Pomocné vědy historické

Obsah

Úvod do studia dějepisu

Paleografie

Epigrafika

Diplomatika (Abeceda k diplomatice)

Chronologie

Heraldika (Vývoj státního znaku)

Kastelogie (Počátky českých hradů)

Historiografie (Baroko, Osvícenství, 20. století, Marxistické dějepisectví)

Úvod do studia dějepisu

archeologie - věda, která se zabývá studiem artefaktů

Pomocné vědy historické

paleontologie - studium pravěké zvířeny
paleobotanika - studium pravěkých rostlin
numismatika - studium mincí
heraldika - znaky, erby
chronologie - vývoj měření času v minulosti
diplomatika - studium listin (listiny, dopisy, psací látky)
sfragistika - pečetě
kasteologie - studium hradů
genealogie - studium rodů (rodokmeny)

historie - věda, které zkoumá vývoj lidstva na základě pramenů

prameny - hmotné (artefakty, sídliště, pohřebiště) a písemné

Paleografie

zkoumá se latina a čeština na našem území (také trochu němčina), také zkratky

pouze pro psané písmo (ne tištěné)

edice = knižní vydání písemných pramenů -> materiál se přepíše nebo se vytiskne současným tiskem

píše se na dřevo, kámen, kov (zvony)

do raného středověku se psalo na papyrus, vytlačil ho poté pergamen (ovčí nebo kozí kože)

pergamen sice lidé znali už 1000 let př.Kr., ale papyrus byl levnější

pergamen

italský - z vnitřní strany kvalitně opracovaný
středoevropský

texty, které už nebyly potřeba se z pergamenu vyškrabovaly a psalo se na něj znovu = palimpsest

papír - původně z Číny, k nám se dostal přes Araby (Španělsko a Sicílie)

první papírny u nás po roku 1500, do té doby se dovážel

zkoumají se vodoznaky

materiál byl drahý -> psalo se zkratkami

PPP - pan purkmistr, JCM - jeho císařská milost, JM - jeho milost

také se vypouštěla písmena - anima -> aia

vlastní zkratky

kryptografie - tajná písma - záměna pásmen za jiná, nebo za čísla

písmo se dělí podle toho, může-li se zapsat do dvou řádků

do 2 řádků - majskule, do 4 řádků minuskule

kapitála - v Římě - tiskací písmena

unciála - minuskalní

Karolínská minuskula - za Karla Velikého

gotické písmo - vyvynulo se z Karolínské minuskuly - lámavé

kurzíva - spojené písmo

bastarda - neúplná kurzíva

humanistické písmo - v humanismu, blíží se latince, přetrvalo 17. a 18. století

od 1. poloviny 19. století -> latinka

německé písmo - novogotické písmo - ovlivněno gotickým písmem

fraktura - lomené - nejen psané, ale i tištěné

kurent - kurzíva - písmena se psala jedním tahem, spojování písmen ve slově

kurent i fraktura byly zrušeny v roce 1941 - kdy se v Německu přešlo na latinku

Epigrafika

věda o nápisech

od Afriky do současnosti

nápisy na stavbách (především na kostelích)

nápisy i na radnicích, zvonech, na kachličkách u kamen (i jiná domácí zařízení -> skříně), na zbraních, štítech, bohoslužebných náčiních, nápisy na hrobech a hřbitovech

Diplomatika

nauka po listinách

listina - písemnost o konkrétním právním zřízení

zapsána podle pevných norem

už ve středověku -> zkoumání pravosti listin, jako věda až v 17. (18. století)

Bohuslav Balbín - veliký sběratel listin, dále také Dobrovský, Gelasius Dobner, František Palacký, Josef Emler

listina - dělí se na tři části:

1. Protokol

invokace - vzývání jména Božího
intitulace - jméno vydavatele
inskripce - jméno příjemce (často i s pozdravem)

2.Vlastní text

arenga - obecně sepsány důvody, proč byla listina sepsána
promulgace - sepsány body, pro které se obě strany dohodly
narace - všeobecné důvody, více konkrétnější vysvětlení
vlastní jádro listiny, o to tu běží
sankce - hrozba tomu, kdo listinu poruší (popřípadě odměna za její dovršení)
korobonace - způsob ověření listiny -> přivěšená pečeť

3.Eschatochol

subskripce - popisy nebo vyjmenování svědků
datace - datum a místo
aprekace - Amen -> záverečná modlitba

Abeceda k diplomatice

akt - neověřené písemné svěděctví o určitých předchozích právních jednání a transakcích (bez právní platnosti), na počátku vývoje diplomatiky - především církev

akta - písemnosti sloužící k přípravě a k provedení určitých právních a správních pořízení, počátek novověku a dál

blanket - nepopsaný pergamen s již přivěšenou pečetí - vydán panovníkovu pověřenci a ten na místě sepíše listinu

dekret - listina vydaná panovníkem bez jeho osobní účasti, vydává ji kancelář - příkaz v nějaké věci

diktátor - diktuje a stylizuje písemnost - nemusel to být císař

zhruba do 13. století je poznat, kdo to diktoval (kždý měl jiný styl)

diplom - panovnická listina, která se činila nárok na trvalou platnost

falsum - písemnost, která se vydává za něco jiného, nežli je - dodatečně se zlisinovalo právní pořízení

nemělo za účel člověka oklamat - zpětně se dopisovalo (i pomocí vsuvky)

listina vylouzená - podvrh - v kanceláři vznikne listina bez vědomí majitele jeho jménem

formulář - označení pro skladbu listiny (jak má být napsaná), existovaly celé stránky formulářů, dokonce i učebnice o formulářích

