Studená válka

Obsah

Počátek studené války (Západní blok, Východní blok)
Berlínská krize (Vyhlášení Spolkové republiky Německo, Vyhlášení Německé demokratické republiky)
Korejská válka (Jižní část, Severní část, Průběh války)
Stalinova diktatura (Krize v SSSR, Hladomor na Ukrajině, Stalinův kult osobnosti, Političtí vězni a gulagy)
Jugoslávská roztržka
Destalinizace
Vznik NATO a Varšavské smlouvy (Vznik NATO, Varšavská smlouva)
Potlačení pokusů o demokratizace ve východním bloku (Druhá berlínská krize, Polsko 1956, Maďarsko 1956)
Karibská krize (Neostalinismus, Brežněvova doktrína)
Postoj USA ke komunismu
Helsinská mírová konference
Perestrojka
Proces dekolonizace (1. fáze, 2. fáze, 3. fáze, Charakteristické znaky bývalých kolonií)
Vietnam (1.Indočínská válka, 2.Indočínská válka)
Izrael (Palestinská válka, Sinajská válka, Šestidenní válka, Jomkipurská válka)
Irán (První Irácko-Iránská válka, Válka v Perském zálivu)

Východní blok v roce 1989 (Rozpad SSSR, Německo, Rumunsko, Polsko, Maďarsko)

Počátek studené války

studená válka - neustálá konfrontace mezi USA (západním světem) a SSSR (východním světem) ve všech oblastech lidské činnosti s výjimkou otevřeného válečného konfliktu - zbrojení, sport, astronautika, věda

Západní blok

svoboda člověka (demokracie se dá dokonce i žít)

soukromé vlastnictví

tržní ekonomika (nabídka určuje poptávku)

Východní blok

na oko jsou lidé svobodní (ale všichni museli mít stejný názor)

všechno je státní

plánovací hospodářství (pětiletky)

ČSR, Polsko, Jugoslávie, Maďarsko, Albánie

Berlínská krize

Německo rozděleno do 4 okupačních zón

USA - Bavorsko, Hesensko, polovina Bádenska – Württemberska, Brémy
Francie - Sársko, Porýní – Falc
Británie - Severní Porýní – Vestfálsko, Dolní Sasko, Hamburk, Šlesvicko – Holštýnsko
SSSR - Meklenbursko – Přední Pomořansko, Braniborsko, Sasko – Anhaltsko, Durynsko, Sasko

Berlín byl rozdělen také na 4 části

politické strany - Křesťansko – demokratická strana (CDU)

Strana svobodných demokratů (FDP)
Sociálně demokratická strana (SDP)
Komunistická strana Německa (KPD)

1.1. 1947 došlo ke sjednocení britské a americké okupační zóny - vznik bizonie

v dubnu 1948 se k bizonii připojuje i francouzská okupační zóna - vznik trizonie (výjimku tvořilo Sársko – to si Francie nechala)

na začátku června 1948 se rozhodlo o vytvoření německého státu ze 3 západních okupačních zón – byla provedena i měnová reforma (i v západních sektorech Berlína) - SSSR reaguje blokádou přístupových cest do západního Berlína, přerušení dodávek zboží a energie

zahájení blokády 24.6. 1948

Generál L. Clay a britský ministr zahraničí Bevin mají plán leteckého mostu (zásobování Berlína) – řízením leteckého mostu byl pověřen generál William H. Tunner - denně bylo do Berlína dodáno 2 750 tun zásob

září 1948 demonstrace obyvatel za svobodu Západního Berlína u Reichstagu

květen 1949 - sovětská okupační zóna obnovuje přístupové cesty do Berlína

červen 1949 - byl odvolán i letecký most

Vyhlášení Spolkové republiky Německo

1. září 1948 byl v Bonnu sestaven prozatímní parlament v čele s Konrádem Adenauerem - měl připravit ústavu

v květnu 1949 byla ústava schválena západními mocnostmi

v létě 1949 první volby do Spolkového sněmu - vítězí CDU - prvním prezidentem Theodor Heuss

7.9. 1949 byla slavnostně vyhlášena SRN – Západní Berlín má samostatné postavení

Konrád Adenauer - první západoněmecký kancléř

položil základy prozápadní orientace, začlenil SRN do NATO a EHS, za jeho funkčího období se Německo stalo spojencem svého rivala Francie

Vyhlášení Německé demokratické republiky

7.10. 1949 byla na území sovětské okupační zóny vyhlášena NDR - prezident Wilhelm Pieck

Korejská válka

25.6. 1950 – 27.7. 1953 - příměřím

po válce je Korejský poloostrov rozdělen na dvě okupační zóny, které jsou rozděleny 38. rovnoběžkou

Jižní část

okupována americkými vojsky

vznikla zde Korejská republika – autoritativní režim prezidenta Li Syn-mana

Severní část

okupována Rudou armádou

vzniká zde Korejská lidově demokratická republika ovládaná komunisty v čele s Kim Ir-senem

Kim Ir-sen chtěl poloostrov sjednotit pod svoji nadvládu

Průběh války

25.6. 1950 Korejská lidová armáda překročila 38. rovnoběžku

díky početní převaze postupovala rychle k jihu - 28.6. 1950 dobyt Soul

rada bezpečnosti OSN označila za agresora SSSR, který se jednání rady nezúčastnil - vyzvala členské státy OSN, aby poskytly pomoc Korejské republice (většinu vojska tvořili US vojáci), velitelem spojeneckých vojsk byl Douglas MacArthur

