Poválečný vývoj v ČSR (Košický vládní program, Státoprávní uspořádání, Benešovy dekrety, Květnové volby, Vrchol vládní krize v únoru 1948, Vznik Svazu československé mládeže, Základ totalitního režimu, ČSR za stalinismu, Destalinizace v ČSR)
květen – únor 1948 obnoven stát Čechů a Slováků (29.6.1945 - ztráta Podkarpatské Rusi)
vytvářen lidově demokratický režim (ve skutečnosti omezení demokracie)
válkou poškozené hospodářství, znehodnocena měna
- obnova hospodářství – přechod z válečné výroby na mírovou
Košický vládní program
po válce rozhovory mezi londýnskou a moskevskou emigrací – březen 1945
měla být založena prozatímní národní shromáždění, které měla potvrdit prezidenta republiky
prezident jmenuje novou vládu
vláda a národní shromáždění připravily v nejkratší možné lhůtě volby do Ústavodárného shromáždění
zmiňuje se zde také česko-sovětská smlouva z 12.12. 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci
- orientace na SSSR
Slováci jsou svébytný národ - mají vlastní národnost
řeší se zde i otázka kolaborantů (z toho vychází i Benešovy dekrety)
Státoprávní uspořádání
Košická vláda složena z emigrantů
1945 ČNR zrušena z podnětu SSSR - na Slovensku byly ale nejvyšší orgány SNR a Sbor pověřenců
- asymetrický model
široká pravomoc národních výborů
zdůrazňována kontinuita Československa z roku 1920, ale prezidentské dekrety ji postupně značně pozměňovaly
nová koalice - Národní fronta Čechů a Slováků (NF)
prozatímní vláda v čele se Zdeňkem Fierlingerem
pravicové strany zde nebyly – byly úplně zakázány
politické strany
Československá strana sociálně demokratická (ČSSD)
Československá strana národně socialistická (M. Horáková ČSNS)
Československá strana lidová (ČSL)
Komunistická strana Československa (KSČ)
Komunistická strana Slovenska (KSS)
Demokratická strana (DS)
na Slovensku nebyli lidovci (Tiso byl odsouzen k smrti)
NF - uzavřený systém, vznik strana s jejím souhlasem, legální opozice byla nepřípustná, vedoucí postavení komunistů
revoluční odborové hnutí (ROH) - jednotné odbory, podíl na formování hospodářské politiky, v čele Antonín Zápotocký
Benešovy dekrety
do října 1945 funkci zákonů plnily dekrety prezidenta republiky - Benešovy dekrety
- národní očista – postih za zločiny spáchané před jejím vyhlášením
z roku 1945 dekrety o potrestání nacistických zločinů, zrádců, kolaborantů - malý a velký dekret
mimořádné soudy, popravy (trest smrti – K. H. Frank, slovenský prezident – J. Tiso, ministerský předseda – V. Tuka, doživotní vězení – R. Beran, J. Stříbrný, J. Syrový)
dekrety o znárodnění - zcela rozhodnutím vlády znárodněn majetek Němců, zrádců, kolaborantů, znárodnění klíčového průmyslu, závodů nad 500 zaměstnanců, bank a pojišťoven - soukromý zůstal malý a střední průmysl, stavebnictví, velkoobchod
dekrety řešící osudy německé a maďarské menšiny v ČSR a dekret o závodních radách
- orgány dělníků a zaměstnanců v závodech, účast v řízení, kontrola továren, velká pravomoc, silná pozice komunistů, celkem 89 dekretů
obnova národního hospodářství, vysokých škol, státních financí
etapa pozemkové reformy (do jara 1946)
zkonfiskovaná půda Němců, zrádců, kolaborantů (2 000 000 ha) byla přidělována zájemcům za nízkou cenu (výměra do 13 ha pro jednotlivce), osídlení pohraničních vesnic
28.10.1945 Prozatímní národní shromáždění
- E. Beneš potvrzen ve funkci prezidenta
jmenována „staronová“ vláda (důležitá ministerstva v rukou komunistů)
Květnové volby
květen 1946 1. parlamentní volby (volby do ústavodárného shromáždění)
v Čechách vítězství KSČ (40%, cca 2 000 000 hlasů)
výsledky
KSČ
Československá strana národně socialistická
Československá strana lidová
Sociální demokracie (na Slovensku na 4. místě Demokratická strana)
předsedou vlády byl Klement Gottwald, místopředseda vlády Petr Zenkl (NÁR SOC)
ministerstva v rukou komunistů - ministerstvo vnitra (Václav Nosek), ministerstvo zemědělství, ministerstvo informací