chirograf - roztřižená listina - když se jednotlivé části daly k sobě, tak to pasovalo - několik různých lidí

imbreviatura - u notáře -> záznam o provedeném právním pořízení, mohla se stát i podkladem ppro platnou listinu

ingrosátor - písař, který píše v kanceláři čistopis

isert - text listiny, který je vepsán do listiny následující

itinerář - sestavuje údaje o místě pobytu určité osoby - zjišťuje se to na základě listin

tímto se vyhledávají falsa - pozor na blanket

kancelář - instituce (úřad)

jsou tam osoby, které jménem jiné osoby vyřizují písemnou agendu, která je spojena s vlastníkem kanceláře

původně tam byly osoby duchovní -> postupně nahrazeny světskými osobnostmi

kancléř - představený kanceláře, často má určitou moc

katastr - soupis půdyz níž se vybírá daň

1.katastr v Čechách - Berní rula - soupis poddanské půdy, vznikla po 30-ti leté válce, vydáno po 50. letech komunisty

zmodernizovány za Marie Terezie - Tereziánský katastr - eviduje i šlechtickou půdu

Josefínský katastr - eviduje šlechtickou i poddanskou půdu společně

od první poloviny 19. století -> stabilní katastr - má i katastrální mapu (indikační skicy)

koncept - návrh na znění čistopisu

konfirmace - potvrzení platnosti listiny, dělali to nástupci vydavatele té listiny

kopiář - opisy buď obsahu nebo celých důležitých listin

něměli právní platnost, přesto vznikaly falsa -> interpolace (vsuvka)

matrika - úřední kniha, kam se zapisují jména, která splňují požadavky evidence příslušné instituce - soupisy novoměšťanů, vojáků, universitních studentů

církevní matriky - sňatky, narození, úmrtí

patent - písemnost s obsahem pomíjivé platnosti, pečeť není přivěšena, jen přitištěna

regesty - výtahy z písemností - především evidují, neslouží jako podklad pro novou listinu

reskript - rozhodnutí panovníka, ich forma, vlastnoruční podpis (například Rudolfův majestát)

suplika = petice, žádost o listinu, má udělit práva nebo milost

plika - přehybem pergamenu zdvojenná část listiny, tudy vede dírka na prostrčení šňůrky s pečeti

svědek - osoba, která se účastní právního pořízení, popř. sepsání listiny

svědci byli psáni od nejdůležitějších až po ty nejméně důležité

titulář - kancelářská pomůcka, obsahuje ustálené obraty pro adresy různým důležitým osobám a institucím podle jejich společenského postavení

urbář - soupis příjmů odváděných vrchností

---

počátky diplomatiky -> doba knížectví - knížecký archiv a církevní prostředí

Přemysl Otakar I., Přemysl Otakar II. - Desky zemské - přibližně 1260, původně královská, později stavovská instituce (všem svobodným lidem)

byly vedeny Půhonné desky zemské (trestně-právní instituce) a Trhové desky zemské (zapisování majetkových věcí, závětí)

u nás dochovány od r. 1541 (všechny mladší shořely)

Zemské desky dvorské - zemské desky pro Moravu, dochovaly se od konce 14. století

Městské knihy - tam byly zapsány městská práva

kniha psanců z města Cheb - nejstarší dochované městské knihy

šlechta také vedla evidenci - Gruntovní knihy, Rožnberské urbáře

Smolná kniha výtržnická - je tam i Jan Žižka

od roku 1370 se v městských knihách píše česky

po době Husitské je čeština stále více

v době Marie Terezie a Josefa II. -> čeština převládla

Chronologie

řecky chronos = čas

věda zkoumá, jak se dělil čas

počátek chronologie jako vědy souvisí s gregoriánským kalendářem

má starší kořeny (výpočet velikonoc)

astrologie: den - Zěmě se otočí 1x kolem své osy, měsíc - Měsíc oběhne zemi, rok - Země oběhne slunce

tropický rok - doba od 1. rovnodennosti k další rovnodennosti

Juliánský kalendář - zaveden G.J. Caesarem

S65 dní a 6 hodin - zpoždění

v roce 1582 - reforma -> 4. října a pak reforma 13. října

reformu přijaly jen katolické země jako Itálie, Polsko, Portugalsko, v Čechách přijat až roku 1584

Anglie přijala kalendář až v 18. století, Rusko až 1918 (proto byla Říjnová revoluce v listopadu)

1791 - VFR -> nový kalendář, přejmenování měsíců, 25. března začínal nový rok, ale 1. září byl také možný začátek roku

dělení měsíce na dny - Římský kalendář: 1. den v měsíci - kalendy, 5. den nony (až na březen, květen a červenec -> to byly 7. dny)

13. den - ídy - (až na březen, květen a červenec -> to byl 15. den)

později podle církevních svátků - u nás svátek sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého (i jiní)

Kalendária - k určitým dnům připojena jména svatých

nekrogolium - do kalendáře se zapisovaly jména významných osob

pohyblivé svátky - Velikonoce 25.3. - 25.4.