Spojenecké jednotky byly však do konce srpna zatlačeny do perimetru u přístavu Pusan, briliantním taktickým tahem generála MacArthura se dosáhlo obratu ve válce

americká vojska se vylodila u Inčchonu 15. – 16.9.1950 - severokorejská armáda donucena k rychlému ústupu

28.9.1950 byl osvobozen Soul

Americké jednotky postupovaly dále přes 38. rovnoběžku téměř až k severní hranici KLDR

1.11.1950 se ke korejské lidové armádě přidala ještě čínská armáda „dobrovolníků“, čímž zahnala americkou armádu zpět za 38. rovnoběžku a dobyla Soul (4.1.1951)

MacArthur chtěl zaútočit na SV Čínu, tento návrh mu však neprošel a prezident Truman ho odvolal

14.3.1951 byl zpět dobyt Soul a uhájena 38. Rovnoběžka

10.7.1951 bylo zahájeno jednání o příměří - to však dlouho ztroskotávalo na otázce severokorejských zajatců, protože komunisté trvali na návratu všech (i těch, kteří se zpět vrátit nechtěli)

teprve Stalinova smrt přiměla komunisty k podepsání příměří 27.7.1953

Korea zůstala rozdělena

Stalinova diktatura

Josif Vissarionovič Džugašvili „STALIN“

Stalin - rusky ocelový

podle matriky se narodil 18.12.1878 v gruzínském městě Gori, ale sám tvrdil, že to bylo až 21.12.

měl špatné dětství (otec byl pijan)

nastoupil do pravoslavného semináře, aby se stal knězem, studia nedokončil

během života několikrát zatčen, byl malé postavy, měl zjizvené tváře

měl rád výlety, grilování a balet

jeho první žena zemřela na TBC, druhá byla tyranizována (zasebevraždila se)

dcera jako jediná ho tolerovala, nakonec ji zavrhnul kvůli svatbě s Židem

první syn – otcem tyranizován, pokus o sebevraždu, ve válce zajat, ale Stalin ho odmítl vyměnit za generála Pauluse, druhý syn – pilot, alkoholik

k moci se dostal až po smrti Lenina ve svých 46 letech, byl generálním tajemníkem komunistické strany

po smrti Lenina se zmocnil vlády a usídlil se v Kremlu

chtěl realizovat komunismus jako ideální společnost

potlačení církve, SSSR měl být ráj pracujících

budování technických staveb, rozvoj průmyslu, nárůst populace, ale nestaví se nové byty

zemřel 5.3.1953 na krvácení do mozku

Krize v SSSR

nastal úpadek v zemědělství

nebyly potraviny – hlad a bída v celém Rusku, ze selhání obviňoval svoje podřízené

Kolchozy - kollektivnoje chozjajstvo, neboli kolektivní hospodářství

vyvlastnění půdy státem, společná práce bez nároku na odměnu, každý dostal jen trochu úrody

kolchozy měly menší výnosy půdy než za carského Ruska

Hladomor na Ukrajině

1932–1933

na Ukrajině nechal Stalin zabavit veškerá pole a úrodu pod Kolchozy

lidé ale jídlo nedostávali

vyvolal tím obrovský hladomor, o kterém ale věděl, zakázal lidem stěhovat se do měst

cílem bylo zotročení obyvatel, následkem hladomoru zemřelo 4-7 milionů lidí

Stalinův kult osobnosti

kult osobnosti - politická instituce, ve které vůdce země vyvolá chválu sám na sebe a své skutky do takové míry, že tato chvála ovlivní téměř každý aspekt kultury země

vzbuzen dojem, že země by bez něj nemohla existovat, Stalin byl považován za dokonalého a neomylného

oslavná umělecká díla na jeho počest, vyvěšování portrétů

nezpochybnitelnost moci, vydán jeho životopis, který sám upravil

portréty na budovách, v každé třídě

Političtí vězni a gulagy

pokud se člověk nehodil do režimu, byl nepřítel státu a zlikvidován - vykonstruované procesy

odsun nežádoucích osob do pracovních táborů – gulagů - vzniklo nejméně 476 táborových komplexů, v nichž byly sdruženy tisíce táborů

cílem byla produkce otrocké práce, političtí vězni – vědci, hudebníci, inteligence, Židé

lidé byli zadržováni agenty, mnohdy se jednalo i o celé rodiny

Jugoslávská roztržka

Josip Broz „Tito“

1892 – 1980

za války vůdce partyzánského hnutí

poházel z chudých poměrů, vyučil se soustružníkem (pracoval i ve škodových závodech v Plzni)

velmi rychle udělal kariéru – „řečník lidu“, účastnil se bolševické revoluce v Rusku

byl zajat v 1. světové válce

myšlenka komunismu se mu líbila, v Rusku se oženil a 3 roky tam zůstal

pak vstoupil do bolševické strany, 1920 odešel zpět do Jugoslávie, kde vstoupil do tamní KS - byl ve vězení – hodně na sebe upozorňoval

