1790
  • na trůn jako samovládce nastupuje až po Mariině smrti
  • jako spoluvládce vládne po smrti svého otce
  • vychován jako osvícený, sebevědomý pragmatik (praktický člověk, nepodporuje umění)
  • nepopulární u šlechty (omezoval jejich moc, zdaňování panské půdy) a církve (toleranční patent, rušení klášterů – nechal jich jen 750 v celé monarchii, nechal jen řády, které se staraly o nemocné)
  • populární na venkově (zrušil nevolnictví)
  • neměl potomky, po jeho smrti nastupuje jeho bratr
      Reformy Josefa II.
      • rušil kláštery a kostely
      • dokončil zdanění panské půdy
      • 1781 Toleranční patent - tolerance vyznání – kalvinisté, lutheráni a pravoslavní byli trpěni
      • 1781 Patent o zrušení nevolnictví - lidé se mohli stěhovat, brát se bez svolení šlechty, děti mohly na školy, týž rok také zrušení cenzury
      • zavedení příjmení, zrovnoprávnění Židů, zavedl němčinu pro zjednodušení administrativy, ač sám uměl mluvit česky, spolu s povolením stěhování do měst započal Národní obrození
      • od doby vlády Josefa II. musela církev vést matriky (o narození, sňatku)
      • 1. část občanského zákoníku - rovnost občana před zákonem
      • vojenská reforma - zavedl mzdy pro vojáky různých hodností, nárok na dovolenou, „vojenské důchody“ (dostávali pole či práci)

    Leopold II.

  • 1790 – 1792
  • podvoloval se tlaku šlechty a církve, vedlo to až ke zrušení některých reforem (zrušení zdaňování půdy, některé řády mohly znovu fungovat)
  • v Čechách proběhla první fáze národního obrození
  • nechal se korunovat Českým králem v Praze - veliká událost Česká královská společnost nauk - rozhovor, předseda Dobrovský - Leopold chtěl povolit češtinu na úřadech
  • pro Čechy to vypadalo slibně, ale Leopold brzy zemřel
  • na trůn po něm nastupuje jeho syn císař František I. (1792 – 1835) a jeho vnuk Ferdinand I. Dobrotivý (1835 – 1848)

    Počátky národního obrození

  • 70. léta 18. století
  • spjaty s reformami Marie Terezie a Josefa II.
    • Česká učená společnost
      • v Praze, mluvilo se německy, zkoumají česky jazyk, dějiny a přírodu
      • chtěli zdůraznit svébytnost Českého království, projev odporu proti centralizaci
      • pod vlivem osvícenství, podpora šlechty – Šternberkové a Nosticové
    • Josef Dobrovský
      • psal německy – „Německo-český slovník“ (2 díly)
      • „Dějiny českého jazyka a literatury“
    • František Martina Pelcl
      • „Dějiny Čech“ – německy
      • 1. vedoucí katedry českého jazyka na Universitě Karlově
    • Gelasius Dobner
      • zpochybnil Hájkovu kroniku
  • od vlády Marie Terezie se prosazovala němčina, za Josefa II. se stala němčina úředním jazykem – ale jen pro zjednodušení komunikace (Čech mohl mluvit česky)
  • 1784 němčina se stává vyučovaným jazykem na středních školách
  • skupiny národních buditelů - Kramérius, 1. České noviny, nakladatelství Česká expedice

    Vznik Spojených států amerických

  • kolonie Anglie, Nizozemí, Španělska, Francie
  • 3 druhy kolonií - korunní (podléhají přímo králi), soukromé (král takto splácel své dluhy - Pensylvanie) a samosprávné – (měly svůj kongres a královského guvernéra - New York)
  • 13 kolonií na jihovýchodě a USA
    • S kolonie
      • více průmyslové
      • hodně manufaktur (hornatý povrch)
      • proti otrokářství na J
    • J kolonie
      • více plantáží, velkostatků (bavlna, cukrová třtina, tabák, indigo)
      • otroci
  • osadníci zakládali vysoké školy – Yale, Harward
  • Britským koloniím (žili tam i Američané) vadilo, že jim Angličané zakázali obchodovat s okolními zeměmi - musely odvádět vysoké daně, vydržovat britskou armádu (ta zde zůstává po sedmileté válce) - vyhrocení situace
  • vydán zákon o kolkovném - kolek musel být na každé úřední nebo veřejné listině (1766)
  • kolonie se spojily proti Britům (chtěly mít v Britském senátu zastoupení)
  • 16. prosince 1773 Bostonské pití čaje - první otevřený protest proti Britům
  • osadníci se převlékli za indiány a vyhodili obsah lodí (poblíž Bostonu) do moře

    Jiří III. Hannoverský

  • anglický král
  • pochytal a potrestal všechny osadníky
  • došlo k posílení vojska v Americe a úplnému uzavření přístavu v Bostonu
  • Americký sněm zakázán

    1. kontinentální kongres ve Filadelfii

  • v roce 1774
  • hlavní představitel George Washington - bohatý plantážník z Virginie
  • dohoda o společné válce za nezávislost - cílem války bylo odtržení od Anglie, pokus o vznik americké armády - ozbrojené oddíly (milice)

    2. kontinentální kongres ve Filadelfii

  • v roce 1775
  • zastoupení všech 13 osad (států)
  • přijata dohoda o vzniku americké armády (vůdce G. Washington)
  • 4. července 1776 „Deklarace nezávislosti“ - autor Thomas Jefferson
  • ta ještě neobsahovala základní lidská práva (to až v Bill of Rights 1791 - lidé mají právo na život, svobodu a rovnost před před zákonem)
  • moc vychází z lidu - lid má právo odvolat vládu, která nechrání lidi, a nahradit ji jinou
  • de facto první ústava vůbec - požadavky demokracie
  • Jiří III. odmítl prohlášení o nezávislosti a poslal do Ameriky další vojska - propuknutí války

    1. fáze

  • 1776 -1777
  • Angličané vyhrávají - obsadili celý stát New York
  • Benjamin Franklin zařídil, aby do Ameriky přijelo 6 000 vojáků z Francie (generál La Fayette) a pomohli Američanům proti Britům
  • bitva u Saratogy 1777 - vítězství Američanů a Francouzů

    2. fáze

  • 1777 – 1781
  • 1781 bitva u Yorktownu - poslední bitva, po které se Britové vzdali
  • 1782 Británie uznala nezávislost USA
  • 1783 staženy všechny britské jednotky z USA - mír podepsán v Paříži
  • 1787 přijata nová ústava - USA je konfederací - konfederální kongres - sněmovna reprezentantů (každý stát zde má zastoupení podle počtu obyvatel)
  • senát (z každého státu 2 zástupci bez ohledu na počet obyvatel)

    Vývoj USA po válce

  • byly dva hlavní názory na to, jak by měla Amerika vypadat
  • konfederace - volnější spojení zemí, každá země má samostatnou vládu
  • federace - také samostatné vlády, ale se silnou ústřední vládou (a se stejnou hlavou státu)
  • do roku 1789 se Amerika snažila o konfederaci, nakonec však byla ustanovena federace
  • zajištěna ústavou (opravena), zvolena nová federativní vláda
  • zvoleny 3 pilíře státní moci - kongres (parlament), prezident a nejvyšší soudní dvůr
  • plnoprávní občané byli jenom běloši (černoši a indiáni neměli žádné pravomoce)

    Velká francouzská revoluce

  • 1789 -1795

    Ludvík XV.

  • účast ve válkách o dědictví Rakouské – hlavně proti Británii v USA - zadlužení Francie
  • měl hojné milenky – i v politice

    Ludvík XVI.

  • nastoupil na trůn 1774
  • Francie byla nejlidnatější zemí Evropy
  • nebyl příliš schopný – politika ho nebavila
  • za ženu měl Marii Antoinettu (dcera Marie Terezie)
  • velké finanční problémy - povolal finanční poradce (Tirgo)
  • změna financí na úkor šlechty – nedopadlo to, Necker – návrh zdanit šlechtu, což nevyšlo

    Začátek revoluce

  • král potřeboval nové zdroje peněz (neustále zvyšoval daně) - svolal parlament (téměř po 100 letech), aby mu další zvýšení daní schválil
  • Francouzský parlament se skládal se ze všech tří stavů (3. stav byl revolučně naladěn)
  • třetí stav chtěl zrušit cenzuru, omezit zvůli královských úředníků, chtěli svobodu podnikání a náboženskou toleranci
  • během jednání s králem byl 3. stav osamocen (1. a 2. byl na straně krále)
  • 17.6. 1789 se 3. Stav prohlásil za „Národní shromáždění“ - povoloval daně, vytvořili ústavu, důraz na občanské svobody – svoboda slova, shromažďování
  • král uzavřel vchod do sněmovny - poslanci Národního shromáždění složili přísahu, že neodejdou, dokud ústava nebude uznána, část 1. a 2. stavu se k nim přidala
  • král začal ve Versailles shromažďovat vojsko, zprávy o chystaném útoku na Paříž vyvolaly revoluci
  • revoluce propuká 14. července 1789 dobytím Bastily - dobyta jako symbol nenávisti absolutismu
  • symbolem revoluce se stala trikolóra (červená, modrá - barvy Bourbonů, bílá - barva Paříže) - splynutí krále s lidem
  • heslo revoluce - „Rovnost, volnost, bratrství“
  • Národní gardy - ozbrojené jednotky měšťanů, na straně revolucionářů, jejich úkolem bylo udržovat pořádek ve městě, v čele markýz La Fayette (generál z Války o nezávislost)
  • Národní shromáždění v srpnu zrušilo poddanství a privilegia šlechty - konec feudalismu

    „Deklarace práv člověka a občana“

  • prohlášení nezávislosti Francie v roce 1789, (markýz La Fayette)
  • hlavní body deklarace
    • rovnost a svoboda před zákonem
    • svoboda slova i tisku
    • moc vychází z lidu
    • zdanění všech
    • politická a náboženská svoboda
    • svobodné podnikání
    • občanská práva pro Židy
    • funkce a práva krále byla vymezena („právo veta“)
  • tato deklarace byla poslána králi, ten měl o ní jednat, ale hned ji odmítl - národní gardy vtrhly do Versailles a zatkly krále (ten musel sídlit v královském paláci v Paříži

    Období konstituční monarchie

  • celý rok 1790 se pracovalo na nové ústavě – ta byla dokončená až v roce 1791
  • deklarace - torzo nové ústavy (ta byla dokončena a vydána roku 1791) - Francie je konstituční monarchií
  • ústava vše přesně vymezila (vláda, soudy) - Francie byla rozdělena na departmány (kraje), z každého z departmentů byl zástupce v parlamentu
  • volební právo se týkalo pouze bohatších občanů
  • král byl dle ústavy „král Francouzů“ a ne král Francie (král byl z vůle lidu)
  • Politické kluby ve Francii
    • Jakobíni
      • původně klub přátel konstituce, posléze se hodně radikalizovali
      • usilovali o ústavu
      • název podle místa scházení › klášter sv. Jakuba
      • vůdce Maxmilián Robespierre
    • Cordelliéři
      • republikáni
      • v roce 1792 splynuli s Jakobíny
      • hlavní představitelé - Jean Paul Marat, George Jacques Danton
      • požadovali odstranění krále a zřízení republiky
    • Girondisté
      • byli nejvlivnější › vyhráli volby
      • nejumírněnější, spokojeni s ústavou
      • podnikatelé
  • v roce 1790 nastaly hospodářské potíže - daně byly úplně zrušeny a nové se nezavedly - Francie se po letech dostala do velkých finančních problémů (hladomor, chudoba)
  • politické kluby se tuto situaci snažili vyřešit - stát vyvlastnil církev, zrušena dovozní cla
  • likvidace francouzských výrobců, růst cen potravin – nepokoje ve městech
  • 1791 se král pokusil o útěk a dostal se až do Lotrinska, tam ho ale dopadli a odvezli zpět do Paříže
  • 1791 volby do zákonodárného shromáždění
  • v srpnu 1792 byl král uvězněn, v Paříži se stal převrat - dav si vynutil nové volby, ve kterých vyhrají girondisté, všeobecné hlasovací právo pro muže
  • nový parlament – Národní konvent
  • Národní konvent už měl ústavu - stačí jen vyhlásit republiku, 21.9. 1792 konvent zrušil království a o den později vyhlásil republiku (22.9. 1792)

    Období republiky

  • 1792 – 1793
  • sousední státy (Rakousko a Prusko) měly strach ze šíření revoluce z Francie - vojenská pohotovost (jednotky na hranici s Francií)
  • 1792 (duben) vyhlásili Francouzi Rakousku a Prusku válku - září 1792 bitva u Valmy (Francouzi vyhráli)
  • vznik francouzské hymny - pochod dělníků z Marseille (zpívali si píseň a ta se stala hymnou)
  • povstání na venkově proti republice
  • 21.1. 1793 popraven král (gilotinou)
  • spor mezi girondisty a jakobíny - jakobíni chtěli pokračovat v revoluci – kontrola cen potravin, zdanění majetných, girondisti chtěli revoluci ukončit, chtěli svobodu podnikání

    Jakobínská diktatura

  • v červnu 1773 vyvrcholil spor mezi girondisty a jakobíny
  • girondisté zastupovali podnikatele, jakobíni zastupovali chudší lid a jejich zájmy - usilování o pevné ceny potravin a platy
  • chudí prosazovali větší zdanění bohatých, jakobíni se rozhodli zlikvidovat girondisty
  • 1793 jakobíni převzali moc v parlamentu - zajali přítomné girondisty (posléze soud, trest)
  • povstání na venkově – vražda J. P. Marata
  • jakobíni se snažili očistit Francii od všech, co nesouhlasili s jejich politikou
  • Výbor veřejného blaha (v čele Robespiere), dále bezpečnostní výbory (shromažďovaly jména podezřelých osob, poté popravy – Marie Antoinetta)
  • ve Francii bylo za první rok jakobínské vlády popraveno (i Danton) kolem 30 000 lidí (gilotina)
  • bylo zrušeno křesťanství - nahrazeno kultem nejvyšší osobnosti (vlastní nové náboženství), měli svůj vlastní kalendář (začátkem byl den vyhlášení republiky)
  • stanoveny pevné platy, ale i vyšší přípustné ceny zboží
  • spiknutí proti Robespierovi - v červenci 1794 byl Robespierre v konventu zatčen a popraven - konec jakobínské diktatury

    Období vlády Direktoria

  • 1795 – 1799
  • direktorium - pětičlenný vládní orgán
  • dále rada starších a rada 500
  • obnovena ústava – schválena lidovým hlasováním
  • snaha vrátit Francii do stavu před Jakobíny

    Napoleonské války

  • Napoleon byl korsičan, narodil se 1769
  • do Francouzských dějin vstupuje významně v roce 1799 – jako významný vojevůdce je povolán do čela státu – byl první ze tří konzulů
  • předchozí vláda direktoria (5 vládců) se neosvědčila
  • 1802 – stal se doživotním císařem, 1804 se nechal korunovat
  • plebiscit - referendum – díky tomu Napoleon velmi populární
  • Code civil - občanský zákoník – zůstal platný dlouho po Napoleonově smrti
  • 1805 – námořní bitva u mysu Trafalgar – admirál Nelson vs. Napoleon, Napoleon prohrál, ale admirál Nelson přišel o život
  • England expect, that every man will do his duty. - Anglie očekává, že každý (muž) splní svoji povinnost.
  • v Egyptě našel Napoleon Rossetskou desku – byla rozbita
  • bitva u Slavkova – bitva tří císařů – na Moravě – proti Napoleonovi František II. a Alexandr I.
  • Bratislavský mír - Napoleon získal Tyrolsko
  • 1806 – oficiální zánik Svaté říše římské
  • Rýnský spolek – nepatřilo tam Prusko
  • Kontinentální blokáda – zákaz obchodu Evropy s Anglií
  • 1810 – porušení Kontinentální blokády carem Alexandrem I. - Rusko bylo největším producentem obilí, dohoda tak byla dvojsečná - nepostihla jen Anglii, ale i celou Evropu
  • za trest se Napoleon rozhodl pro tažení do Ruska - pravděpodobně výpadek jinak geniálního mozku -> rozumně uvažující člověk musel vidět nesmyslnost takového tažení
  • taktika spálené země, Rusové ustupovali a nechávali za sebou spálená města, vesnice
  • 1812 – bitva u Borodina - těžko říci, kdo vyhrál, Rusové sice ustoupili, ale ztráty byly na obou místech stejné (kolem 80 000) a Rusové ustupovali díky své obranné strategii
  • Napoleon poté vstoupil do Moskvy, ale ta celá shořela (byla ze dřeva), viděl, že dál jít nemá cenu, zahájil ústup, nejhorší ztráty u řeky Berezina
  • zpátky se dostalo asi jen 50 000 mužů z 550 000
  • 1813 – bitva Národů – Rusko, Velká Británie, Rakousko-Uhersko a Prusko proti Francii
  • podařilo se jim zvítězit a Napoleon byl zajat a vyhoštěn na ostrov Elba
  • restaurace Bourbonů – Ludvík XVIII. – mezi lidem neoblíbený
  • 1815 – ve Francii Bonapartisté – Royalisté – pomohli mu uprchnout
  • tzv. Stodenní císařství
  • bitva u Waterloo – Anglie a Prusko, porážka Napoleona, Napoleon poté deportován na ostrov sv.Heleny
  • 1821 – Napoleon umírá

    Vídeňský kongres

  • 1814 – 1815
  • cílem bylo, aby vše navrátilo do původních kolejí (jako před nástupem Napoleona)
  • měl vyřešit poválečné uspořádání Evropy
  • účastnili se ho Anglie, Prusko, Rakousko, Rusko i poražená Francie (ministr Tyllerand – podařilo se mu zachránit Francii od nejhoršího)
  • návrat (restaurace) původních dynastií - Bourboni (Francie)
  • jednání tajné, neveřejné
  • vedl ho Metternich (později kancléř)
  • nebylo to jen jednání – představitelé států se i bavili (plesy, slavnosti)

    Uznání hranicí

  • Rusko
    • získalo území Finska (na úkor Švédska)
    • oblast okolo Varšavy
  • Rakousko
    • dostalo zpět území Toskánska, Modeny a část Itálie
    • pobřeží Dalmácie
    • ztráta J Nizozemí
  • Prusko
    • dostalo část Saska
    • švédské území na pobřeží Baltského moře
    • území Porýní
  • Švédsko
    • Sasko a Dánsko bylo s Napoleonem - ztráta území

    Vznik nových společenství

  • Svatá aliance
    • panovníci Ruska, Pruska a Rakouska
    • navržena Alexandrem I.
    • jednala ve jménu křesťanské solidarity
    • měla za cíl udržet politický a sociální pořádek (systém, který vznikl na Vídeňském kongresu)
    • potlačení jakéhokoli pokusu o revoluci
  • Německý spolek
    • 35 států a 4 svobodná města
    • v čele stál spolkový sněm
    • vedoucí úlohu mělo Rakousko

    Revoluce v Belgii

  • hlavní příčinou byla politická a ekonomická nadvláda Nizozemců nad francouzsky mluvícím obyvatelstvem
  • Belgie měla pouze malý vliv na hospodářství v království, potýkala se s vysokou nezaměstnaností a její průmysl nebyl příliš rozvinutý
  • ačkoliv Belgičanů bylo v království více, byli utlačováni
  • Belgičané mluvili francouzsky a byli to převážně katolíci (oproti Nizozemcům)
  • Belgie se stala konstituční monarchií
  • ostatní Evropské mocnosti oficiálně uznaly nezávislost Belgie až roku 1839 Londýnskou smlouvou
  • následoval velký hospodářský vzestup Belgie

    Červencová revoluce ve Francii

  • po roce 1815 ve Francii vládla dynastie Bourbonů
  • 1824 – na trůn přišel jeho syn Karel X.
  • státní zřízení byla konstituční monarchie, ale obzvláště po nástupu Karla X. spěla často k absolutistické monarchii – stále větší moc získávali royalisté
  • dále také republikáni a liberálové (chtěli dál konstituční monarchii)
  • pod vlivem royalistů rozpustil Karel X. parlament, zavedl censuru
  • Karel X. se snažil volební právo omezit jen na ty nejbohatší (především royalisty)
  • 1830 – ostatním skupinám se to nelíbilo – Červencová revoluce – vedli ji republikáni, chudina a studenti
  • trvala pouze tři dny, král uprchl z Francie do Anglie, liberálové toho využili, našli nového krále, Ludvíka Filipa z Orleánské větve
  • záhy konec revoluce a Filip vládl až do roku 1848, pak se hospodářství dostane do recese, nezaměstnanost
  • po celou dobu vlády čelil nepokojům ze strany bonapartistů, dělníků a republikánů
  • reformní bankety - bohatší lidé pořádali soukromé akce na zábavu, ale ve skrytu byly politicky motivovány -> hlavní cíl bylo stmelovat lidi proti současné vládě
  • v únoru 1848 byl jeden banket zakázán, zákaz vyvolal bouřlivou reakci u všech lidí -> ve Francii propukla další revoluce - únorová revoluce
  • král reagoval podobně jako Karel X. a uprchl do Anglie
  • prozatímní vláda - převahu tam měli republikáni - Francie podruhé republikou
  • volby na základě všeobecného hlasovacího práva (ženy nevolily)
  • právo na práci - zřízení národních dílen - zaměstnávaly lidi, co neměli práci
  • Louis Blanc - republikán, zasloužil se o založení dílen, v květnu byla schůze ústavodárného shromáždění- dílny fungovaly půl roku a pak byly pro nadvýrobu uzavřeny -vyvolalo nevoli, Bonapartisté toho využili a na trůn dosadili v prosinci 1848 Napoleonova synovce Ludvíka Napoleona = Napoleona III. (byl sice formálně prezident, ale choval se jako monarcha)
  • rozšířil práva chudých lidí - plebiscit - nahrazoval tím parlament, chytře rozdělil rozhodnutí, která provedl sám, a ty, které rozhodli lidé -> lid měl pocit, že vládne sám a Napoleon byl oblíben
  • 1852 - Francie podruhé císařstvím, Ludvík Napoleon se nechal po třech letech korunovat na císaře, ale musel se potýkat s nepokoji republikánů

    Itálie v roce 1848

  • risorgimento = národní vzkříšení
  • Itálie nebyla jednotná, hlavní cíl bylo sjednotit Itálii, S Itálii a Benátsko měli Habsburkové, Sicílii a J Itálii Bourboni, jedinou domácí dynastií byla dynastie Savojská, ti měli Savojsko a Sardinii
  • Toskánsko - Habsburské državy, ale vládli zde místní vládcové
  • leden 1848 - lidové povstání na Sicílii a v Neapolsku, dočasný úspěch, podařilo se jim prosadit nějakou ústavu -> něchtěli cizí Bourbony, ale domácí dynastii Savojskou
  • březen 1848 - Milán a Benátky - další úspěch - Milán a Benátky prohlášeny republikami
  • Habsburci si to nenechali líbit, poslali maršála Radeckého - Čech
  • b. u Custozy - červenec 1848 - maršál Radecký(V) proti králi Karlovi Albertovi
  • 1849 - bitva u Novary - Karel Albert znovu poražen - vzdává se trůnu ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. - pokus o sjednocení Itálie v roce 1849 ztroskotal

