Raný středověk

Obsah

Středověk (Barbaři a římské dědictví, Křesťanství a římská církev na počátku středověku, Barbanizace západní Evropy)
Stěhování národů (Periodizace středověku, Stěhování národů)
Raný Středověk (Složení obyvatelstva)
Franská říše
Byzantská říše
Arabská říše (Arabská kultura, Arabská architektura)
Vznik Anglie
Vznik Francie
Itálie po rozpadu západořímské říše
Vznik Svaté říše římské (Boj o investituru)
Vznik Polského státu
Vznik Uherského státu

Vzdělanost a umění v raněstředověké Evropě (Architektura)

Středověk

Barbaři a římské dědictví

barbar = ani Řek, ani Říman, cizinec, který mluví jinou řečí, má jiné zvyky, hodnoty - lidé nevzdělaní a suroví

Germáni = Římané je označovali barbary, protože neuměli latinsky a byly z velké části negramotní, germánské kmeny byly Ostrogóti, Vizigóti, Alamani, Frankové, Svébové a Burgundové

Germáni přejímali od Římanů smysl pro řád i způsob výchovy, náčelníci germ. kmenů byli i vojenskými veliteli jako u Římanů (u Germánů se označovali jako králové)

Germáni přebírali písmo (latinku) i jazyk (latinu), ty posléze šířili do Hispánie a Galie - základ pro románské jazyky (španělštinu, francouzštinu, portugalštinu a italštinu)

Latina - kulturní jazyk vzdělanců, národní řeč po celý středověk v západní, střední i severní Evropě, kdo uměl číst a psát uměl i latinsky - v 6.-8.stol jich bylo málo a byli to především duchovní

Romanizace = přebírání římského kulturního dědictví (upravování pro své potřeby), pod romanizaci zahrnujeme také šíření (přejímání) křesťanství - na sklonku starověku bylo křesťanství státní náboženství

Křesťanství a římská církev na počátku středověku

Germáni přijímali křesťanství, protože víra v jednoho Boha odpovídala jejich společenskému postavení

oblíben byl především ďábel (na rozdíl od Ježíše Krista) – ztělesnění všeho zla, které bylo v drsné době středověku k vidění všude

většina lidí měla o křesťanství jenom povrchní představy základní křesťanské zásady s převažující pohanskou pověrečností

křesťanská církev byla jedinou významnou institucí, která přežila rozpad Západořímské říše a byla nejdůležitějším nositelem vzdělanosti

všichni lidé měli přijmout křesťanskou víru, aby dosáhli spasení v nebeském království, nekřesťani měli být zatraceni v pekelných plamenech

Papež - původně římský biskup, zakladatel sv. Pavel, velikým papežem té doby byl Lev I. - uchránil církev před kočovnými Huny a germánskými pohany, na přelomu 6. a 7.stol. papež Řehoř I. Veliký - jeden z církevních učitelů, přizpůsobil víru pro chudinu (vesničany), servus servorum Dei

Barbanizace západní Evropy

barbanizace = Germáni přinášeli s sebou své zvyky a dovednosti (především výroba dlouhých odlehčených mečů a pozoruhodné šperkařství)

germáni se věnovali dobytkářství a zemědělství - nenaučili se životu ve městech - města ztrácela na významu (protože tam vpadávaly barbarské kmeny) - hospodářský život se přenesl na venkov

jednotlivé velkostatky si vystačily samy (co vyrobili taky spotřebovali) - obchod se téměř zastavil, peníze ztrácely hodnotu

Hospodářství na vesnici - k úpadku některých řemesel i změna stavebního materiálu, dřevo vystřídalo kámen

raněstředověké zemědělství bylo nevýkonné - závislé na počasí, rádla dělala jen mělké rýhy, nedostatečné hnojení - nízká úroda

v 5.-10.stol málo vzdělanosti - gramotnost jen u křesťanských kněží - minimum písemných pramenů