Velikonoční neděle je po 1. jarním úplňku

Heraldika

herold - osoba znalá erbovních zvyklostí

znak - znamení na zbroji, na štítu ovšem nejčastěji

vyobrazení se používá v právním, vojenském a společenském životě

je to druhá nejstarší pomocná věda historická (po chronologii)

užívání znaků je spojeno s křížovými výpravami

původně mohl mít znak jen šlechtic - později i instituce (města, církevní instituce) a země (znak panovníka = znak země)

znaky šlechtické - (alianční znaky) - původně jednoduché -> postupně se staly velmi složitými (nejčestnější místo srdeční štítek)

heraldika dál přežívá v církvi a ve státních znacích, také městské znaky

základní část znaku je štít

1.normanský štít = mandlový tvar (tvar obrácené kapky)
2.gotický štít - klasický tvar
3.tarče - zleva výřez pro kopí, tvar spíše čtverhranný
4.ženský štít - měly jej abatyše (kosočtvercový tvar)

pavéza se nepoužívala jako štít pro znak

nad štítem je helma - různé tvary, někdy ozdobena pruhy látky - fafrnochy (pokrývka za helmou)

základní barvy: černá, červená (plamen), modrá (nebe), zelená

kovy: zlato a stříbro

kožešiny: hermelín a popelka (veverka sibiřská)

nesmí přijít barva na barvu nebo kov na kov

základem znaku je erbovní znamení

a)herodské znamení - geometrické tvary, na štítu

b)obecná znaková znamení - vzata z přírody -> kůň (popřípadě fantastická zvířata), hradby,...

obecná znaková znamení se netýkají štítů

blasonování - popisování štítů -> začíná se z pravého horního rohu (ale jako kdybych stál za ním) a končím v levém dolním

církevní heraldika - vedle štítu střapce

biskup 6 střapců na každé straně a zelený klobouk, arcibiskup 10 střapců a také zelený klobouk, kardinál (na obrázku) 15 střapců a červený klobouk

kněz má jen jeden střapec a černý klobouk, opak 3 střapce ale bez klobouku

Vývoj státního znaku

Svatováclavská orlice - černá na stříbrném štítě

od roku 1158 lev ve skoku (kráčí vpravo)

od Přemysla Otakara I. má lev dva ocasy a orlice je znak Přemyslovců

mívali jsme jako klenot 2 černá orlí křídla

znak Moravy - šachovnicová orlice (červeno stříbrná), hledí doprava

v době Rakouska-Uherska jsme měli Rakouskou orlici (na obrázku znak Habsbursko-Lotrinského rodu)

1920 - vznikl nový státní znak

3 varianty - malý znak -> jen lev se znaky Slovenska

velký znak - 8 polí - český lev, slovenský znak, podkarpatská rus

vydržel jen do roku 1960 - pak nahrazen rudou hvězdou nad pavézou -> heraldicky necitlivé -> neměli žádnou úctu k heraldickým pravidlům

1992 - 4 pole - 2 čeští lvi, 1 znak slovenska, 1 znak moravy

1993 - 4 pole - český lev, moravská orlice, slezská orlice, český lev

Sfragistika

znamení a znak v hmotě schopné to uchovávat -> pečetě

určuje to právní nebo fyzickou osobu

slouží k ověřění platnosti listiny

souvisí úzce s heraldikou a diplomatikou

pečetidla jso po smrti majitele ničena

funkce 1. přivěšena na listině a slouží k ověření, 2. zapečetění a uzavření písemnosti před cizími zraky, 3. kvůli negramotnosti

později je pečeť nahrazena razítkem

razítko - obdélníkové, kulaté (důležitější)

pečetě měly nejčastěji tvar kruhu (ale i štítu)

velikost od 5 do 150 milimetrů

buly - byly oboustranné, z kovu (nejčastěji olověné) - papež a Byzanc

někdy i z drahých kovů, ale jádro bylo vždy olovo

také voskové - přírodní vosk, barviva a tmely - jednostranné

barvy - seřazeny podle důležitosti: červená, zelená, černá

slepá pečeť - přímo byla odražena do materiálu

pečeť - přivěšena na stuze, na provázku nebo na pruhu pergamenu -> pergamenové téčko

původně pečetili: panovník, šlechta, poté církev a pak i města

pečeti duchovních ztratily po husitských válkách váhu

podoby znaků drobné šlechty se dozvídáme z pečetidel

Metrologie

délka, váha a objem

délkové míry - nebyla přesně určena, každé město mělo své míry a váhy

často podle části lidského těla -> coul (palec), stopa, loket, sáh (krok)

míra - prut

plošné míry - odvozování od dutých měr -> množství obilí

korec, strych, jitro (okr) - plocha, kterou oráč zoral za jeden den (od jitra do večera), lícha

nejznámější loket pražský - 59,14 cm, Vídeňský loket - 77 cm

míry a váhy sjednotil Přemysl Otakar II. - 1400 zapsáno do Zemských desek

míry: 1 loket (59,14 cm) byl 3 pídě, 1 píď 10 prstů, 1 prst 4 zrna ječmene

1 míle = 365 provazců, 1 provazec (30,76 m) = 52 loktů

města byly mezi sebou 20 kilometrů (2 míle)

právo mílové - 1 míle od města se nesměla provozovat řemesla jako ve městě

lán = 64 jiter, 1 jitro = 3 provazce čtverečné

míry duté - 1 čéška = 2 hrsti, dále pak věrtel - váhy kramařské

za Marie Terezie se zavedly míry rakouské (dolnorakouské)

loket rakouský, sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 1 palec = 2,3 cm

duté míry - máz = 1,4 litru, žejdlík = 0,35 litru, vědro - 56 litrů, české vědro - 46 litrů, pinta - 4 žejdlíky, věrtel - 23 litrů

váha - libra = 0,56 kg, cent - 56 kg

metrický systém - pro všechny -> mezinárodní úřad pro metry a váhy

metr, gram, litr

ve Francii trvalo 40 let, než se toto podařilo prosadit, u nás 2. polovina 19. století

vagón - ještě za socialismu

Numismatika

nauka o mincích a jiným platidlech

nummus - peníz

jako věda vzniká už v době renesance - začínají se sbírat mince

na počátku 19. století je to již věda

Středoevropská numismatika - výroba: příprava mincovního kovu (stříbro + měď), smíchaný kov se lil do forem (mokrých papírových sáčků