    Sjednocení Itálie

  • v roce 1859 byl ministerským předsedou Camillo Cavour, byly obnoveny snahy sjednotit Itálii
  • válka italsko-rakouská – rozpoutala ji Itálie, spojencem jí byla Francie s Napoleonem III.
  • chtěli získat Lombardii a Benátsko --> bitva u Magenty a Solferina, Itálie získala území Lombardie, připojila ji k Sardinskému království curyšským mírem, poté Francie couvla a boje ustaly
  • 1860 - Giuseppe Garibaldi – vylodil se na Sicílii u Palerma s tisícovou armádou, osvobodili ji od Bourbonů, postupně během roku došel až do Neapole, kde svrhli neapolského krále
  • 1861 – vyhlášeno Italské království
  • 1866 – válka Prusko-rakouská – s Prusy bojovali Italové, Prusko vyhrálo a Itálie získává Benátsko
  • 1870 – válka Prusko-francouzská – během několika měsíců byla Francie poražena pod vedením Bismarcka, byla obsazena Paříž a Versailles, Francie byla v dobrých vztazích s papežským státem, ten se smrsknul, posléze mu byl vyhrazen pouze Vatikán
  • 1871 – bylo dokončeno sjednocení, Řím byl vyhlášen za hlavní město Itálie

    Revoluce v německých zemích

  • v roce 1848
  • Maloněmecké sjednocení - bez Rakouska, nebo Velkoněmecké sjednocení - i s Rakouskem
  • celoněmecký parlament - květen 1848, Frankfurt nad Mohanem - rozhodlo se o sjednocení Maloněmecké
  • parlament poté nabídl korunu Fridrichu Vilému IV. (pruskému králi), ale on ji nepřijal -> z rukou revolucionářů korunu nepřijme - sjednocení se nepřijalo, byl obnoven Německý spolek
  • 1862 - Otto von Bismarck - pruský kancléř - železný kancléř
  • řekl, že sjednotí Německo krví a železem
  • za vlády pruského krále Viléma I.
  • 1866 - válka Prusko-Rakouská - vítězství Pruska - poté Německý spolek přejmenován na Severoněmecký spolek
  • válka Prusko-Francouská (b. u Sedanu), Prusko vyhrálo
  • 1871 - Německé císařství

    Druhé císařství ve Francii

  • za vlády Napoleona III. poslední císařství, poslední období, kdy panovník vládl téměř absolutisticky
  • Francie v té době udávala i módu
  • 1855 průmyslová výstava v Paříži, vrchol slávy Napoleona III., rozšířil území, hospodářsky zemi zvelebil
  • Napoleon III. rozšířil silnice a lemoval je novými domy - bulváry, kvůli přesunům armády
  • narodil se mu syn Evžen, u příležitosti křtin uspořádal velké oslavy
  • snaži se likvidovat své odpůrce (Viktor Hugo), museli jít do vyhnanství
  • vzor Napoleon Bonaparte, dobýval také další kolonie
  • 1853 - válka Krymská - Rusko bojovalo proti Turkům, na straně Turků Anglie a Francie
  • válka zkončila dobytím pevnosti Sevastopolu - Rusko ztratilo kontrolu nad Černým mořem a vliv na Balkáně
  • Francie získala finanční území a kolonie, éra rozvoje Francie
  • 1870 - Prusko - Francouzská válka - těžká porážka Francie (b. u Sedanu), Francie přišla o císaře, musela platit území (Alsasko a Lotrinsko), také peníze, z toho pak sešlo
  • poté ve Francii vypukla občanská válka - Pařížská komuna - republikáni a dělníci - chtěli nastolit socialismus
  • tříměsíční vláda, po celou tu dobu krvavé pouliční boje, poté se podařilo královské armádě revoluci potlačit
  • 1871 - rozhodlo se že Francie bude republikou, byla přijata ústava

    Průmyslová revoluce

  • 1770 - 1830
  • kolébkou průmyslové revoluce byla Anglie
  • hromadné zavádění strojů do výroby (parní stroj, první železnice)
  • lidé z venkova šli do továren – dělnická třída x buržoazie

    Nové technické vynálezy

  • roste výroba železa (první vysoké pece)
  • stroje - hlavně pro textilní průmysl – spřádací stroje, vodní kolo
  • parní stroj - čerpání vody z dolů – atmosférické parní stroje, zdokonalené Jamesem Wattem – nemusí být obsluha
  • výrobky ze železa: domácí potřeby, postel, svícny

    Doprava

  • budování kanálů mezi řekami - lepší lodní spojení
  • první železnice - dřevěné nebo železné koleje – vozy už táhnou koně
  • 1814 - první lokomotiva – John Stephenson - přeprava uhlí na krátkou vzdálenost
  • 1825 první železnice na přepravu lidí a zboží -
  • 1830 dlouhé železnice - trať Liverpool – Manchester
  • 1840 železnice v Habsburské monarchii - trať Vídeň – Břeclav – Brno
  • do roku 1870 je v Evropě rozvinutá základní železniční síť
  • rozvoj obchodu - velké objemy zboží, průmyslu - přepravování uhlí, železa, migrace lidí
  • železnice jako levný dopravní prostředek
  • 1807 první parník – Robert Fulton
  • 1819 první parník přeplavuje Atlantik
  • 1850 lodní šroub – Ressl (do té doby pouze kolesová kola)

    Šíření průmyslové revoluce v Evropě

  • do roku 1830 Francie a Belgie
  • do roku 1850 střední Evropa (u nás hlavně Kladno a Ostrava)

    Sociální důsledky průmyslové revoluce

  • vznik trhu pracovní síly – o mzdě rozhoduje nabídka, poptávka
  • ženy dostávaly méně peněz, pracovní podmínky byly těžké
  • dělníci se bouří - rozbíjejí stroje (v Anglii dokonce i trest smrti), stávky, demonstrace
  • vznikají odbory (maximálně 12 hodin denně, zákaz práce dětí, zdravotní, sociální, nemocenské pojištění)
  • řešili to sociální myslitelé
  • Robert Owen - podnikatel, stavěl pro své dělníky obytné domy, školy, školky
  • 1848 Marx a Engels - komunistický manifest (chtějí revoluci, zestátnění)

    Revoluce v Habsburské monarchii

  • císařem v rakousku byl duševně zaostalý Ferdinand I., kancléřem od 30. let byl kníže Matternich - Matternichovský absolutismus - censura, tajná policie, zčásti hospodářská zaostalost
  • národnostní hnutí v Čechách a Uhrách

    Revoluce v Čechách

    11. březen - první nepokoje
  • schůze Pražanů ve Svatováclavských lázních - petice císaři - požadovali rovnoprávnost češtiny s němčinou, vlastní samosprávu, zrušení roboty, zřízení národních gard, svobodu náboženského vyznání
  • kabinetní list - odpověď na petici, nebyl úplně zamítavý, ale vyvolalo to odpor pražských Němců
  • začátek června - Slovanský sjezd - předsedou byl František Palacký - panslavismus, proslov tam měl Pavel Josef Šafařík, mezitím se konala mše (Mše Sbratření) - došlo tam k incidentu mezi povstalci a rakouskými vojáky - velitel Winduschgrätz - pokoušel se 5 dní nastolit pořádek, při nepokojích zabita jeho žena
  • slovanský sjezd ukončen, revoluce potlačena

    Revoluce v Rakousku

  • 13. března začala revoluce ve Vídni - kvůli robotě, Matternichovi
  • Matternich byl odvolán, na jeho místo byl povolán hrabě Kolowrat, dále byla lidu přislíbena ústava
  • duben 1848 - Oktrojovaná ústava neboli Dubnová ústava, nebylo v ní všeobecné hlasovací právo, nevešla ani v platnost
  • květen 1848 - další povstání, lidé chtěli všeobecné hlasovací právo a ústavu, císař uprchl do Innsbrucku
  • 7. září 1848 - zrušení roboty
  • říjen 1848 - další povstání ve Vídni - pokus lidu zastavit vojsko, které zasahovalo proti maďarské revoluci - Chorvatsko se chtělo osamostatnit, ale maďaři jim v tom chtěli zabránit
  • říšský sněm přeložen z Vídně do Kroměříže, stále se jednalo o nové ústavě
  • v březnu 1849 byla situace v Rakousku vyřešena - vydána oktrojovaná Březnová ústava
  • Vídeňská vláda se rozhodla, že na trůn nastoupí František Josef I. (v 18 letech)

    Revoluce v Uhrách

  • v roce 1848 byl ustanovena madarština jako úřední jazyk
  • revoluce v Uhrách začala v Prešpurku, Lajos Kossuth vyhlásil republiku
  • císař požádal o pomoc Rusko, srpen 1848 bitva u Világoše - Rakousko vyhrálo a porazilo revoluci
  • maďarští měšťané a rolníci se dožadovali větších práv a zdanění šlechty, poslali císaři petici, císař jejich požadavky přijal, vypsal nové daně a potvrdil nového uherského předsedu vlády - hrabě Batthydny

    Bachův absolutismus

  • neoabsolutismus
  • ministerský předseda Alexandr Bach
  • Metternich, Kolovrat a po nich Bach
  • cenzura, tajná policie
  • pozitivum bylo v tom, že se snažil o to, aby se monarchie rozvíjela po hospodářské stránce (podpora průmyslu, kapitalistického podnikání, zakládání bank, budování komunikací, rozvoj dopravy, zrušení cel v rámci monarchie)
  • 1851 zrušena oktrojovaná Březnová ústava (která nikdy nenabyla účinnosti)
  • válka italsko-rakouská – 1859 – ztráta Lombardie
  • lidi usilovali o zrušení absolutismu
  • 1860 – Říjnový diplom, zrušení absolutismu, císař se zavázal vládnout spolu s Říšskou radou, Bach odstoupil

    Únorová ústava

  • 1861 - Únorová ústava - základní občanské svobody, obnovení politického života (vznik Sokola, Národní listy), vzniká Staročeská strana (federalizace Rakouska, Palacký, Rieger), také vznik Strany konzervativního velkostatku (česky smýšlející šlechta, hrabě Martinic)
  • 1864 - Prusko-dánská válka - na straně Pruska bojovalo i Rakousko - bojovalo se o Německý spolek, Dánský král byl poražen, Holštýnsko na Rakousko, Šleisvicko na Prusko
  • 1866 – prusko-rakouská válka – bitva u Sadové (3.7.1866 - taktéž Bitva u Hradce Králové), Rakousko ztratilo Benátsko ve prospěch Itálie, Šlesvicko-Holštýnsko na Prusko

    Rakousko-uherské vyrovnání

  • 1867 - rozdělení Rakouska na Rakousko-Uhersko - dualismus
  • měli vlastní vládu a zemskou radu - tvořili s rakouskou vládou a radou Říšskou radu
  • společný panovník a některá důležitá ministerstva (zahraničí, financí)
  • v rámci monarchie neslo Rakousko název Předlitavsko a Uhersko Zalitavsko --> mezi nimi byla řeka Litava (částečná hranice)
  • Češi začali usilovat o české vyrovnání, po Čechách probíhaly tábory lidu, které podporovaly myšlenku vyrovnání
  • největší manifestace byla při položení základního kamene národního divadla
  • v roce 1870 jim císař přislíbil Fundamentální články (obsahovali příslib zřídit Čechům vlastní zemskou vládu), ale maďaři a němci protestovali - císař ustoupil
  • 1880 Stremayerova jazyková nařízení - čeština jako vnější úřední jazyk - podání na úřad v češtině, německy se to vyřídí, ale ve výsledku to zase dostaneš česky)
  • 1897 Badeniho jazyková nařízení - čeština jako vnitřní úřední jazyk
  • vznik českých středních škol - vznikaly i české univerzity (Čech mohl od základní školy až po školu vysokou studovat v češtině)
  • rozdělení do volebních kurií podle majetku - každá kurie měla daný jiný počet hlasů na zvolení poslance
  • Taafe dovolil 5. kurii - tam mohli volit úplně všichni (někteří měli 2 hlasy, protože volili v jedné předchozích 4 kuriích a potom volili ještě v kurii 5.)
  • 1906 bylo zavedeno přímé a rovné hlasovací právo

    Politické strany

  • 1878 byla založena Sociální demokracie (původně pronásledováni)
  • další strany - Agrárníci (venkov, podpora minidružstev, Alois Švehla)
  • Strana národně socialistická (národně uvědomělí, chtějí malý český socialismus)
  • 1895 punktace (dohoda o rozdělení Čech na českou a německou část), chtěli to zavést staročeši, nikomu se to nelíbilo – staročeší prohlášeni za zrádce a nebyli voleni

    Občanská válka v USA

  • Sever proti Jihu
  • probíhala v letech 1861 – 1865
  • ve spojených státech byly dvě politické strany: demokratická (v té době vládnoucí) – podporovala zájmy jižanských plantážníků (otroctví) a republikánská – podporovala sever, proti otroctví
  • v roce 1860 vyhrál republikán Abraham Lincoln prezidentské volby (známý odpůrce otroctví), velice bohatý člověk
  • reakce na jeho zvolení bylo odtržení 11 států jihu a vznik konfederace
  • jejím hlavním městem byl Richmond ve Virginii, prezidentem se stal Jefferson Davis
  • Mississippi, Alabama, Georgie, Florida, Louisiana, Texas, Virginie, Arkansas, Tennessee, Severní Carolina, časem se přidala Jižní Carolina
  • za konfederaci byl hlavním generálem Lee, za Unii Grant
  • ze začátku vítězila konfederace, až do roku 1863 se jim více dařilo, v průběhu dvou let se vytvořil plán námořní blokády konfederace, konfederace měla být odříznuta od zámořských trhů, Unii se podařilo obklíčit Richmond a záhy došlo k rozhodující bitvě
  • bitva u Gettysburgu, armáda Jihu byla donucena k ústupu a ve stejném roce bylo zrušeno otroctví (13. dodatek k ústavě)
  • poslední bitva proběhla 9. dubna 1865 u Appomattoxu
  • válka skončila, všechno se začalo vracet k mírumilovným poměrům
  • 15. dubna zemřel Abraham Lincoln (po atentátu 14.dubna) v divadle
  • základní myšlenkou bylo sjednotit území po stránce hospodářské
  • období 12 let po válce se nazývá období rekonstrukce
  • vytvoření jednotného vnitřního trhu, industrializace jihu, na konci 70. let mohly směle konkurovat evropským velmocím
  • zrušení otroctví se nelíbilo vlastníkům plantáží - rasismus - Ku-klux-klan

    Anglie před první světovou válkou

  • 1838 nastupuje na trůn královna Viktorie
  • vládne až do roku 1901, kdy zemřela
  • 2.fáze průmyslové revoluce (vědecko – technická revoluce) - kapitalismus volné soutěže, tržní hospodářství, růst koloniálního panství
  • Anglie ovládá světový obchod, „dílna světa“, centrum obchodu - nejvýznamnější finanční pomoc
  • 1851 První průmyslová výstava v Hydeparku
  • Toryové - konzervativci - zastupovali zájem šlechty
  • Whigové - iberálové, obchodníci, průmyslníci – podnikatelé, podporovala je i královna
  • ideální stát pro průmyslový rozvoj - žádné válečné konflikty (již od poloviny 17. století), demokratický rozvoj

    Imperialismus a kolonialismus

  • imperialismus - rozšiřování moci vyspělých států nad méně vyspělými zeměmi (zpravidla z jiného světa)
  • Afrika byla jako kontinent velmi roztříštěná - nejvíc kolonií tam měla Anglie a Francie

    Britsko - Francouzské soupeření o Afriku

  • Francie ovládala západní Afriku, Anglie ovládala Egypt, měla také rozsáhlá území na jihu
  • Burské války - Anglie chtěla dobýt původní Holandské kolonie na jihu Afriky
  • 1899 - 1902 - Anglie vyhrála, zánik Burských republik (oblast diamantů a zlata)
  • Anglie měla také zlatonosná pobřeží u Pobřeží slonoviny
  • Anlie bojovala proti Francii o nadvládu nad Afrikou - 1898 - Fašoda, tam se dohodli na Srdečné dohodě - 1904
  • rozdělila území Afriky mezi sféru vlivu Francie a Anglie, tvořila základ budoucí Trojdohody

    Rusko za posledních Romanovců

  • Alexandr II.
  • rolnická reforma - 1861, zrušeno nevolnictví, rolníci sice získali osobní svobodu, ale zároveň se dostali do dluhů, protože neměli peníze na půdu, asi 21 000 000 rolníků
  • reforma státní správy - soudnictví, školství a armáda, porotní soudy
  • i přes reformy v Rusku přetrvávalo samoděržaví, centralismus
  • vzdělanější vrstvy byly se situací v Rusku nespokojeny a chtěli demokratičtější reformy a změny - tajné spolky a organisace, páchány atentáty na cara
  • 1881 - Narodnaja volja zavraždila cara Alexandra II., zabili ho bombou zapečenou v mazanci
  • Alexandr III. - nic se nezměnilo, jen se vyměnil car
  • Mikuláš II. - Ruskojaponská válka - 1904 - 1905, boje o Manžusko - Rusko ztratilo Manžusko
  • situace v zemi se zhoršila, lidé se začali scházet a byla snaha o revoluci
  • 1905 - První Ruská revoluce, začala 22. ledna (neděle) v Petrohradě, krvavá neděle - tvrdě potlačeno, ale revoluce pokračovala, v řadě velkých měst vypukaly demonstrace, některé byly potlačeny ale některé ne, nakonec to přerostlo v masivní lidové hnutí
  • požadavky revolucionářů: všeobecné hlasovací právo a parlament
  • Mikuláš II. vydal manifest, kterým zřídil státní dumu - ruský parlament, konstituční monarchie v Ruských podmínkách
  • 2 strany, které nesouhlasily s dumou - Bolševici a Menševici - revoluční levicové strany, také nesouhlasili krajní pravicové strany - monarchisté
  • v Rusku nastal chaos, duma nepracovala tak, jak by měla, v roce 1906 byl zvolen předsedou vlády Petr Arkaďjevič Stolypin - byl to liberál, chopil se pevně vlády, vyžadoval pořádek, měl pochopení pro potřeby ruské vesnice, zahájil druhou fázi rolnické reformy, zakládal školy (asi 50000 škol), snažil se naučit rolníky hospodařit, Rusko se stalo "obilnicí světa", zavedl v Rusku povinnou školní docházku (4 roky), zrušil také státní dumu a zavedl nový volební řád - volili majetní a názorově osvícení lidé
  • i sám car se nakonec začal obávat Stolypinovy moci, v roce 1911 byl Stolypin zastřelen v Kyjevském divadle - kdo si vraždu objednal, to se neví
  • výsledkem První Ruské revoluce bylo prosazení zárodku parlamentarismu a stranický-politický systém

    Mezinárodní vztahy před první světovou válkou

    Francouzsko-Německé nepřátelství

    - Alsasko a Lotrinsko zabráno Pruskem, Francie hledala spojence proti Německu - našla jej v Rusku
  • 1891 - tajná dohoda Francie a Ruska

    Německo-Anglické námořní zbrojení

  • neotevřený konflikt
  • 1900 umírá Vilém I. a na trůn nastoupil Vilém II., ten chtěl udělat z Německa světovou velmoc, námořnictvo bylo Německou slabinou, Vilém II. začal velké námořní zbrojení, Anglie odpověděla také zbrojením

    Balkánské války

  • 1911 - první Balkánská válka - státy na Balkáně (Srbsko, Černá hora, Bulharsko, Řecko) se vzbouřili proti nadvládě Osmanské říše, proti Osmanům bojovala i Itálie
  • 1912 - vznik Albánie
  • 1913 - druhá Balkánská válka - proti Bulharsku
  • války skončily sepsáním Bukurešťské a Istambulské smlouvy - rozdělení Bulharského území mezi Řecko, Srbsko, Turecko a Rumunsko

    Spor o Balkán

  • 1911 - 1913
  • Rusko-Rakouský spor o Balkán - spory už od Krymské války
  • Rusko prosazovalo Bulharsko, Rakousko-Uhersko prosazovalo Srbsko, poté Rumunsko
  • 1878 - Berlínský kongres - Německo, Rusko, Rakousko, Francie, Velká Británie, Španělsko
  • cílem měla být revize uzavřených smluv po předchozích válkách na Balkáně - bylo rozhodnuto, že území Bosny a Hercegoviny dostalo Rakousko-Uhersko do správcovství, v roce 1908 byla Bosna a Hercegovina anexována RU (1908), Rusku se to vůbec nelíbilo - zhoršení mezinárodních vztahů, Srbsku se to také nelíbilo, v té době vznikla organisace Černá ruka - důstojníci Srbské armády
  • spolupráce s organisací Mladá Bosna - ta pak byla využita

    Vytváření spolků

  • vznikla smlouva v 1879 - mezi R-U a Německým císařstvím
  • poté se přidává v 1882 Itálie - vznik Trojspolku
  • 1891 - smlouva mezi Ruskem a Francií
  • 1904 - Srdečná dohoda - Francie a Anglie
  • 1907 - Anglie a Rusko - pod hrozbou válečného nebezpečí
  • dále existovaly další smlouvy mezi Balkánskými státy a Ruskem - dohoda Srbsko - Ruská

    První světová válka

  • příčinou bylo nerovnoměrné rozdělení kolonií a mezinárodní izolace Německa
  • záminkou byl Sarajevský atentát na Ferdinanda d´Este (synovec Františka Josefa I.)
  • Ferdinand d´Este si vzal Žofii Chotkovou ( českou nižší šlechtičnu), ale jeho děti nemohli dědit trůn, jeho manželka by nikdy nebyla právoplatnou královnou
  • byl zavražděn na přehlídce v Sarajevu na vojenských manévrech 28.6.1914 (Gavrilo Princip, Mladá Bosna)
  • Rakousko-Uhersko poslalo Srbsku ultimátum, to bylo pro suverenní stát nepřijatelné
  • Srbsko většinu podmínek přijalo, ale bylo již jasné, že se válce zabránit nedá - všechny zůčastněné mocnosti ji chtěly
  • 28.7.1914 byla vyhlášena válka Srbsku

    První fáze - 1914

  • nazývá se také zákopová válka
  • válku chtěli Němci a také ji vyprovokovali, Němci měli už dlouho vymyšlený plán - Blitzkrieg - Alfréd von Schlieffen (existoval už 10. let před válkou)
  • bojovalo se na 2 frontách - na Západní a Východní
  • Západní fronta - přechod přes Belgii nebyl hladký a s pomocí Francie a Anglie kladli tuhý odpor
  • Nemci se probojovali k řece Marna (10. září), tam se Blitzkrieg přeměnil na Sitzkrieg - obě strany vybudovaly zákopy a vyčkávaly
  • Východní fronta - Němci se spoléhali na špatnou výzbroj Rusů, ale Rusové byli početně ve výhodě, takže Němci museli několik divizí převelet na Východ
  • Německý generál Paul von Hindenburg - bojoval na severu východní fronty a dosáhl tam významného úspěchu - v oblasti Mazurských jezer zlikvidoval 2 ruské armády a zajal tam 150 000 ruských vojáků
  • v Haliči naopak postupovali Rusové - postoupili až ke Krakovu a tam se zakopali - stejná situace jako na západě
  • Srbská fronta - bojovalo zde Rakousko, až do prosince vítězily lépe vyzbrojené jednotky Rakouska - byl dobyt Bělehrad, ale poté Srbové dostali francozské dodávky zbraní a situace se otočila - Rakousko muselo ustupovat
  • v roce 1915 bylo Rakousko ze Srbska vytlačeno a do podzimu na Srbské frontě boje ustaly