Stěhování národů

Periodizace středověku

začátek je pád říše Západořímské, konec je dobytí Byzantské říše (Východořímské) roku 1453, nebo objevení Ameriky – 1492)

Raný středověk - 476 po Kr. - do roku 1000 - vznik států v Evropě
Vrcholný středověk - 11. – 14. - století - městská a vesnická kolonizace, vznik vesnic a měst
Pozdní středověk - 15. – 16. století

Stěhování národů

1.Fáze - Hunové a Germáni

– rok 375 až 10. století ( útok Hunů ) - důvody útoků: Zemědělská půda nerodila - vyčerpání půdy, populační přelidnění a změna klimatu v Asii
pod tlakem Hunů přesun Germánských kmenů na západ - Sasové, Vizigóti, Ostrogóti, Burgundi, Langobardi, Suévové
Národy ovlivňující státy - Španělsko – Vizigóti, Francie – Frankové, Anglie – Anglové a Sasové, Itálie - Vizigóti, Ostrogóti, Vandalové, Langobardi
germáni - barbarská království, pak ale soužití s Římany, latina dala vznik tzv. románským jazykům ( Italština, Francouzština, Španělština)
na pobřeží Germáni tolik neovlivněni - germánské jazyky ( Němčina, Angličtina )
latina (byla, je a bude) jazykem vzdělanců - kdo chtěl studovat, musel umět latinsky

2.Fáze - Slované:

- část šla na jih - Bulhaři, Chorvati, Srbové, Slovinci, Makedonci, část na západ - Češi, Lužičtí Srbové, Poláci, Slováci a část na východ - Ukrajinci , Bělorusové, Rusové
písmo - azbuka (Rusové, Makedonci, Ukrajinci , Bělorusové, Bulhaři)

3.Fáze – Maďaři

v 10. století maďaři přešli do oblasti Panonie

Raný Středověk

313 - Edikt Milánský - křesťanství bylo oficiálně povoleno – konec pronásledování křesťanů, císař Theodosius (poslední císař sjednocené Římské říše) roku 380 povýšil křesťanství jako jediné povolené náboženství

„Učení o trojím lidu“ - lidé věřili, že je jsou rozdělěni do 3 částí: 1.Panovník a šlechta, 2.Duchovní, 3.Občané

zakládány kláštery – mniši, jeptišky, kněží, 1. řád – Benediktinský - založen 529 Benediktem z Nursie ( sídlo v Monte Casinu ), Ora et labora – hlavní zásada

poslání řádů - starat se o nemocné, opisovali knihy, šířili vzdělanost, postupně se církev stala největším vlastníkem půdy - vlastnila až třetinu celkové půdy

rozdělení křesťanské církve - východní církev se odklonila od papeže – došlo k odluce

západní – katolická církev – jazyk latina, hlava církve je papež

východní - pravoslavná církev – jazyk je řečtina - hlava je císař – patriarchát

patriarchát - je založený na zemědělství - půda, feudum - propůjčená půda, veškerá půda patří panovníkovi, ten ji propůjčuje šlechtě = leníkům, oni mají za to vojenskou povinnost panovníkovi, dále daňová povinnost - odvádění daně

šlechta ji dál propůjčuje poddaným - další leníci

Složení obyvatelstva

Šlechta - privilegovaná vrstva, později urození, dokázali si udržet majetek a postavení dědičně, dělí se na 3 skupiny

1.Vyšší šlechta = panstvo, páni,
2.Nižší šlechta = zemané, venkovská šlechta, za sídlo měli tvrz
3.Rytíři = museli mít základní finance na koně, meč, výzbroj a museli se nějak vyznamenat, museli se také chovat uctivě k dámám, být odvážní, chrabří - pasování na rytíře - připnutí meče k pasu

Poddaní - neprivilegovaná vrstva, ze začátku byli jen na venkově, potom i ve městech