Jugoslávie byla po válce chvilku královstvím, to bylo svrženo a byla nastolena republika - do čela se dostali komunisté (byli nejzkušenější)

prezidentem se stal Tito

Stalin se Tita bál, nebyl totiž lehce ovladatelný - chtěl si tam dosadit někoho, se kterým by se dalo jednoduše manipulovat

Stalin nejprve nabídl Titovi, aby se Jugoslávie spojila s málo vyspělým Bulharskem, to Tito odmítl (1948)

Stain pak hledal záminky, jak se Tita zbavit

informbyro - prodloužená ruka internacionály, sdružovalo všechny Sovětské státy

Jugoslávie nepřišla - Stalin donutil ostatní státy, aby Tita odsoudili (že je to krvavý pes, který se snaží rozložit Východní blok)

na hranicích docházelo i k ozbrojeným incidentům, ale nedošlo k válce

Jugoslávie se stala zemí mezi V a Z blokem

Tito hledal obchodní kontakty na západě (na východě byly ochlazené vztahy)

Jugoslávie na tom byla po hospodářské stránce velmi dobře (oproti zemím V bloku) - hospodářská úrove téměř jako na západě

1953 se vše prolomilo – Nikita Chruščov obnovil kontakty s Jugoslávií a přijal ji zpět

Destalinizace

v roce 1953 (po Stalinově smrti) se do čela KSSS dostal Nikita Sergejevič Chruščov

kritizoval kult osobnosti, Stalina

nová zahraniční politika (USA a Kanada pomáhá SSSR – dodávky obilí)

XX. sjezd KSSS 1956 - přelomový sjezd v historii KSSS, projev Chruščova „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“

Chruščov v něm podal relativně pravdivý obraz Stalinovy cesty k moci a způsobu odstraňování jeho odpůrců a zločinců - vyznačuje zde rozchod se stalinismem

odsouzení hospodářské politiky, podepsání paktu Ribbentrop-Molotow, napadení SSSR (Stalinovy pomalé reakce) - představil novou koncepci koexistenci se západem

vztahy obou systémů (socialismu – východ a imperialismu – západ) se měly řešit mírovým soužitím a soutěžením – zejména v oblasti ekonomické, ne však rovině ideologické

po sjezdu se situace v SSSR začala zlepšovat (i hospodářsky), ale stále zde byla snaha o šíření komunismu, Chruščov se usmířil s Titem

v roce 1963 USA dodaly obilí do SSSR (v SSSR byla totiž neúroda)

Vznik NATO a Varšavské smlouvy

Vznik NATO

NATO - Organizace Severoatlantické smlouvy - North Atlantic Treaty Organization

obranná aliance a organizace - reakce na železnou oponu

vznikla podpisem Washingtonské smlouvy 4.4. 1949

5. článek - útok na jednoho ze signatářů smlouvy budou považovat za útok na všechny a ostatní podniknou veškeré nutné kroky k udržení bezpečnosti v NATO

2. článek - zavazoval signatáře zvyšování schopnosti vzdorovat ozbrojeným útokům

původní zakládající státy: Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie, USA

poslání NATO - „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo Evropu a Německo při zemi“

nejprve mělo spojenectví mezi USA a západoevropskými státy charakter pouhé vojenské aliance, ale na vrcholu studené války se alianční charakter změnil v organizace s integrovaným vojenským velením

Varšavská smlouva

vojenský pakt evropských komunistických zemí - protiváha NATO

vznikla na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze 14.5. 1955

podepsala to Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR

byla reakcí na zřízení „Západoevropské unie“ (1954) a „Pařížské dohody“ (1955, ta umožňovala vstup SRN do NATO) – oficiálně

ve skutečnosti se SSSR zajišťoval kontrolu nad východním blokem

státy Varšavské smlouvy byli kompetentní zasáhnout proti „vnitřnímu nepříteli“ (Maďarsko 1956, ČSR 1968)

byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví

Albánie - činnosti Varšavské smlouvy se přestala zúčastňovat již v roce 1962

na protest vniknutí spojeneckých vojsk do ČSSR tuto smlouvu v srpnu 1968 vypověděla

Varšavská smlouva byla rozpuštěna 1.6. 1991

nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl Politický poradní výbor složený z představitelů všech členských států, velení však přicházelo z Kremlu

Potlačení pokusů o demokratizace ve východním bloku

Druhá berlínská krize

červen 1953 - stávka berlínských stavebních dělníků, demonstrace byly potlačeny sovětskými tanky

poté následovaly opatření - zatýkání, propouštění, dále nastal masivní odchod lidí na západ (asi 2000 0000 lidí)

na východě postavili Berlínskou zeď

Polsko 1956

proběhly stávky v Polsku - dělnické povstání v Poznani (asi 50 obětí)

neostalinisté (nechtěli změny) a reformisté (chtěli změny v rámci socialistického systému)

v čele reformních komunistů byl Wladysław Gomułka, řešil situaci s Chruščovem

Chruščov podpořil reformní komunisty - mluvilo se o soukromém podnikání, zrušilo se JZD – hlavně na venkově (protože se ukázalo, že je to neproduktivní)

byli propuštěni někteří političtí vězni, uvolnění cenzury

ale celkově reformy nevyšly - nepodařilo se zemi vrátit do takového stavu, v jakém byla před válkou - Gomułka situaci nezvládal a na nátlak neostalinistů odstoupil

v roce 1957 byla znovu nastolena cenzura

nějaké reformy zůstaly - soukromé vlastnictví půdy a soukromé podnikání, určitá privilegia dostala i katolická církev