    Druhá fáze - 1915

  • Jižní fronta - v roce 1915 zde vznikla Italská fronta - Italové přešli k Trojdohodě
  • italská fronta byla téměř nepohyblivá, ale kvůli neustálým bojům vázala značnou část Rakouských jednotek
  • Srbská fronta - roku 1915 se přidaly Bulharsko a Osmanská říše, tyto dvě mocnosti na stranu Trojspolku - takto obklíčené Srbsko bylo do konce listopadu poraženo - většina Srbské armády byla rozprášena nebo zajata - konec Srbské fronty
  • Německo a Rakousko se dostalo do kontaktu s Osmanskou říší
  • duben 1915 - byl poprvé u města Ypry použit bojový plyn - 15000 mrtvých nebo zraněných francouzských vojáků, plyn způsoboval slepotu - později pojmenován jako yperit
  • Východní fronta - v roce 1915 se Trojspolku podařilo posunout východní frontu - posléze se ustálila mezi Ryšským zálivem, přes Halič, Sedmihradsko až k hranicím Rumunska - obsazena byla Litva, Bělorusko, Západní ukrajina

    Druhá fáze - 1916

  • Západní fronta - němci chtěli obsadit pevnost Verdun, boje probíhaly od února až do prosince, dobýt pevnost Verdun se nepodařilo, ztráty byly 600 000 německých vojáků a 360 000 francouzských vojáků, nejkrvavější boje první světové váky
  • v červenci francouzi a angličané zahájili ofensívu u řeky Sommy - zde byl poprvě použit angličany tank, ale němci posléze začali také používat tanky
  • dohromady si ofensíva na řece Sommě vyžádala skoro 1500 000 mrtvých
  • na konci roku 1916 boje ustaly, nerozhodly téměř nic ale významně oslabily obě strany
  • Východní fronta - Rusko zahájilo ofenzívu a posunulo trochu hranici zpět na Západ, obsadilo území Haliče a Bukoviny
  • Rumunská fronta - do války vstoupilo v srpnu Rumunsko na straně Trojdohody, v létě roku 1917 kapitulovalo
  • byly pokusy válku ukončit, i ze strany Trojspolku, ale Trojdohoda na mírové podmínky odmítnula přistoupit
  • v roce 1916 nastoupil na trůn blahoslavený Karel I., byl velký antimilitarista - chtěl ukončit válku

    Třetí fáze - 1917

  • v Rusku se k moci dostávali Bolševici (Vladimír Ilijič Uljanov "Lenin") a Menševici, dále tam byli eseři - ruští nacionalisté, nebyli moc levicoví
  • "bolše" - rusky více
  • menševici také nesouhlasili s carismem, ale nebyli tak krajně levicoví
  • bolševici se často přetvářeli z jiných politických stran
  • boje probíhaly na západní frontě, východní a jižní fronta neexistovala, dohodu posílilo USA - vstoupilo do války poté, co Německo vyhlásilo neomezenou ponorkovou válku - německé ponorky potápěly i americké obchodní lodě

    Čtvrtá fáze - 1918

  • březen 1918 - Brest-litevský mír - Německé císařství a Rusko, SSSR vrátilo Halič a část Polska
  • v Německu začaly propukat revoluce
  • válka začínala i končila na řece Marně, Paříž byla odstřelována, ale začátkem podzimu začala Německá armáda ustupovat
  • 11.11. 1918 Německo podepsalo kapitulaci
  • propukaly revoluce ve válkou postižených zemích, v listopadu postihla Německo a císař Vilém II. musel emigrovat do Holandska, Německo bylo ve Výmaru prohlášeno republikou - Výmarská republika

    Versaillsko-wahingtonský mírový systém

  • Konference ve Versailles
  • od ledna do června 1919
  • 18.ledna bylo výročí vyhlášení Německého císařství
  • přizváno bylo 27 států dohody kromě Ruska (Francie, Anglie, Itálie, USA a Japonsko), Rada tří - Francie, Anglie, USA
  • hlavním představitelem konference byl president USA Wilson
  • výsledkem byla Smlouva mezi spojenými a přidruženými mocnostmi a Německem, platila od ledna 1920
  • Německo ztratilo 13% svého předválečného území (Alsasko a Lotrinsko), dále mu byly odňaty všechny kolonie, dále přísná vojenská omezení (po dobu 15 let měly vojska Dohody okupovat levý břeh řeky Rýn), na pravém břehu řeky do hloubky 50 km vzniklo demilitarizované území
  • dále byla velmi zredukována německá armáda - byla zrušena všeobecná branná povinnost, mohlo jich být pouze 100 000 na celé Německo, Německo nesmělo mít ponorky, tanky, těžké dělostřelectvo, vzducholodě a plynové zbraně
  • Německo muselo odevzdat část svých obchodních lodí Británii, Německo muselo zaplatit 20 mld marek ve zlatě, zboží a cenných papírech, ostatní státy zaplatily daleko menší reparace
  • dále se projednalo vymezení hranic nových států
  • Konference ve Washingtonu
  • 1920 - 1922
  • řešila problém koloniálního systému, určila přesné sféry vlivu
  • versaillsko-washingtonský systém

    Vznik Společnosti národů

  • sídlo v Ženevě, měla udržovat celosvětový mír a bezpečnost
  • mezi lety 1926 - 1927 byl předsedou jednoho z výborů Beneš
  • 45 států bylo ve Společnosti národů

    Vznik Malé dohody

  • 1921 - 1939
  • ironický název - protipól k trojdohodě
  • vojensko - politické spojenectví ČSR, Jugoslávie a Rumunska
  • proti obnově Habsburské monarchie - naivita
  • dále si měly státy pomáhat udržovat pořádek v zemi

    Únorová revoluce v Rusku a vznik SSSR

  • 1905 ztráta Mandžuska, počátky revoluce
  • 25.2.1917 - stávka v Petrohradě, car Mikuláš II. byl donucen abdikovat, kozáci byli pro monarchii
  • dvojvládí: vládla duma a sovět, bolševici nebyli v dvojvládí - postupně zvyšovali svoji moc, až ovládli dumu
  • Vladimír Ilijič Uljanov "Lenin" obvinil dvojvládí z neschopnosti, byl vypovězen za velezradu, po ovládnutí dumy bolševiky se mohl vrátit - nastala VŘSR
  • Německé císařství finančně podporovalo Lenina - mělo zájem na revoluci v Rusku
  • čeka - organisace, která likvidovala politické odpůrce - likvidovali i preventivně
  • následovala občanská válka v Rusku - bělogvardějci (šlechta, kozáci) proti rudoarmějcům - ztráty 100 000 vojáků + 2 000 000 zemědělců, v lednu 1918 byla vyhlášena RSFSR(Ruská sovětská federativní socialistická republika)
  • 16.2.1918 - zavraždění cara Mikuláše a jeho rodiny v Jekatěrinburgu (o 10 dní později město dobyli legionáři)
  • 30. prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR - vznikl tak Svaz sovětských socialistických republik
  • 1922 - Stalin se ujmul moci, pomalu ukončuje revoluci, definitivní konec je roku 1924

    Vznik Československé republiky

  • hned po vypuknutí války někteří čeští politici odešli do zahraničí- od roku 1915 se snažili osamostatnit český národ, čím dál více se pak přikláněli k myšlence samostatného Českého státu
  • v Paříži 1915 vznikla Česko-Slovenská národní rada
  • Milan Rastislav Štefánik - společně s Masarykem byli hlavními iniciátory legií
  • přes 60 000 legionářů v Rusku, největší byla bitva u Sborova, 10 000 ve Francii, 20 000 v Itálii
  • legionáři - váleční zajatci, dezertéři, dále také lidé českého/slovenského původu, kteří už v Rusku (Francii, Itálii) žili
  • Maffie - ilegální organisace v Českém království - Masaryk obdivoval italskou mafii, proto se to pojmenovalo Maffie
  • ústředním členem byl Beneš, poté Přemysl Šámal, dále také Alois Rašín (pozdější ministr financí), Kramář
  • Šámal, Rašín a Kramář byli odsouzeni za vlastizradu k smrti, pak jim byl zmírněn trest na doživotí, nový císař Karel I. je pak amnestoval
  • čeští spisovatelé se sešli na sjezdu v květnu 1917 - manifest českých spisovatelů - byli jednoznačně na straně Masaryka, proti Habsburské monarchii
  • vyzvali všechny poslance, kteří nebyli pro samostatnou republiku, aby raději složili své poslanecké mandáty, podepsali to bratři Čapkové, Otokar Březina, Alois Jirásek, Karel Václav Reis, Jaroslav Kvapil
  • na začátku roku 1918 se sešli čeští poslanci v Praze v Královském dvoře na náměstí Františka Josefa na Tři krále (6.ledna), dohodli se pro podpoření myšlenky samostatného státu a vydali Tříkrálovou deklaraci - zdůraznili právo na sebeurčení každého národa
  • dokument byl považován za protistátní a byl šířen tajně
  • 29.6. 1918 francouzská vláda uznala českou národní radu jako zárodek budoucí československé vlády
  • Národní výbor - v Praze, v čele byl Karel Kramář, dalšími členy byli zástupci všech nejsilnějších politických stran z předválečné doby, nejsilnější stranou byla Agrární strana, pak Národní socialistická, Národně-demokratická strana, Sociálně-demokratická
  • Národně-demokratická strana a Sociálně-demokratická strana založili Socialistickou radu
  • 14.10.1918 Socialistická rada svolala generální stávku z důvodu nařízení císaře, aby do Rakouska z Čech putovalo obilí a další potraviny - stávka záhy přerostla v demonstraci za samostatnou republiku, 16.10. vydal manifest císaře Karla - vyhlašoval federalizaci říše, situace ale bohužel už byla proti existenci monarchie
  • všechny další státy uznaly v říjnu existenci našeho státu, 18.10. byla ve Washingtonu vyhlášena Washingtonská deklarace (deklarace Československé nezávislosti) - vyhlásila samostatný československý stát, jehož existenci podporoval president Wilson a zároveň v ní bylo napsáno, jakým směrem se budoucí stát bude ubírat
  • v Ženevě se sešla Československá národní rada a Národní výbor - chtěli se dohodnout na vzniku státu, ale přišla jim do toho Andrassyho nóta (poslední ministr zahraničí Rakouska Uherska) - odpoveď americkému presidentu Wilsonovi, Andrassy jménem císaře vzal na vědomí Washingtonskou deklaraci
  • 28.10.1918 proběhla radostná demonstrace lidu pro republiku, na to museli zareagovat členové Národního výboru, a tak přijali zákon o zřízení samostatném československém státu
  • ještě ten den byl slavnostně přijat, Muži 28. října (vyhlásili zákon) - Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup, Vavro Šrobár
  • Národní výbor převzal samosprávu v zemi a vyzval lidi, aby vytvářeli sami místní národní výbory a aby převzali správu nad Československem - cílem bylo vybrat zástupce a připravit volby do národního shromáždění
  • 28.října kapitulovalo Rakousko-Uhersko
  • 1. Republika se inspirovala francouzským a americkým systémem, ženy získaly hlasovací právo a rovnoprávnost, práva národnostních menšin byla zaručena a národnostní menšiny měly zastoupení v Parlamentu
  • 30.10.1918 - na Slovensku v Martině byla přijata Martinská deklarace - souhlas slováků, že budou součástí společného Československého státu
  • 14.listopadu 1918 - Národní shromáždění jednomyslně sesadilo z trůnu Habsburskou monarchii a za presidenta republiky zvolili Tomáše Garyka Masaryka, předsedou byl Karel Kramář
  • Československo - Česko, Morava, Slezko, Podkarpatská rus (Zakarpatská ukrajina)

    Boj o konečnou úpravu hranic

  • Konflikt na severu
  • německé pohraniční oblasti (Sudety,...) chtěly být připojeny k Rakousku nebo Německu, usilovaly o anschluss, němci měli své zastoupení ve vládě a také měli Německou zemskou vládu se sídlem v Liberci - ta organisovala boj za osamostatnění německých oblastí v Československu
  • Československá vláda sformovala dobrovolnické pluky (legionáři, sokolové, bývalí vojáci), vojenské srážky v pohraničí, 1918 v Mostu byla německá strana poražena a německé obyvatelsvo se pak vzdalo, bojovalo se do konce roku 1918, těsně před vánoci se podařilo Československé armádě vniknout do Liberce, dobytím Liberce se konflikt uzavřel
  • do konce roku 1918 se podařilo Čechům uhájit pohraničí
  • Konflikt na jihu - neřešil se vojensky, ale diplomaticky - Vitorazsko a Valticko byly s definitivní platností připojeny k ČSR
  • Těšínsko - území Těšínska - v roce 1918 bylo připojeno k Polsku
  • léto 1919 - Slováci měli problém s Maďary - Béla Kun - předseda vlády v Maďarsku - stoupenec Bolševiků
  • usiloval o to, aby slovenské pohraničí bylo součástí Maďarska - poslal na Slovensko Maďarskou armádu, ostatní státy vydaly příkaz ke stažení Maďarské armády - pod hrozbou vojenského zásahu - následovalo stažení Maďarských vojsk
  • léto 1919 - definitivně vyřešena otázka Českého pohraničí a zajištěna suverenita ČSR
  • duben 1920 - první poválečné parlamentní volby, nejsilnější stranou byla Sociální demokracie(L), potom Strana lidová(S) a třetí byla Strana agrární(P), pak Československá strana národně socialistická (L), Československá strana národnědemokratická(P), v druhých volbách byla nejsilnější Strana agrární - udržela si prvenství až do 2.světové války
  • 1921 - rozpory v SocDem - radikálové se inspirovali u Bolševiků - vznik KSČ - Sociální demokracie pak byla oslabená v nadcházejících volbách -> vítězství Strany agrární
  • Parlament - poměrově Český a Slovenský
  • Hlinkova slovenská lidová strana - na slovensku
  • Prvorepublikové národní shromáždění se skládalo ze senátu (150 členů, voleni na 8 let) a poslanecké sněmovny (300 členů, poslanci voleni na 6 let), pasivní volební právo bylo do senátu od 45 let a do poslanecké sněmovny od 21 let, aktivní volební právo bylo 21 let
  • 1934 vznik Německé strany - Národní sjednocení - bývalí členové národní demokracie, na protest proti devalvaci koruny, ultrapravicová strana, na Slovensku byla Hlinkova lidová strana, od roku 1933 se hlásila i k některým myšlenkám fašismu, v srpnu 1933 v Nitře, probíhaly tam oslavy, které se pak změnily v protičeskou demonstraci
  • Pětka - neoficiální, hlavní představitelé 5-ti nejúspěšnějších politických stran, kteří se scházeli s představiteli vlády a s presidentem republiky, řešili důležité otázky týkající se našeho státu - členové SocDem, Agrárníci, Lidová strana, Národní socialisté a Národní demokraté
  • Masarykova humanitní demokracie - snaha pracovat pro občany
  • v Československu byla úplná náboženská svoboda, byla to také nejprůmyslovější země bývalého Rakouska-Uherska
  • národnostní měnšiny v ČSR: Němci, Maďaři, Rusíni, Poláci, také zde žilo početné židovské etnikum
  • v únoru 1919 ministr financí Alois Rašín zavedl Československou korunu, také proběhla pozemková reforma
  • 1919 - Malá dohoda - ČSR, Rumunsko a Jugoslávie - proti monarchii a rozpínavosti Německa
  • 1925 - Československofrancouzská spojenecká smlouva - základ ČS obranného systému
  • 1935 - Slmlouva o vzájemné pomoci se Sovětským svazem

    Tomáš Baťa

  • 3.duben 1876 v ševcovské rodině, ševcovská tradice z 17. století
  • pak studoval ve Vídni, zajímal se o obuvnickou situaci v Československu, většina obyvatel chodila bez bot, boty byly drahé
  • průměrně 4 dny/1 pár bot
  • 1984 ve Zlíně založil obuvnickou firmu, nejdříve se mu příliš nedařilo
  • zajímal se o život svých dělníků, chtěl jim poskytnou dobré podmínky pro výrobu
  • Baťovky - část drahé kůže nahradil plátnem - výhodná cena bot, v Rakousku-Uhersku obsadil z 80% produkci všech bot
  • zvýšil produkci bot, v USA se inspiroval a zavedl doma dvousměnný provoz, začal pracovat na reklamě, rozdávali letáky a udržovat si stálé zákazníky
  • zamměstnával 300 zaměstnanců a produkce továrny byla 3000 bot/den
  • Baťa stavěl tovární domky, protože se tam stěhovalo hodně lidí za prací
  • od Henryho Forda v USA si odváží nápad pásové výroby
  • narodil se mu dědic Tomáš John Baťa
  • během 1. světové války - obouval Rakousko-Uherskou armádu, čímž zvýšil svoje kapacity (10000 bot/den)
  • po válce byla krize, ale Baťa chytře přesouvá část trhu do zahraničí, pracuje na reklamě
  • hospodářská krize byla pro Baťu velkou výzvou - prodává za poloviční cenu, 1924 již vznikají továrny po celém Československu, pak se stává Baťa starostou Zlína a začíná Zlín přebudovávat
  • Zlínský mrakodrap, vila Tomáše Baťi - funkcionalismus
  • 1930 staví Baťa letiště v Otrokovicích a staví podniky po celím světě, produkce stoupá 100 000 bot/den
  • Baťa dbal také o potřeby svých zaměstnanců, založil nemocnici, bazén, rekreační zařízení
  • na služební cestě do Švýcarska havaroval s letadlem a zemřel

    Důsledky 1. světové války v Evropě

  • největším důsledkem První světové války bylo rozpad 4 monarchií - Rakousko-Uhersko, Německé císařství, Osmanská říše a Rusko
  • 28. října byla vyhlášena ČSR (První republika), Halič se připojila k Polsku, vzniklo Rumunsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, vznikly nové státy Polsko a Jugoslávie
  • v Evropě obrovské ztráty na životech (10 000 000 mrtvých a 20 000 000 zraněných, dále civilní obyvatelstvo), hladomor, nemoci
  • Evropa ztratila svoje dominantní postavení ve světě a do popředí se dostalo USA
  • zbylé území Rakousko-Uherska připadlo Rumunsku a Itálii (ale malé, poté díky nespokojenosti s výsledky mírových dohod se Itálie orientovala na Německo)
  • v roce 1919 byla připojena Podkarpatská Rus k Československu, Francie získala zpět Alsasko a Lotrinsko
  • vznikla Společnost národů (1919)se sídlem v Ženevě, také smírčí soud v Haagu
  • dalším výsledkem první světové války byla poválečná vlna sociálního i nacionálního radikalismu, hnutí za odstranění kolonialismu (Čína, Indie, Indonésie, Irák, Egypt), dále proběhly také neúspěšné pokusy o socialistickou revoluci bolševického typu (Německo - v Bavorsku, Maďarsko, Bulharsko)
  • další významné změny vynález tanku, užívání bojových letadel, použití chemických zbraní, deformace věkové a pohlavní struktury obyvatelstva mnoha zemí vlivem úmrtí značného množství mužů; ženy se začaly domáhat svých práv (např. volebního
  • rozmohl se pacifismus, ale i nacionalismus
  • První světová válka nic nevyřešila, Versailleský systém byl nespravedlivý, a to nejen k poraženým, ale i vítězům a předpokládal dominanci Francie a Británie
  • ve střední Evropě vznikly národní státy které měly podporu jen části jejich obyvatelstva a které byly příliš malé a slabé na to, aby mohly vzdorovat agresivnímu nacismu vznikajícímu v Německu (pozdě se ukázala funkce Rakouska-Uherska jako nadnárodního celku)

    Velká hospodářská krize

  • 1929 - pro výrobky nebylo odbytiště
  • 25.10. Černý pátek - krach na burze
  • peníze ztratily hodnotu, nebylo možno vyrábět tolik zboží -> obrovské propouštění lidí (30 000 000 lidí ztratilo práci)
  • výroba v Americe se zmenšila na polovinu, dále byly stávky a sociální nepokoje, Hladové pochody
  • půda pro extremisty - využili toho fašisté (nástup Hitlera k moci) i komunisté (krize -> prohnilost kapitalismu)
  • stát musel dát lidem práci - v USA se stavěly komunikace, elektrárny (projekty pro hodně pracovních sil), naopak v Německu byli lidé zaměstnáni ve zbrojovkách - Hitler dal lidem práci a získal oblibu především u středních vrstev, které hyperinflací přišli předtím o úspory
  • president Roosevelt - New deal - státní zásah do hospodářství - bakovní sektor
  • stát investoval velký objem peněz do veřejných staveb - přehrady, letiště, silnice, státní půjčky farmářům
  • 1937 - hospodářství USA dostáhlo úrovně před krizí
  • Francie - vznikla Lidová fronta (koalice levicových stran) -> podpora sociální oblasti, snažili se prodlužovat placené dovolené, zkrátit pracovní týden, zaměstnávat lidi ve státu, zestátnili železnici a letectvo, zestátnili také zbrojní závody -> Francie zůstala v krizi a těsně před II. světovou válkou (1938) Lidová fronta padla, nový premiér Dailadier

    Vojenské konflikty v Číně

  • 1931 - Japonsko zahájilo agresi vůči Číně - jako 1. porušilo úmluvy Společnosti národů
  • do 30. let v Číně občanská válka - toho využilo Japonsko - obsadilo Manžusko (zásoby železné rudy a uhlí) a ustanovilo loutkový stát Manžukuo
  • 1933 - Japonsko muselo opustit Společenství národů kvůli obsazení Manžuska, pak se přidává i Německo
  • Pakt proti kominterně (komunistické internacionále)
  • 1937 - k Německu se přidává i Itálie - Osa Berlín-Řím-Tokio
  • začátek otevřené války v Číně, v občanské válce proti sobě bojovali generál Čankajšek (pravice) a Mao Ce Tung (levice)
  • 1945 - konec války