1.Svobodní - samostatná obživa, odvádění daní, do jisté míry svobodní
2.Nesvobodní - museli platit daně šlechtě za pronájem půdy, králi a církvi desátky - pokud nebyli schopni zaplatit daně, stali se nevolníky
3.Nevolníci - nevolník spadal pod pána, který rozhodoval o životě a smrti nevolníka, provdání, děti do školy atd., nevolníci souviseli s půdou (často byli s půdou prodáni)

Pacht - půda, kterou majitel, šlechtic, udělil za patřičný pronájem svému poddanému dědičně, vždy pevně vázán na osobu která půdu pronajímá, i na osobu která si půdu pronajímala

ve středověku se 90% obyvatel zabývalo zemědělstvím - dvojpolní a trojpolnísystém

dvojpolní systém = jedna polovina se osela, druhá až po roce - rok odpočívala a neztrácela tolik živin

obiloviny sázené na jaře = jař, na podzim = ozimy

Franská říše

Frankové (germánský kmen) se usídlili na pravém břehu řeky Rýn - původně tam žilo několik kmenů, často mezi sebou bojovali

roku 481 vpadl král Chlodvík (z rodu Merovejců) do Galie a podrobil si místní římské, galské (keltské) i jiné germánské kmeny - základ silné francké říše

496 přijal Chlodvík křest - úzká spolupráce s papeži

v průběhu 6.-7. století upadal pomalu význam krále a moc získávali majordomové - úředníci spravující královský dvůr a jeho zásobování (časem i vojenští velitelé)

Karel Martel "kladivo" - nejvlivnější majordomus, v 1.pol 8.stol ovládl celou Franskou říši - v roce 732 zvítězil v bitvě u Poatie nad Araby - Arabové se stáhli a více již Franckou říši neohrožovali

Pipin Krátký (syn Karla Martela) - svrhnul posledního marovejského krále a prohlásil se roku 751 králem - nová dynastie na franském trůnu: dynastie Karlovců

v roce 754 Pipin Krátký poskytl útočiště papeži a vyhnal z Itálie Langobardy, kteří ohrožovali Řím, na oplátku ho papež korunoval králem a prohlásil franckou korunu za dědičnou v rodě Karlovců - spojenectví Římu a Francké říše, Papež se tak orientoval na západ místo na východ (na císaře Východořímské říše)

papež se mohl vrátit do Říma (nezávislý papežský stát - až do roku 1870, potom jako Vatikán)

Karel Veliký (syn Pipina), Veliký – díky velkým činům, vládl od 768 do 814

rozšířil území Francké říše, dobyl říši Avarů, přiměl Slovany platit daň

největší územní zisky získal na území Lombardie ( severní itálie )

nakonec pronikl až na Pyrenejký poloostrov - tam zahynula velká část jeho mužů, prý tam položil život i Roland (Zuřivý Roland )

rok 800 – rok korunovace Karla Velikého na císaře - korunoval ho papež Lev III, provedl ji v Římě, v době vánočních bohoslužeb - obnova císařství v západní Evropě

Karel Veliký rozdělil říši na správní celky: hrabství (ve vnitrozemí) a pohraniční území - marky (markrabě)

vládl ze sedla (objížděl zemi a vybíral daně, spravoval říši)

palác měl v Cáchách – v Cáchské kapli (kaple Pany Marie) je dnes pochován

Karolinská renesance - podporoval vzdělanost - zakládal školy, rozvoj stavitelství, umění ( zval lidi z Itálie, Španělska, Anglie )

nové písmo – karolinská minuskula (později se z ní vyvinula latinka)

pořizoval opisy od významných starověkých autorů

po smrti Karla Velikého rozdělení francké říše na tři části (mezi jeho tři vnuky)- říše západofrancká (Karel Holý – dnešní Francie), říše východofrancká (Ludvík Pobožný – dnešní Německo) a Lotharovo království (= Lotharingie, Lothar – S Itálie, Lombardie) - rozdělení potvrdila verdunská smlouva – uzavřená ve Verdunu