Maďarsko 1956

KS se rozvětvila na neostalinisty a reformisty (představitel Imre Nagy)

Maďarská strana pracujících (KSM) - první tajemník UV KSM byl Matyas Rákosi (konzervativní komunista)

lidé chtěli Rákosiho svrhnout a do čela vlády postavit oblíbeného Nagyho

říjen 1956 demonstrace v Budapešti - nejprve malá demonstrace studentstva, která se zvrtla v masové povstání (cca 200 000 lidí)

demonstranti měli 3 požadavky - do čela vlády Imre Nagy (nejlépe i jako předseda strany), odchod sovětských vojsk, potrestání všech, kteří se podíleli na stalinistických procesech

do čela strany byl jmenován Ernö Gerö - měl zajistit pořádek, ale nepodařilo se mu to

24.10. 1956 intervence sovětských vojsk do Budapešti (obsazování klíčová místa)

25.10. 1956 demonstrace před budovou parlamentu - nejprve poklidná demonstrace se zvrtla v přestřelku mezi demonstranty a sovětskými vojáky (bylo to nejspíš zinscenované, aby byl důvod situaci v Maďarsku radikálně řešit)

lidé se shromažďovali do různých revolučních národních gard - chtěli odchod sovětů

do čela KS byl postaven János Kádár

v SSSR byl sraz všech představitelů komunistických zemí - odsouhlasili intervenci Maďarska, protože hrozilo zhroucení tamního režimu, Chruščov chtěl souhlas po Titovi

Tito s tím nesouhlasil a chtěl, aby odmítly i další Balkánské státy

4.11. 1956 intervence Maďarska

boje trvaly cca týden v Budapešti (celkově asi 2 týdny) - maďarský odpor zlomen

z Maďarska odešlo cca 200 000 lidí přes Rakousko (otevřelo jim hranice)

západní blok nic neudělal - jen je přijal jako emigranty (respektoval mocenské zájmy východu)

János Kadár se pak stal předsedou vlády - represe lidí, kteří byli proti režimu

většina z nich uvězněna (20 000 lidí), Nagy byl v roce 1958 popraven (národní hrdina)

částečně povoleno soukromé podnikání, byli na tom hospodářsky lépe než my

vedoucí pracovníci nemuseli být nutně zarytými komunisty

Karibská krize

Kubánská krize

v 60 letech 20. století

Nikita Sergejevič Chruščov - "Tím, že jsme zavedli planetu na pokraj jaderné války, získali jsme půdu socialismu."

John Fitzgerald Kennedy

Fidel Castro - postupně znárodňoval Kubu, znárodnil cukrovary které zásobovaly USA a uvalil daň na ropu - USA zahájilo obchodní blokádu

v roce 1961 přerušily USA diplomatické styky s Kubou, podpořily kubánský exil

vylodění v zátoce sviní - nezdařilo se, USA se od této operace distancovaly (odmítly poslat povstalcům leteckou podporu)

SSSR se souhlasem Kuby umístila na Kubě jaderný arzenál (operace ANADYR, USA reagovaly námořní blokádou

hrozilo vypuknutí jaderného konfliktu, USA daly ultimátum 48 hodin na odstranění raket, nakonec se dohodly na demontáži sovětských raket z Kuby a amerických raket ze základen v Itálii a v Turecku

1963 Kennedy zavražděn, 1964 Chruščov abdikoval

Neostalinismus, Brežněvova doktrína

1964 nasoupil Leonid Ilijič Brežněv, nástup neostalinismu

centralizované plánování, utužení cenzury, likvidace skutečných i domělých odpůrců režimu (dílo Souostroví Gulag, Složenicin), zbrojení, zhoršení hospodářské situace

Brežněvova doktrína - doktrína omezené suverenity socialistických zemí

zájmy socialismu a vztahy mezi socialistickými státy mají absolutní prioritu - právo pro SSSR intervenovat do jakékoliv země Východního bloku, kde byl ohrožen socialismus

dokazovala oprávněnost zásahu vojsk Varšavské smlouvy do dění v ČSSR (v zájmu ochrany socialismu, neřešila rozpor s chartou OSN)

Postoj USA ke komunismu

Joseph McCarthy - mccarthismus (silný antikomunismus)

senátor za stát Wisconsin od roku 1947, popularitu začal získávat až po roce 1950

prohlašoval, že má seznam členů komunistické strany, kteří se sdružují v jakési špionážní organizaci a všichni pochází z ministerstva zahraničí - seznam nikdy nezveřejnil

4 roky obvinění rozšiřoval na kancelář prezidenta, armádu a nakonec obvinil i celou vládu, dokonce zpochybnil i určitá rozhodování prezidenta Eisenhowera

v roce 1954 Eisenhower požádal kongres, aby tuto situace prošetřil

nic nevyřešil, ale McCarthymu zakázali šířit tyto věci a dostal poslední výstrahu - McCarthy nikdy svá obvinění nedokázal

dopad na veřejnost: desítky lidí přišli o práci (např. Ch. Chaplin, J. Voskovec)