bez politické příslušnosti - ministr obrany Ludvík Svoboda, ministr zahraničí Jan Masaryk
odlišnost představ stran o dalším vývoji
1947 – 1948 dvouletý plán obnovy národního hospodářství
chtěli překročit předválečnou výrobu o 10%, industrializace Slovenska
problémy obnovy - zaostávání průmyslu, spory mezi demokratickými stranami a KSČ, pokles výroby, růst cen
na nátlak SSSR by odmítnout Marshallův plán
v roce 1947 bylo sucho a neúroda
prohloubení problémů, nedostatek potravin, černý trh, nespokojenost
návrh komunistů na milionářskou dávku – zvláštní daň pro bohaté (vybralo se velmi málo peněz, ale byl to populistický krok)
cesta k politické krizi NF – plány KSČ na převzetí moci, mobilizovat masy
opora KSČ - Sbor národní bezpečnosti (SNB), organizace provokací, vliv SSSR
demonstrace na Staroměstském náměstí, hrozba občanskou válkou i sovětskou intervencí) X studentská protidemonstrace, pochod na Hrad
kapitulace – demise Benešem přijata
jmenována nová vláda, (obrozené NF) navržená Gottwaldem
10.3. 1948 - její člen Jan Masaryk za neobjasněných okolností zemřel
komunistický puč – převzetí moci komunisty, definitivní konec demokracie
KSČ zabrala ministersterstva, úřady, armádu, policii, strany, školy
Vznik Svazu československé mládeže
SČM
od dubna 1949 Československý svaz mládeže (ČSM)
místo Junáka organizace Pionýr – sovětský vzor
Svaz československo-sovětského přátelství (SČSP)
Základ totalitního režimu
březen – duben 1948 2. znárodnění
podniky nad50 zaměstnanců
zákon o nové pozemkové reformě (nad 50 ha)
95% průmyslu v socialistickém sektoru
zákon o všeobecném národním pojištění, o jednotné škole – Zdeněk Nejedlý
do konce 1948 odstraněn soukromý sektor, likvidace řemeslníků a živnostníků, náhrada komunálními podniky
ústava 9. května - základ totalitního režimu, lidově demokratická republika
občanské a ústavní svobody proklamovány, ale ve skutečnosti potlačovány
květen 1948 1. nedemokratické volby
- jediná společná kandidátka NF, nový parlament (70% komunistů)
2.6. 1948 abdikace těžce nemocného prezidenta E. Beneše
nový prezident Klement Gottwald, předseda vlády Antonín Zápotocký
masový nábor do KSČ (i násilný), jediný veřejný projev nesouhlasu – XI. Všesokolský slet v Praze v červnu 1948, ale byly provedeny zásahy proti Sokolu
září – říjen 1948 zákon o táborech nucené práce pro politicky nepohodlné osoby
6.10. 1948 zákon na ochranu lidově demokratické republiky - „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“
ČSR za stalinismu
1948 – 1953
despotický totalitní režim, označován jako socialistický, snížení počtu nekomunistických stran, moc v rukou úzké skupiny funkcionářů KSČ
nejdéle vzdorovala režimu katolická církev - pražský arcibiskup, kardinál – Josef Beran (1888-1969)
po roce 1948 internován, od 1965 v Římě - styky s Vatikánem
v červnu 1949 vydal Pastýřský list – protest proti zásahům do života církve
začlenění do sovětského bloku - úplná podřízenost SSSR, jediný stalinský model systému
přestavba průmyslu (strojírenský, zbrojní výroba, obchod – orientováno na SSSR), - marxismus-leninismus x masarykismus
1949 zákon o vzniku Jednotných zemědělských družstev (JZD)
- násilná kolektivizace (1. vlna 1949-1953)
generální linie výstavby socialismu – vytyčena na IX. sjezdu KSČ (1949)
1. pětiletka (1949-1953)
- hospodářský plán vzrůstu průmyslu o 57% stavebnictví o 130%
zvýšení úkolů v těžkém a zbrojním průmyslu na úkor spotřebního zboží, zemědělství – pokles životní úrovně
1953 měnová reforma – diferencovaná výměna peněz (5:1 až 50:1)
růst role Bezpečnosti (StB) – bez kontroly, rozvrat právního řádu – masová nezákonnost
zkonstruované politické procesy - proti „skrytým třídním nepřátelům a škůdcům“
justiční vraždy - 1949 popraven gen. Heliodor Píka (příliš toho věděl)
1950 popravena národně socialistická poslankyně JUDr. Milada Horáková