váleček se rozstříhal na jednotlivé plíšky, ty se pak vyklepaly do potřebné velikosti), vybělily se solí

ražení - dílo pregéřské

plíšek se pak položil do razidla a vyrazila se mince

v 15. století vznikají první razící stroje

mincovny v Praze, Kutná hora

libra - 260 mincí - už od dob starého Říma

v Francké říši se pak libra zvýšila na 240 denárů

hřivna - 200 g, za Pražského groše už 253 g

Denáry - již za Boleslava I., určeny pro obchod se zahraničím, vážily 1,2 - 1,3 g, stříbro 0,2 g

postupné snižování obsahu stříbra

Brakteáty - za Přemysla Otakara, váha 1 g, ryzost (0,9 g stříbra) jednostranná tenká mince

nalezeno mnoho druhů, jediné mince bez nápisu

Groš - zaveden po roce 1200, po objevení stříbra v Kutné hoře

reformu provedli italští úředníci, váha přes 3 g

parvus - 1 groš bylo 12 parvů - menší stříbrný penízek, počítal se na kopy

na groši bylo jméno panovníka a český lev

postupně se zhoršovala jakost mincí, určeno pro mezinárodní obchod

někdy se chtělo i více parvů za 1 groš

snaha razit zlaté mince, Dukáty - razil je Jan Lucemburský

někdy i florény - raženy podle vzoru z Florencie, 3,5 g

úpadek českého mincovnictví za husitských válek - Kutná hora byla katolická - musela se zřídit mincovna v Praze

kaléšky - razilo se ze zabaveného kostelního náčinní, fútky - z mědi

nebyla důvěra k českým mincím v zahraničí - razili si na ně svoje kontra značky - záruka jakosti

reforma za Jiřího z Poděbrad - lepší kvalita

Míšeňské groše - 1:2 k českým grošům, razily se v Mišni

Tolary - při nástupu 1. Habsburků,, razily se od 1520,,až 30g, s vysokým obsahem stříbra

1548 Ferdinand I. zastavuje ražbu grošů - od té doby je základem tolar, určen pro mezinárodní obchod a větší platby

razily se také menší peníze - Bílý groš (2g, 1g stříbra), Malý groš (1g, 0,5g stříbra)

po bitvě na Bílé hoře je právo ražby mincí dáno finančnímu konsorciu - Karel z Lichtenštejna, Albrecht z Valdštejna - dlouhá mince - snížili jakost o 90% - státní bankrot, Albrecht z Valdštejna na tom vydělal ohromný majetek

poté základní jednotkou znovu tolar

1750 se zavádí konveční měna - celoříšská

libra kolénská 233 g - 10 tolarů

drobné mince - krejcary - 60 do libry

první papírové bankovnky - bankocetle - původně dluhopisy, poukázky, které se mohly vyměnit za mince

1811 - znovu bankrot, kvůli Napoleonským válkám - vydávalo se stále více bankocetlí, které nebyly kryté drahým kovem

1857 - zavádí se měna zlatková - základ je 1 zlatý, z půlkilové libry

zřízený v části německých států, současně i měna korunová

1882 - korunová měna - 2 koruny = 1 zlatý

mince i bankovky - nápisy nejen německy, ale i dalšími jazyky říše

1919 - měnová odluka od Rakouska - Alois Rašín - koruna československá - Kč

Kč byla velká měna - levný import, od 1936 se projevuje inflace - kvůli investicím do armády

za Protektorátu zůstává koruna, ale je vázána na německou marku (oficiálně 10 korun : 1 marka, reálný kurs 1:7)

raženy ze zinkového plechu - korodovaly, po válce zrušena protektorátní měna

1953 - měnová reforma, peníze byly vytištěny v Moskvě, do 300 kč 1:1, jinak nevýhodné kurzy, lidé přišli o peníze

po roce 1953 se několikrát měnily bankovky

původně měla být po revoluci měnová unie, ale Klaus poradil měnovou rozluku - kolkování

na začátku 90. let byla velká inflace, pak se ceny uvolnily

Genealogie

řecky genos - rod

vztah, který vyplývá z rodového původu

vztah mezi lidskými jedinci, který vyplývá z jejich rodového původu

vznikla v prostředí šlechty

důvod pro vznik - důkaz dlouhého rodokmenu

Gothajský almanach - zde vycházejí rodokmeny šlechtických rodů -> pomůcka při dokazování sňatků

před několika lety vyšel v češtině

rozrod = rodokmen - zachycuje veškeré potomstvo jak ženské tak mužské

vývod = zjišťování předků genealogie se v českých zemích rozmohla za 2. světové války -> 5 pokolení dozadu

Kastelogie

latinsky caste = hrad -> zabývá se hrady

hrad = opevněné sídlo feudála

vědou od 1. poloviny 19. století - romantismus

F.A.Heber - první člověk v česku, který se kastelogií zabýval - vydal několikasvazkové knihy, ale německy

středoškolský profesor August Sedláček - o prázdninách chodil po hradech -> mnohasvazkové dílo České hrady -> měřil je -> Co sto let, to metr zdiva dolů