Helsinská mírová konference

1972 - 1975

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě - KBSE

o svolání jakési konference usiloval SSSR již od 50. let, aby se na ní přesně určily hranice států po 2. světové válce

v listopadu 1972 byla stanovena témata konference

otázky evropské bezpečnosti
spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy a životního prostředí
spolupráce v oblasti humanitární a kulturní
následné akce

samotné Helsinské konferenci 1975 předcházelo několik jednání na nejvyšší úrovni › hlavní představitelé dvou bloků – USA (Nixon) a SSSR (Brežněv)

SSSR a satelity kladly důraz hlavně na záruky nenarušitelnosti evropských hranic

západní země kladly důraz na dodržování lidských práv

Závěrečný pakt konference podepsalo 33 představitelů evropských států, USA a Kanady, včetně představitelů Východního bloku (L. Brežněv za SSSR, G. Husák za ČSSR) - byl podepsán 1.8. 1975 v Helsinkách

došlo k uvolnění napětí mezi Východem a Západem

na závěrečný pakt se odvolávala i Charta 77

Perestrojka

v roce 1985 nastoupil do funkce tajemníka KSSS Michail Gorbačov

perestrojka (rus. glasnosť = přestavba) - označení pro soubor ekonomických a politických reforem v SSSR

odmítnutí Brežněvovi teze, že SSSR již vstoupil do etapy rozvinutého socialismu

omezen podíl státu na činnosti podniků (ve prospěch tržních mechanismů), omezena centralizace

dosazoval reformátory do nejvyšších funkcí, zrušení cenzury, zavedení většího množství kandidátů ve volbách do sovětů

ukončení války v Afghánistánu, řešení kambodžské otázky, řešení problematiky jaderných zbraní středního doletu v Evropě

přijetí několika jednostranných odzbrojovacích závazků, návrat ke kořenům, tedy k pravému leninismu

faktické zrušení Brežněvovy doktríny

kritika ze strany ortodoxních komunistů - pokus o puč v srpnu 1991

velký význam pro zahájení demokratické přeměny východní Evropy, ale v Rusku je dnes vnímán spíše jako rozvratitel SSSR

Pražské jaro

1953 volby – prezidentem Antonín Zápotocký, předseda vlády Viliam Široký, 1. tajemník Antonín Novotný

v roce 1953 umřel Stalin

u nás ještě dobíhaly politické procesy

1956 – XX. sjezd – odsouzení kultu osobnosti

1960 - přejmenování ČSR na ČSSR, nová ústava

v letech 1962-1967 nastala hospodářská reforma - ministr financí Ota Šik

zrušení plánování, uvolnění, hospodářství se řídilo trhem, důraz na kvalitu a prodejnost

v roce 1962 byl amnestován Husák, v roce 1963 plně politicky rehabilitován

1967 – 4. sjezd spisovatelů (vadilo jim byrokratismus, censura, hospodářství) - Hrubín, Ludvík Vaculík, Milan Kundera, Ivan Klíma

reakce - zákaz lidových novin, persekuce spisovatelů

štěpení uvnitř komunistické strany – od konzervativců se začínali odštěpovat reformní komunisté

leden 1968 – z funkce 1. tajemníka UVKSČ bylů odvolán Antonín Novotný a byl nahrazen Alexandrem Dubčekem

vznik K231 (klub nespravedlivě odsouzených), obnoven byl Skaut, Junák

červen 1968 – Novotný byl nahrazen ve funkci presidenta Ludvíkem Svobodou, předsedou vlády byl Oldřich Černý, dále Gustav Husák, Ota Šik, Lubomír Štrougal, Čestmír Císař a Zdeněk Mlynář

v dubnu 1968 na zaseání UVKSČ byl přijat Akční program - přijal nějaké závěry, přinesl nějaké politické změny

od května 1968 projevy krise – spisovatelé (Ludvík Vaculík a spol.) vydávají prohlášení Dva tisíce slov – kritizovalo pomalost reforem, to vyvolalo obavy Kremlu

setkání představitelů komunistických stran v Drážďanech, pak ve Varšavě – Ultimativní Varšavský dopis – výzva k ukončení kontrarevoluce, reakce UVKSČ bylo odmítnutí

na další setkání v srpnu byli pozváni pouze konzervativní komunisté v Čierné nad Tisou, pak v Bratislavě – Zvací dopis – inicioval pozvání vojsk zemí Varšavské smlouvy do ČSSR

Zvací dopis podepsali Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka

21. srpna – vstup vojsk Varšavské smlouvy – Rusko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Německo (Německo nakonec na naše území nevstoupilo)

22.8. – mimořádný sjezd KS v ČKD, pak následovalo zatčení reformních komunistů a odvezeni do Moskvy (Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černý, Kriegel – nepodepsal

Josef Pavel - reformní komunista, utekl do Itálie

za reformními komunisty přijel president gen. Svoboda – donutil Moskvu, aby je pustila (ale až po podepsání Moskevských protokolů – souhlas s obsazením vojsky Varšavské smlouvy) - jediný kdo nepodepsal byl Kriegel

v říjnu byla podepsána smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území (nakonec zde byla až do roku 1991)

