Základy společenských věd

Psychologie

Základní psychologické disciplíny

1. Obecná psychologie
   • vymezuje předmět zájmu, výzkumné metody, základní teoretické otázky
   • psychické procesy - myšlení, vnímání, paměť
   • psychické stavy - city, reakce, stres, trauma, sympatie, antipatie
2. Vývojová psychologie
   • psychický vývoj člověka, etapizace vývoje
   • fáze před narozením - prenatální, novorozenec, batole, předškolní věk
3. Psychologie osobnosti
   • pojetí osobnosti
   • struktura osobnosti (vlastnosti – inteligence, charakter, temperament)
   • vlivy na utváření osobnosti (dědičnost, výchova)
4. Sociální psychologie
   • člověk ve vztazích, v sociálních skupinách (národnostní, vrstvy, rodina, třída)
   • socializace člověka - začlenění do společnosti
5. Patopsychologie
   • psychické poruchy, choroby - třídění, popis
   • psychoterapie, duševní hygiena, prevence

Aplikované psychologické disciplíny

1. Pedagogická psychologie
   • proces výchovy a vyučování, průběh vyučování, hledání metod jak žáky motivovat
   • poruchy (dyslexie), otázka hodnocení
2. Klinická psychologie
   • lékařská - duševní choroby, popis, diagnostika
   • psychické afekty tělesného onemocnění
   • léčebné metody, prevence, duševní hygiena
3. Soudní psychologie (forenzní)
   • vyšetřovací metody, práce s osobou (odsouzený), psychika pachatele a oběti
   • znalecké posudky (nepříčetnost), vazba, výkon trestu, propuštění
4. Poradenská psychologie
   • školní připravenost (odhad), výchovné problémy, volba školy nebo profese
   • manželské poradny
5. Psychologie práce
   • pracovní výkony, zátěže, efektivita práce, přístup k práci
   • workoholismus, vztahy zaměstnanec – zaměstnavatel
   • pracovní nasazení, odpočinek
6. Psychologie sportu
   • práce v týmu, relaxace – aktivní odpočinek, zdraví, sebevědomí
   • vztah trenér – svěřenec, handicapovaní a sport
   • vrcholové sporty - vypětí sil, doping

Psychologické směry

Behaviorismus

Neobehaviorismus

Tvarová psychologie

Humanistická psychologie

Transpersonální psychologie

Kognitivní psychologie

Logoterapie

• psychickou (duševní)
• fyzickou (tělesná)
• duchovní (smysl)

Hlubinná psychologie

Klasická psychoanalýza

• asociace - spontánní reagování na podměty (slova)
• sny - okénka do nevědomí
• chybné úkony - přeřeknutí, přeslechnutí, pozdní příchody, přepsání

• id - pudovost člověka, nerozumové (při narození – ryzí id)
• ego - racionální - zapojen rozum
• superego - totožnost se svědomím, zvnitřněné zákazy nebo nařízení

Analytická psychologie

1. osobní - tvoří ho potlačené myšlenky jedince, neprotěžuje pudovost
2. kolektivní - zděděné zkušenosti po našich (nebiologických) předcích

Individuální psychologie

1. altruistická - s ohledem na druhé
2. egoistická

1. prvorozené děti - nejdříve jsou v rodině samy, pak se narodí sourozenec, následuje menší pozornost - trauma odsunutí
2. “prostřední děti“ – nejmenší problémy
3. nejmladší děti – při velkém věkovém rozdílu vyrůstají jako jedináčci, mohou se o ně starat sourozenci

Neopsychoanalýza

1. receptivní orientace - nedělám nic a čekám, až to dostanu od ostatních
2. hromadivá orientace - “křečkovství“
3. kořistnická typ - agrese, když mi to nedáte, stejně si to vezmu a násilím
4. tržní typ - něco za něco