A.Sedláček - také zakladatel české sfragistiky, zemřel ve 20. století

Dobroslava Menclová - 2 díly českých hradů

Josef Durdík - dílo České hrady

stavba hradu: 1. zeď, 2. vež

flankování - střílení na nepřítele ze strany - flankovací věže -> vystupovaly z opevnění, aby mohly ohrozit nepřítele ze strany

hrady se stavěly na dlouhých kopcích - ostrožně = opyš

nepravá ostrožina - vybíhá z kopce a pak je tam prokopaný průliv(např. Točník)

stínky = "zuby" na hradbách

brána do hradu - byla snaha udělat jich několik - (Potštejn - 6 bran)

vodní, blatné hrady - Švihov, Blatná

kdy hrady pustly - husitské války, 15. století - stavění zámků -> o hrady se nikdo nestaral, také 30-ti letá válka, od 19. století teprve snaha o ochranu hradů

Počátky českých hradů

1. Slovanská hradiště

nebyla jen sídlem knížat, ale v případě nebezpečí i pro obyvatelstvo

útočiště pro okolo žijíci obyvatele

Budeč (učil se zde sv. Václav, levý Hradec (sídlo Přemyslovců), Pražský hrad, Libice (995 zničeno)

2. Hrady - nejstarší kamenný hrad u nás je Přimda (před 1121)

dále Cheb (ale tehdy ještě nebyl součástí českých zemí)

Pražský hrad - 1135 - kníže Soběslav II. - slaví kolem zděné hradby (ale jinak zůstává nadále vlastně hradištěm)

Vyšehrad, Roudnice nad Labem - románský hrad

13. století - hradby v románském slohu - Landštejn, Loket, Rabí -> jádrem hradu je mohutná obdelníková věž -> obytná

vzniká řada hradů okolo Chebu - hrady ministeriálů

ministeriál - služební šlechtic (závislý na velikých feudálech)

Zeeberg (Ostroh), Hazlov

ryze český hrad = hrad s obvodovou zástavbou - Křivoklát, Bezděz (stavěl je panovník)

francouzský kastel (importovaný) - Týřov - má spoustu flankovacích věží , které jsou schopny střílet na nepřítele z boku a i krýt se navzájem

nejstarší část hradu - věž

donžon - obytná věž, hranatá (Landštejn, Vilkartice)

Rožnberk - gotická a renesanční část

střechy - šindel, došky (sláma - vydržela déle - až 100 let) -> těžké vzplanutí, také břidlice, střešní tašky

malta - písek + pálené a hašené vápno

Historiografie

= dějepisectví

anály = letopisy - zápis věcí, které se v tom roce udály -> neuspořádané záznamy, v klášterech

Fuldské anály (nám nejbližší) - z města Fulda

legendy - život světce

kroniky - život země či kláštera

Kristiánova legenda, Kosmova kronika

Kosmas - vzdělaný, studoval v Lutychu, kroniku věnoval svému učiteli, měl ženu Božetěši, byl také kanovníkem sv. Vítské kapituly

účastnil se i diplomatických jednání -> čerpal z knížecího archivu - čerpal z: Bájné vyprávění starců (pravděpodobně profesionální vypravěči pověstí), také podle hodnověrných svědků a samozřejmě čerpal také ze svých zážitků

Kosmams vynechal Velkou Moravu, ačkoli o ní byl pravděpodobně informován

Řeckokatolíci (Konstantin a Metoděj) tehdy nebyli tak významní

mnoho "pokračovatelů Kosmových" -> nejznámější byl opat Garloch

Zbraslavská kronika - Petr Zitavský + Ota -> byli vrstevníci Dalimila

Vita Caroli - Karel IV. - trochu zpoveď, je tam zdůrazněna jeho idividualita (ovlivněno renesancí)

psáno latinsky, i pro poučení budoucí

Karel IV. sám dohlíží i na další kroniky - Přibík Pulkala z Radenína (byla původně latinská, pak ji Přibík přeložil i do češtiny), je tam i legenda o sv. Václavovi (jak ji napsal Václav IV., al celá kronika je málo obsáhlá

kronika Františka Pražského - byl to kaplan biskupa - kněz

kritický k Janu Lucemburskému - to se Karolovi IV. nelíbilo

na něj navazuje Beneš Krabice z Weitmile - kromě kroniky řídí také stavbu sv. Víta

dále Opat Opatovického kláštera Neplach - nic moc

Staré letopisy české - kroniky psané laiky (hlavně kněžími), začínají před husitskou revolucí a pokračují po celé 15. století (kališnicky laděny)

Husitská doba - Vavřinec z Březové - student University Karlovy, písař u Václava IV. - "Husitská kronika"

roky husitské revoluce

je protitáborská (ale zároveň proti Zikmund), z pozice Pražanů, píše konkrétně o Žižkovi

báseň vznešené Koruny Čeké - o vítězství u Domažlic, v latině

Petr z Mladoňovic - očitý svědek Husovy smrti - Relace - Husův proces v Kostnici

Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi - autor neznámý

o Husitských válkách psali i cizinci: Eneneáš Silvius Picolnini (Papež Pius II.) - v latině

Kronika česká - snaží se zakomponovat české dějiny do dějin světových - začlení čeké dějiny do evropských dějin

Renesance a Humanismus - kronika napsaná malostranským písařem Bartošem - vláda Jagellonců, Bartoš je stoupenec nekatolíků, kritizuje úpadek mravů, útočí proti české církvi (zná český překlad Eneáše)

Václav Hájek z Libočan - původně kališnický kněz, konvertoval poté ke katolíkům, kněz na Karlštejně, poté i děkan, kroniku napsal na objednávku české šlechty

použil kroniky, erbovní pověsti a Desky zemské

faktografii obětoval čtivosti

kronika se stala na dlouhou dobu jedinou kronikou (protože byla katolická)

rád ji četl K.H.Mácha, o Husovi psal mírně

vycházejí z ní všichni dějepisci (i Balbín) - věřil tomu

vzniká pověst o Horymírovi a Šemíkovi (pravděpodobně si to vymyslel)

tendenční pověst - poddaní nemají utíkat (tehdy ještě utíkali za těžbou drahých kovů)