    Nástup fašismu v Československu

  • 1933 - Nacisté velmi rychle zlomili odpor oposice, vznikl první koncentrační tábor, Německo získalo novou důstojnost a sílu, ale ztratilo svobodu
  • díky rozvoji vojenského průmyslu a veřejných staveb skončila nezaměstanost
  • Hitler deklaroval mír - zpočátku se Německo nemohlo nijak vojensky angažovat, lidé si neuvědomovali pravou podstatu věci, teprve 1934 vystoupilo Německo ze Společnosti národů, pak se 1935 připojilo k Německu Sársko, Hitler zavedl povinnou vojenskou službu, začalo zbrojení (nejdříve tajné, pak už ne), Německo pořádalo slavnosti barnných sportů - zammaskování výcviku vojáků (Hitlerjungen), 1936 Německo vyhrálo Olympiádu
  • 1936 Hitler obsadil Porýní, 1938 následoval anschluss Rakouska (odvolání na právo národů na sebeurčení)
  • ostatní země měly vlastní potíže (Francie neměla silnou vládu, VB byla zasažena krizí), navíc VB brala Německo jako dobrý protiklad proti SSSR,1936 vznikla osa Řím-Berlín, poté i Tokio
  • tehdejší politici neodhadli skutečný záměr Hitlera, považovali jeho snažení jen jako obnovu moci Německa před 1.sv.válkou (navíc v něm viděli protiklad k SSSR)
  • mocnosti doufaly, že když Hitlerovi vyhoví, tak přestane s rozpínavostí
  • 1938 - Hitlerův plán rozparcelování ČSR, 22.března 1938 - konrád Henlein (předseda SDP) měl po ČSR nesplnitelné požadavky - Karlovarské požadavky
  • 1933 vznik SDP - Sudeten Deutsche parte, konrád Henlein (cvičitel), 1935 tato strana vyhrála parlamentní volby, jen o 1 hlas před ní vedla Agrární strana, postupně tato stana získávala další členy, 1938 byl sjezd v Karlových varech - Karlovarské požadavky: politika stupňování požadavků vůči naší vládě, cíl byl rozklad státu a začlenění do Říše
  • zvyšování nátlaku Německa, němečtí poslanci napadali české milicionáře a policisty (a pak jim to dávali za vinu - vypadalo to, že Češi utiskují Němce)
  • 5.září 1938 president Beneš a ČS vláda akceptovali Karlovarské požadavky (Henlein: "Proboha, oni nám dali úplně všechno.")
  • pak Henlein zinscenovalo incident v Ostravě
  • Německo přerušilo styky s ČSR, pak na sjezdu v Norimberku Hitler mluvil nevybíravě o Češích, podnítil tím touhu Němců po vojenském obsazení ČSR
  • poté se Hitler sešel s Chamberleinem, požadoval odevzdání všech oblastí s více než 50% obyvatelstvem Čechy
  • 29.září v Mnichově Hitler, Chamberlain, Dailadier a Mussolini uzavřeli Mnichovskou dohodu - Hitler tvrdil, že to jsou jeho poslední územní požadavky, 15. března 1938 vtrhly Německá vojska až do Prahy - Evropa pochopila, že válka je již nevyhnutelná
  • SDP - Sudeten Deutsche Parte - 1935, hlavní představitelé byli Kondrád Henlein, Hermann Frank, SDP získala nejvíce hlasů v parlamentních volbách, ale při přepočtu hlasů na mandáty získala více mandátů strana Agrární, 1935 abdikoval president Masaryk, novým presidentem se stal Edvard Beneš, v dubnu 1938 byl sjezd SDP v Karlových Varech, vyslovili požadavky, které měly potlačit suverenitu našeho státu, ČSR měla vypovědět smlouvy s ostatními zeměmi (Francie, SSSR), měla se orientovat na Německo, pak požadovali volnost nacistické propagandy, požadovali autonomii němců na ČSR
  • manifest českých představitelů kulturního života Věrni zůstaneme, podepsalo ho více než 1 000 000 lidí, manifest na obranu demokracie, republiky a proti splnění Karlovarských požadavků
  • Lord Walter Runciman - pracovník ministerstva zahraničních zemí, měl posoudit soužití Němců a Čechů v ČSR, této misi předcházelo soukromé jednání Chamberlaina a Hitlera, součástí byl pokus o státní převrat na Liberecku
  • Karloverské požadavky byly zčásti splněny, ale celé splněny být nemohly, SDP tyto požadavky odmítly, 1938 byla SDP zakázána a Konrád Henlein musel z ČSR uprchnout
  • W.Runciman pak napsal předsedovi vlády, že soužití Čechů a Němců v jednom státě nadále není možné a Češi dělají vše pro to, aby vehnali svět do války
  • poté následovala 23. září všeobecná mobilisace, den předtím se stal generál Syrový velitelem vojsk a předsedou vlády - současná vláda byla odvolána a kvůli krizovému stavu byla povolána úřednická vláda Národní obrany
  • 30. září byla podepsána Mnichovská dohoda - výsledkem jednání Itálie, Německa, Anglie a Francie, poté byl E.Beneš přinucen podepsat
  • 1. října bylo obsazeno pohraničí Němci, president Beneš abdikoval 5. října a odjel do Londýna, pak se stal hlavním představitelem odboje, poslední den 1. republiky, nastává 2. republika

    Druhá republika

  • 1.říjen 1938 - 14.března 1939 - období Druhé republiky
  • Česko-Slovenská republika - slováci získali svoji autonomii, Podkarpatská rus získala také autonomii, ale patřila stále do republiky
  • president Beneš 5. října 1938 abdikoval, presidentem byl zvolen Emil Hácha, bývalý soudce
  • Národní sjednocení se přejmenovala na Stranu národní jednoty - předsedou se stal Rudolf Beran - fašistická strana
  • Nádoní strana práce - přetvořila se ze Sociálních demokratů, její program byl podobný jako NSDAP, proto mohla existovat
  • jen tyto dvě strany mohly působit, ostatní strany byly v ilegalitě - konec parlamentní demokracie u nás
  • v prosinci 1938 - 1. volby totalitního charakteru na Slovensku - 1. kandidátka, působila tam Hlinkova slovenská lidová strana, 98% lidí víceméně dobrovolně volili HSLS, tehdejší předseda Jozef Tiso, byl pozván do Berlína Hitlerem, dostal od Hitlera nabídku samostatné Slovenské republiky pod ochranou Říše s fašistickými prvky, druhá možnost bylo zabrání Maďarskem, Slovensko se stalo Německých satelitem
  • 14. března 1939 slovenský parlament odhlasoval samostatnost slovenského státu, Hácha byl donucen podepsat souhlas s "Ochranou Čech a Moravy Říší"
  • 15. března vznik Slovenského štátu, u nás vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, Podkarpatskou rus zabralo Maďarsko, Německá vojska obsadila naše území
  • 16. března Hitler v Praze slavnostně vyhlásil Protektorat Böhmen und Mähren
  • v březnu byl také rozpuštěn parlament, v čele byl Říšský protektor, předsedou vlády byl Eliáš, pak Kejčí

    Itálie po roce 1918

    Nástup fašismu v Itálii

  • kolébkou fašismu byla Itálie (1922) – po válce hodně zničená, hospodářský úpadek, a sociální nestabilita – nespokojenost – demonstrace, stávky
  • toho využila komunistická strana – hrozilo, že komunisté získají převahu – proti tomu zasáhl Benito Mussolini = Duce – výborný řečník – zanedlouho Mus. strana měla 250.000 členů – získali na svou stranu velkou řadu lidí (zasáhl také papež Pius XII. - prohlásil, že kdo bude volit komunisty, bude exkomunikován)
  • 1922 – pochod na Řím (26.000), následovala kapitulace krále Viktora Emanuela III., Mussolini jmenován ministerským předsedou (fašisté se zmocnili státní moci bez boje)
  • .v čele Velká fašistická rada – zásah proti revolučnímu hnutí, zákaz nefašistických stran, zatýkání
  • Mussolinizrušil parlament, vydával dekrety, otevřená diktatura, spojenci Hitlera – „osa Berlín-Řím“

    Válka v Etiopii

  • agresivní politika směřovala hlavně na Balkán a do S Afriky
  • 1935 - Itálie vlastní kolonie v Africe -> italské somálsko + Eritrea
  • Itálie si dala za cíl bleskově dobýt celou Etiopii a spojit tak svoje kolonie
  • blesková válka se nepodařila, Etiopie se bránila 7 měsíců, 5.1936 -> padlo hlavní město Addis Abeba
  • vznik Italské Afriky

    Fašismus

  • fasces - svazek prutů, odznak úředníků v Římské říši
  • fašismus - nacionálně šovinistické a rasistické hnutí spojené s totalitní formou vlády
  • šovinismus - krajní, vyhrocený, nenávistný nacionalismus
  • rasismus - názor o nerovnosti ras, obvykle v souvislosti nadřazování některé
  • nacionalismus - politický směr a ideologie vycházející z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i nadřazenosti vlastního národa
  • násilný režim, vnucená jednota, vláda jedné strany, většinou se jmenují jako strany národní (práce) – slib financí a prosperity, nadvlády, agresivní politika, výboje, zbrojení, součástí je rasismus, nacismus, šovinismus, agrese, válka, sliby, propaganda, strach, násilí

    Německo po roce 1918

    Německá krize v roce 1923

  • už v průběhu války živila německá vláda válku zvyšováním peněžní zásoby v očekávání, že po vítězství inflaci vyrovná válečnými reparacemi
  • po prohrané válce se inflace ještě více prohloubila a ceny rostly strmě vzhůru
  • Německo mělo platit 20 MLD marek reparace, vláda kvůli tomu stále více zvyšovala peněžní zásobu
  • po obsazení Porúří Francií se v oblasti zastavuje i průmyslová výroba, vláda reagovala dalším tištěním peněz
  • v roce 1921 byly ceny od 700% vyšší, než před válkou, ceny rostly rychleji než peněžní zásoba
  • nastal kolaps peněžního systému, v jednu chvíli měl dolar hodnotu až 4,2 bilionu německých marek, peníze ztratily funkci uchovatele hodnoty, pouze jako nástroj směny
  • anulování všech úspor (lidé ztratili všechny peníze, co měli, kromě těch zahraničních), ale Národní banka na tom vydělala (měla dluh 60 mld marek, ten se vytratil), Německo také pak nemuselo platit reparace
  • vláda v Německu označila za hlavního viníka krize reparace a vítězné mocnosti, tím se vytvořila živná půda pro extrémní strany jako NSDAP a Hitlera

    Nástup fašismu v Německu

  • hluboké důsledky krize ve všech odvětvích , nezaměstnanost (6 mil. lidí), sílila zde levice ,ovšem byla nejednotná ( komunisté bojovali se sociálními demokraty) , své stoupence si začíná získávat NSDAP ( Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei ) - politická strana zastupující zájmy nejreakčnější skupiny německého monopolního kapitálu
  • tato strana byla založena roku 1919 jako tzv. Německá dělnická strana , v roce 1920 přejmenována na NSDAP
  • 24. února 1920 ve Festsaalu slavného Hofbräuhausu pronesl Hitler ve svém proslovu „neměnných“ 25 bodů programu NSDAP, ve kterém formuloval poprvé veřejně antisemitská opatření, vytvoření Velkého Německa, silnou centrální vládu, odmítnutí Versailleské smluvy, zestátnění velkých kartelů a trest smrti pro lichváře, také v tomto roce NSDAP přijala symbol hákového kříže
  • 1921jejím předsedou se stal Adolf Hitler
  • Pivní puč - pokus o fašistický puč 1923 v Mnichově, nepodařil se a strana byla zakázána, Hitler šel na rok do vězení, kde napsal Main Kampf, v únoru 1925 znovu založena
  • vzrůst počtu voličů roku 1932 - Hitlerův slib odstranění krize , každý bude mít práci , růst životní úrovně
  • získal si spojence napříč celou společností , monopolům slíbil zisk kolonií a možnost vyvážet své zboží , drobným podnikatelům slíbil, že zruší konkurenci ( židy), roku 1932 vyhrál volby - legální zisk moci
  • 30. 1. 1933 říšský prezident Paul von Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera říšským kancléřem - výborný řečník , dokázal strhat masy
  • 1.2. byl rozpuštěn parlament - konec demokracie
  • Opatření proti hospodářské krizi - díky tajnému rozšiřování zbrojní výroby, budování silnic a nových továren se mu však podařilo výrazně snížit nezaměstnanost, inflaci a zvýšit životní úroveň průměrné německé domácnosti, Stále silnější směřování německé ekonomiky na zbrojní výrobu však nevyhnutelně vedlo k vypuknutí války
  • Požár říšského sněmu - nejdříve se chtěl Hitler vypořádat s odpůrci nacismu (komunisti a sociální demokracie), záminkou měl být požár budovy říšského sněmu ( Reichstagu ) - 27. 2. 1933 (založen nacisty),
  • obviněni protivníci ( hlavně Dimitrov - jeden z vůdců kominterny), Němci chtěli Dimitrova odsoudit v tzv. Lipském procesu ( 21. 9. - 23. 12. ) , Dimitrov se sám obhajoval a zvítězil
  • 12.listopadu 1933 Německo vystoupilo ze Společnosti národů
  • poté byly zakázány ostatní strany
  • dne 7. března 1936 Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území v Porýní
  • 12. března 1938 Hitler vynutil souhlas rakouského kancléře k obsazení Rakouska a německá vojska okupovala Rakousko
  • 29. září došlo k Mnichovské konferenci, na které se s Velkou Británií, Francií a Itálií dohodl na anexi pohraničního území nezávislého Československa
  • SS - Schutzstaffel - oporami nacistické moci byly ozbrojené oddíly SS - ochranné oddíly , tato organizace vznikla 1925 v rámci SA jako elitní organizace přímo podřízená Hitlerovi - původně jeho osobní stráž , byla nositelem zvlášť fanatické ideologie "věrnosti vůdci" a čistoty germánské rasy
  • Roku 1929 jmenoval Hitler říšským vůdcem SS H.Himmlera, roku 1934 se tato organizace osamostatnila, podřídila si veškerou bezpečnost a pronikala do vedení státu ,ekonomiky a armády, SS měla hlavní odpovědnost za masové vraždění obyvatel okupovaných zemí a za systém teroru v Německu
  • SA - Sturmabteilung - německý úderný oddíl - polovojenská organizace Německa v letech 1921 - 45, měla sloužit k násilnému nastolení fašistické diktatury, od roku 1931 za vedení Ernsta Röhma spolu s SS byla hlavním nástrojem teroru nacistické strany NSDAP proti odpůrcům nacistů
  • Noc dlouhých nožů - Ernst Röhm se od roku 33 snažil spojit SA a Reichswehr (Říská armáda - po roce 1935 Wermacht) v masovou armádu pod svým velením, Hitler se souhlasem špiček monopolistického kapitálu dal Röhmeho a jeho stoupence ( 1000 voj. činitelů ) 30. 6. 34 zastřelit - Noci dlouhých nožů, SA byla odzbrojena a přeměněna v organizaci pro předvojenskou výchovu a strážní službu
  • HJ - Hitlerjugend - nacistická mládežnická organizace založena roku 1926, od roku 1936 povinná pro celou německou mládež, složkami Hitlerjugend byly Deutsches Jungvolk ( chlapci od 10 - 14 let ), Hitlerjugend ( chlapci 14 - 18) a Bund Deutscher Mädel ( BDM - svaz německých dívek - 14 -21 let ),HJ vychovával německou mládež v militaristickém ,šovinistickém a rasistickém duchu, sloužil nacistům i jako jednotky do bojů od roku 1944 v rámci Volkssturm
  • Gestapo - Geheime staatspolizei - založeno roku 1933 Göringem, roku 1934 podřízeno Himmlerovi, měla dozírat na členy nacistické strany , postupně však kontrolovala všechny oblasti života v Německu, za druhé světové války vyvražďovali válečné zajatce a partyzány

    Občanská válka ve Španělsku

  • 1936 - Španělsko bylo třetí zemí, kde vznikla fašistická strana = falanga - v čele Francis Franco
  • v lednových volbách se utkala s lidovou frontou (levice), lidová fronta zvítězila
  • 18.7.1936 - protivládní povstání falangy - podpora ve Španělském Maroku, Itálii (Itálie dala Francovi k dispozici jízdu a ponorky), Německu (Německo dodalo letadla) -> podpora mezinárodního fašismu
  • ovládli více než 1/2 území Španělska
  • podporu Lidové fronty organisovala kominterna (SSSR), interbrigády - dobrovolníci z 53 zemí bojující proti fašismu, byl mezi nimi i Ernest Hemingway
  • 60 000 dobrovolníků bojovalo proti fašistům, na straně fašistů bojovalo asi 80 000 mužů
  • konflikt ve Španělsku trval až do března 1939 - pak se podařilo armádě genarála Franka vstoupit do Madridu - diktatura generála Franka - skončila až v roce 1975

    Politika ústupků Francie a Velké Británie

  • jedinou velmocí pomáhající Španělsku bylo SSSR, Velká Británie a Francie nezasahovaly do dění ve Španělsku kvůli světovému míru - nechtěly celosvětový konflikt - politika appeasementu - pacifistická politika drobných ústupků agresorovi
  • britský premiér Nevill Chamberlain - zastánce politiky appeasementu, také Edouard Daladier (francouzský premiér)
  • ustoupili v případě Italské agrese vůči Etiopii, nevstoupili do Španělské války, dovolili Hitlerovi anexi svobodných měst (Gdaňsk) a zabrání Porýní a Podrúří
  • 29.září v Mnichově Hitler, Chamberlain, Dailadier a Mussolini uzavřeli Mnichovskou dohodu - Hitler tvrdil, že to jsou jeho poslední územní požadavky - typický příklad politiky appeasementu

    Druhá světová válka

    Pakt Riebbentrop-Molotov

  • Joachim Riebbentrop, Vjačeslav Molotov
  • Hitler chtěl SSSR dočasně vyřadit ze seznamu svých nepřátel
  • Německo-Sovětská smlouva o neútočení - podepsána v Srpnu 1939, obsahovala tajné dodatky o napadení Polska
  • Fáze války:
    • 1. 1.9. 1939 – červen 1941 (útok na Polsko – napadení SSSR)
    • 2. červen 1941 – leden 1943 (do stalingradské bitvy + boje v Tichomoří)
    • 3. rok 1943 (definitivní protiofenziva)
    • 4. 1944 – začátek 1945 (otevření 2. fronty a osvobozování zemí od okupantů)
    • 5. 1945 - závěrečná fáze války, porážka fašismu

    1. fáze války (1.9. 1939 – červen 1941)

    Útok na Polsko

  • 1.9.1939 – německý útok na Polsko bez vyhlášení války
  • 3.9.1939 – Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu (+ Austrálie, Kanada, Indie, Nový Zéland), USA zůstalo neutrální
  • taktika tzv. bleskové války - Blitzkrieg
  • 17.9. 1939 – vpád sovětské Rudé armády do Polska
  • v říjnu padla Varšava (bránila se asi 14 dní, starosta ihned popraven)
  • podzim 1939 - expanze SSSR do pobaltských republik (červen 1940 násilné připojení Litvy, Lotyšska a Estonska k SSSR)
  • 1939-březen 1940 - sovětsko-finská „zimní“ válka (SSSR získalo pouze oblast Karelské šíje)
  • podivná válka – Francie a Velká Británie nepomohly Polsku vojensky - pasivní, vyčkávací taktika, „válka vsedě“ - Sietzkrieg, blokáda Německa, propagační letáky proti Německu

    Boj o Skandinávii

  • 1939 - německý útok proti Dánsku a Norsku (plán Wesser) – norští kolaboranti, pomoc nacistům - Vidkun Quisling, boje o přístav Narvik – generál Dietel
  • 8.6.1940 - Norsko pod okupační správou, Švédsko neutrální (železná ruda Německu)

    Západní tažení

  • 10.5.1940 – německý útok na Nizozemí, Belgii a Lucembursko - hlavní cíl byla Francie, plán Fall Gelb, pomoc britských vojsk v Belgii
  • ve Velké Británii změna premiéra - Churchill - zastánce boje proti Hitlerovi až do úplného vítězství), neúspěch, evakuace na britské ostrovy z přístavu Dunkerque
  • 10.6. 1940 – vyhlásila válku Francii Itálie (Mussolini) - kritická situace pro Francii (minis. předsedou maršál Pétain)
  • 14.6. 1940 – vstup německých vojsk do Paříže
  • 22.6. 1940 - tvrdé podmínky příměří přijaty Francií v Compiegne ve stejném vlaku, kde příjmalo kapitulaci Německo po 1. světové válce (Hitler ho pak raději dal vyhodit do vzduchu)
  • hlavním městem neobsazené Francie byla Vichy - „vichystický kolaborační režim“ X generál de Gaulle - odpor k okupaci, odchod do exilu v Londýně, exilová vláda

    Bitva o Británii

  • Velká Británie odmítla mírové podmínky - Churchill
  • 16.7.1940 – Hitler vydal rozkaz k operaci Lvoun - Seelöwe,
  • Německo chtělo ovládnout vzdušný prostor kanálem La Manche a nad Velkou Británií a připravit si půdu pro invazi
  • srpen-říjen 1940 - letecká bitva o Anglii
  • RAF - Royal Air Force - (angličtí, polští, českoslovenští piloti) X Luftwaffe, Velká Británie uhájila „nebe nad Anglií“, vítězství hlavně díky radarovému systému a neschopností velení Luuftwaffe
  • první vážný neúspěch Německa

    Severní Afrika

  • září 1940 – Italové napadli Egypt (strategický bod VB), zatlačeni do Libye (obsazení Tobruku Brity – gen. Klapálek)
  • 1941 - pomoc Německa, generál Rommel - Afrika-Korps (Itálie se podřídila mocenským zájmům Německa)

    Balkán

  • duben 1941 – Německo obsadilo Jugoslávii, Řecko, Chorvatsko (spojenci Německa “ustašovci“), Srbsko (kolaboranti- generál Nedić X partyzánská armáda
  • J.B. Tito, vojenská armáda – generál Michailović

    USA

  • březen 1941- prezident Roosevelt prosadil schválení zákona o půjčce a pronájmu (pomoc Velké Británii)

    2. fáze války

  • 22.6.1941 – německý útok na SSSR (bez vyhlášení války) - operace Barbarossa
  • Hitler byl přesvědčen, že po dobytí SSSR Velká Británie kapituluje
  • 3 směry německého útoku
    • 1. severní skupina - přes Pobaltí na Leningrad
    • 2.střední skupina - na Moskvu
    • 3. jižní skupina - Ukrajina, Kavkaz
  • taktika bleskové války, Stalin zaskočen
  • 14.8.1941 schůzka amerického prezidenta Roosevelta a W. Churchilla na křižníku u Newfoundlandu - podpis Atlantické charty (v září 1941 podepsalo i SSSR - Velká trojka, také další státy)
  • cíl - poražení fašismu, mír, principy vedení války, poválečné uspořádání světa
  • 6.12.1941 – bitva o Moskvu – generál Žukov – porážka německých vojsk
  • 1.1.1942 - Velká aliance - protifašistická, protihitlerovská koalice (SSSR, VB, USA + další státy)
  • jaro 1942 - německý útok na jih (odříznutí Moskvy od ropy na Kavkaze)
  • léto 1942 – Německo na vrcholu své moci (v Evropě čelila německým útokům jen Velká Británie)

    Obléhání Leningradu

  • Leningrad základnou Baltské flotily, významný komunikační uzel, zbrojní průmyslové centrum
  • výroba oceli a lokomotiv, strategické město pro Německo
  • Finsko mělo zaútočit z moře, Německo ho dobyje, ale kvůli odporu sovětské armády byli nuceni Leningrad obklíčit
  • 22. června začal útok na Leningrad, Rudá armáda nasadila letectvo, zmobilizovali armádu
  • na přelomu července a srpna se dostali Němci k Leningradu, Finská armáda dobyla jen svoje původní území a pak praktikovala obranou válku
  • 8. září bylo zahájeno obléhání, Wermacht utvořil prstenec okolo Leningradu, ale v listopadu zamrzlo Ladovské jezero a Rusové na něm postavili železnici a silnici - tepna zásobování Leningradu
  • boje probíhaly jak na zemi, tak ve vzduchu a na moři, 12. září přišel rozkaz od Hitlera aby pouze udrželi obklíčení - očekával, že se Leningrad vzdá
  • v Leningradu nastal hladomor - 1 000 000 lidí zemřelo hlady, 350 000 vojáků Rudé armády zemřelo, 730 000 vojáků měl Wermacht, 930 000 měla Rudá armáda
  • v lednu 1942 - v lednu se Ruská armáda pokusila prolomit prstenec, pokus byl zezačátku úspěšný, ale Němci povolali tankové posily a útok zneškodnili, Němci pak chtěli obsadit východ Ladožského jezera, Finové měli překročit severní pás a setkat se na jihu s Němci, Rudá armáda nasadila letectvo a jezero uhájila
  • 1943 - Rudá armáda se znovu pokusila prolomit prstenec - vytlačila Wermacht z jihu Ladožského jezera, podařilo se jí pak postavit železnici a zásobovat tak Leningrad potravinami
  • 1944 - Rudá armáda po dělostřelecké přípravě tankovým útokem a leteckým bombardováním definitivně prolomila obležení Leningradu