Vývojová psychologie

Erik Erikson

1. Bazální (základní) důvěra
   • problém - nedůvěra
   • ve věku 0 – 6 měsíců, zajištění základních biologických a psychických potřeb, komunikace, stereotyp
2. Autonomie (samostatnost)
   • problém - zahanbení, pochyby
   • 6 měsíců – 3 roky, objevuje se pohyb, řeč, děti jsou do mateřské školy
   • zkoušejí vše samy (já, já sám), období vzdoru (negace všeho, co rodiče chtějí)
3. Iniciativa
   • problém - pocit viny
   • 3 – 6 let, rozvoj osobnosti (nutná podpora) – řeč, nápodoba rolí, pohyby
   • zájmové kroužky, sociální rozměry (kamarádství)
4. Snaživost
   • problém - pocit méněcennosti
   • 6 – 11 (14) let
   • vstup do školy - hodnocení, povinnosti, spolupráce, autorita učitele, pravidla
5. Identita (totožnost)
   • problém - neuspořádanost rolí
   • 15 – 21 let
   • chci vědět, kdo jsem - sebepoznání, sebepojetí, vlastnosti, názory, postoje, cíle - Oblasti změn: tělesná, duševní, sociální, profesní
6. Intimita
   • problém - izolace (neschopnost hlubokých vztahů) – povrchové vztahy - 21 – 35 let (raná dospělost), schopnost hlubších vztahů (manželství, přátelství)
7. Produktivita (generativita)
   • problém - stagnace (nerozvoj, stereotyp)
   • 35 – 55 let (střední dospělost)
8. Integrita
   • problém - zoufalství, důchodový efekt (co s volným časem), odchod dětí
   • od 55 let dále, souhrn životních zkušeností, důležitá je vyrovnanost

Poznávací procesy

Čití a vnímání

Omyly vnímání

Představivost

Druhy představivosti

Druhy fantazijní představivosti

Myšlení

Myšlenkové operace

Formy myšlení

• definice, podstatné či obecné znaky a odlišení (člověk je živočich myslící), rozsah - na co všechno se pojem vztahuje, člověk – biolog (menší rozsah)

• nalezení vztahu mezi dvěma a více pojmy
• subjekt - to, o čem vypovídáme nějaké informace
• predikát - to, co vypovídáme o subjektu – přiřazujeme nějakou vlastnost, znak

• závěr z předpokladů, může být i nepravdivý na základě logického úsudku
• Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. - Sokrates je smrtelný

Druhy myšlení

Paměťové procesy

Paměť

• vštípení, zapamatování
• uchování v paměti (zapamatování) x neuchování
• vybavení - (vzpomínám, co jsem se naučil)

Vlastnosti paměti

Základní druhy paměti

Asociační zákony

• Primární asociační zákony
  • Zákon dotyku v prostoru a času - zvýšená tendence představ, které vnikly do podvědomí na témže místě a v čase (zážitky z určitého místa)
  • Zákon podobnosti a kontrastu - tendence zvýšení vybavování závisí na podobnosti i protikladu (dovolená u moře x hory, klavír ve třídě a doma)
• Sekundární asociační zákony
  • Zákon novosti- větší tendence novějších představ (výlet včera a před rokem)
  • Zákon častosti - častěji prožívané zážitky - větší tendence vybavování (x stereotyp)
  • Zákon živosti - větší tendenci mají živější představy (x bezvýznamné představy)

• Zákon příčiny a následku - uvědomění si příčiny - tendence vybavit si následek a naopak (uvědomím si, že nemám peněženku - nemám peníze)
• Zákon celku a části - myšlenka nebo představa celku vyvolává ve vědomí myšlenku nebo představu části a naopak (myslím na tábor - oblíbený vedoucí)
• Zákon širších a užších pojmů - širší pojmy vyvolávají ve vědomí pojmy užší (podřazené) a naopak (jedle, smrk, borovice - vybavím si jehličnany)