Jan Blahoslav - 2. biskup Jednoty bratské, napsal gramatiku, otevřel Jednotu bratrskou široké veřejnosti, napsal spis O původu Jednoty a řádu v ní

Prokop Lupáč z Hlaváčova - Kalendář historický - ke každému dni napsal, co se toho dne událo, vznikla česká i latinská verze

Daniel Adam z Veleslavína - tisk, vydává mnohé kroniky (třeba Eneáše nebo V.H. z Libočan)

Václav Březan - rožmberský archivář, na pokyn Petra Voka (poslední z rodu Rožmberků) napíše Knihu Rožmberskou, dochovají se jen dva životy (životopisy)

Bartoloměj Paprocký z Hlohol - chtěl vytvořit rodokmeny význačných šlechtických rodů -> "Zrcadlo slavného markrabství Moravského", "Štambuch Slezský", "Diadoch"

Mikuláš Dačický z Heslova - Paměti - kronika jeho života, zažil Bílou horu

Jan Kocín z Kocinétu - studoval v Itálii, seznámil se tam s dílem Jeana Bodina, od Bodina se učil, jak hodnotit prameny z hlediska hodnověrnosti

historie neměla být jen návodem k jednání, ale také šlo o poznání minulosti, "Nové rozvržení veškerého práva" - výklad práva v Čechách

jsou tam i historické názory inspirované Bodinem

Baroko

u nás spojeno s porážkou na Bílé hoře -> odchod našich elit

Pavel Stránský ze Zab - O státě Českém - latinské dílo, vydal ho v emigraci, přehled českých dějin, zachytil i svou současnost -> úřady, soudy, hospodářství, finance, církev

idea o samostatnosti Českého království -> dílo reaguje na tvrzení Habsburků, které popíralo českou státní svébytnost -> právní závislost na říši

Pavel Skála ze Zhoře - pocházel ze Žatce, studoval ve Wittenbergu u protestantů, oženil se se zámožnou vdovou

Chronologie církevní -> dějiny protestantsví, kritika pramenů - hodnotí důvěryhodnost, na rozhraní dvou věků - racio a náboženský

Jan Rozacius Hořovský - nekatolický kněz, doprovázel odsouzené pány na popraviště - 1621

Koruna neuvadlá mučedníků božích českých

Bohuslav Balbín - narodil se v Hradci Králové, otec brzy zemřel - vychováván matkou - našla si místo v Častolovicích

vystudoval u jezuitů, podílel se na rekatolizaci, na dráhu kněze ho přivedl polský kněz -> Balbín působí jako učitel na jezuitských šklách - po několika letech uklizen do Klatov - zákaz učení

životopis Arnošta z Pardubic, Epitore rerum Bohemicarum - výtah z českých dějin, potíže s českou cenzurou -> zákaz vydávání - podezření z přílišné lásky k českému národu - spojuje dějiny Staré Boleslavi s dějinami celých Čech

Historie poutních míst (Tařany, Svatá hora v Příbrami) - ukazuje, jak je dobrý historik -> přesné citace pramenů (Kristiánova legenda -> umučení Ludmily a Václava), ale bohužel příliš důvěřoval Hájkově kronice

kromě Obrany jazyka slovanského, zvláště pak českého žádné z jeho děl nebylo přeloženo do češtiny

Balbín husitství neodsuzuje, váží si jejich vítězství -> zastřený protest proti popravě 27 českých pánů

Nepravdu psáti jsem se nenaučil, pravdu psáti se neodvažuji.

Miscellanea historica regni Bohemiae - vlastivěda Čech - procházel celé čechy - i archivy rakouské a české, uveřňování listin, kraje, přírody, mělo to mít 30 dílů, vyšlo 10 svazků -> 8 z první části a 2 z druhé

samostatný díl Bohemia Docta - určené Čechy, byl to pokus o českou literární historii

Životopis sv. Jana Nepomuckého - uveřejněn v "Acta Sanctorum" - vydávali to francouzi

přehledy svatých zbavených různých klišé -> stojí na počátku Kritického dějepisectví, pozdější materiál pro kanonizaci sv. J. Nepomuckého

dále také vytvoření historické školy

spojení Boha a vlasti, ke konci života ochrnul na polovinu těla (kvůli morové epidemii, kterou přežil, ale ochrnul), okolo Balbína vzniká okruh historiků

Tomáš Pešina z Čechorodu, syn řezníka, rychle stoupá nahoru -> kanovník u sv. Víta, dostane se k archívu kapituly, umírá 1860 (morové epidemie - staral se o nemocné)

Mars Moravicus - vojenské dějiny Moravy, také krátký spis o dějinách katedrály

Jan Kořínek - rektor v Kutné Hoře, kniha Staré pamětí Kutnohorské, psal tvrdě protihusitsky, jednoduché, stručné dílo, dolování, poznal, o čem měl psát

umřel 1680

Jan František Beckovský - převyprávěl Hájkovu kroniku českou -> Poselkyně starých příběhů českých - pak pokračuje do své doby + listiny

patřil mezi křížovníky s červenou hvězdou

Osvícenství

Gelasius Dobner - člen školského řádu - piaristé, ostře vystupuje proti baroknímu dějepisectví -> piaristé zápolili s jezuity

byl to němec, ale studium dějin ho přivedlo k českému národnímu vědomí, dílo Edice starých pramenů české historie

rozbor Hájkovy kroniky - zboří její věrohodnost -> proto stojí na počátku osvícenství