    Válka v Tichomoří

  • Japonsko od 1. světové války praktikovalo výbojovou politiku na Čínu, SSSR, Mongolsko, reakcí na výboje bylo embargo na Japonské dodávky železného šrotu od USA
  • 7.12.1941 – přepadení americké základny Pearl Harbor v Tichomoří japonským letectvem (bez vyhlášení války),
  • admirál Nagumo - 8.12. vstup USA (i VB) do války proti Japonsku ( i Německu, Itálii)
  • cíl Japonska - ovládnout Tichomoří (záminka: osvobození Asie od západních kolonialistů)
  • boje o Filipíny, Malajsii, Indii, Cejlon, Barmu, Austrálii
  • květen 1942 – letecká a námořní bitva v Korálovém moři – 1. velká porážka Japonska
  • 3.-7.6.1942 – bitva u souostroví Midway – 2. velká porážka Japonska
  • admirál Nimitz, rozluštění japonské šifry X generál Jamamoto, chybné operace - obrat ve válce v Pacifiku

    Severní Afrika

  • od podzimu 1941 - boje o Egypt (Německo + Itálie X VB)
  • prosinec 1941 – osvobozen přístav Tobrúk (Libye), od května 1942 – boje o Suezský průplav
  • říjen – bitva u el-Alamejnu – protiútok Britů, obsazena Libye, generál Montgomery - zlom ve válce v Africe
  • listopad 1942 - operace Pochodeň (Alžírsko, Casablanca) – generál Eisenhower X gen.Rommel
  • leden 1943 – Casablanská konference – Churchill + Roosewelt pro bezpodmínečnou kapitulaci Německa a fašistických států (květen 1943 – kapitulace německo-italských vojsk v severní Africe)

    3. fáze ( 1943 ) - přelom ve válce

    Ruská fronta

  • září 1942 - únor 1943 – bitva u Stalingradu (Volgradu) = rozhodující, největší a nejkrvavější bitva v 2. světové válce
  • maršál F. Paulus X gen. Čujkov, sevření německé armády „v kleštích“ - stalingradský kotel, = obrat ve válce, ofenzíva sovětských vojsk
  • červenec - srpen 1943 – bitva u Kurska - největší tanková bitva 2. světové války, vítězství sovětského vojska

    Itálie

  • červenec 1943 – vylodění spojenců na Sicílii, září 1943 – vylodění spojenců v jižní Itálii
  • svržena fašistická diktatura Benita Mussoliniho, státní převrat – král Viktor Emanuel III. I
  • říjen 1943 – Itálie vypověděla válku Německu (S a Stř. Itálie – Republica de Salo – v čele: Mussolini) Tichomoří
  • srpen 1942 - únor 1943 – bitva o ostrov Guadalcanal na Šalamounových ostrovech = přelom ve válce v Tichomoří ve prospěch spojenců
  • Diplomatická jednání - nutnost společného postupu proti nepříteli
  • 12.11.-1.12.1943 – Teheránská konference (Írán)
  • tzv. Velká trojka: Roosewelt, Churchill, Stalin
  • dohoda o koordinovaném postupu v závěru války
  • do konce května 1944 - závazek invaze do Francie přes Lamanšský průliv (2. fronta v Evropě – SZ Francie, den „D“)
  • slib SSSR vyhlásit válku Japonsku po porážce Německa, společný postup a spolupráce po válce

    4. fáze (1944 - počátek 1945)

    Západní fronta

  • Den D - 6.6.1944 – invaze spojenců v Normandii = operace Overlord - moment překvapení
  • generál Eisenhower (americká a britská vojska) X maršál Rommel (silná německá armáda v oblasti Calais) - osvobození Normandie spojeneckými vojsky
  • srpen 1944 – vylodění amerických a francouzských jednotek na jihu Francie, rozpad německé obrany
  • 19.8.1944 – povstání pařížského lidu, příchod vojsk Svobodné Francie - generál Charles de Gaulle
  • 11.9.1944 – osvobození Belgie - až do května 1945 – obléhání přístavu Dunkerque (českoslovenští vojáci – Alois Liška)
  • krize nacistického Německa
  • 20.7.1944 – neúspěšný pokus o atentát na Hitlera (popravy německých generálů, Rommel)
  • ústup německých sil na východ, opevnění Siegfriedova linie na západních hranicích Německa
  • září 1944 – operace u Arnhemu (Nizozemí) – pokus spojenců o obchvat, výsadková akce, ale úspěch Němců
  • 16.12.1944 – německá protiofenziva v Dolním Sasku a v Ardenách - západní fronta prolomena, ale ústup Němců (přesun na východ, zásah amerických vojsk)
  • 4.6.1944 – osvobozen Řím <

    Válka v Tichomoří

  • srpen – říjen 1944 – boje o Filipíny – Japonci poraženi přes nasazení pilotů sebevrahů - kamikaze generál Douglas MacArthur – ohrožení Japonska

    Východní fronta

  • 1943/44 – letní ofenziva sovětských vojsk
  • březen 1943 – boje u Sokolova, listopad 1943 - osvobozen Kyjev, partyzánské boje – Ukrajina, Bělorusko
  • leden 1944 – ukončena blokáda Leningradu
  • květen 1944 – dobyt Sevastopol, Pobaltí, postup na Lvov
  • 1.8. 1944 – povstání ve Varšavě, Zemská armáda, byla poražena, město téměř zničeno

    Jižní fronta

  • srpen – svržen fašismus v Rumunsku
  • září 1944 – vyhlášena válka Bulharsku (partyzánské boje, sovětské jednotky) - přechod k protihitlerovské koalici
  • 20.10.1944 – osvobození Jugoslávie (Bělehrad) – Titovy partyzánské jednotky+sovětská vojska
  • říjen 1944 - únor 1945 – boje v Maďarsku, Albánii
  • osvobození Řecka (západně orientovaná armáda ELAS – britské velení, obavy z politického posunu doleva)
  • září 1944 – kapitulace Finska (proražena Mannerheimova obranná linie), osvobozeno Norsko
  • Diplomatická jednání
  • únor 1945 – Jaltská konference na Krymu – jednání Velké trojky (podruhé)
  • společný postup v závěrečné fázi války
  • zničení fašismu, poválečné uspořádání v Německu, potrestání válečných zločinů
  • prohlášení o svobodné Evropě - právo osvobozených národů zvolit si demokratické instituce

    5. fáze (1945) – konečná porážka fašismu

    Evropa

  • únor – duben 1945 – ofenzíva sovětského vojska – osvobození Polska, Rakouska, postup na Berlín
  • duben 1945 – ofenzíva na italské frontě – pád Milána, Mussolini zajat a partyzány popraven
  • únor 1945 – tažení spojenců na Západě
  • 1. osvobozeno Alsasko, prolomena Siegriedova linie, obsazena oblast Porúří (průmyslová oblast)
  • kobercové nálety - zničeny německé průmyslové podniky, města, železnice, Němci vytlačeni za Rýn
  • březen 1945 – dobyt Kolín nad Rýnem, Mohuč, Frankfurt nad Mohanem
  • 2. obsazení severozápadu Německa – generál Montgomery – Brémy, Lübeck, k Labi
  • duben 1945 – závěrečný útok do nitra říše
  • konec dubna – setkání sovětských vojsk s americkými na Labi a s britskými u Rostocku
  • 30.4. 1945 – Hitlerova sebevražda (podobně Himmler, Goebels, Henlein)
  • duben-květen – berlínská operace – sovětská armáda (generál Žukov, Koněv) X německá armáda
  • 30.4. 1945 – dobyta budova Reichstagu v Berlíně, pád Berlína 30.5.
  • 2.5.1945 – kapitulace Německa
  • potom dokončena pražská operace

    Diplomatická jednání

  • červenec-srpen 1945 – Postupimská konference ( u Berlína) - potřetí a naposledy Velká trojka – Stalin (SSSR), Truman (USA), Churchill (vystřídal Attlee) - dohoda o poraženém Německu
  • odmítnut plán na rozdělení Německa, rozhodnutí o obnově jako politického celku
  • dočasná správa 4 mocností v okupačních zónách - sovětské, americké, britské, francouzské
  • v čele Spojenecká kontrolní komise
  • Berlín – okupován a spravován všemi 4 mocnostmi - program čtyř „D“ - demilitarizace, denacifikace, demokratizace, dekartelizace
  • plné odzbrojení a likvidace válečného průmyslu, likvidace nacistické strany
  • určena výše reparací, vymezena východní hranice Německa na Odře a Nise
  • severní část východního Pruska a Královec k SSSR
  • schváleno rozhodnutí o vyhnání Němců z Polska, Maďarska, ČSR
  • Rakousko rozděleno do okupačních pásem, projednána správa německých a italských kolonií

    Tichomoří

  • únor 1945 – dobytí Filipín, vylodění Američanů na ostrově Iwodžima, Okinawa
  • březen 1945 – osvobozena Barma, jihovýchodní Asie, Borneo
  • srpen 1945 – útok na japonské ostrovy – bombardování japonských měst
  • 6.8. 1945 – svržení atomové pumy na město Hirošima
  • 9.8.1945 – svržení atomové pumy na město Nagasaki - útok na nevojenské cíle, demonstrace síly USA (po odmítnutí kapitulace Japonci)
  • 8.8.1945 – SSSR vyhlásilo válku Japonsku – obsazeno Mandžusko, severní Korea, jižní Sachalin, Kurilské ostrovy
  • 14.8.1945 – vyhlásil císař Hirohito kapitulaci Japonska, přesto boje v Tichomoří pokračovaly
  • 2.9.1945 – konečná kapitulace Japonska podepsána na křižníku Missouri = definitivní konec války, porážka fašismu v Asii

    Protektorát

  • 29. září 1938 Mnichovská dohoda
  • 14. března 1939 vznik Slovenského štátu a zabrání Podkarpatské rusi Maďarskem
  • 15. března 1939 obsazeny Čechy Německem, den poté byl zřízen Protektorát
  • Protektorát - president a vláda byli podřízeni Německ správě a potektorovi
  • byla zrušena celní daň s Německem, protektorát byl totálně závislý na Říši, příprava pro anexi k Říši
  • nastaly konfiskace věcí, orientace průmyslu na vojenskou výrobu, totální nasazení v Německu
  • odpor - pouť na Říp - 30.dubna 1939, poté protiněmecké vystoupení v Praze při převozu těla K.H. Máchy na Vyšehrad
  • Němci brutálně rozehnali povstání (zemřel J.Opletal), na pohřbu Opletala další demonstrace
  • 17. listopadu 1939 - Hitlerem uzavřeny vysoké školy - profesoři a studenti byli posíláni na totální nasazení a do koncentračních táborů
  • ilegální činnost - tisk letáků
  • 27. května - 1942 - atentát na Heydricha - reakce vypálení Lidic a Ležáků, zavedeno "stanné právo"
  • 340 000 občanů ČSR zahynulo pod "ochranou Říše"
  • armáda zrušena (jen vládní vojsko 7000 mužů), nucená práce pro Říši
  • Norimberské zákony - omezení Židů
  • kulturní život podřízen zájmům Německé propagandy
  • protektoři: Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Dalitz

    Protinacistický odboj

    Domácí odboj

  • Politické ústředí (PÚ)
    • fungovalo asi půl roku
    • představitelé bývalých koaličních stran, v čele: řídící výbor – Šámal, Rašín, Nečas, Richter
    • koordinace politického života, zpravodajská služba, prozrazeno, zatčeni gestapem, emigrace
  • Obrana Národa (ON)
    • existovala do jara 1940
    • nejrozsáhlejší odbojová organizace na počátku okupace
    • ilegální síť z bývalých důstojníků, legionářů, příslušníků Sokola, učitelé, železničáři
    • ústřední vedení: gen. Josef Bílý, Neumann, Vojta
    • „armáda v podzemí“ - obnovení republiky na principech demokratického parlamentního režimu po vítězství západních velmocí
    • jaro 1940 – průlom Gestapa do ON, ministerský předseda gen. Eliáš byl zapojen do PÚ, popraven Gestapem
  • Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ)
    • 3. nejvýznamnější odbojové centrum, široké politické a sociální zastoupení (socialní demokraté, národní socialisté, dělníci, inteligence, českobratrské evangelické kruhy), levicové zaměření
    • v čele byl V. Čížek, Grňa
    • budování ilegální sítě po protektorátu, vlastní politický program na obnovení ČSR za pomoci Moskvy
  • Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD)
    • demokratický odbojový proud (od roku 1940), fungoval do roku 1942 (atentát na Heydricha)
    • program - za svobodu do nové ČSR, autor J. Fischer
    • návaznost na odkaz T.G.M., obnova demokratické republiky (konkrétní návrhy), Ilegální časopisy
    • V boj, Český kurýr, Zemský národní výbor (1939)
    • ilegální organizace na Moravě, centrum v Brně
    • zástupci hlavních odbojových sil, pozatýkáni a popraveni
  • Komunistický odboj
    • přímo navazovala na činnost politické strany KSČ
    • řízeno z Moskvy – v pokynech z Moskvy se nepočítalo s obnovením ČSR, převzetí moci komunisty
  • Další formy odboje
    • vznik Národního souručenství
    • převoz ostatků K. H. Máchy na Vyšehrad
    • vzpomínka na upálení Jana Husa
    • národní pouti (léto 1939 – kázání na pouti u sv. Vavřinečka u Domažlic)
    • 30.9.1939 – bojkot pražské tramvajové dopravy
    • 28.10.1939 – demonstrativní oslavy výročí vzniku ČSR - zastřelen dělník V. Sedláček, smrtelně zraněn student Jan Opletal
    • 15.11.1939 – pohřeb Jana Opletala, nové studentské demonstrace
    • 17.11.1939 – přepadení VŠ kolejí (9 studentů popraveno, 1200 do koncentračních táborů) uzavření VŠ, nepostižitelné sabotáže, kulturní odboj, zpravodajská činnost (zprávy do Londýna)
    • „Tři králové“ - bývalí důstojníci - Josef Balabán, Josef Mašín, Václav Morávek
  • Zásahy proti odboji
    • 21.9.1941 – příchod R. Heydricha - likvidace domácího odboje, politika „cukru a biče“ - 1. heydrichiáda
    • 27.9.1941 – vyhlášeno stanné právo, vlna zatýkání (A. Eliáš, J. Havelka), stanné soudy – popravy, strach, pasivita
    • 27.5.1942 – atentát na Heydricha v Praze-Kobylisích
    • 2 českoslovenští parašutisté - Jan Kubiš, Jozef Gabčík - skupina Anthropoid
    • upevnění mezinárodní pozice ČSR, ale období teroru, represe, ortely smrti - období 2. heydrichyády
    • 10.6.1942 – vyhlazení obce Lidice u Kladna
    • 24.6.1942 – vyhlazení obce Ležáky u Chrudimi

    Zahraniční odboj

  • krize československé státnosti
  • 3 hlavní záchytná centra exulantů - Polsko, Francie, USA a Jugoslávie, VB, SSSR
  • Francie
    • Československý národní výbor – reprezentace československého zahraničního odboje v Paříži
    • cíl - uznání Francií jako exilová vláda, nepodařilo se (Francie v té době byla již okupována Říší)
    • 2.10.1939 – vytvoření československých zahraničních vojenských jednotek
  • Velká Británie
    • léto 1939 – hlavní centrum československého exilu v Londýně
    • J. Šrámek, R. Bechyně, Jaroslav Stránský, H. Ripka, vysocí důstojníci – Rudolf Viest, František Moravec
    • československý vyslanec ve Velké Británii – Jan Masaryk
  • SSSR
    • zahraniční centrum komunistů v Moskvě - Klement Gottwald, Václav Kopecký, Jan Šverma
    • nepočítali s obnovou ČSR, útoky na prezidenta Beneše, na londýnský exil
    • červen 1939 – zřízen komunistický sekretariát v Paříži - „pařížské byro“
    • jaro 1940 – hlavou československého zahraničního odboje Eduard Beneš

    Dílčí úspěchy zahraničního odboje

  • 17.11.1939 – uznala Francie Československý národní výbor jako představitele Čechů a Slováků v zahraničí (v prosinci 1939 i Velká Británie)
  • 21.7.1940 – Velká Británie uznala československou vládu jako prozatímní
  • Státní rada československá - poradní orgán prezidenta, nahrazovala parlament, E. Beneš
  • předseda prozatímní vlády – Jan Šrámek, ministr zahraničí – Jan Masaryk, ministr národní obrany – Sergej Ingr
  • 18.7.1941 - jednání s Velkou Británií o uznání Československé republiky
  • uzavření úmluvy o vzájemné pomoci ve válce mezi ČSR a SSSR v Londýně - definitivní uznání čsl. zahraniční vlády v Londýně, souhlas SSSR k utváření samostatných čsl. vojenských jednotek na sovětském území - vzniká první samostantný československý prapor z iniciativy Helodora Píky (v 50. letech souzen v ČSSR), další jednotky v Buzuluku - generál Richard Tesařík
  • protihitlerovská koalice přijala osvobození a obnovení ČSR jako jeden z válečných cílů
  • 16.12.1941 – „Prohlášení válečného stavu mezi ČSR a státy, které jsou ve válce s VB, SSSR, USA“ - ČSR členem protihitlerovské koalice
  • 1.1.1942 – 26 států podepsalo Washingtonskou deklaraci (také ČSR), vznik Spojených národů
  • konec září 1942 – mnichovská dohoda prohlášena za od počátku neplatnou – Charles de Gaulle
  • 12.12.1943 – uzavření československo-sovětské smlouvy - zabezpečení ČSR do budoucna, vzájemné nevměšování do vnitřních záležitostí
  • prosinec 1943 – jednání Beneše s představiteli KSČ v Moskvě - dohoda o spolupráci mezi londýnským a moskevským odbojovým centrem v době války
  • dohoda o budoucím uspořádání obnovené ČSR, ústupky vůči vedení KSČ, nárůst vlivu komunistů

    Osvobození Československa

    Situace na Slovensku

  • konec 1943 – hroucení vnitřní stability slovenského režimu, krize klerofašistického režimu
  • demokratičtí občané byli proti totalitnímu způsobu vlády

    Formy odboje

  • ilegální ÚV KSS (Gustáv Husák)
  • 1943 – Vánoční dohoda – program odboje, komunisté, agrárníci
  • vznik Slovenské národní rady (SNR), Demokratický klub, sociální demokraté
  • od dubna 1944 – Ján Golián (velitel Vojenského ústředí), pro obnovu ČSR, příprava ozbrojeného povstání (taktika klamání Tisa, partyzánské oddíly, výsadky ze SSSR)

    Slovenské národní povstání

  • 29.8.1944 – povstání v Bánské Bystrici
  • 1.9.1945 – Deklarace slovenského národa
  • vyhlášeno obnovení společného státu Čechů a Slováků, SNR převzala politickou moc
  • chtěli otevřít karpatské průsmyky, nerozhodnost, dezorientace - neúspěch
  • vojenský význam povstání – politický a morální význam, v době povstání vázalo několik německých divizí
  • 1944 – 1945 – hromadné vraždění slovenského lidu oddíly Hlinkových gard
  • 8.9. - 27.11. 1944 – karpatsko-dukelská operace - postup Rudé armády a 1. československého armádního sboru na Slovensko
  • gen. Jan Kratochvíl, Ludvík Svoboda - velké oběti v bojích o Duklu, osvobozena část východního Slovenska

    Situace v Čechách

  • stanovení demarkační čáry Linec-České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary-Saská Kamenice
  • zastavení amerických vojsk (USA potřebovalo pomoc SSSR v Tichomoří)
  • dohoda mezi gen. Eisenhowerem a velením Rudé armády
  • obsazení Prahy Rudou armádou - základ příštího sovětského vlivu
  • polovina dubna 1945 – 3. americká armáda došla k západní hranici ČSR, gen. G. S. Patton [petn]
  • 18.4. 1945 – vstoupila americká armáda na československé území
  • 25.4. 1945 - kapitulace Aše, dobytí Chebu
  • 5. - 7. 1945 - postup na dohodnutou demarkační linii v jižních a západních Čechách
  • gen. Patton připraven porušit zákaz a poslat jednotky na pomoc Praze, ale potřeboval žádost o pomoc z Prahy od České národní rady (zájmy Moskvy hájili čeští komunisté)

    České květnové povstání

  • povstání vypukla spontánně po celé republice (Přerov, Nymburk, Poděbrady, Kladno)
  • 5.5. 1945 – pražské květnové povstání - Česká národní rada, předseda Albert Pražák
  • vliv vedení KSČ, Josef Smrkovský
  • Vojenské velitelství Velké Prahy, v čele Karel Kutlvašr
  • ovládnutí budovy rozhlasu, stavba barikád (pomoc Vlasovců), velké ztráty na životech
  • 8.5. 1945 – dohoda ČNR s německým velením o kapitulaci německých jednotek
  • 9.5. 1945 – příchod sovětských vojsk do Prahy
  • z Košic do Prahy přešla československá vláda, obnova Československé republiky
  • březen 1945 – rozhovory mezi představiteli československé londýnské a moskevské emigrace
  • vytvořena nová vláda - v čele Zdeněk Fierlinger (čsl. vyslanec v SSSR, vliv komunistů)
  • 5.4. 1945 – programový dokument - Košický vládní program
    • neobnovení liberálně-demokratického režimu v ČSR
    • úzké sepětí se SSSR, vybudování armády podle SSSR
    • zestátnění klíčového průmyslu, bankovnictví
    • povolena existence jen čtyř vybraných politických stran
    • konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců, kolaborantů
    • Zklamání z nenaplnění cílů domácího odboje
    • ne sociální a demokratický stát, ale režim „lidové demokracie“

    Vlasovci

  • Andrej Andrejevič Vlasov se narodil roku 1900
  • v roce 1919 vstoupil do Rudé armády, získal si tam duvěru Stalina
  • obdržel Řád druhého praporu
  • 22.6.1941 zaútočilo Německo na SSSR, zůčastnil se tam obrany Moskvy (Řád Rudé hvězdy)
  • v březnu ho Stalin jmenoval velitelem druhé armády, která měla osvobodit Leningrad, nepodařilo se mu to a byl zajat
  • začal pracovat proti Stalilnovi a bolševismu
  • vytvořil ROA, armádu z ruských válečných zajatců, velitelem ROA byl Sergej Buňačenko, armáda byla neukázněná, němci je chtěli zrušit
  • poté obrátili proti Němcům a začali pomáhat Čechům, postavili se do čela Květnového povstání českého lidu
  • Vlasovci byli proti bolševismu, to se České radě nelíbilo, pak raději z Prahy odešli
  • ta malá část lidí, kteří se dostali do zajetí Americké armády, byla navrácena zpět do Ruska
  • hlavní představitelé ROA pověšeni jako zdrádci