- za pomoci sovětských expertů hledání nepřítele i ve vlastních řadách KSČ
1952 popraven gen. taj. KSČ Rudolf Slánský, politik Vladimír Clementis
1954 proces proti slovenskému buržoaznímu nacionalismu - uvězněni G. Husák, L. Novomeský
emigrační vlna na Západ – vznik 3. odboje v zahraničí
Destalinizace v ČSR
1953 volby – prezidentem Antonín Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký, 1. tajemník Antonín Novotný
v roce 1953 umřel Stalin
u nás ještě dobíhaly politické procesy
1956 – XX. sjezd – odsouzení kultu osobnosti
nová vlna destalinizace - počátek soudních rehabilitací nevinně odsouzených
rehabilitován G. Husák, L. Novomeský
odstoupil V. Široký, nový premiér Jozef Lenárt
- diskuze o reformě společnosti – v tisku, nové zákoníky, trestní řád
1967 politická krize - červen IV. sjezd československých spisovatelů
- tvrdá kritika byrokratické nadvlády ve společnosti - Novotného protiútok
zákaz zveřejnit sjezdová jednání, ze strany vyloučen Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Milan Kundera, zánik Literárních novin, růst napětí, studentské demonstrace (VŠ)
rozdíly v KSČ – progresivní x konzervativní síly - leden 1968 Novotný odvolán z funkce 1. tajemníka KSČ, nahrazen Alexandrem Dubčekem
Pražské jaro
1953 volby – prezidentem Antonín Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký, 1. tajemník Antonín Novotný
v roce 1953 umřel Stalin
u nás ještě dobíhaly politické procesy
1956 – XX. sjezd – odsouzení kultu osobnosti
1960 - přejmenování ČSR na ČSSR, nová ústava
v letech 1962-1967 nastala hospodářská reforma - ministr financí Ota Šik
zrušení plánování, uvolnění, hospodářství se řídilo trhem, důraz na kvalitu a prodejnost
v roce 1962 byl amnestován Husák, v roce 1963 plně politicky rehabilitován
1967 – 4. sjezd spisovatelů (vadilo jim byrokratismus, censura, hospodářství) - Hrubín, Ludvík Vaculík, Milan Kundera, Ivan Klíma
reakce - zákaz lidových novin, persekuce spisovatelů
štěpení uvnitř komunistické strany – od konzervativců se začínali odštěpovat reformní komunisté
leden 1968 – z funkce 1. tajemníka UVKSČ bylů odvolán Antonín Novotný a byl nahrazen Alexandrem Dubčekem
vznik K231 (klub nespravedlivě odsouzených), obnoven byl Skaut, Junák
červen 1968 – Novotný byl nahrazen ve funkci presidenta Ludvíkem Svobodou, předsedou vlády byl Oldřich Černý, dále Gustav Husák, Ota Šik, Lubomír Štrougal, Čestmír Císař a Zdeněk Mlynář
v dubnu 1968 na zaseání UVKSČ byl přijat Akční program - přijal nějaké závěry, přinesl nějaké politické změny
od května 1968 projevy krise – spisovatelé (Ludvík Vaculík a spol.) vydávají prohlášení Dva tisíce slov – kritizovalo pomalost reforem, to vyvolalo obavy Kremlu
setkání představitelů komunistických stran v Drážďanech, pak ve Varšavě – Ultimativní Varšavský dopis – výzva k ukončení kontrarevoluce, reakce UVKSČ bylo odmítnutí
na další setkání v srpnu byli pozváni pouze konzervativní komunisté v Čierné nad Tisou, pak v Bratislavě – Zvací dopis – inicioval pozvání vojsk zemí Varšavské smlouvy do ČSSR
21. srpna – vstup vojsk Varšavské smlouvy – Rusko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Německo (Německo nakonec na naše území nevstoupilo)
22.8. – mimořádný sjezd KS v ČKD, pak následovalo zatčení reformních komunistů a odvezeni do Moskvy (Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černý, Kriegel – nepodepsal
Josef Pavel - reformní komunista, utekl do Itálie
za reformními komunisty přijel president gen. Svoboda – donutil Moskvu, aby je pustila (ale až po podepsání Moskevských protokolů – souhlas s obsazením vojsky Varšavské smlouvy) - jediný kdo nepodepsal byl Kriegel
v říjnu byla podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území (nakonec zde byla až do roku 1991)
Normalizace
První fáze
od srpna 1968 až do dubna 1969
poměry nebyly tak vyhrocené, lidé ještě doufali v obrat (např. Jan Palach, dále Jan Zajíc)