Proces dekolonizace

rozpad koloniálního systému, vznik samostatných států z bývalých kolonií

blok asijských, afrických a latinskoamerických zemí, většinou nových států vzniklých dekolonizací

Třetí svět (světový Jih) - odlišnost od Západu i Východu

dekolonizace - vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích, zánik koloniálních říší po 2. světové válce

OSN dává právo na sebeurčení národů

příčiny - sílící národně osvobozenecké hnutí, právo na svobodu a nezávislost, vysoké finanční náklady na koloniální vojska

1. fáze

1945-1956

mladé státy na Blízkém Východě a v Asii

1945 – Vietnam (FR), 1946 – Filipíny (Španělsko, USA), Jordánsko (VB), 1947 – Indie, Pákistán (VB),

1948 – Srí Lanka (VB), Barma (FR), 1949 – Indonésie (NIZ), Kambodža (FR), 1951 – Libye (IT),

1953 – Laos (FR)

2. fáze

1956 - 1965

Afrika

panafrické hnutí pro společný postup a spolupráci, ghanský prezident Nkrumah

1960 - „rok Afriky“ - nezávislost většiny afrických zemí

Jihoafrická unie - území získané Brity v búrské válce, britské dominium, rasová segregace

40. léta oficiální politika Národní strany - apartheid (úplná segregace ras, barevné obyvatelstvo bezprávné, potlačena lidská práva)

1960 masakr v Shapervillu - velké oběti, protesty mezinárodní veřejnosti

1961 vyhlášena Jihoafrická republika bělošskou vládnoucí menšinou, vystoupení z Commonwealthu

1976 na JAR uvaleny sankce OSN, tlak vnější izolace, 1985 zmírnění apartheidu

1990 slib prezidenta Frederika De Klerka, že zruší apartheid

1994 kompromisní dohody, prezidentem N. R. Mandela, apartheid zrušen formálně ústavou v roce 1996

3. fáze

1965

závěrečná fáze

Jemen, Rovníková Guinea, Bahamy, Papua-Nová Guinea, Marshallovy ostrovy, Mikronésie

Charakteristické znaky bývalých kolonií

nerozvinutost, chudoba, potravinová krize, negramotnost

nezaměstnanost, nízká produktivita práce, omezené technické schopnosti

nutnost intenzifikace zemědělství, populační exploze, zadluženost

politické problémy – kmenové války, náboženské problémy, malá stabilita režimů

Vietnam

2.9.1945 na celém území Vietnamu vyhlášena Vietnamská demokratická republika (Ho Či Min)

8.3.1949 na jihu vyhlášen loutkový stát Jižní Vietnam – císařství - vzájemné spory a napětí

1.Indočínská válka

1946-1954

Francouzská intervence proti národně osvobozeneckému hnutí

bombardování Haipfongu x útok Viet Minhu (komunistická Liga pro nezávislost Vietnamu, gen. Vo Nguyen Giap) na Hanoj

partyzánská (guerillová) válka podporovaná SSSR a ČLR

1952 neúspěšná francouzská ofenziva na Červené řece a rozšíření bojů do Laosu a Kambodži

květen 1954 bitva u Dien Bien Phu - porážka francouzských jednotek

1954 mezinárodní ženevská konference o Indočíně - účast 4 velmocí a ČLR, potvrzen konec francouzské přítomnosti v Indočíně

Vietnam rozdělen na 2 části podle 17. rovnoběžky -Severní Vietnam – VDR (komunistický režim, Ho Či Min, podpora SSSR)

Jižní Vietnam (katolický diktátorský nacionalistický režim - Ngho Dinh Ziem, opora USA)

nepřímo boje mezi 2 světovými velmocemi (SSSR X USA), dohody nerespektovány, znovu boje

2.Indočínská válka

1964-1975 - „Vietnamská válka“

občanská válka mezi Severním a Jižním Vietnamem

na jihu vznik Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu

1960 vyhlášen výjimečný stav

1963 jihovietnamský prezident svržen a zabit - obava USA z komunizace Jižního Vietnamu

srpen 1964 začátek války

záminka - incident v Tonkinském zálivu (byl pravděpodobně vykonstruovaný Američany) - americké válečné lodě ostřelovány ze Severního Vietnamu

Americký Kongres zplnomocnil prezidenta Johnsona k zahájení válečné operace na jihu

vletech 1965 - 1969 bombardován i Severní Vietnam

růst počtu amerických vojáků ve Vietnamu (půl milionu), dále jednotky Jižního Vietnamu

oboustranná brutální válka, zákeřný boj vietnamských partyzánů v džungli, americké kobercové nálety, taktika spálené země

přes technickou převahu USA výrazně neuspěly, protestní akce Američanů proti účasti ve Vietnamu, první televizní válka (přímý přenos)

od konce 60. let hledání cest ústupu

1968/9 stahování amerických vojsk (prezident Nixon), jednání o příměří

27.1.1973 pařížské dohody - americká vojska stažena, severovietnamská na jihu zůstala

nicméně boje pokračovaly - vietnamizace války - občanská válka (1973-1975), porážka Jihu

1976 sjednocení Vietnamu pod komunistickým vedením

Izrael

za 2. světové války Židé často emigrovali do Palestiny

toto území bylo pod Britským mandátem, v roce 1948 mandát vypršel

už v roce 1947 valné shromáždění OSN rozhodlo o vzniku státu Izrael

15. května 1948 vznikl Izrael, hned následující den byl Izrael napaden arabskou aliancí