    Důsledky druhé světové války

  • změna politické mapy světa - v některých státech se dostala k moci levice (Francie, Itálie, Východní blok)
  • komunistické státy kontroloval SSSR, na západě mělo vliv USA (finanční podpora, vojenské zásahy proti agresorům)
  • mezi supervelmocemi SSSR a USA došlo k tzv. Studené válce (Afgánistán, závody ve zbrojení, vesmírný program)
  • potrestání válečných zločinců - Norimberský proces, Tribunál v Tokyu
  • dekolonizace
  • vznik OSN

    Rozpad koloniálního systému

  • dekolonizace
  • probíhala ve třech fázích
    • První fáze
      • 1945 – 1950
      • Indie, Čína, Indonésie
    • Druhá fáze
      • 1950 – 1960
      • francouzské území 1960 - "rok Afriky" - samostatnost 18ti afrických států
      • dramatický vývoj v JARu (Britské území) - 1961 samostatnost
      • dlouho problém apartheidu (rasové nesnášenlivosti), uklidnění až za Nelsona Mendely
    • Třetí fáze
      • 1960 – 1970
      • Asie a Jižní Amerika
  • negativa - vysoká negramotnost, konec podpory od vůdčích států (kolonizátorů)

    Norimberský proces

  • soudil celkem 3 druhy válečných zločinů, vedl ho mezinárodní vojenský tribunál (vznik v srpnu 1945 v Norimberku) - válečné zločiny, zločiny proti míru a zločiny proti lidskosti
  • Göring - dočkal se rozsudku, ale nechtěl být popraven oběšením - spáchal sebevraždu, Herman Frank, Joachim von Riebentropp, Dönitz
  • bylo souzeno 24 lidí, 12 jich bylo popraveno, byly souzeny také organizace, byly odsouzeny jako zločinecké a byly rozpuštěny, další soudy pak probíhaly dodatečně

    Mezinárodní tribunál v Tokiu

  • začal na jaře 1946, skončil v listopadu 1948
  • soudil 28 lidí, udělil 7 trestů
  • japonský císař Hirihito se války přímo nezůčastnil - zůstal v čele císařství, ale jeho moc byla omezena

    OSN

  • Organizace spojených národů - založena 1945 v San Francisku
  • 50 zakládajících států, navazovala na Společnost národů, ta vznikla 1919, zanikla de facto 1939, de jure 1946

    Důsledky 2. světové války na Československo

  • ztráta Podkarpatské rusi, vyhnání Němců, asi 360 000 obětí na životech, z toho asi 200 000 židů, materiální škody, orientace na SSSR, pozdější změna režimu, zisk Těšínska

    Vyhnání Němců z Československa

  • Němci byli v Sudetech už od dob Přemysla Otakara I.
  • vztahy s Německou menšinou se po Mnichovské dohodě zhoršily, v průběhu Druhé světové války ještě více rostla
  • Benešovy dekrety legalizovaly majetkové konfiskace, zbavení občanství, nucené práce pro Němce a Maďary, pracovní tábory pro Němce, zrušení německých institucí a škol
  • 1940 - dekrety vytvářely československou exilovou vládu, 1945 - dekrety kromě jiných zákonů o znárodnění rozhodly o zrušení českoslovenkého státního občanství etnickým Němcům a Maďarům a konfiskací jejich majetků - avšak vyhnání nebylo nařízeno Benešovými dekrety
  • důvody vyhnání bylo přijetí principu kolektivní viny Němců, Mnichovská dohoda, válečné zkušenosti s SS a Gestapem
  • snaha dosáhnout etnické čistoty, odněmčení, velmoci sohlasily s odsunem, pokud bude probíhat humánně
  • první fáze (živelná) - útěk byl mnohdy organizovaný a transportu obyvatel se ujaly říšské orgány, ne všichni však odešli, mnohdy nastalo vyhošťování a vysídlování v masovém měřítku, zatýkání, vraždy, loupení, pochody smrti (z Brna), vznik táborů pro Němce (Lešany u Benešova, Malá pevnost Terezín), kruté zacházení, znásilňování, nemoce
  • tajemník E.Beneše - "Vyžeňtě a pobijte jich po skončení války co nejvíce"
  • byl jim zabaven veškerý nemovitý a většina movitého majetku
  • Postupimská konference - druhá fáze - velmoci uznaly požadavek odsunu Němců, ale s požadavkem humánního zacházení
  • v třetí fázi se vycházelo ze sěmrnic vlády, odsuny probíhaly organisovaně, Němci byli transportováni do Bavorska, Němečtí antifašisté mohli v Čechách zůstat, ale raději sami odcházeli
  • z Československa bylo vyhnáno asi 3 000 000 Němců
  • důsledky odněmčení - zanikly celé vesnice, rozvinutý průmysl se utlumil, mnoho půdy přestalo být obhospodařováno (Sklenářovice - Stassendorf), zanikly kulturní zvyky
  • třetí fáze - příbuzní mohli odejít za svými vyhnanými rodinami

    Trumanova doktrína

  • president Harry Truman vydal v roce 1947 Trumanovu doktrínu
  • doktrína o zadržování komunismu - USA chtěly všemi prostředky šíření myšlenek komunismu do dalších zemí
  • vystoupení proti mocenským zájmům SSSR

    Marshallův plán

  • George Marshall - ministr zahraničních věcí USA - plán hospodářské pomoci válkou zdevastovaných států bez rozdílu (i SSSR)
  • byl vyhlášen v červenci 1947, navazoval na poválečnou pomoc USA
  • východní státy na nátlak SSSR pomoci USA nevyužily (Polsko a ČSR chtěly, ale musely to odvolat)
  • USA poskytly evropským státům nevratnou půjčku 3 mld dolarů, dále materiální pomoc (stroje, suroviny, spotřební zboží), půjčky
  • nějaká materiální pomoc směřovala i do Japonska, ale ne v rámci Marshallova plánu
  • celkem USA poskytla Evropě kolem 17 mld dolarů mezi lety 1948 - 1952
  • nejvíce ji využilo Německo, Francie, Anglie a Itálie

    Počátek studené války

  • studená válka - neustálá konfrontace mezi USA (západním světem) a SSSR (východním světem) ve všech oblastech lidské činnosti s výjimkou otevřeného válečného konfliktu - zbrojení, sport, astronautika, věda

    Západní blok

  • svoboda člověka (demokracie se dá dokonce i žít)
  • soukromé vlastnictví
  • tržní ekonomika (nabídka určuje poptávku)

    Východní blok

  • na oko jsou lidé svobodní (ale všichni museli mít stejný názor)
  • všechno je státní
  • plánovací hospodářství (pětiletky)
  • ČSR, Polsko, Jugoslávie, Maďarsko, Albánie

    Berlínská krize

  • Německo rozděleno do 4 okupačních zón
    • USA - Bavorsko, Hesensko, polovina Bádenska – Württemberska, Brémy
    • Francie - Sársko, Porýní – Falc
    • Británie - Severní Porýní – Vestfálsko, Dolní Sasko, Hamburk, Šlesvicko – Holštýnsko
    • SSSR - Meklenbursko – Přední Pomořansko, Braniborsko, Sasko – Anhaltsko, Durynsko, Sasko
  • Berlín byl rozdělen také na 4 části
  • politické strany - Křesťansko – demokratická strana (CDU)
    • Strana svobodných demokratů (FDP)
    • Sociálně demokratická strana (SDP)
    • Komunistická strana Německa (KPD)
  • 1.1. 1947 došlo ke sjednocení britské a americké okupační zóny - vznik bizonie
  • v dubnu 1948 se k bizonii připojuje i francouzská okupační zóna - vznik trizonie (výjimku tvořilo Sársko – to si Francie nechala)
  • na začátku června 1948 se rozhodlo o vytvoření německého státu ze 3 západních okupačních zón – byla provedena i měnová reforma (i v západních sektorech Berlína) - SSSR reaguje blokádou přístupových cest do západního Berlína, přerušení dodávek zboží a energie
  • zahájení blokády 24.6. 1948
  • Generál L. Clay a britský ministr zahraničí Bevin mají plán leteckého mostu (zásobování Berlína) – řízením leteckého mostu byl pověřen generál William H. Tunner - denně bylo do Berlína dodáno 2 750 tun zásob
  • září 1948 demonstrace obyvatel za svobodu Západního Berlína u Reichstagu
  • květen 1949 - sovětská okupační zóna obnovuje přístupové cesty do Berlína
  • červen 1949 - byl odvolán i letecký most

    Vyhlášení Spolkové republiky Německo

  • 1. září 1948 byl v Bonnu sestaven prozatímní parlament v čele s Konrádem Adenauerem - měl připravit ústavu
  • v květnu 1949 byla ústava schválena západními mocnostmi
  • v létě 1949 první volby do Spolkového sněmu - vítězí CDU - prvním prezidentem Theodor Heuss
  • 7.9. 1949 byla slavnostně vyhlášena SRN – Západní Berlín má samostatné postavení
  • Konrád Adenauer - první západoněmecký kancléř
  • položil základy prozápadní orientace, začlenil SRN do NATO a EHS, za jeho funkčího období se Německo stalo spojencem svého rivala Francie

    Vyhlášení Německé demokratické republiky

  • 7.10. 1949 byla na území sovětské okupační zóny vyhlášena NDR - prezident Wilhelm Pieck

    Korejská válka

  • 25.6. 1950 – 27.7. 1953 - příměřím
  • po válce je Korejský poloostrov rozdělen na dvě okupační zóny, které jsou rozděleny 38. rovnoběžkou

    Jižní část

  • okupována americkými vojsky
  • vznikla zde Korejská republika – autoritativní režim prezidenta Li Syn-mana

    Severní část

  • okupována Rudou armádou
  • vzniká zde Korejská lidově demokratická republika ovládaná komunisty v čele s Kim Ir-senem
  • Kim Ir-sen chtěl poloostrov sjednotit pod svoji nadvládu

    Průběh války

  • 25.6. 1950 Korejská lidová armáda překročila 38. rovnoběžku
  • díky početní převaze postupovala rychle k jihu - 28.6. 1950 dobyt Soul
  • rada bezpečnosti OSN označila za agresora SSSR, který se jednání rady nezúčastnil - vyzvala členské státy OSN, aby poskytly pomoc Korejské republice (většinu vojska tvořili US vojáci), velitelem spojeneckých vojsk byl Douglas MacArthur
  • Spojenecké jednotky byly však do konce srpna zatlačeny do perimetru u přístavu Pusan, briliantním taktickým tahem generála MacArthura se dosáhlo obratu ve válce
  • americká vojska se vylodila u Inčchonu 15. – 16.9.1950 - severokorejská armáda donucena k rychlému ústupu
  • 28.9.1950 byl osvobozen Soul
  • Americké jednotky postupovaly dále přes 38. rovnoběžku téměř až k severní hranici KLDR
  • 1.11.1950 se ke korejské lidové armádě přidala ještě čínská armáda „dobrovolníků“, čímž zahnala americkou armádu zpět za 38. rovnoběžku a dobyla Soul (4.1.1951)
  • MacArthur chtěl zaútočit na SV Čínu, tento návrh mu však neprošel a prezident Truman ho odvolal
  • 14.3.1951 byl zpět dobyt Soul a uhájena 38. Rovnoběžka
  • 10.7.1951 bylo zahájeno jednání o příměří - to však dlouho ztroskotávalo na otázce severokorejských zajatců, protože komunisté trvali na návratu všech (i těch, kteří se zpět vrátit nechtěli)
  • teprve Stalinova smrt přiměla komunisty k podepsání příměří 27.7.1953
  • Korea zůstala rozdělena

    Stalinova diktatura

  • Josif Vissarionovič Džugašvili „STALIN“
  • Stalin - rusky ocelový
  • podle matriky se narodil 18.12.1878 v gruzínském městě Gori, ale sám tvrdil, že to bylo až 21.12.
  • měl špatné dětství (otec byl pijan)
  • nastoupil do pravoslavného semináře, aby se stal knězem, studia nedokončil
  • během života několikrát zatčen, byl malé postavy, měl zjizvené tváře
  • měl rád výlety, grilování a balet
  • jeho první žena zemřela na TBC, druhá byla tyranizována (zasebevraždila se)
  • dcera jako jediná ho tolerovala, nakonec ji zavrhnul kvůli svatbě s Židem
  • první syn – otcem tyranizován, pokus o sebevraždu, ve válce zajat, ale Stalin ho odmítl vyměnit za generála Pauluse, druhý syn – pilot, alkoholik
  • k moci se dostal až po smrti Lenina ve svých 46 letech, byl generálním tajemníkem komunistické strany
  • po smrti Lenina se zmocnil vlády a usídlil se v Kremlu
  • chtěl realizovat komunismus jako ideální společnost
  • potlačení církve, SSSR měl být ráj pracujících
  • budování technických staveb, rozvoj průmyslu, nárůst populace, ale nestaví se nové byty
  • zemřel 5.3.1953 na krvácení do mozku

    Krize v SSSR

  • nastal úpadek v zemědělství
  • nebyly potraviny – hlad a bída v celém Rusku, ze selhání obviňoval svoje podřízené
  • Kolchozy - kollektivnoje chozjajstvo, neboli kolektivní hospodářství
  • vyvlastnění půdy státem, společná práce bez nároku na odměnu, každý dostal jen trochu úrody
  • kolchozy měly menší výnosy půdy než za carského Ruska

    Hladomor na Ukrajině

  • 1932–1933
  • na Ukrajině nechal Stalin zabavit veškerá pole a úrodu pod Kolchozy
  • lidé ale jídlo nedostávali
  • vyvolal tím obrovský hladomor, o kterém ale věděl, zakázal lidem stěhovat se do měst
  • cílem bylo zotročení obyvatel, následkem hladomoru zemřelo 4-7 milionů lidí

    Stalinův kult osobnosti

  • kult osobnosti - politická instituce, ve které vůdce země vyvolá chválu sám na sebe a své skutky do takové míry, že tato chvála ovlivní téměř každý aspekt kultury země
  • vzbuzen dojem, že země by bez něj nemohla existovat, Stalin byl považován za dokonalého a neomylného
  • oslavná umělecká díla na jeho počest, vyvěšování portrétů
  • nezpochybnitelnost moci, vydán jeho životopis, který sám upravil
  • portréty na budovách, v každé třídě

    Političtí vězni a gulagy

  • pokud se člověk nehodil do režimu, byl nepřítel státu a zlikvidován - vykonstruované procesy
  • odsun nežádoucích osob do pracovních táborů – gulagů - vzniklo nejméně 476 táborových komplexů, v nichž byly sdruženy tisíce táborů
  • cílem byla produkce otrocké práce, političtí vězni – vědci, hudebníci, inteligence, Židé
  • lidé byli zadržováni agenty, mnohdy se jednalo i o celé rodiny

    Jugoslávská roztržka

  • Josip Broz „Tito“
  • 1892 – 1980
  • za války vůdce partyzánského hnutí
  • poházel z chudých poměrů, vyučil se soustružníkem (pracoval i ve škodových závodech v Plzni)
  • velmi rychle udělal kariéru – „řečník lidu“, účastnil se bolševické revoluce v Rusku
  • byl zajat v 1. světové válce
  • myšlenka komunismu se mu líbila, v Rusku se oženil a 3 roky tam zůstal
  • pak vstoupil do bolševické strany, 1920 odešel zpět do Jugoslávie, kde vstoupil do tamní KS - byl ve vězení – hodně na sebe upozorňoval
  • Jugoslávie byla po válce chvilku královstvím, to bylo svrženo a byla nastolena republika - do čela se dostali komunisté (byli nejzkušenější)
  • prezidentem se stal Tito
  • Stalin se Tita bál, nebyl totiž lehce ovladatelný - chtěl si tam dosadit někoho, se kterým by se dalo jednoduše manipulovat
  • Stalin nejprve nabídl Titovi, aby se Jugoslávie spojila s málo vyspělým Bulharskem, to Tito odmítl (1948)
  • Stain pak hledal záminky, jak se Tita zbavit
  • informbyro - prodloužená ruka internacionály, sdružovalo všechny Sovětské státy
  • Jugoslávie nepřišla - Stalin donutil ostatní státy, aby Tita odsoudili (že je to krvavý pes, který se snaží rozložit Východní blok)
  • na hranicích docházelo i k ozbrojeným incidentům, ale nedošlo k válce
  • Jugoslávie se stala zemí mezi V a Z blokem
  • Tito hledal obchodní kontakty na západě (na východě byly ochlazené vztahy)
  • Jugoslávie na tom byla po hospodářské stránce velmi dobře (oproti zemím V bloku) - hospodářská úrove téměř jako na západě
  • 1953 se vše prolomilo – Nikita Chruščov obnovil kontakty s Jugoslávií a přijal ji zpět

    Destalinizace

  • v roce 1953 (po Stalinově smrti) se do čela KSSS dostal Nikita Sergejevič Chruščov
  • kritizoval kult osobnosti, Stalina
  • nová zahraniční politika (USA a Kanada pomáhá SSSR – dodávky obilí)
  • XX. sjezd KSSS 1956 - přelomový sjezd v historii KSSS, projev Chruščova „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“
  • Chruščov v něm podal relativně pravdivý obraz Stalinovy cesty k moci a způsobu odstraňování jeho odpůrců a zločinců - vyznačuje zde rozchod se stalinismem
  • odsouzení hospodářské politiky, podepsání paktu Ribbentrop-Molotow, napadení SSSR (Stalinovy pomalé reakce) - představil novou koncepci koexistenci se západem
  • vztahy obou systémů (socialismu – východ a imperialismu – západ) se měly řešit mírovým soužitím a soutěžením – zejména v oblasti ekonomické, ne však rovině ideologické
  • po sjezdu se situace v SSSR začala zlepšovat (i hospodářsky), ale stále zde byla snaha o šíření komunismu, Chruščov se usmířil s Titem
  • v roce 1963 USA dodaly obilí do SSSR (v SSSR byla totiž neúroda)

    Vznik NATO a Varšavské smlouvy

    Vznik NATO

  • NATO - Organizace Severoatlantické smlouvy - North Atlantic Treaty Organization
  • obranná aliance a organizace - reakce na železnou oponu
  • vznikla podpisem Washingtonské smlouvy 4.4. 1949
  • 5. článek - útok na jednoho ze signatářů smlouvy budou považovat za útok na všechny a ostatní podniknou veškeré nutné kroky k udržení bezpečnosti v NATO
  • 2. článek - zavazoval signatáře zvyšování schopnosti vzdorovat ozbrojeným útokům
  • původní zakládající státy: Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie, USA
  • poslání NATO - „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo Evropu a Německo při zemi“
  • nejprve mělo spojenectví mezi USA a západoevropskými státy charakter pouhé vojenské aliance, ale na vrcholu studené války se alianční charakter změnil v organizace s integrovaným vojenským velením

    Varšavská smlouva

  • vojenský pakt evropských komunistických zemí - protiváha NATO
  • vznikla na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze 14.5. 1955
  • podepsala to Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR
  • byla reakcí na zřízení „Západoevropské unie“ (1954) a „Pařížské dohody“ (1955, ta umožňovala vstup SRN do NATO) – oficiálně
  • ve skutečnosti se SSSR zajišťoval kontrolu nad východním blokem
  • státy Varšavské smlouvy byli kompetentní zasáhnout proti „vnitřnímu nepříteli“ (Maďarsko 1956, ČSR 1968)
  • byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví
  • Albánie - činnosti Varšavské smlouvy se přestala zúčastňovat již v roce 1962
  • na protest vniknutí spojeneckých vojsk do ČSSR tuto smlouvu v srpnu 1968 vypověděla
  • Varšavská smlouva byla rozpuštěna 1.6. 1991
  • nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl Politický poradní výbor složený z představitelů všech členských států, velení však přicházelo z Kremlu

    Poválečný vývoj v ČSR

  • květen – únor 1948 obnoven stát Čechů a Slováků (29.6.1945 - ztráta Podkarpatské Rusi)
  • vytvářen lidově demokratický režim (ve skutečnosti omezení demokracie)
  • válkou poškozené hospodářství, znehodnocena měna - obnova hospodářství – přechod z válečné výroby na mírovou

    Košický vládní program

  • po válce rozhovory mezi londýnskou a moskevskou emigrací – březen 1945
  • měla být založena prozatímní národní shromáždění, které měla potvrdit prezidenta republiky
  • prezident jmenuje novou vládu
  • vláda a národní shromáždění připravily v nejkratší možné lhůtě volby do Ústavodárného shromáždění
  • zmiňuje se zde také česko-sovětská smlouva z 12.12. 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci - orientace na SSSR
  • Slováci jsou svébytný národ - mají vlastní národnost
  • řeší se zde i otázka kolaborantů (z toho vychází i Benešovy dekrety)

    Státoprávní uspořádání

  • Košická vláda složena z emigrantů
  • 1945 ČNR zrušena z podnětu SSSR - na Slovensku byly ale nejvyšší orgány SNR a Sbor pověřenců - asymetrický model
  • široká pravomoc národních výborů
  • zdůrazňována kontinuita Československa z roku 1920, ale prezidentské dekrety ji postupně značně pozměňovaly
  • nová koalice - Národní fronta Čechů a Slováků (NF)
  • prozatímní vláda v čele se Zdeňkem Fierlingerem
  • pravicové strany zde nebyly – byly úplně zakázány
  • politické strany
    • Československá strana sociálně demokratická (ČSSD)
    • Československá strana národně socialistická (M. Horáková ČSNS)
    • Československá strana lidová (ČSL)
    • Komunistická strana Československa (KSČ)
    • Komunistická strana Slovenska (KSS)
    • Demokratická strana (DS)
  • na Slovensku nebyli lidovci (Tiso byl odsouzen k smrti)
  • NF - uzavřený systém, vznik strana s jejím souhlasem, legální opozice byla nepřípustná, vedoucí postavení komunistů
  • revoluční odborové hnutí (ROH) - jednotné odbory, podíl na formování hospodářské politiky, v čele Antonín Zápotocký

    Benešovy dekrety

  • do října 1945 funkci zákonů plnily dekrety prezidenta republiky - Benešovy dekrety - národní očista – postih za zločiny spáchané před jejím vyhlášením
  • z roku 1945 dekrety o potrestání nacistických zločinů, zrádců, kolaborantů - malý a velký dekret
  • mimořádné soudy, popravy (trest smrti – K. H. Frank, slovenský prezident – J. Tiso, ministerský předseda – V. Tuka, doživotní vězení – R. Beran, J. Stříbrný, J. Syrový)
  • dekrety o znárodnění - zcela rozhodnutím vlády znárodněn majetek Němců, zrádců, kolaborantů, znárodnění klíčového průmyslu, závodů nad 500 zaměstnanců, bank a pojišťoven - soukromý zůstal malý a střední průmysl, stavebnictví, velkoobchod
  • dekrety řešící osudy německé a maďarské menšiny v ČSR a dekret o závodních radách - orgány dělníků a zaměstnanců v závodech, účast v řízení, kontrola továren, velká pravomoc, silná pozice komunistů, celkem 89 dekretů
  • obnova národního hospodářství, vysokých škol, státních financí
  • etapa pozemkové reformy (do jara 1946)
  • zkonfiskovaná půda Němců, zrádců, kolaborantů (2 000 000 ha) byla přidělována zájemcům za nízkou cenu (výměra do 13 ha pro jednotlivce), osídlení pohraničních vesnic
  • 28.10.1945 Prozatímní národní shromáždění - E. Beneš potvrzen ve funkci prezidenta
  • jmenována „staronová“ vláda (důležitá ministerstva v rukou komunistů)