František Martin Pelcl - z Rychnova nad Kněžnou, cesty do Anglie, Francie, 1. historik, který kladně hodnotí husitství

přestal používat latinu, píše německy (Přehled českých dějin)

Kašpar Royko - také píše o husitech, profesor církevních dějin, slovinec, napsal dějiny husitského koncilu (německy, ale bleskově přeloženo do češtiny), odsouzeno církví, také hájil Husa,

Josef Dobrovský - narozen v Uhrách, Ďarmoty u Rábu, syn vojína, doma se mluvilo německy, původně se jmenoval Dobravský

gymnásium v Klatovech - čeština, vystudoval bohoslovectví - jezuita, po zrušení za Marie Terezie se stává vychovatelem v rodině Nosticů

byl vysvěcen na kněze, ale kněžské povolání nevykonával

říkalo se mu "Modrý abbé" - nosil neustále modrý kabát (abbé = neaktivní kněz)

rektorem generálního semáře, Nosticové ho pak zaopatřují až do smrti, psal německy a latinsky - Mluvnice českého jazyka

Dobrovský je zakladatel slavistiky, zabýval se Janem Nepomuckým, dějiny husitství, napsal také dějiny české literatury

zabýval se legendami - hledal počátky českého státu, pochyboval o Rukopisech Kutnohorských

požadoval rovnoprávnost Čj s Nj

František Pubička - šestidílné dějiny Čech - německy, citovány listiny na úkor děje, 1. pokus o moderní zpracování českých dějin

sponzorován českou šlechtou

František Vavák - rychtář z Milčic, psal paměti, velice zajímavý pohled na tehdejší současnost

Jan Jeník z Bratřic - 1. sběratel lidové slovesnosti - necenzuroval, opisoval staré listiny, byl to důstojník ve výslužbě - byl ve Francii

František Palacký - evangelík, studoval tenkrát v Bratislavě (= Přešpurk), chtěl být misionářem v Japonsku - vystudoval teologii

nakonec se stal vlastencem a vychovatelem, v bohaté rodině v Prešpurku dělal vychovatele, měl aristokratické chování

poté šel do Prahy, tam se dobře oženil - Terezie Měchurová - velké věno

dobře se mu žilo, doma se mluvilo německy, jako jediný z obrozenců nebyl odkázaný na plat -> stal se politikem - 1848 je mu nabízeno křeslo ministra školství - odmítl

stoupenec austroslavismu - spolupráce slovanů uvnitř monarchie + federalizace, člen Kroměřížského sněmu - 10 let bádání

po roce 1860 Rakousko konstituční monarchií - pak se stává Otcem národa

Palacký byl velice schopný dějepisec - Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě - 5 dílů, končí rokem 1526 (nechtěl se míchat do politických sporů), 1. a 2. díl německy, pak už česky, ale 1. díl nemá dějepisnou hodnotu - ovlivněno Rukopisy Kutnohorskými (Palacký věřil v jejich pravost), vrchol je husitství a Jiří z Poděbrad

zakladatel moderního českého dějepisectví, dostal se i do Vatikánského archivu jako 1. nekatolík, vydává prameny tiskem, Slovani - nositelé demokracie, je to čtivé

Pavel Josef Šafařík - Slovák žijící v Praze, spolupráce s Palackým, hl. dílo Slovanské starožitnosti - stojí u základů slovanské archeologie

Jan Erazim Vocel - Pravěk země České - předslovanské osídlení - Keltové, Markomani

Karel Jaromír Erben - Kytice, Pohádky, Prostonárodní písně a říkanky, opět vydával edice pramenů, vydal cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic

Václav Hanka - z Hořiněvsi, vydal Dalimilovu kroniku, padělal Rukopisy Kutnohorské, také si padělal vysvědčení i doporučení, dále padělal Velkomoravské peníze

Václav Vladivoj Tomek - pocházel z Hradce Králové (dnes Tomkova ulice), jeho otec byl švec a katolík,

vychovatelem v rodině Palackého (Palacký ho vyškolil jako historika), vydá Dějiny university pražské, Dějepis města Prahy (4 svazky), Dějiny Hradce, Paměti, Životopis Jana Žižky - vystoupí proti Palackému pojetí husitství (Palacký -> husitství = demokracie, Tomek -> husitství = úpadek), dále také Děje mocnářství rakouského

Tomek byl konzervativní, měl rád Rakousko, byl to slušný člověk, přišel s řády navěšenými na oblečení na pohřeb Němcové a Borovského -> díky tomu nezasáhla policie

Antonín Gindely - dějiny Jednoty bratrské a doba Rudolfa II., chtěl české dějiny zasadit do evropského rámce, české stavovské povstání

smýšlením spíše Rakušan, ale velmi tolerantní

20. století

Jaroslav Goll - východočech, z Chlumce, profeseor historie na České universitě (česká část UK), vychoval celou generaci historiků, společně s Masarykem vystoupil proti pravosti rukopisů, to se veřejnosti nelíbí, věnoval se také Jednotě bratrské

Antonín Rezek - žák Václava Tomka, vzal si dceru K.J. Erbena, zabýval se Ferdinandem I., napsal jednodílné dějiny Čech pro veřejnost, končily rokem 1848

Čeněk Zíbrt - věnoval se folklóru a etnografii, napsal dějiny kroje, vytvořil tak ohromné materiální sbírky, že už to nestačil zpracovat

Zikmund Winter - věnoval se 15. a 16. století, doba předbělohorská

Rakovník - o řemeslech, o školách, kulturní obraz českých měst

August Sedláček - zakladatel kasteologie, středoškolský profesor, působil v Písku, o prázdninách chodil pěšky po hradech, ve 65 letech si vzal 25-letou ženu