Palestinská válka

po počátečním neúspěchu se podařilo Izraelské armádě zvítězit

Izrael obhájil své území a získal také část Sinajského poloostrova

z území uteklo asi 800 000 arabů z území státu Izrael, nechtěli se integrovat, protože chtěli zpátky stát Palestinu

USA podporovaly Izrael, později se SSSR přeorientovala na arabské státy

v palestinské válce se podílelo na materiální a výcvikové pomoci i Československo

Sinajská válka

Egypt s presidentem Násirem (Nasser) zablokoval Izraelský přístav Ejlát

Suezská krize

Násir podporoval rozvoj země (přehrada na Nilu, ocelárny)

vybíral peníze za Suezský průplav - Británie, Francie a USA vyhlásily blokádu Egypta, pak uzavřely dohodu s Izraelem

Izrael za podpory Británie a Francie obsadil Sinajský poloostrov, USA odmítly přímý boj a neangažovaly se v konfliktu, SSSR podporoval zbraněmi Egypt

USA a OSN vyzvaly k ukončení války, SSSR hrozil bombardováním Paříže a Londýna, pokud konflikt nepřestane

válka byla skončena, ale arabové Násira považují za hrdinu, suezský průplav zůstal pod vládou Egypta

Šestidenní válka

květen 1967

Egypt (president Násir) zablokoval Arabský záliv Izraelským lodím

Izrael zaragoval preventivním leteckým útokem (90% všech arabských letadel bylo zničeno na zemi)

současně Izrael zahájil tankový útok na Sinajský poloostrov (gen. Moše Dajan) - dobyl Sinaj až po Suezský průplav

na Syrské frontě ovládli Golanské výšiny (strategická pozice pro dělostřelectvo)

Arabská aliance byla poražena během šesti dnů

Izrael získal Sinajský poloostrov a Golanské výšiny

Jomkipurská válka

začala na nějvětší izraelský svátek Jom Kipur

v roce 1973 se stal v Egyptě presidentem Anvar Sadat

Egypt dobyl Sinaj, prolomil Izraelskou obranu (vodními děly vytvořili průlom v pískových valech), Syrské jednotky zaútočily na Golanských výšinách

Izrael po počátečním neúspěchu porazil Arabskou alianci - ta odpověděla Ropným šokem - zablokovala dodávky ropy, cena ropy prudce stoupla

Ženevská konference o Blízkém východě (USA, Egypt, SSSR, Jordánsko, Izrael) - jednala s arabskými státy o obnovení dodávek, v roce 1979 podepsal Izrael s arabskými státy Washingtonskou mírovou smlouvu - původní Egyptské území mělo být navráceno Izraeli, arabské státy na oplátku uznaly existenci Izraele (pak byl Anvar Sadat zabit extremisty za zrazení arabské věci)

Irán

1979 - Islámská revoluce v Iránu - svrhla starý režim, do čela Iránu se dostali islámští duchovní vůdci ajatoláhové - Chomejní - vyhlásil v témž roce islámskou republiku

islámský fundamentalismus - dodržování práva šaríja (prosazování mravních požadavků násilím), netolerance, tradiční hodnoty založené výhradně na Koránu a Islámu

První Irácko-Iránská válka

náboženský konflikt mezi sunnity (Irák) a šiity (Irán), také válka o ropu (50% ropných zásob se nacházelo v Iránu)

Saddám Husejn (vládl od roku 1979 v Iráku) proti iránskému presidentovi Chomejnímu

válku rozpoutal Irák, který chtěl získat pohraniční území s ropou, také doufal v občanskou válku Iránu

válka skončila po osmi letech, protože obě dvě strany byly velmi vyčerpané, nikdo nic nevybojoval, nedošlo k žádnému míru, pouze příměří, obě dvě strany používaly agresivní zbraně (jedovaté plyny, miny - posílali děti na minová pole)

Válka v Perském zálivu

1990 - 1992 - spor o Kuvajt, který chtěl Irák připojit k sobě (Irák dlužil Kuvajtu peníze, ale nechtěl je splatit - raději chtěl anexi)

Rada bezpečnosti OSN vyzvala Irák, aby své jednotky stáhnul, USA (George Bush) daly Iráku ultimátum na stažení vojsk - hrozily vysláním ozbrojených sil

v lednu 1991 došlo k zahájení operace Pouštní bouře (gen. Normen Schwarzkopf), USA používaly střely Tomahawk na základny v Iráku, Irák měl rakety středního doletu

Irák se pokusil zaútočil na hlavní město Kuvajtu Kuvajt a zaútočil na ropná pole

USA zahájila operaci Pouštní meč - po 100 hodinách Irák souhlasil se zastavením palby

Irácká vojska před ukončením války zapálila ropná pole - nastala Nukleární zima

ČSFR poslala do Iráku protichemickou jednotku

v únoru 1991 bylo uzavřeno příměří

mír byl uzavřen v roce 1992

president Bush ukončil operaci předčasně - kdyby dobyl Bagdád, mohl by svrhnout Saddáma Husejna

Východní blok v roce 1989

hospodářská deprese

politický vývoj v SSSR (Michail Gorbačov realizoval perestrojku)