    Květnové volby

  • květen 1946 1. parlamentní volby (volby do ústavodárného shromáždění)
  • v Čechách vítězství KSČ (40%, cca 2 000 000 hlasů)
  • výsledky
    1. KSČ
    2. Československá strana národně socialistická
    3. Československá strana lidová
    4. Sociální demokracie (na Slovensku na 4. místě Demokratická strana)
  • předsedou vlády byl Klement Gottwald, místopředseda vlády Petr Zenkl (NÁR SOC)
  • ministerstva v rukou komunistů - ministerstvo vnitra (Václav Nosek), ministerstvo zemědělství, ministerstvo informací
  • bez politické příslušnosti - ministr obrany Ludvík Svoboda, ministr zahraničí Jan Masaryk
  • odlišnost představ stran o dalším vývoji
  • 1947 – 1948 dvouletý plán obnovy národního hospodářství
  • chtěli překročit předválečnou výrobu o 10%, industrializace Slovenska
  • problémy obnovy - zaostávání průmyslu, spory mezi demokratickými stranami a KSČ, pokles výroby, růst cen
  • na nátlak SSSR by odmítnout Marshallův plán
  • v roce 1947 bylo sucho a neúroda
  • prohloubení problémů, nedostatek potravin, černý trh, nespokojenost
  • návrh komunistů na milionářskou dávku – zvláštní daň pro bohaté (vybralo se velmi málo peněz, ale byl to populistický krok)
  • cesta k politické krizi NF – plány KSČ na převzetí moci, mobilizovat masy
  • opora KSČ - Sbor národní bezpečnosti (SNB), organizace provokací, vliv SSSR
  • rozklad NF - porušování demokratických principů, vznik opozice, kritika záměrů KSČ
  • Duben 1947 návrh revize 1. pozemkové reformy a parcelace statků nad 50 ha

    Vrchol vládní krize v únoru 1948

  • požadavky KSČ na další znárodnění
  • spor o hradecký program - ministr zemědělství Julius Ďuriš (KSČ) v Hradci Králové
  • v polovině února 1948 ministr vnitra Václav Nosek nahradil 8 členů SNB komunistickými představiteli
  • 20.2.1948 demise ministrů stran národně socialistické, lidové, slovenské demokratické - bez sociálních demokratů, ministra Svobody a Masaryka
  • předpoklad, že prezident demisi nepřijme a donutí Gottwalda k další spolupráci
  • Manifestace na Staroměstském náměstí - vznik ozbrojených lidových milic v závodech, akčních výborů NF
  • 22.2.1948 sjezd závodních rad, sjezd rolnických komisí (požadavek znárodnění, pozemkové reformy), ozbrojování
  • 24.2.1948 jednohodinová generální stávka
  • do 25.2. 1948 Beneš odolával tlaku
  • demonstrace na Staroměstském náměstí, hrozba občanskou válkou i sovětskou intervencí) X studentská protidemonstrace, pochod na Hrad
  • kapitulace – demise Benešem přijata
  • jmenována nová vláda, (obrozené NF) navržená Gottwaldem
  • 10.3. 1948 - její člen Jan Masaryk za neobjasněných okolností zemřel
  • komunistický puč – převzetí moci komunisty, definitivní konec demokracie
  • KSČ zabrala ministersterstva, úřady, armádu, policii, strany, školy

    Vznik Svazu československé mládeže

  • SČM
  • od dubna 1949 Československý svaz mládeže (ČSM)
  • místo Junáka organizace Pionýr – sovětský vzor
  • Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP)

    Základ totalitního režimu

  • březen – duben 1948 2. znárodnění
  • podniky nad50 zaměstnanců
  • zákon o nové pozemkové reformě (nad 50 ha)
  • 95% průmyslu v socialistickém sektoru
  • zákon o všeobecném národním pojištění, o jednotné škole – Zdeněk Nejedlý
  • do konce 1948 odstraněn soukromý sektor, likvidace řemeslníků a živnostníků, náhrada komunálními podniky
  • ústava 9. května - základ totalitního režimu, lidově demokratická republika
  • občanské a ústavní svobody proklamovány, ale ve skutečnosti potlačovány
  • květen 1948 1. nedemokratické volby - jediná společná kandidátka NF, nový parlament (70% komunistů)
  • 2.6. 1948 abdikace těžce nemocného prezidenta E. Beneše
  • nový prezident Klement Gottwald, předseda vlády Antonín Zápotocký
  • masový nábor do KSČ (i násilný), jediný veřejný projev nesouhlasu – XI. Všesokolský slet v Praze v červnu 1948, ale byly provedeny zásahy proti Sokolu
  • září – říjen 1948 zákon o táborech nucené práce pro politicky nepohodlné osoby
  • 6.10. 1948 zákon na ochranu lidově demokratické republiky - „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“

    ČSR za stalinismu

  • 1948 – 1953
  • despotický totalitní režim, označován jako socialistický, snížení počtu nekomunistických stran, moc v rukou úzké skupiny funkcionářů KSČ
  • nejdéle vzdorovala režimu katolická církev - pražský arcibiskup, kardinál – Josef Beran (1888-1969)
  • po roce 1948 internován, od 1965 v Římě - styky s Vatikánem
  • v červnu 1949 vydal Pastýřský list – protest proti zásahům do života církve
  • začlenění do sovětského bloku - úplná podřízenost SSSR, jediný stalinský model systému
  • přestavba průmyslu (strojírenský, zbrojní výroba, obchod – orientováno na SSSR), - marxismus-leninismus x masarykismus
  • 1949 zákon o vzniku Jednotných zemědělských družstev (JZD) - násilná kolektivizace (1. vlna 1949-1953)
  • generální linie výstavby socialismu – vytyčena na IX. sjezdu KSČ (1949)
  • 1. pětiletka (1949-1953) - hospodářský plán vzrůstu průmyslu o 57% stavebnictví o 130%
  • zvýšení úkolů v těžkém a zbrojním průmyslu na úkor spotřebního zboží, zemědělství – pokles životní úrovně
  • 1953 měnová reforma – diferencovaná výměna peněz (5:1 až 50:1)
  • růst role Bezpečnosti (StB) – bez kontroly, rozvrat právního řádu – masová nezákonnost
  • zkonstruované politické procesy - proti „skrytým třídním nepřátelům a škůdcům“
  • justiční vraždy - 1949 popraven gen. Heliodor Píka (příliš toho věděl)
  • 1950 popravena národně socialistická poslankyně JUDr. Milada Horáková - za pomoci sovětských expertů hledání nepřítele i ve vlastních řadách KSČ
  • 1952 popraven gen. taj. KSČ Rudolf Slánský, politik Vladimír Clementis
  • 1954 proces proti slovenskému buržoaznímu nacionalismu - uvězněni G. Husák, L. Novomeský
  • emigrační vlna na Západ – vznik 3. odboje v zahraničí

    Destalinizace v ČSR

  • 1953 volby – prezidentem Antonín Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký, 1. tajemník Antonín Novotný
  • v roce 1953 umřel Stalin
  • u nás ještě dobíhaly politické procesy
  • 1956 – XX. sjezd – odsouzení kultu osobnosti
  • nová vlna destalinizace - počátek soudních rehabilitací nevinně odsouzených
  • rehabilitován G. Husák, L. Novomeský
  • odstoupil V. Široký, nový premiér Jozef Lenárt - diskuze o reformě společnosti – v tisku, nové zákoníky, trestní řád
  • 1967 politická krize - červen IV. sjezd československých spisovatelů - tvrdá kritika byrokratické nadvlády ve společnosti - Novotného protiútok
  • zákaz zveřejnit sjezdová jednání, ze strany vyloučen Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Milan Kundera, zánik Literárních novin, růst napětí, studentské demonstrace (VŠ)
  • rozdíly v KSČ – progresivní x konzervativní síly - leden 1968 Novotný odvolán z funkce 1. tajemníka KSČ, nahrazen Alexandrem Dubčekem

    Potlačení pokusů o demokratizace ve východním bloku

    Druhá berlínská krize

  • červen 1953 - stávka berlínských stavebních dělníků, demonstrace byly potlačeny sovětskými tanky
  • poté následovaly opatření - zatýkání, propouštění, dále nastal masivní odchod lidí na západ (asi 2000 0000 lidí)
  • na východě postavili Berlínskou zeď

    Polsko 1956

  • proběhly stávky v Polsku - dělnické povstání v Poznani (asi 50 obětí)
  • neostalinisté (nechtěli změny) a reformisté (chtěli změny v rámci socialistického systému)
  • v čele reformních komunistů byl Wladysław Gomułka, řešil situaci s Chruščovem
  • Chruščov podpořil reformní komunisty - mluvilo se o soukromém podnikání, zrušilo se JZD – hlavně na venkově (protože se ukázalo, že je to neproduktivní)
  • byli propuštěni někteří političtí vězni, uvolnění cenzury
  • ale celkově reformy nevyšly - nepodařilo se zemi vrátit do takového stavu, v jakém byla před válkou - Gomułka situaci nezvládal a na nátlak neostalinistů odstoupil
  • v roce 1957 byla znovu nastolena cenzura
  • nějaké reformy zůstaly - soukromé vlastnictví půdy a soukromé podnikání, určitá privilegia dostala i katolická církev

    Maďarsko 1956

  • KS se rozvětvila na neostalinisty a reformisty (představitel Imre Nagy)
  • Maďarská strana pracujících (KSM) - první tajemník UV KSM byl Matyas Rákosi (konzervativní komunista)
  • lidé chtěli Rákosiho svrhnout a do čela vlády postavit oblíbeného Nagyho
  • říjen 1956 demonstrace v Budapešti - nejprve malá demonstrace studentstva, která se zvrtla v masové povstání (cca 200 000 lidí)
  • demonstranti měli 3 požadavky - do čela vlády Imre Nagy (nejlépe i jako předseda strany), odchod sovětských vojsk, potrestání všech, kteří se podíleli na stalinistických procesech
  • do čela strany byl jmenován Ernö Gerö - měl zajistit pořádek, ale nepodařilo se mu to
  • 24.10. 1956 intervence sovětských vojsk do Budapešti (obsazování klíčová místa)
  • 25.10. 1956 demonstrace před budovou parlamentu - nejprve poklidná demonstrace se zvrtla v přestřelku mezi demonstranty a sovětskými vojáky (bylo to nejspíš zinscenované, aby byl důvod situaci v Maďarsku radikálně řešit)
  • lidé se shromažďovali do různých revolučních národních gard - chtěli odchod sovětů
  • do čela KS byl postaven János Kádár
  • v SSSR byl sraz všech představitelů komunistických zemí - odsouhlasili intervenci Maďarska, protože hrozilo zhroucení tamního režimu, Chruščov chtěl souhlas po Titovi
  • Tito s tím nesouhlasil a chtěl, aby odmítly i další Balkánské státy
  • 4.11. 1956 intervence Maďarska
  • boje trvaly cca týden v Budapešti (celkově asi 2 týdny) - maďarský odpor zlomen
  • z Maďarska odešlo cca 200 000 lidí přes Rakousko (otevřelo jim hranice)
  • západní blok nic neudělal - jen je přijal jako emigranty (respektoval mocenské zájmy východu)
  • János Kadár se pak stal předsedou vlády - represe lidí, kteří byli proti režimu
  • většina z nich uvězněna (20 000 lidí), Nagy byl v roce 1958 popraven (národní hrdina)
  • částečně povoleno soukromé podnikání, byli na tom hospodářsky lépe než my
  • vedoucí pracovníci nemuseli být nutně zarytými komunisty

    Karibská krize

  • Kubánská krize
  • v 60 letech 20. století
  • Nikita Sergejevič Chruščov - "Tím, že jsme zavedli planetu na pokraj jaderné války, získali jsme půdu socialismu."
  • John Fitzgerald Kennedy
  • Fidel Castro - postupně znárodňoval Kubu, znárodnil cukrovary které zásobovaly USA a uvalil daň na ropu - USA zahájilo obchodní blokádu
  • v roce 1961 přerušily USA diplomatické styky s Kubou, podpořily kubánský exil
  • vylodění v zátoce sviní - nezdařilo se, USA se od této operace distancovaly (odmítly poslat povstalcům leteckou podporu)
  • SSSR se souhlasem Kuby umístila na Kubě jaderný arzenál (operace ANADYR, USA reagovaly námořní blokádou
  • hrozilo vypuknutí jaderného konfliktu, USA daly ultimátum 48 hodin na odstranění raket, nakonec se dohodly na demontáži sovětských raket z Kuby a amerických raket ze základen v Itálii a v Turecku
  • 1963 Kennedy zavražděn, 1964 Chruščov abdikoval

    Neostalinismus, Brežněvova doktrína

  • 1964 nasoupil Leonid Ilijič Brežněv, nástup neostalinismu
  • centralizované plánování, utužení cenzury, likvidace skutečných i domělých odpůrců režimu (dílo Souostroví Gulag, Složenicin), zbrojení, zhoršení hospodářské situace
  • Brežněvova doktrína - doktrína omezené suverenity socialistických zemí
  • zájmy socialismu a vztahy mezi socialistickými státy mají absolutní prioritu - právo pro SSSR intervenovat do jakékoliv země Východního bloku, kde byl ohrožen socialismus
  • dokazovala oprávněnost zásahu vojsk Varšavské smlouvy do dění v ČSSR (v zájmu ochrany socialismu, neřešila rozpor s chartou OSN)

    Postoj USA ke komunismu

  • Joseph McCarthy - mccarthismus (silný antikomunismus)
  • senátor za stát Wisconsin od roku 1947, popularitu začal získávat až po roce 1950
  • prohlašoval, že má seznam členů komunistické strany, kteří se sdružují v jakési špionážní organizaci a všichni pochází z ministerstva zahraničí - seznam nikdy nezveřejnil
  • 4 roky obvinění rozšiřoval na kancelář prezidenta, armádu a nakonec obvinil i celou vládu, dokonce zpochybnil i určitá rozhodování prezidenta Eisenhowera
  • v roce 1954 Eisenhower požádal kongres, aby tuto situace prošetřil
  • nic nevyřešil, ale McCarthymu zakázali šířit tyto věci a dostal poslední výstrahu - McCarthy nikdy svá obvinění nedokázal
  • dopad na veřejnost: desítky lidí přišli o práci (např. Ch. Chaplin, J. Voskovec)

    Helsinská mírová konference

  • 1972 - 1975
  • Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě - KBSE
  • o svolání jakési konference usiloval SSSR již od 50. let, aby se na ní přesně určily hranice států po 2. světové válce
  • v listopadu 1972 byla stanovena témata konference
    1. otázky evropské bezpečnosti
    2. spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy a životního prostředí
    3. spolupráce v oblasti humanitární a kulturní
    4. následné akce
  • samotné Helsinské konferenci 1975 předcházelo několik jednání na nejvyšší úrovni › hlavní představitelé dvou bloků – USA (Nixon) a SSSR (Brežněv)
  • SSSR a satelity kladly důraz hlavně na záruky nenarušitelnosti evropských hranic
  • západní země kladly důraz na dodržování lidských práv
  • Závěrečný pakt konference podepsalo 33 představitelů evropských států, USA a Kanady, včetně představitelů Východního bloku (L. Brežněv za SSSR, G. Husák za ČSSR) - byl podepsán 1.8. 1975 v Helsinkách
  • došlo k uvolnění napětí mezi Východem a Západem
  • na závěrečný pakt se odvolávala i Charta 77

    Perestrojka

  • v roce 1985 nastoupil do funkce tajemníka KSSS Michail Gorbačov
  • perestrojka (rus. glasnosť = přestavba) - označení pro soubor ekonomických a politických reforem v SSSR
  • odmítnutí Brežněvovi teze, že SSSR již vstoupil do etapy rozvinutého socialismu
  • omezen podíl státu na činnosti podniků (ve prospěch tržních mechanismů), omezena centralizace
  • dosazoval reformátory do nejvyšších funkcí, zrušení cenzury, zavedení většího množství kandidátů ve volbách do sovětů
  • ukončení války v Afghánistánu, řešení kambodžské otázky, řešení problematiky jaderných zbraní středního doletu v Evropě
  • přijetí několika jednostranných odzbrojovacích závazků, návrat ke kořenům, tedy k pravému leninismu
  • faktické zrušení Brežněvovy doktríny
  • kritika ze strany ortodoxních komunistů - pokus o puč v srpnu 1991
  • velký význam pro zahájení demokratické přeměny východní Evropy, ale v Rusku je dnes vnímán spíše jako rozvratitel SSSR

    Pražské jaro

  • 1953 volby – prezidentem Antonín Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký, 1. tajemník Antonín Novotný
  • v roce 1953 umřel Stalin
  • u nás ještě dobíhaly politické procesy
  • 1956 – XX. sjezd – odsouzení kultu osobnosti
  • 1960 - přejmenování ČSR na ČSSR, nová ústava
  • v letech 1962-1967 nastala hospodářská reforma - ministr financí Ota Šik
  • zrušení plánování, uvolnění, hospodářství se řídilo trhem, důraz na kvalitu a prodejnost
  • v roce 1962 byl amnestován Husák, v roce 1963 plně politicky rehabilitován
  • 1967 – 4. sjezd spisovatelů (vadilo jim byrokratismus, censura, hospodářství) - Hrubín, Ludvík Vaculík, Milan Kundera, Ivan Klíma
  • reakce - zákaz lidových novin, persekuce spisovatelů
  • štěpení uvnitř komunistické strany – od konzervativců se začínali odštěpovat reformní komunisté
  • leden 1968 – z funkce 1. tajemníka UVKSČ bylů odvolán Antonín Novotný a byl nahrazen Alexandrem Dubčekem
  • vznik K231 (klub nespravedlivě odsouzených), obnoven byl Skaut, Junák
  • červen 1968 – Novotný byl nahrazen ve funkci presidenta Ludvíkem Svobodou, předsedou vlády byl Oldřich Černý, dále Gustav Husák, Ota Šik, Lubomír Štrougal, Čestmír Císař a Zdeněk Mlynář
  • v dubnu 1968 na zaseání UVKSČ byl přijat Akční program - přijal nějaké závěry, přinesl nějaké politické změny
  • od května 1968 projevy krise – spisovatelé (Ludvík Vaculík a spol.) vydávají prohlášení Dva tisíce slov – kritizovalo pomalost reforem, to vyvolalo obavy Kremlu
  • setkání představitelů komunistických stran v Drážďanech, pak ve Varšavě – Ultimativní Varšavský dopis – výzva k ukončení kontrarevoluce, reakce UVKSČ bylo odmítnutí
  • na další setkání v srpnu byli pozváni pouze konzervativní komunisté v Čierné nad Tisou, pak v Bratislavě – Zvací dopis – inicioval pozvání vojsk zemí Varšavské smlouvy do ČSSR
  • Zvací dopis podepsali Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka
  • 21. srpna – vstup vojsk Varšavské smlouvy – Rusko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Německo (Německo nakonec na naše území nevstoupilo)
  • 22.8. – mimořádný sjezd KS v ČKD, pak následovalo zatčení reformních komunistů a odvezeni do Moskvy (Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černý, Kriegel – nepodepsal
  • Josef Pavel - reformní komunista, utekl do Itálie
  • za reformními komunisty přijel president gen. Svoboda – donutil Moskvu, aby je pustila (ale až po podepsání Moskevských protokolů – souhlas s obsazením vojsky Varšavské smlouvy) - jediný kdo nepodepsal byl Kriegel
  • v říjnu byla podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území (nakonec zde byla až do roku 1991)

    Normalizace

    První fáze

  • od srpna 1968 až do dubna 1969
  • poměry nebyly tak vyhrocené, lidé ještě doufali v obrat (např. Jan Palach, dále Jan Zajíc)
  • prvním tajemníkem UVKSČ místo V.Biľaka se stalGustav Husák
  • 1969 - nová ústava - pijala zákon o federaci (Národní shromáždění se přejmenovalo na Federální národní shromáždění)
  • v dubnu 1969 odešel Dubček a jeho funkci získal Gustav Husák
  • rozdíl mezi tajemníkem KSČ (předseda strany) a prvním tajemníkem UVKSČ (předseda představenstva strany - později Generální tajemník UVKSČ)
  • po nástupu Husáka se obě funkce sjednotily
  • 1975 odstoupil gen. Svoboda z prezidenské funkce, na jeho místo nastoupil Gustav Husák
  • utužení vztahů se Sovětským svazem - nová smlouva o Česko-sovětském přátelství
  • probíhaly prověrky členů strany, hospodářsky návrat k plánovanému hospodářství
  • Poučení z krisového vývoje - brožura plná protichůdných a rozporuplných vysvětlení vývoje po roce 1968
  • 1980 soubor opatření k nápravě – budování atomových elektráren (Dukovany, Temelín)
  • 1986 schváleny Zásady přebudování hospodářského mechanismu - 1. krok k reformě
  • 1969-1972 persekuce představitelů opozice - disentu - represe, vznik samizdatu (strojopisy necenzurovaných děl - edice Petlice, Expedice)

    Charta 77

  • volné a neformální sdružení lidí, kteří nesouhlasili s nedodržováním lidských práv u nás
  • občanská iniciativa proti nedodržování práv po podpisu Závěrečného aktu KBSE
  • první mluvčí - Václav Havel, dále Jan Patočka, Pavel Wonka
  • vyrůstala ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili svůj život a práci
  • kritika potlačování práv
    • svoboda projevu
    • svoboda od strachu - lidé se báli vyjádřit svůj názor
    • právo na vzdělání - děti dopláceli na nesouhlas jejich rodičů s komunismem (otec odmítl členství ve straně - děti nemohly na vysokou školu)
    • právo na informace - zákaz přijímat jakékoliv informace a myšlenky (zahraničí)
    • žádný filozofický nebo politický názor či směr nesměl být v rozporu s komunistickou ideologií
  • v zahraničí vznikalo několik podporujících institucí
  • po dosažení cíle, jímž bylo svržení komunistické totality, skupina ztratila svůj význam - 3. listopadu 1992 byla na setkání mluvčích v Praze oficiálně činnost Charty 77 ukončena
  • reakce vlády na objevení Charty 77, která kolovala v samizdatové formě po Československu a která byla v plné formě otištěna v řadě zahraničních deníků, byla ostrá - oficiální tisk označil manifest za "protistátní, protisocialistické, demagogické a hanlivé psaní"
  • jednotliví signatáři byli popisováni jako „ztroskotanci a samozvanci“, „věrní služebníci a agenti imperialismu“, „zkrachovaní politici“ a „mezinárodní dobrodruhové“- byli postiženi řadou represí - někteří byli vyhozeni z práce, jejich dětem bylo odepřeno studium na školách, přišli o řidičské průkazy, byli nuceni k emigraci či jim byla odebírána občanství, někteří byli také zadržováni státní policií, souzeni a vězněni
  • v některých případech jim byly vyvlastňovány jejich nemovitosti, řada členů Charty 77 byla nakonec přinucena ke spolupráci s StB