Hrady, zámky a tvrze Českého království - 15 dílů, dodnes nepřekonané

napsal také knihu Českomoravská heraldika, také přispíval do Ottova slovníků naučného

Josef Pekař - žák Jaroslava Golla, pocházel z Malého Rohozce

Smysl českých dějin, O kosti - dějiny kosteckého panství, v době 30-ti leté války, nesmírně zajímavé, postavení poddaných, také se věnuje Žižkovi a husitsví -> Žižka a jeho doba, odsuzuje táborské radikály (píše po říjnové revoluci v Rusku) -> komunistům se to nelíbí, byl pravicově založený, příjemný stařík, občas popudivý

Josef Šusta - opět Gollův žák, narodil se v Třeboni, napsal Dějiny světa, věnoval se středověku - Karel IV. a Jan Lucemburský, Přemyslovci a Lucemburkové, také dějiny zemědělství, dějepis První republiky

byl obviněn z kolaborace s Němci (pravděpodobně neprávem), spáchal sebevraždu skokem z Karlova mostu

Václav Novotný - žák J.Golla, věnoval se Husovi, podobně jako Palacký, ale měl více materiálu, vydávání českých dějin, od počátku až po Přemyslovce, pak umřel

Zdeněk Nejedlý - zase další Gollův žák, z Litomyšle - napsal Dějiny Litomyšle, také Dějiny husitského zpěvu - věnoval hudbě, neměl rád Dvořáka, ale Smetanu ano -> snažil se napsat Smetanův životopis, také životopis Masaryka

popularizoval Jiráska a Smetanu

před 2. světovou válkou napsal životopis Lenina, 1939 - 1945 odešel do Moskvy, dílo Komunisté, dědici velkých tradic českého národa

Josef Ladislav Píč - archeolog, prý propadl u maturity z dějepisu, ještě za Rakouska-Uherska, udělal chybu, myslel si, že neolit už je slovanský, také se zastával Rukopisů Kutnohorských -> velký tlak veřejnosti - celkově ho to vyčerpalo - zasebevraždil se

Lubor Niederle - napadl J.L.Píče, že se pletl, studoval život starých slovanů - Němci tvrdili, že tu jsou odpradávna - chtěl jim ukázat, že se mýlí

Rudolf Urbánek - za První republiky a i po válce, husitství a J. z Poděbrad, zkoumá Kristiánovu legendu (za okupace) - tvrdil, že je z doby pozdější

František Michálek Bartoš - evangelický kněz, glorifikace Husa a husitství (kritizoval J.Pekaře), po převratu učil na Husitské teologické fakultě

Marxistické dějepisectví

od roku 1948

významná osobnost Zdeněk Nejedlý (ale ten tvořil i před převratem)

Václav Husa - Dějiny Československa - z pohledu komunistů -> třídní boje

vrchol českých dějin - husitství, také dějiny navazující na 1. republiku

Josef Macek - zdůrazňuje třídní boj, husitsví - předobraz socialismu,životopis Jiřího z Poděbrad (už to není moc marxistické), po 1989 mohl zase publikovat - Dějiny Jagellonského věku - čtivé

František Šmahel - vrcholné dílo vychází až po roce 1989 - 4 díly, nejmohutnější dílo o husitství

napřed byl komunista, pak změnil názor -> vyhodili ho z KU - vozil tramvaje (měl tam větší plat než jako učitel)

chodili za ním studenti - doučoval je, pak už ty tramvaje jen myl - studenti je myli za něj

nakonec pracoval v Táboře v muzeu - pozvedl to tam

Josef Žemlička - věnoval se Přemyslovcům

Josef Spěváček - psal životopisy - Král diplomat Jan Lucemburský , životopis Karla IV., životopis Václava IV.

Zdeněk Smetánka - Legenda o Stojovi - raný středověk

Dušan Třeštík - Slované a nový středověk, má neotřelé nápady

Otto Urban - Česká společnost 1848 - 1918 - stále to nikdo nepřekonal

Josef Janáček - Valdštejn a jeho doba, Pád Rudolfa II.

Josef Polišenský - otevíral okna do Evropy - psal v Evropských souvislostech, stejné téma jako Janáček (od 14. století)

Petr Čornej - Velké dějiny zemí Koruny České - podílí se na tom, Panské křižovatky - b. u Lipan

Josef Bůžek - učí v Českých Budějovicích, věnuje se Rožmberku

Milena Lenderová - věnuje se ženské problematice v dějinách, Chytila patrola prostitutku - počátky emancipace v dějinách

Antonín Klimek - napsal knihu Boj o Hrad - 20. léta v Československu

Zdeněk Kárník - dějiny První republiky

Tomáš Pasák - životopis Háchy (mluví o něm smířlivě) - Hácha dostal téměř všechny studenty z koncentráků, životopis generála Eliáše

Jiří Rajlich - Na nebi sladké Francie, Na nebi hrdého Albionu -> věnuje se letecké historii

Pomocné vědy historické

Obsah

Úvod do studia dějepisu

Pomocné vědy historické

Paleografie

Epigrafika

Diplomatika

Abeceda k diplomatice

Chronologie

Heraldika

Vývoj státního znaku

Sfragistika

Metrologie

Numismatika

Genealogie

Kastelogie

Počátky českých hradů

Historiografie

Baroko

Osvícenství

20. století

Marxistické dějepisectví

Rozcestník

Ostatní

Uspořádání webu

Počítadlo

Škola

ZSV

Religionistika

Latina

Historie

Kompletní zápisy

Ke stažení

Externí odkazy