nejbohatším pozemkovým vlastníkem byl panovník a někteří biskupové

zemědělství bylo málo výkonné a dopravní spojení tak špatné, že král musel objíždět jednotlivé pevnosti v říši - nebylo možné vyživovat krále i jeho družinu déle na jediném místě (pobyt krále byl podmíněn množstvím shromážděných potravin a píce)

základem panovníkovy moci byla jeho vojenská družina

lenní soustava = pán dával svému služebníku za prokázané služby léno (peníze nebo půdu) - tím byl služebník na svého pána vázaný a musel mu prokazovat nějakou službu (většinou vojenskou) - základ feudalismu - vznik šlechty (nižší, vyšší)

středověké dělení společnosti: bojovníci, duchovenstvo a dělný lid (měnil se na poddanské vesnické obyvatelstvo či obyvatele měst a trhových osad)

Byzantská říše

cézaropapismus – císař je zároveň hlava církve, měl právo odvolat konstantinopolského patriarchu - velké soustředění moci do rukou jednoho člověka

největším církevním představitelem byl patriarcha, jmenoval ho císař

Byzantská říše měla malou Asii, část Sicílie, V. Afriku

Byzanc – bývalá osada Byzancion (poté Roma Nova, Konstantinopol, Cařihrad, Istanbul)

Justinián I., přezdívaný Veliký, vládl v letech 527 – 565

období největšího rozmachu říše (ovládl severovýchodní africké pobřeží, 550 Apeninský poloostrov – město Ravenna - kostely s jedinečnou mozaikovou výzdobou)

Justinián byl mocný, vzdělaný a nemilosrdný, chtěl obnovit slávu a moc Římské říše

nestaral se příliš o občany, stavěl hlavně budovy - povstání Niká = vyhraješ – trvalo jen pár dní

Justiniánův zákoník ( kodex justinianius ) - sestavený v letech 529 – 533, založený na starořímském právu, hlavně občanské právo - privilegoval šlechtu a duchovní, občany a otroky znevýhodňoval

v 7.-8. století říše prodělávala krizi hospodářskou i územní - přišli o Itálii, útoky Slovanů, Avarů, Bulharů, Arabů i Peršanů - Arabové dobyli africká území a území na pyrenejském poloostrově

druhá polovina 9. století - vláda Makedonské dynastie - Basileos II. Bulharobijec - dobyl zpátky území Bulharů

Byzantská kultura: výstavba chrámů, paláců - navazuje na řeckou kulturu – helénskou

ikony - zobrazují svaté, obrázky ve dřevě

chrámy - chrám Boží Moudrosti ( Hagia Sofia ) - krychlová stavba, na vrcholu kupole, stěny obložené mramorem

mluvilo se řecky, školy a vzdělanost na vyšší úrovni - Byzantská říše se stala nositelem antické kultury po pádu Západořímské říše

rozpor mezi římskokatolickou a východokřesťanskou (ortodoxní) církví v pojetí mše (použití jazyka při mších) i některých věroučných otázek

roku 1054 došlo k církevnímu schizmatu - rozdělení římskokatolické a východokřesťanské církve

v 10.stol se Byzantská říše potýkala s nájezdy Turků, kteří ji připravili o téměř celou Malou Asii

Byzantská říše výrazně ovlivnila život i poměry na územích Balkánu, Malé Asie, části Itállie, Velké Moravy i Kyjevské Rusy)

pokračovatelem východokřesťanské církve je církev pravoslavná

Arabská říše

už od dob pravěku žili arabové na arabském poloostrově

říkali si beduíni = synové pouště

žili v kmenovém zřízení, putovali za vodou, chovali ovce, kozy, velbloudy

náboženství - polytheismus

na J bylo více vody - více se dařilo zemědělství

po roce 500 zde byla křižovatka obchodních měst - cesty po moři k Indii, suchozemské cesty k západnímu pobřeží a také k Indii

město Mekka - největší obchodní a náboženské centrum, sídlo místní rodové šlechty – aristokracie

rod Kurajšovců - byli obchodníci, střežili posvátný černý kámen Ká´ba

6. století – pro muslimy je nejdůležitější rok 623 - začátek muslimského letopočtu Hidžra

fanatismus – osudovost

mešita = chrám muslimů

Chalífové: Chalíf Omar – patřila mu Mezopotámie, Palestina, Persie, SA pobřeží

v 8.století se Arabové dostali přes Gibraltar do Evropy, přes Pyrenejský poloostrov