    Proces dekolonizace

  • rozpad koloniálního systému, vznik samostatných států z bývalých kolonií
  • blok asijských, afrických a latinskoamerických zemí, většinou nových států vzniklých dekolonizací
  • Třetí svět (světový Jih) - odlišnost od Západu i Východu
  • dekolonizace - vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích, zánik koloniálních říší po 2. světové válce
  • OSN dává právo na sebeurčení národů
  • příčiny - sílící národně osvobozenecké hnutí, právo na svobodu a nezávislost, vysoké finanční náklady na koloniální vojska

    1. fáze

  • 1945-1956
  • mladé státy na Blízkém Východě a v Asii
  • 1945 – Vietnam (FR), 1946 – Filipíny (Španělsko, USA), Jordánsko (VB), 1947 – Indie, Pákistán (VB),
  • 1948 – Srí Lanka (VB), Barma (FR), 1949 – Indonésie (NIZ), Kambodža (FR), 1951 – Libye (IT),
  • 1953 – Laos (FR)

    2. fáze

  • 1956 - 1965

    Afrika

  • panafrické hnutí pro společný postup a spolupráci, ghanský prezident Nkrumah
  • 1960 - „rok Afriky“ - nezávislost většiny afrických zemí
  • Jihoafrická unie - území získané Brity v búrské válce, britské dominium, rasová segregace
  • 40. léta oficiální politika Národní strany - apartheid (úplná segregace ras, barevné obyvatelstvo bezprávné, potlačena lidská práva)
  • 1960 masakr v Shapervillu - velké oběti, protesty mezinárodní veřejnosti
  • 1961 vyhlášena Jihoafrická republika bělošskou vládnoucí menšinou, vystoupení z Commonwealthu
  • 1976 na JAR uvaleny sankce OSN, tlak vnější izolace, 1985 zmírnění apartheidu
  • 1990 slib prezidenta Frederika De Klerka, že zruší apartheid
  • 1994 kompromisní dohody, prezidentem N. R. Mandela, apartheid zrušen formálně ústavou v roce 1996

    3. fáze

  • 1965
  • závěrečná fáze
  • Jemen, Rovníková Guinea, Bahamy, Papua-Nová Guinea, Marshallovy ostrovy, Mikronésie

    Charakteristické znaky bývalých kolonií

  • nerozvinutost, chudoba, potravinová krize, negramotnost
  • nezaměstnanost, nízká produktivita práce, omezené technické schopnosti
  • nutnost intenzifikace zemědělství, populační exploze, zadluženost
  • politické problémy – kmenové války, náboženské problémy, malá stabilita režimů

    Vietnam

  • 2.9.1945 na celém území Vietnamu vyhlášena Vietnamská demokratická republika (Ho Či Min)
  • 8.3.1949 na jihu vyhlášen loutkový stát Jižní Vietnam – císařství - vzájemné spory a napětí

    1.Indočínská válka

  • 1946-1954
  • Francouzská intervence proti národně osvobozeneckému hnutí
  • bombardování Haipfongu x útok Viet Minhu (komunistická Liga pro nezávislost Vietnamu, gen. Vo Nguyen Giap) na Hanoj
  • partyzánská (guerillová) válka podporovaná SSSR a ČLR
  • 1952 neúspěšná francouzská ofenziva na Červené řece a rozšíření bojů do Laosu a Kambodži
  • květen 1954 bitva u Dien Bien Phu - porážka francouzských jednotek
  • 1954 mezinárodní ženevská konference o Indočíně - účast 4 velmocí a ČLR, potvrzen konec francouzské přítomnosti v Indočíně
  • Vietnam rozdělen na 2 části podle 17. rovnoběžky -Severní Vietnam – VDR (komunistický režim, Ho Či Min, podpora SSSR)
  • Jižní Vietnam (katolický diktátorský nacionalistický režim - Ngho Dinh Ziem, opora USA)
  • nepřímo boje mezi 2 světovými velmocemi (SSSR X USA), dohody nerespektovány, znovu boje

    2.Indočínská válka

  • 1964-1975 - „Vietnamská válka“
  • občanská válka mezi Severním a Jižním Vietnamem
  • na jihu vznik Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu
  • 1960 vyhlášen výjimečný stav
  • 1963 jihovietnamský prezident svržen a zabit - obava USA z komunizace Jižního Vietnamu
  • srpen 1964 začátek války
  • záminka - incident v Tonkinském zálivu (byl pravděpodobně vykonstruovaný Američany) - americké válečné lodě ostřelovány ze Severního Vietnamu
  • Americký Kongres zplnomocnil prezidenta Johnsona k zahájení válečné operace na jihu
  • vletech 1965 - 1969 bombardován i Severní Vietnam
  • růst počtu amerických vojáků ve Vietnamu (půl milionu), dále jednotky Jižního Vietnamu
  • oboustranná brutální válka, zákeřný boj vietnamských partyzánů v džungli, americké kobercové nálety, taktika spálené země
  • přes technickou převahu USA výrazně neuspěly, protestní akce Američanů proti účasti ve Vietnamu, první televizní válka (přímý přenos)
  • od konce 60. let hledání cest ústupu
  • 1968/9 stahování amerických vojsk (prezident Nixon), jednání o příměří
  • 27.1.1973 pařížské dohody - americká vojska stažena, severovietnamská na jihu zůstala
  • nicméně boje pokračovaly - vietnamizace války - občanská válka (1973-1975), porážka Jihu
  • 1976 sjednocení Vietnamu pod komunistickým vedením

    Izrael

  • za 2. světové války Židé často emigrovali do Palestiny
  • toto území bylo pod Britským mandátem, v roce 1948 mandát vypršel
  • už v roce 1947 valné shromáždění OSN rozhodlo o vzniku státu Izrael
  • 15. května 1948 vznikl Izrael, hned následující den byl Izrael napaden arabskou aliancí

    Palestinská válka

  • po počátečním neúspěchu se podařilo Izraelské armádě zvítězit
  • Izrael obhájil své území a získal také část Sinajského poloostrova
  • z území uteklo asi 800 000 arabů z území státu Izrael, nechtěli se integrovat, protože chtěli zpátky stát Palestinu
  • USA podporovaly Izrael, později se SSSR přeorientovala na arabské státy
  • v palestinské válce se podílelo na materiální a výcvikové pomoci i Československo

    Sinajská válka

  • Egypt s presidentem Násirem (Nasser) zablokoval Izraelský přístav Ejlát
  • Suezská krize
  • Násir podporoval rozvoj země (přehrada na Nilu, ocelárny)
  • vybíral peníze za Suezský průplav - Británie, Francie a USA vyhlásily blokádu Egypta, pak uzavřely dohodu s Izraelem
  • Izrael za podpory Británie a Francie obsadil Sinajský poloostrov, USA odmítly přímý boj a neangažovaly se v konfliktu, SSSR podporoval zbraněmi Egypt
  • USA a OSN vyzvaly k ukončení války, SSSR hrozil bombardováním Paříže a Londýna, pokud konflikt nepřestane
  • válka byla skončena, ale arabové Násira považují za hrdinu, suezský průplav zůstal pod vládou Egypta

    Šestidenní válka

  • květen 1967
  • Egypt (president Násir) zablokoval Arabský záliv Izraelským lodím
  • Izrael zaragoval preventivním leteckým útokem (90% všech arabských letadel bylo zničeno na zemi)
  • současně Izrael zahájil tankový útok na Sinajský poloostrov (gen. Moše Dajan) - dobyl Sinaj až po Suezský průplav
  • na Syrské frontě ovládli Golanské výšiny (strategická pozice pro dělostřelectvo)
  • Arabská aliance byla poražena během šesti dnů
  • Izrael získal Sinajský poloostrov a Golanské výšiny

    Jomkipurská válka

  • začala na nějvětší izraelský svátek Jom Kipur
  • v roce 1973 se stal v Egyptě presidentem Anvar Sadat
  • Egypt dobyl Sinaj, prolomil Izraelskou obranu (vodními děly vytvořili průlom v pískových valech), Syrské jednotky zaútočily na Golanských výšinách
  • Izrael po počátečním neúspěchu porazil Arabskou alianci - ta odpověděla Ropným šokem - zablokovala dodávky ropy, cena ropy prudce stoupla
  • Ženevská konference o Blízkém východě (USA, Egypt, SSSR, Jordánsko, Izrael) - jednala s arabskými státy o obnovení dodávek, v roce 1979 podepsal Izrael s arabskými státy Washingtonskou mírovou smlouvu - původní Egyptské území mělo být navráceno Izraeli, arabské státy na oplátku uznaly existenci Izraele (pak byl Anvar Sadat zabit extremisty za zrazení arabské věci)

    Irán

  • 1979 - Islámská revoluce v Iránu - svrhla starý režim, do čela Iránu se dostali islámští duchovní vůdci ajatoláhové - Chomejní - vyhlásil v témž roce islámskou republiku
  • islámský fundamentalismus - dodržování práva šaríja (prosazování mravních požadavků násilím), netolerance, tradiční hodnoty založené výhradně na Koránu a Islámu

    První Irácko-Iránská válka

  • náboženský konflikt mezi sunnity (Irák) a šiity (Irán), také válka o ropu (50% ropných zásob se nacházelo v Iránu)
  • Saddám Husejn (vládl od roku 1979 v Iráku) proti iránskému presidentovi Chomejnímu
  • válku rozpoutal Irák, který chtěl získat pohraniční území s ropou, také doufal v občanskou válku Iránu
  • válka skončila po osmi letech, protože obě dvě strany byly velmi vyčerpané, nikdo nic nevybojoval, nedošlo k žádnému míru, pouze příměří, obě dvě strany používaly agresivní zbraně (jedovaté plyny, miny - posílali děti na minová pole)

    Válka v Perském zálivu

  • 1990 - 1992 - spor o Kuvajt, který chtěl Irák připojit k sobě (Irák dlužil Kuvajtu peníze, ale nechtěl je splatit - raději chtěl anexi)
  • Rada bezpečnosti OSN vyzvala Irák, aby své jednotky stáhnul, USA (George Bush) daly Iráku ultimátum na stažení vojsk - hrozily vysláním ozbrojených sil
  • v lednu 1991 došlo k zahájení operace Pouštní bouře (gen. Normen Schwarzkopf), USA používaly střely Tomahawk na základny v Iráku, Irák měl rakety středního doletu
  • Irák se pokusil zaútočil na hlavní město Kuvajtu Kuvajt a zaútočil na ropná pole
  • USA zahájila operaci Pouštní meč - po 100 hodinách Irák souhlasil se zastavením palby
  • Irácká vojska před ukončením války zapálila ropná pole - nastala Nukleární zima
  • ČSFR poslala do Iráku protichemickou jednotku
  • v únoru 1991 bylo uzavřeno příměří
  • mír byl uzavřen v roce 1992
  • president Bush ukončil operaci předčasně - kdyby dobyl Bagdád, mohl by svrhnout Saddáma Husejna

    Východní blok v roce 1989

  • hospodářská deprese
  • politický vývoj v SSSR (Michail Gorbačov realizoval perestrojku)
  • Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975 v Heslinkách) - KBSE
  • narůstal tlak na dodržování politických práv v zemích východního bloku

    Rozpad SSSR

  • po smrti Brežněva v roce 1982 nastoupil na post předsedy Nejvyššího sovětu a generálního tajemníka komunistické strany Jurij Andropov (bývalý předseda KGB)

    Michail Gorbačov

  • reformní komunista, do čela SSSR nastoupil v roce 1985
  • zahájil program perestrojky (rus. přestavba)
  • docházelo k uvolňování závislosti sovětských satelitů na Moskvě
  • zlepšení vztahů mezi východem a západem
  • 1987 - SSSR vyhlásil zásadu, že se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí států Varšavské smlouvy
  • censura se zmírnila, propouštění disidentů, kritika některých minulých kroků, zaveden parlament
  • zrušil vedoucí úlohu KS ve společnosti a zavedl v Sovětském vztahu presidentský systém - Gorbačov se stal prvním presidentem Ruska
  • dostal Nobelovu cenu za mír
  • 1991 proběhl v Rusku pokus o státní převrat - vicepresident Genadij Janajev, předseda KGB Boris Kručkov - zajali Gorbačova a věznili ho na Krymu
  • díky Borisovi Jelcinovi pak konservativní křídlo komunistické strany propustilo Gorbačova - státní převrat se příliš nepodařil
  • Boris Jelcin se stal druhým presidentem, byl to radikální reformátor a v roce 1991 zakázal Komunistickou stranu - on sám nebyl členem KS
  • následoval rozpad SSSR (Litva, Lotyšsko a Estonsko vystoupily z SSSR, pak se připojila i Ukrajina)
  • SNS - Společenství nezávislých států bývalého SSSR (kromě pobaltských republik) - existuje dodnes, hospodářské společenství

    Německo

  • 1961 postavena Berlínská zeď
  • po Walterovi Urlbrechtovi roku 1971 nastoupil na post generálního tajemníka SDP Erich Honecker
  • Helsinská konference - obě dvě Německa tam vystupovali se společným prohlášením, de facto jako společný stát
  • v roce 1982 se kancléřem SRN stal Helmut Kohl - chtěl spojit obě dvě Německa - vydal 10. bodů na přetváření Německo-německých vztahů - chtěl rozšířit hospodářskou spolupráci, pak konfederaci a federaci
  • Erich Honecker chtěl zachovat NDR, lidé pak začali hromadně utíkat na západ
  • demonstrace v Lipsku - za větší spolupráci NDR a SRN - plánovaný vojenský zásah proti demonstracím se neuskutečnil - SDP (Socialistiche deutsche parte) rozhodla o zbourání Berlínské zdi
  • 9.11.1982 pád Berlínské zdi, do vlády pronikly další strany (CDU), SDP se přejmenovala na PDS
  • spojení obou Němecek už nedokázala zabránit - proběhla měnová reforma a 1.10.1990 vznikla Německá federativní republika

    Rumunsko

  • 1947 - svržen král Michal I., byla vyhlášena Rumunská lidová republik
  • 1965 - generálním tajemníkem KS se stal Nicolai Ceausescu [nikolaj čaučesko]
  • tajnou policií v Rumunsko byla Securitate
  • Rumunsko nebylo tak orientováno na SSSR - měli ropu, rozvoj těžby a zpracování ropy, poté co ropa došla nastala bída (60 000 lidí zemřelo hlady)
  • nezúčastnili se okupace ČSR v roce 1968
  • 1989 - na Vánoce v Bukurešti propukla stávka, na stranu demonstrantů se přidala armáda
  • proti nim stáli Securitate, Nicolai Ceausescu se se svojí manželkou pokusil o útěk, ale byli zatčeni a vojenským soudem odsouzeni a zastřeleni (obviněni ze smrti 60 000 lidí hladem)
  • moc v Rumunsku převzala fronta Národní spásy
  • kromě Komunistické strany v Rumunsku nebyla žádná strana, po zakázání Komunistické strany nebyl kdo by vládnul
  • do ministerstev se dosazovali odborníci (nestraníci), ale značná část bývalých členů KS si udržela nějakou moc

    Polsko

  • udržela si zde silný vliv katolická církev
  • Karol Vojtyla (papežem Janem Pavlem II. od roku 1978) - pomohl vytvořit hnutí Solidarita
  • 1980 - vznik Solidarity, jeho hlavním představitelem byl Lech Walesa (Solidarita měla víc než 1000 000 členů) - byla to oposice, ale vojenský zásah už nepřipadal v úvahu
  • byl zinscenován vnitopolitický puč, který vedl Wojciech Jaruzelski
  • v prosinci 1981 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav, Solidarita byla zakázána a následující 3 roky probíhala v Polsku normalizace
  • Polsko se dostalo do ekonomické krize, začalo jednání s obnovenou Solidaritou, v následujících volbách v roce 1989 zvítězila Solidarita a Tadeus Mazowietsky se stal předsedou vlády, Lech Walesa byl v letech 1990 - 1995 byl polským presidentem

    Maďarsko

  • představitelem MKS byl Jánoš Kadar
  • byl sesazen v roce 1989 (hospodářský úpadek)
  • Maďarská komunistická strana se přejmenovala na Maďarskou socialistickou stranu
  • 1989 - v prvních svobodných volbách zvítězilo Maďarské demokratické fórum
  • Maďarská lidově-demokratická republika se přejmenovala na Maďarskou republiku

    ČSSR v roce 1989

  • 1985 - v SSSR nastupuje Gorbačov
  • Perestrojka (Přestavba) - uvolnění poměrů, méně censury, více kvalifikovaných pracovníků na vedoucí místa
  • generálním tajemníkem UVKSČ se stává Milouš Jakeš - nekulurní a neiteligentní projevy v televizi
  • 1988 - 21. srpen - první masová veřejná demonstrace od roku 1969, další demonstrace propukla 28.10. - v Rudém Právu vyšel článek o Masarykovi, který byl relativně nezkreslený
  • 10.12. byla demonstrace na výročí přijetí Deklarace lidských práv
  • 1989 - od 15. - 21.1. tzv. Palachův týden - demonstrace, poslední tvrdé zásahy policie, hojná účast Chartistů a studentů, pár dalších lidí
  • Petice proti porušování lidských práv - v relativně krátké době podepsalo asi 40 000 lidí
  • 21.8. a 28.10 další demonstace , 9.11. 1989 padla v Berlíně Berlínská zeď
  • 12.11. byla svatořečena v Římě Sv.Anežka Česká - v Českých zemích probíhaly mše, další forma protestu
  • 17. listopad - studentská demonstrace ve 16:00 na pražském Albertově (výročí úmrtí Jana Opletala - 17.11. 1939), z Albertově šel průvod na Vyšehrad, potom se měl rozejít, ale nerozešel se
  • vrátili se na Národní třídu - rozehnáno policejními složkami
  • 18.11. 1989 - studenti Fakulty žurnalistiky a pak DAMU vyhlásili protestní stávku, pak se připojili pražští herci, divadla přestávala hrát
  • v noci z 18. na 19.11. v Činoherním klubu bylo ustanoveno Občanské Fórum, v čele OF stál Václav Havel
  • na Slovensku byla podobná organisace - Veřejnost proti násilí
  • pak se demonstrace přesunuly na Letenskou pláň, mohli znovu vystupovat umělci, persekuovaní lidé - (Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Alexander Dubček, kněz Václav Malý)
  • 21.11. jednání Občanského fóra s předsedou vlády Ladislavem Adamcem
  • 24.11. rezignoval z funkce Generálního tajemníka Miloš Jakeš
  • vedoucí úloha KSČ již byla dále neudržitelná - 29.11. Federální shromáždění vyškrtlo z ústavy ustanovení o vedoucím postavení KSČ v ČSR
  • 7. prosince 1989 navrhl Ladislav Adamec novou vládu se složením 16 komunistů a 5 nekomunistů, tu Federální shromáždění zavrhlo
  • 10. prosince ustanovena Vláda národního porozumění ve složení 10 komunistů a 11 nekomunistů, předsedou vlády byl Marián Čalfa
  • 1989 odstoupil Husák, referendem byl zvolen Václav Havel
  • v únoru 1990 bylo zrušeno StB, dále byla zrušena Národní fronta, byl přijat zákon, který rehabilitoval persekuované režimem
  • restituční zákon - navracel zabavený či znárodněný majetek soukromníkům
  • Michal Kocáb - dojednal odchod sovětských vojsk z ČSR (odešli do roku 1991)
  • změna názvu státu - pomlčková válka, nejdříve byl vypuštěno slovo "socialistická"
  • 1991 - vznik Česko-Slovenská federativní republika, platil asi měsíc
  • pak se prosadil název Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR)
  • v červnu 1990 probíhaly první svobodné volby - 50% hlasů získalo Občanské fórum, na základě výsleků voleb byla sestavena druhá vláda - Vláda Národní oběti
  • z Občanského fóra pak vznikla ODA (Občanská demokratická aliance), ODS, ČSSD, KDU-ČSL (Josef Lux), Strana zelených, Komunistická strana Čech a Moravy, dále Republikánská strana (krajní pravice) , na Slovensku bylo HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko - Vladimír Mečiar)

    Rozpad federace

  • červen 1992, do těch vstoupily všechny nově vzniklé strany
  • ČSSD získala pouze 8%, KSČM získala pouze více jak 5%
  • pak probíhala jednání o rozpadu obou republik
  • 25. listopadu - zákon o zániku federace, federace měla zaniknout 31. prosince 1992
  • 1.1.1993 už existovaly dvě republiky, na slovensku byl premiérem Vladimír Mečiar, presidentem se stal Kováč, u nás byl president Václav Havel

    Česká republika

  • 1992 - zahájeno 1. kolo kuponové privatizace
  • únor 1991 – vznik Visegrádské trojky – spolupráce Československa, Polska, Maďarska dohoda o koordinaci kroků k integraci do Evropského společenství
  • 1994 – podepsána Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) v Praze
  • 1992 – voby v Čechách - vítězství ODS, Václav Klaus na Slovensku HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko), Vladimír Mečiar
  • ČR členským státem UNESCO = organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
  • od 30.6.1993 – členem Rady Evropy
  • od 1994 – účast na projektu Partnerství pro mír
  • 1.5.1995 – dohoda o přidružení ČR k Evropské unii
  • květen-červen 1996 - 1. parlamentní volby v ČR - paritní vláda - premiér Václav Klaus
  • koaliční dohoda ODS (Klaus), KDU-ČSL (Lux), ODA (Kalvoda)
  • 18.12.1996 – ustavující schůze Senátu ČR (předseda Pithart)
  • 1997 – zahájeny rozhovory o vstupu do NATO (přijetí na jaře 1999), o členství do EU (2003)
  • od října 1997 – vládní krize - demise Klausovy vlády, premiérem Josef Tošovský, nová vláda 1998
  • léto 1998 – nové volby, vítězství ČSSD, premiér Miloš Zeman (opoziční smlouva ČSSD a ODS)

    • Rozcestník

    Novinky
    Guestbook
    Škola
    Pravidla společenského chování
    Jak se staví hrad

    Ostatní

    Rome Total War
    Střepy

    Uspořádání webu

    V levém sloupci najdete hlavní menu, v pravé části webu jsou pak odkazy, které se vztahují jen k dané stránce. Na hlavní stránku se dostanete kliknutím na logo v záhlaví.

    Počítadlo


    Škola

    Co zde najdete

    ZSV

    Psychologie
    Sociologie
    Ekonomie
    Politologie
    Právo
    Filosofie

    Religionistika

    Religionistika
    Dějiny křesťanství
    Biblistika Starého zákona
    Biblistika Nového zákona

    Latina

    "Non est, sed erit."

    Historie

    Pomocné vědy historické
    Dějiny Hradce Králové
    Pravěk
    Starověké říše východu
    Starověké Řecko
    Starověký Řím
    Čechy ve středověku
    Raný středověk
    Vrcholný středověk
    Čechy v novověku
    Raný novověk
    Čechy do 2.sv.v.
    Svět do 1.sv.v.
    První světová válka
    Druhá světová válka
    Čechy po 2.sv.v.
    Studená válka

    Kompletní zápisy

    ZSV
    Religionistika
    Dějiny lidstva

    Ke stažení

    ZSV v pdf
    Dějepis v pdf

    Externí odkazy

    Matematika Polopatě
    Dějepis.com