Volní procesy

• příprava – uvědomění si nutnosti jednání, motiv - podmět k činnosti (vnitřní - ze mě, vnější - z okolí)
• rozhodování – intrapersonální konflikt - vnitřní konflikt, volba a dosažení cíle
  • apetence - volba ze 2 a více pozitivních možností
  • averze - volba ze 2 a více negativních možností
  • apetence-averze (ambivalentní) - 2 a více možností, kladné i negativní
  • faktory ovlivňující rozhodování - výchova, vlastnosti, počasí, společnost
  • deformace v rozhodování - impulsivní jednání, zkratové jednání
• uskutečnění rozhodnutí - nejdůležitější, úspěch x neúspěch (frustrace), vnitřní a vnější cíle, důležité je mít cíl

Pozornost

• úmyslná (volní jednání, mé rozhodnutí, naučené)
• neúmyslná (působení vnějších podmětů - reklama)

Emoce

Znaky citů

Vlastnosti citů

Druhy citů

Tělesné city

• poruchy a stav činnosti organismu - bolest, únava, svěžest
• uspokojení či neuspokojení biologických potřeb - hlad, žízeň, spánek
• dodržení či narušení životních stereotypů - denní režim

Citové reakce

• obranné - leknutí, panika
• útočné - zlost, vztek, hněv
• sociální - obdiv, opovržení

Citové stavy

Deprivace

• citová - důležitá u menších dětí (nedostatek lásky) - izolace, dlouhodobá hospitalizace
• senzomotorická - motorika, smyslové vnímání, absence věnování se, komunikace, četby, hlavně u dětí (poskytování hraček)
• činnostní - nezapojení se do práce nebo chodu domácnosti

Frustrace

• útěk do fantazie: bdělé snění, nemělo by to převážit nad realitou
• agrese - slovní, fyzická, vůči druhým i sobě samému
• apatie - rezignace - pasivita, odevzdání se
• regrese - návrat zpět, dává najevo bezmoc, citové vydírání
• projekce - svalování viny na druhé
• vytěsnění - nevědomý obranný mechanismus, zapomenutí na schůzku, u které dochází k frustraci)

Stres

• neovlivnitelnost situace (nevyléčitelná nemoc)
• nepředvídatelnost vzniku zátěžové situace (lepší informovanost - menší stres)
• subjektivné nepřiměřené, nadměrné nároky
• životní změna vyžadující značné přizpůsobení (ztráta návyků, smrt partnera)
• subjektivně neřešitelné vnitřní konflikty (chci něco udělat, ale nemůžu - mám rodinu a dostanu super nabídku do zahraničí)

• Psychické
  • změna emočního prožívání - obvyklá reakce na zátěž (zvláště dlouhodobá) - úzkost, vztek, agrese, deprese, apatie, změna nálady, podrážděnost, panika
  • kslabení kognitivních (poznávacích) funkcí - zhoršení logického uvažování, koncentrace
• Fyziologické
  • zvýšení tepu, tlaku, přejídání x hladovka, somatické onemocnění - žaludeční vředy, dýchací potíže, kožní onemocnění

Trauma

Deprese

Citové vztahy

• k lidem - láska, nenávist, přátelství
• k předmětům - malování, snubní prstýnek
• k sobě samému - narcisismus, egocentrimus

Vyšší city

• dobro a zlo
• smysl pro spravedlnost, výčitky
• mravní a etické zásady

• krása, ošklivost
• schopnost vnímat krásu (umění), humor
• dobrý pocit z dobře uspořádaných věcí, symetričnost

• poznávání
• údiv, radost z nově poznaného
• odpor, nechuť, pochybnosti

• ve vztahu s druhými lidmi
• pocit sounáležitosti, empatie, závist, egoismus

Osobnost

Rozdělení

• fyzická složka - biologická a tělesná - pohlaví, vzhled, zdraví, věk, kondice
• psychická složka (duševní) - psychické stavy, vlastnosti
• sociální složka - zařazení do společnosti – sociální role