Nastupuje dynastie Abbásovců - Hárún ar - Rašíd (současník Karla Velikého)

v 9. – 10. století úpadek říše a rozpad na několik chalífátů a emirátů (nejdůležitější je Kordobský)

Arabská kultura

navazovali na řeky, vyspělí v astronomii, lékařství, přírodní vědy - od Arabů pochází první spis o hvězdách

arabské číslice (převzaty z Indie)

fyzikální a optické přístroje, léčiva, složité operace

zdatní obchodníci, přinesli do Evropy citróny, bavlnu, pomeranče

výrobky ze skla, porcelán, vzácné látky

kompas, papír (z Číny), koberce, indigo

Arabská architektura

vychází z byzantského slohu i z antiky

kromě minaretů stavěli i světské stavby - paláce pro panovníky, altány, zlato, barevné kamínky, mramor,

stavěli lázně, hostince, mosty, domy, věže, krytý bazar - stánky překryté střechou

Vznik Anglie

od 7. století př.Kr. osídlena Keltským obyvatelstvem

od 1. století po Kr. součástí Římské provincie Britania

na počátku 5. století sem přišly germánské kmeny Sasů, Anglů a Jutů - Anglosasové - přemohli Kelty – ovládli jižní a střední část ostrova (Skotsko, Irsko, Wales, Bretaň – Francie)

v průběhu 6. století vytvořily 7 anglosaských království

Sasové založili Wessex, Sussex, Essex

Jůtové založili Kent

Anglové založili Mercie, Nordhumbrie, East England

na ochranu proti Vikingům (Normanům) se 3. století království sjednotila

sjednotil je král Vessexu Alfréd Veliký - tím vytvořil základ Anglického státu, vyhnal Normany a začal Anglii rozvíjet po všech stránkách - vybudoval vlastní flotilu, zdokonalil obranné složky, rozdělil Anglii na hrabství – každé hrabství měl pod dohledem významný šlechtic

královské sídlo Alfréda Velikého bylo ve Winchestru

první zákoník, rozvíjela se vzdělanost, zakládaly se školy, jazykem byla anglosaština (Beowulf)

byla sepsaná první anglosaská kronika

v roce 1066 se přeplavil do Anglie normandský vévoda Vilém Dobyvatel – bitva u Hastingsu – porážka anglosasů a krále Haralda – dobytí Anglie Normany

původní anglosaskou šlechtu zotročili

půda anglosaské šlechty rozdělena mezi normanské velmože

změna jazyka – používala se francouzština (anglosaštinou mluvili pouze původní obyvatelé)

Irsko přijalo křesťanskou víru již v 5.stol, do Skotska a ostatních části Anglie byli vysíláni misionáři z Říma (6.století) - sídlem církve se stalo arcibiskupství v Canterbury

Vznik Francie

rozpad francké říše na 3 části ( Verdunská smlouva )

Karlovci vládli ve Francii až do roku 987

měli spory s místní šlechtou, která měla velké pravomoce - vymohla si na Karlovcích dědičnost leních pozemků

Hugo Kapet (založil dynastii Kapetovců, 987)

dlouhé období bojů mezi panovníkem a šlechtou

panovník získal oporu v církvi a měšťanech

Clunyjské hnutí: podle kláštera Cluny - tamní opat Odon začal s hnutím - naprostá mravnost, skromnost, celibát a poslušnost – „očista církve“ ,kláštery nepodléhali vlivu šlechty, hospodařili na pozemcích panovníka – byly zavázáni panovníkovi