prvním tajemníkem UVKSČ místo V.Biľaka se stalGustav Husák
1969 - nová ústava - pijala zákon o federaci (Národní shromáždění se přejmenovalo na Federální národní shromáždění)
v dubnu 1969 odešel Dubček a jeho funkci získal Gustav Husák
rozdíl mezi tajemníkem KSČ (předseda strany) a prvním tajemníkem UVKSČ (předseda představenstva strany - později Generální tajemník UVKSČ)
po nástupu Husáka se obě funkce sjednotily
1975 odstoupil gen. Svoboda z prezidenské funkce, na jeho místo nastoupil Gustav Husák
utužení vztahů se Sovětským svazem - nová smlouva o Česko-sovětském přátelství
probíhaly prověrky členů strany, hospodářsky návrat k plánovanému hospodářství
Poučení z krisového vývoje - brožura plná protichůdných a rozporuplných vysvětlení vývoje po roce 1968
1980 soubor opatření k nápravě – budování atomových elektráren (Dukovany, Temelín)
1969-1972 persekuce představitelů opozice - disentu
- represe, vznik samizdatu (strojopisy necenzurovaných děl - edice Petlice, Expedice)
Charta 77
volné a neformální sdružení lidí, kteří nesouhlasili s nedodržováním lidských práv u nás
občanská iniciativa proti nedodržování práv po podpisu Závěrečného aktu KBSE
první mluvčí - Václav Havel, dále Jan Patočka, Pavel Wonka
vyrůstala ze zázemí solidarity a přátelství lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili svůj život a práci
kritika potlačování práv
svoboda projevu
svoboda od strachu - lidé se báli vyjádřit svůj názor
právo na vzdělání - děti dopláceli na nesouhlas jejich rodičů s komunismem (otec odmítl členství ve straně - děti nemohly na vysokou školu)
právo na informace - zákaz přijímat jakékoliv informace a myšlenky (zahraničí)
žádný filozofický nebo politický názor či směr nesměl být v rozporu s komunistickou ideologií
v zahraničí vznikalo několik podporujících institucí
po dosažení cíle, jímž bylo svržení komunistické totality, skupina ztratila svůj význam - 3. listopadu 1992 byla na setkání mluvčích v Praze oficiálně činnost Charty 77 ukončena
reakce vlády na objevení Charty 77, která kolovala v samizdatové formě po Československu a která byla v plné formě otištěna v řadě zahraničních deníků, byla ostrá - oficiální tisk označil manifest za "protistátní, protisocialistické, demagogické a hanlivé psaní"
jednotliví signatáři byli popisováni jako „ztroskotanci a samozvanci“, „věrní služebníci a agenti imperialismu“, „zkrachovaní politici“ a „mezinárodní dobrodruhové“- byli postiženi řadou represí - někteří byli vyhozeni z práce, jejich dětem bylo odepřeno studium na školách, přišli o řidičské průkazy, byli nuceni k emigraci či jim byla odebírána občanství, někteří byli také zadržováni státní policií, souzeni a vězněni
v některých případech jim byly vyvlastňovány jejich nemovitosti, řada členů Charty 77 byla nakonec přinucena ke spolupráci s StB
ČSSR v roce 1989
1985 - v SSSR nastupuje Gorbačov
Perestrojka (Přestavba) - uvolnění poměrů, méně censury, více kvalifikovaných pracovníků na vedoucí místa
generálním tajemníkem UVKSČ se stává Milouš Jakeš - nekulurní a neiteligentní projevy v televizi
1988 - 21. srpen - první masová veřejná demonstrace od roku 1969, další demonstrace propukla 28.10. - v Rudém Právu vyšel článek o Masarykovi, který byl relativně nezkreslený
10.12. byla demonstrace na výročí přijetí Deklarace lidských práv
1989 - od 15. - 21.1. tzv. Palachův týden - demonstrace, poslední tvrdé zásahy policie, hojná účast Chartistů a studentů, pár dalších lidí
Petice proti porušování lidských práv - v relativně krátké době podepsalo asi 40 000 lidí
21.8. a 28.10 další demonstace , 9.11. 1989 padla v Berlíně Berlínská zeď
12.11. byla svatořečena v Římě Sv.Anežka Česká - v Českých zemích probíhaly mše, další forma protestu
17. listopad - studentská demonstrace ve 16:00 na pražském Albertově (výročí úmrtí Jana Opletala - 17.11. 1939), z Albertově šel průvod na Vyšehrad, potom se měl rozejít, ale nerozešel se