Aktivačně motivační vlastnosti

• biologické - nižší, primární (hlad, dýchání, zima, spánek)
• psychické - vyšší, sekundární (rodinné zázemí, láska, přátelství)

Vztahově-postojové vlastnosti

Charakter

• mravní - čestnost, statečnost, pravdomluvnost
• pracovní - vztah k činnosti, aktivita – pasivita, zodpovědnost, píle – lenost, spolehlivost
• společenské - ochota, přetvářka, tolerance, buranství, taktnost
• k sobě samému - úcta, sebeláska, egoismus, narcismus, sebekritika

Dynamické vlastnosti

Temperament

• extrovert - cholerik (cholé - žluč) a sangvinik (sanguis - krev)
• introvert - flegmatik (phlegma - sliz) a melancholik (melan cholé - černá žluč)

Výkonové vlastnosti

• dispozice - předpoklady
• rozené zvláštnosti našeho organismu - (smyslové orgány - hudební sluch)

• důležitou roli hrají dispozice
• jedna vloha může vést k několika schopnostem (i naopak - více dispozic dohromady může vést z jedné schopnosti)
• stupňování schopností - nadání, talent, genialita

• obecná rozumná výkonnost
• schopnost učit se a využít naučené v praxi
• je měřitelná (inteligenční testy)
• IQ -inteligenční kvocient – průměr je 90 – 100
• 1904 - Alfred Binet, Francouz, snažil se vyvinout nástroj k předvídatelnosti školní úspěšnosti
• pojem Mentální věk - duševní vyspělost (určitý věk – určitá mentalita)
• 1914 - Stern (Němec) – pojem Inteligenční kvocient
• vzorec na výpočet IQ (nejde použít v každém věku) - mentální věk dělený chronologickým věkem

  Stupně inteligence

  • 1. - 3. stupeň mentální retardace, slabomyslnost (oligofrenie): < 69
  • hraniční pásmo mezi rozumovou zaostalostí a normou - 70 – 79
  • podprůměrná inteligence - 80 – 89
  • průměrná inteligence - 90 – 109
  • nadprůměrná inteligence - 110 – 119
  • vysoká inteligence - 120 – 139
  • velmi vysoká inteligence (genialita) - ? 140
• Gausova křivka - jak jsou v populaci zastoupeny jednotlivé stupně inteligence

  Vyčlenění dílčích faktorů inteligence

• manželé Thurstonovi – vyčlenění dílčích faktorů (dimenzí) inteligence
  1. číselná schopnost - numerická
  2. slovní flance - plynulost
  3. slovní myšlení (verbální)– schopnost rozumět slovnímu adělení
  4. dílčí schopnost usuzovat a zvládat problémové situace
  5. paměť – vštípení, zapamatování
  6. vnímání prostorových vztahů
  7. vjemová pohotovost - schopnost postřehnout a rozlišit podněty

Seberegulační schopnosti

Sociologie

1. člověk ve společenských vztazích (interakce)
2. člověk v sociálních skupinách (rodina, třída, národ)
3. společenské jevy (rozvodovost, nezaměstnanost, xenofobie)
4. celkový obraz společnosti (struktura, vývoj)

Struktura sociologie

1. obecná psychologie - vymezuje předmět zájmu sociologie, stanovuje výzkumné metody, poskytuje teoretický základ
2. aplikované sociální disciplíny - sociální rozvrstvení, rasové a etnické skupiny, volný čas, reklama
3. sociální výzkum
   • kvantitativní -potvrzení nebo vyvrácení hypotéz, obecnější, větší počet dotazovaných, metody - dotazník, anketa
   • kvalitativní - menší počet respondentů, více do hloubky, nelze zobecnit, názory, spojitosti, analýza osobnosti