Boží příměří: nařízení vyhlášené od biskupů - nařízení, které přikazovalo pod hrozbou interdiktu přestat válčit v neděli a v nějaké křesťanské svátky (Vánoce, Velikonoce)

snaha koordinace bojů mezi šlechtou – pokus o omezení šlechty - časem se trochu dařilo posílit moc panovníka

města (patřila šlechtě i panovníkovi) se podílela na moci panovníka - panovník měl právo udělovat komuny = kdo měl komunu, byl osobně svobodný (nezávislý na vrchnosti) a mohl svobodně podnikat (převážně řemeslníci - podpora řemesel)

Kapetovci postupně prosadili dědičnost trůnu

Itálie po rozpadu západořímské říše

Lotharovo království vydrželo jen do roku 882 (vymřeli Karlovci)

severní část Lotharova království se podělila Východofrancká a Západofrancká říše

zbylá Itálie - menší království, nejsilnější bylo Burgundské království (Burgundsko), dále tam byla Lombardie a do třetice papežský stát

v 10. století procházel papežský stát velkou krizí - vládlo zde několik šlechtických rodů (Medici), volili papeže ze své rodiny - víc rodin, víc papežů, časté střídání (= vlastně byli jen loutkou)

vzdoropapežové (z více rodů) - někdy byli i vyhnáni, často se střídali

toto trvalo až do konce 10. století - vzniká Svatá říše římská

císař se stal ochráncem papeže a papežského státu

městská republika - republika v jednom městě - Benátky

obchodní velmoci zprostředkovávaly obchod mezi Evropou a Orientem, přepravovali křižáky na dálný východ - měli výborné loďstvo

v čele městský dóže a patriarcha, vládli zde i měšťané

další městské státy byly Florencie a Neapol

Vznik Svaté říše římské

nadnárodní celek – knížectví německé a rakouské, S Itálie včetně papežského státu, České království (ale nepodařilo se získat všechny křesťanské státy)

z těch tří částí relativně nejstabilnější, ale i ta rozdrobena na menší území

největší území bylo Bavorsko (Řezno-Regensburg), Švábsko, Sasko, Franky

v Německu vymřeli Karlovci v roce 911

říšská knížata hledala nového nástupce

na začátku 10. století nastupuje na trůn Jindřich I. Ptáčník (saský vévoda)

zakladatel středověké Německé říše

v roce 929 napadl České knížectví - muselo mu odvádět tribut

dynastie Otonů (nazváno po jeho synovi – Otovi )

v roce 936 vystřídal Jindřicha na trůnu jeho syn Ota I. Veliký - byl velmi ambiciózní, schopný, měl velký respekt u ostatních kmenových knížat

byl dobrý vojevůdce – z několika jeho vítězství je nejvýznamnější v roce 955 na řece Lechu - zvítězil nad Maďary – pomohl mu český kníže Boleslav I.

chtěl vytvořit středověké impérium které by navazovalo na slávu antického Říma a které by sdružovalo všechny křesťanské státy

panovníkem impéria měl být císař, který měl titul německého krále (volen ve Frankfurtu nad Mohanem)

hlavním církevním představitelem měl být papež

od roku 962 Svatá říše římská – oddělení od Říše římské, Ota I. Veliký – 1. Císař Svaté říše římské

v roce 962 podnikl Ota I. Veliký korunovační cestu do Říma - papež ho korunoval na papeže

do Svaté říše římské patřily všechny Německé státy, severní Itálie, České království, některé pohraniční oblasti Francie a Španělska - sjednotit všechny křesťanské státy se nepodařilo

volba císaře – volilo ho 7 kurfiřtů a 4 světští (nejmocnější panovníci, vévodové, hrabata)

od 13. století to byli: vévoda Saský, markrabě Braniborský, Faltskrabě Rýnský a Český král

duchovní: 3 arcibiskupové – arcibiskup Kolínský, arcibiskup Trevírský a arcibiskup Mohučský