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (1975 v Heslinkách) - KBSE

narůstal tlak na dodržování politických práv v zemích východního bloku

Rozpad SSSR

po smrti Brežněva v roce 1982 nastoupil na post předsedy Nejvyššího sovětu a generálního tajemníka komunistické strany Jurij Andropov (bývalý předseda KGB)

Michail Gorbačov

reformní komunista, do čela SSSR nastoupil v roce 1985

zahájil program perestrojky (rus. přestavba)

docházelo k uvolňování závislosti sovětských satelitů na Moskvě

zlepšení vztahů mezi východem a západem

1987 - SSSR vyhlásil zásadu, že se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí států Varšavské smlouvy

censura se zmírnila, propouštění disidentů, kritika některých minulých kroků, zaveden parlament

zrušil vedoucí úlohu KS ve společnosti a zavedl v Sovětském vztahu presidentský systém - Gorbačov se stal prvním presidentem Ruska

dostal Nobelovu cenu za mír

1991 proběhl v Rusku pokus o státní převrat - vicepresident Genadij Janajev, předseda KGB Boris Kručkov - zajali Gorbačova a věznili ho na Krymu

díky Borisovi Jelcinovi pak konservativní křídlo komunistické strany propustilo Gorbačova - státní převrat se příliš nepodařil

Boris Jelcin se stal druhým presidentem, byl to radikální reformátor a v roce 1991 zakázal Komunistickou stranu - on sám nebyl členem KS

následoval rozpad SSSR (Litva, Lotyšsko a Estonsko vystoupily z SSSR, pak se připojila i Ukrajina)

SNS - Společenství nezávislých států bývalého SSSR (kromě pobaltských republik) - existuje dodnes, hospodářské společenství

Německo

1961 postavena Berlínská zeď

po Walterovi Urlbrechtovi roku 1971 nastoupil na post generálního tajemníka SDP Erich Honecker

Helsinská konference - obě dvě Německa tam vystupovali se společným prohlášením, de facto jako společný stát

v roce 1982 se kancléřem SRN stal Helmut Kohl - chtěl spojit obě dvě Německa - vydal 10. bodů na přetváření Německo-německých vztahů - chtěl rozšířit hospodářskou spolupráci, pak konfederaci a federaci

Erich Honecker chtěl zachovat NDR, lidé pak začali hromadně utíkat na západ

demonstrace v Lipsku - za větší spolupráci NDR a SRN - plánovaný vojenský zásah proti demonstracím se neuskutečnil - SDP (Socialistiche deutsche parte) rozhodla o zbourání Berlínské zdi

9.11.1982 pád Berlínské zdi, do vlády pronikly další strany (CDU), SDP se přejmenovala na PDS

spojení obou Němecek už nedokázala zabránit - proběhla měnová reforma a 1.10.1990 vznikla Německá federativní republika

Rumunsko

1947 - svržen král Michal I., byla vyhlášena Rumunská lidová republik

1965 - generálním tajemníkem KS se stal Nicolai Ceausescu [nikolaj čaučesko]

tajnou policií v Rumunsko byla Securitate

Rumunsko nebylo tak orientováno na SSSR - měli ropu, rozvoj těžby a zpracování ropy, poté co ropa došla nastala bída (60 000 lidí zemřelo hlady)

nezúčastnili se okupace ČSR v roce 1968

1989 - na Vánoce v Bukurešti propukla stávka, na stranu demonstrantů se přidala armáda

proti nim stáli Securitate, Nicolai Ceausescu se se svojí manželkou pokusil o útěk, ale byli zatčeni a vojenským soudem odsouzeni a zastřeleni (obviněni ze smrti 60 000 lidí hladem)

moc v Rumunsku převzala fronta Národní spásy

kromě Komunistické strany v Rumunsku nebyla žádná strana, po zakázání Komunistické strany nebyl kdo by vládnul

do ministerstev se dosazovali odborníci (nestraníci), ale značná část bývalých členů KS si udržela nějakou moc

Polsko

udržela si zde silný vliv katolická církev

Karol Vojtyla (papežem Janem Pavlem II. od roku 1978) - pomohl vytvořit hnutí Solidarita

1980 - vznik Solidarity, jeho hlavním představitelem byl Lech Walesa (Solidarita měla víc než 1000 000 členů) - byla to oposice, ale vojenský zásah už nepřipadal v úvahu

byl zinscenován vnitopolitický puč, který vedl Wojciech Jaruzelski

v prosinci 1981 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav, Solidarita byla zakázána a následující 3 roky probíhala v Polsku normalizace

Polsko se dostalo do ekonomické krize, začalo jednání s obnovenou Solidaritou, v následujících volbách v roce 1989 zvítězila Solidarita a Tadeus Mazowietsky se stal předsedou vlády, Lech Walesa byl v letech 1990 - 1995 byl polským presidentem

Maďarsko

představitelem MKS byl Jánoš Kadar

byl sesazen v roce 1989 (hospodářský úpadek)

Maďarská komunistická strana se přejmenovala na Maďarskou socialistickou stranu

1989 - v prvních svobodných volbách zvítězilo Maďarské demokratické fórum

Maďarská lidově-demokratická republika se přejmenovala na Maďarskou republiku