Techniky práce se skupinou

Osobnosti sociologie

August Comte

Emile Durkheim

Georg Simmel

Karl Marx

Max Weber

• tradiční - motivované tradicí
• afektivní - motivované vášní
• hodnotově racionální - na základě ekonomických, náboženských nebo estetických motivací
• účelově radiální - instrumentálně orientované na cíl

• tradiční - autoritu odvozuje z tradice neporušitelnosti poměrů
• charizmatické - autorita pána, víra v neobyčejné schopnosti
• legálně racionální - odvození od přijatých neosobních pravidel

Robert Merton

• universalismus - nezávislost, objektivita
• komunismus - spolupráce, kooperace, ne tržní charakter
• osobní zájmy nemají vstupovat do vědeckého poznání
• zájmy autority - vědec má respektovat autoritu, ale nepodřizovat ji výsledek bádání

Česká sociologie

T. G. Masaryk

Edvard Beneš

Socializace osobnosti

Roviny socializace

1. hygienické návyky
2. řeč, komunikace
3. pohyb (chůze), koordinace pohybů, manipulace s předměty
4. stravovací návyky
5. normy (pravidla)
6. společenská etiketa
7. sociální role
8. schopnost plánování a organizování
9. poznatky
10. názory, hodnoty
11. od egoismu k altruismu (nesobecký způsob myšlení a cítění), empatii
12. vývoj svědomí

Socializační činitelé

Sociální učení

1. sociální posilování - odměny (motivace), tresty (cílem je odstranit způsob chování, hrozí přijetí negativní role), nutnost adekvátnosti k činům
2. observace - od slova pozorovat, vnímání odměn a trestů v okolí, má to na mě dopad
3. anticipace - pozitivní nebo negativní očekávání od okolí - přijmutí role
   • učení – tendence přijmout roli v závislosti na okolí
   • anticipační úzkost - úzkost z očekávání
4. imitace - nápodobování, nápodoba vzoru, spíše nevědomá činnost, neverbální komunikace
5. identifikace - ztotožnění - vědomé napodobování vzoru

Sociální pozice a role

• vrozená - syn, sourozenec
• získaná - manželka, matka, student

• krátkodobá - student
• dlouhodobá - muž, dcera

• uvnitř rolí (nevyhovující profese)
• mezi rolemi (těžko se naplňují najednou)

Kultura

Funkce kultury

• normativní (vztahy, pravidla)
• socializační (od nar. se učíme, co vytvořili lidé před námi, učení ke kult. určité spol.)
• poznávací
• informativní
• kulturní dědictví
• kumulativní (hromadící)
• kompenzační

Masová kultura

Podmínky vzniku

Reklama

Sociální interakce

Chyby interakce

Komunikace

Druhy komunikace

Verbální komunikace

Neverbální

• intimní - do 30cm (manželé, rodič – dítě)
• osobní - do 120cm (přátelé)
• sociální - do 360cm, formální vztahy, jednání
• veřejná - nad 360cm (herci – publikum, přednáška)

Asertivita

Asertivní práva

Asertivní techniky

Empatie

• kognitivní - poznávací, vnímání druhého pomocí představivosti (předvídatelnost)
• afektivní – emocionální reakce na city druhého, příjemná a nepříjemná situace

• globální empatie - pouhé náznaky empatie, např. brečící novorozenec v porodnici
• egocentrická empatie - vcítění podle svých prožitků, předškolní dítě měří vše podle sebe
• sociální empatie - vztahuje se na celý národ, skupinu, překážkou jsou předsudky

Konflikt

• apetence - volba ze dvou a více pozitivních možností
• averze - volba ze dvou a více negativních možností
• apetence – averze - kombinace

• rezignace – pasivita, když zjistím, že můj názor není správný
• asertivita – kompromis
• agresivita – boj, konfrontace

Brainstormig

Sociální skupiny

Druhy skupin

• sekundární skupiny - formální vztahy, masová komunikace (národ, sociální vrstvy)
• referenční skupina - skupina, se kterou se identifikuji, můžu a nemusím být jejím členem