Ota II. – uzavřel mír s Byzancií a oženil se s princeznou

Ota III. – smělý

přenesl svoje sídlo do Říma, sídlil na Aventinu v paláci v byzantském stylu

v roce 1000 – bylo zřízeno arcibuskupství v Hnězdně

nástupce – Jindřich II. (bratranec Oty III.)– poslední z Otonců – vládl 1039 - 1056, byl ze Sálské dynastie, vládl do roku 1024

nástupnická dynastie: Salská

Kondrád II. (1024-1039),

Jindřich III. (1039-1056) - jeden z nejmocnějších středověkých císařů, udržoval mocenskou rovnováhu mezi státy

Břetislav vtrhl do Polska (chtěl si je podmanit)– podařilo se mu obsadit Hnězdno (převezl ostatky sv. Vojtěcha do Prahy - boje téměř dva roky

posléze Jindřich porazil Břetislava a donutil ho složit slib poslušnosti - v Polsku dále vládli Poláci

Boj o investituru

investicio = oblékati se (slavnosti biskupského roucha = jmenování biskupa)

do roku 1073 jmenoval biskupy panovník, v roce 1073 se stal papežem Řehoř VII. (bylo opatem v Klény), který oznámil císaři, že si své biskupy bude jmenovat dál sám

synoda – sněm biskupů

biskupové podporovali Jindřicha IV., protože jim dal pozemky

papež najde spojence mezi šlechtou - šlechta se vzbouří a Jindřich musí prosit papeže o odpuštění (bosý stojí tři dny ve sněhu než ho papež přijme)

mezitím je nový král, až se Jindřich vzchopí, tak si znovu dobije královské místo a sesadí papeže Řehoře a dosadí tam papeže Klimenta – jeho přívržence - Kliment ho jmenuje císařem

Konkordát Wormský - smlouva církve a státu o následné investituře, byla podepsána ve Wormsu v Německu

měla 2 části - církevní – volba biskupa je záležitostí papeže, ale v praxi panovník papeži navrhl kandidáty, ale ten ho nemusel jmenovat (papež předával panovníkovi symboly duchovní moci – berla, mitra, prsten)

světská část – panovník předával žezlo – symbol světských statků

Vznik Polského státu

vznikl v 9. století

největší rozkvět je v 1. polovině 12. století

Polsko vzniklo spojením dvou knížectví - Vislané (na JV) a Polané (na SZ)

Měšek I. spojil v 9.století obě knížectví, z rodu Piastovců

rozšířil svoje území - území Pomořanska (získal tím moře), dobyl Slezko od svého švagra – Boleslava II. (patřilo Čechům)

měl za ženu Dubravku – dceru Boleslava I.

v roce 966 přijal Měšek z Říma křest

Boleslav Chrabrý (992-1025) - chtěl získat královský titul – po mnohých vojenských taženích se to povedlo (byl korunován papežem Janem XI. V roce 1024 – rok před svou smrtí)

chtěl vybudovat samostatnou církevní organizaci – také to se povedlo (vybudoval arcibiskupství)

tehdy vybudoval největší státní útvar ve střední Evropě

ke zděděným územím získal ještě Lužici, Moravu, Slezsko, Slovensko (jen do roku 1020 – poté připojeno k Uhrám a Čechám), Halič (neboli Červená Rus) i Čechy (1003 – 1004)

po jeho smrti boje o trůn - nastupuje Měšek II., který musel po devíti letech rezignovat (pak vládne šlechta)

Hradská soustava(systém správy)- říše byla rozdělena na jakási hrabství (spravována z hradu)

hradní správci měli široké pravomoce a byli členy královské družiny, měli na starosti soudní, finanční (daně) i policejní moc, trvalo to do konce 13.století, pak to přešlo na konkrétní osoby

Vznik Uherského státu

Maďaři = kočovníci, ugrofinské kmeny, založili Uhry

přišli koncem 9.století do Evropy - osídlili oblast okolo středního toku Dunaje a kolem Tisi (=oblast zvaná Panonie)

ovládli Velkou Moravu, zničili některé Bavorské státy v Porýní a také francouzské Burgundsko