vrátili se na Národní třídu - rozehnáno policejními složkami
18.11. 1989 - studenti Fakulty žurnalistiky a pak DAMU vyhlásili protestní stávku, pak se připojili pražští herci, divadla přestávala hrát
v noci z 18. na 19.11. v Činoherním klubu bylo ustanoveno Občanské Fórum, v čele OF stál Václav Havel
na Slovensku byla podobná organisace - Veřejnost proti násilí
pak se demonstrace přesunuly na Letenskou pláň, mohli znovu vystupovat umělci, persekuovaní lidé - (Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Alexander Dubček, kněz Václav Malý)
21.11. jednání Občanského fóra s předsedou vlády Ladislavem Adamcem
24.11. rezignoval z funkce Generálního tajemníka Miloš Jakeš
vedoucí úloha KSČ již byla dále neudržitelná - 29.11. Federální shromáždění vyškrtlo z ústavy ustanovení o vedoucím postavení KSČ v ČSR
7. prosince 1989 navrhl Ladislav Adamec novou vládu se složením 16 komunistů a 5 nekomunistů, tu Federální shromáždění zavrhlo
10. prosince ustanovena Vláda národního porozumění ve složení 10 komunistů a 11 nekomunistů, předsedou vlády byl Marián Čalfa
1989 odstoupil Husák, referendem byl zvolen Václav Havel
v únoru 1990 bylo zrušeno StB, dále byla zrušena Národní fronta, byl přijat zákon, který rehabilitoval persekuované režimem
restituční zákon - navracel zabavený či znárodněný majetek soukromníkům
Michal Kocáb - dojednal odchod sovětských vojsk z ČSR (odešli do roku 1991)
změna názvu státu - pomlčková válka, nejdříve byl vypuštěno slovo "socialistická"
1991 - vznik Česko-Slovenská federativní republika, platil asi měsíc
pak se prosadil název Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR)
v červnu 1990 probíhaly první svobodné volby - 50% hlasů získalo Občanské fórum, na základě výsleků voleb byla sestavena druhá vláda - Vláda Národní oběti
z Občanského fóra pak vznikla ODA (Občanská demokratická aliance), ODS, ČSSD, KDU-ČSL (Josef Lux), Strana zelených, Komunistická strana Čech a Moravy, dále Republikánská strana (krajní pravice) , na Slovensku bylo HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko - Vladimír Mečiar)
Rozpad federace
červen 1992, do těch vstoupily všechny nově vzniklé strany
ČSSD získala pouze 8%, KSČM získala pouze více jak 5%
pak probíhala jednání o rozpadu obou republik
25. listopadu - zákon o zániku federace, federace měla zaniknout 31. prosince 1992
1.1.1993 už existovaly dvě republiky, na slovensku byl premiérem Vladimír Mečiar, presidentem se stal Kováč, u nás byl president Václav Havel
Česká republika
1992 - zahájeno 1. kolo kuponové privatizace
únor 1991 – vznik Visegrádské trojky – spolupráce Československa, Polska, Maďarska dohoda o koordinaci kroků k integraci do Evropského společenství
1994 – podepsána Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA) v Praze
1992 – voby v Čechách - vítězství ODS, Václav Klaus
na Slovensku HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko), Vladimír Mečiar
ČR členským státem UNESCO = organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
od 30.6.1993 – členem Rady Evropy
od 1994 – účast na projektu Partnerství pro mír
1.5.1995 – dohoda o přidružení ČR k Evropské unii
květen-červen 1996 - 1. parlamentní volby v ČR
- paritní vláda - premiér Václav Klaus
koaliční dohoda ODS (Klaus), KDU-ČSL (Lux), ODA (Kalvoda)
18.12.1996 – ustavující schůze Senátu ČR (předseda Pithart)
1997 – zahájeny rozhovory o vstupu do NATO (přijetí na jaře 1999), o členství do EU (2003)
od října 1997 – vládní krize - demise Klausovy vlády, premiérem Josef Tošovský, nová vláda 1998
léto 1998 – nové volby, vítězství ČSSD, premiér Miloš Zeman (opoziční smlouva ČSSD a ODS)
V levém sloupci najdete hlavní menu, v pravé části webu jsou pak odkazy,
které se vztahují jen k dané stránce. Na hlavní stránku se dostanete kliknutím na logo v záhlaví.