Maďaři ohrožovali Evropu až do roku 955, kdy je Ota I. s Boleslavem I. na řece Lech porazili

rod Arpádovců = dle Arpáda, který je přivedl do Evropy

Gejza I. - 1. Panovník, v roce 967 přijal křest, založil Uhry (z Čech a Bavorska díky svým vojskům)

měl syna Štěpána, kterého údajně pokřtil sv. Vojtěch

Štěpán I. Svatý (István) - další kníže, syn Gejzy, podobný osud jako Boleslav Chrabrý v Polsku, v roce 1000 založil v Ostříhami arcibiskupství a byl korunován králem - svatoštěpánská koruna

byl velký šiřitel křesťanství, rozšířil území (v roce 1020 i o Slovensko) - vedle Nitry přibyla na Slovensku dvě centra: Trnava a Bratislava (razili zde mince – 1. mincovny v Uhrách)

za jeho vlády docházelo k rychlé feudalizaci země, rozvoj zemědělství a řemesel (inspirace od Slováků)

sestavil 1. zákoník - nedokončený, počátky uherské vzdělanosti a kultury

stát byl spravován opět hradskou soustavou

nejvyšším uherským šlechticům se říkalo magnáti

Štěpán neměl přímého potomka - boje o trůn – zesílila moc magnátů

to vedlo k tomu, že za dalšího panovníka Ondřeje II. si vymohli vydání zlaté buly Ondřeje II., tím magnáti získali velké pravomoce (dědičnost léna)

Vzdělanost a umění v raněstředověké Evropě

Architektura

románský stavební sloh - návaznost na antiku (sloupy)

žádné cihly, ale kámen, klenba válená a křížová (mladší), silné zdi, půlkruhový oblouk (portál) - bohatě zdobený vchod

Církevní stavby - rotundy - sv. Kateřiny ve Znojmě - vnitřní výzdoba (uvnitř fresky prvních Přemyslovců), dále sv. Jiří na Řípu, sv. Martina na Vyšehradě , také kláštery

baziliky = 3 až 5 lodí (mezi nimi sloupy), vepředu dvě věže, okna sdružená, jednoduchá - sv. Vít na Hradě

Světské stavby - hrady = u města, sloužily jako pevnosti - Přimda na Tachovsku - už je rozpadlý, tvrze - u vesnic, sídlili zde chudší zemané

mosty - Juditin most (stál těsně vedle Karlova mostu) - smeten vodou

Vznik českého státu

staří Slované mluvili praslovanštinou

byli pohany (Perun - bůh hromu, Svantovít - bůh slunce)

zabývali se především zemědělstvím, bydleli v polozemnicích

bydleli v malých osadách, kde budovali jednoduchá, částečně do země zapuštěná obydlí

keramiku vyráběli ručně - neznali hrnčířský kruh

v případě nebezpečí se uchylovali do opevněných hradišť (na chráněných místech, ohraničené valy, zpevněné kůlovou palisádou), kde sídlili náčelníci kmenů

Raný středověk

Obsah

Středověk

Barbaři a římské dědictví

Křesťanství a římská církev na počátku středověku

Barbanizace západní Evropy

Stěhování národů

Periodizace středověku

Stěhování národů

Raný Středověk

Složení obyvatelstva

Franská říše

Byzantská říše

Arabská říše

Arabská kultura

Arabská architektura

Vznik Anglie

Vznik Francie

Itálie po rozpadu západořímské říše

Vznik Svaté říše římské

Boj o investituru

Vznik Polského státu

Vznik Uherského státu

Vzdělanost a umění v raněstředověké Evropě

Architektura

Vznik českého státu

Rozcestník

Ostatní

Uspořádání webu

Počítadlo

Škola

ZSV

Religionistika

Latina

Historie

Kompletní zápisy

Ke stažení

Externí odkazy