Sociální stratifikace

Vrstvy ve společnosti

Teorie davu

Gustave Le Bon

• heterogenní dav - různorodý, společný jen motiv
  • anonymní - neznámá totožnost (revoluce)
  • neanonymní - určitá organizace (soudy, parlamenty, poroty)
• homogenní dav - stejnorodý (příslušníci politické strany)

Davisova teorie davu

• sociálně strukturovaný dav - předem daný, legální, společensky uznávaný
  • posluchačstvo - divadlo, mše
  • plánovaný expresivní dav - demonstrace
• nahodilý dav - odpovídá zákonu, něco vyjadřuje
  • divácký - čumilové (kolem nehody)
  • znepříjemňující - tlačenice, fronty
  • panické - požár
• nezákonné - nejsou v souladu se zákonem
  • aktivní expresivní - neohlášený
  • amorální - větší skupiny (fotbaloví fanoušci posilnění alkoholem, průvod nudistů)

Brownovo třídění davů

• útočné – lynčující
• únikové – panické
• získávací – rabující
• expresivní - demonstrující

Ekonomie

Tři základní ekonomické otázky

1. co vyrábět – jaké statky a služby z ekonomických zdrojů
2. jak to vyrábět – jak, kdo, čím
3. pro koho – jak rozdělovat, jaký spotřebitel, závisí na výši příjmů

Ekonomické teorie

Merkantilismus

Fyziokraté

Klasická ekonomie

Marxismus

Neoklasická ekonomie

Keynesiánství

Monetarismus

Základní hospodářské procesy

1. výroba - produkce výrobků a zboží
2. rozdělování - ke komu výrobky a služby míří, je to ovlivněno mzdou (společenské vrstvy - důchodové vrstvy), všichni se nemohou dovolit stejné věci
3. směna - nákup a prodej výrobků nebo služeb - cesta od výroby k prodávání (doprava, skladování)
4. spotřeba - využívání výrobků a služeb pro uspokojení potřeb

Ekonomické systémy

1. Zvykový
   • a základě zvyku a tradice, každý dědí z generace na generaci to, co bylo zavedeno předky
   • většina majetku je společného, dělí se dle tradice
   • dnes se vyskytuje u některých primitivních národů
2. Centrálně plánovaný
   • převládá státní vlastnictví, plán (pětiletka)
   • využití socialistickými státy
   • chybí mu flexibilita
3. Tržní
   • hlavní slovo má trh, odpovídá aktuální situaci (reakce na zvýšení ceny)
   • převládá v něm soukromé vlastnictví
4. Smíšený
   • v současné době převládá ve vyspělých zemích
   • je to tržní systém dopněný o zásahy vlády v některých situacích, kdytržní mechanismus neposkytuje uspokojivé výsledky

Ekonomické sektory

Ekonomické subjekty

Ekonomický koloběh

Základní funkce ceny

• změny cen přinášejí výrobcům i spotřebitelům informace
• surovina se stane vzácnější než obvykle - zvýšení cen - zvýšení výrobních nákladů›
• zvýšení ceny výrobku - indikace pro výrobce, aby přešel na levnější výrobní surovinu (spotřebitel ji upřednostní před zdraženm výrobku)

• správná reakce na změnu cen přináší výdělek (přebývá surovina, já z ní začnu vyrábět, protože bude levnější, poté mohu snížit konečnou cenu, odbyt se zvýší a já vydělám)

• přemístění - konečný výsledek šíření cenových informací, přemístění pracovní síly do více výdělečného sektoru (větší zájem o boty než o kabelky - zvýšení výroby bot)

Sankce tržní konkurence

Selhání trhu

• přenos informací prostřednictvím cen
• stimulace ekonomických činností
• rozdělování důchodů subjektům
• toto je zpravidla důvodem pro zásah státu do ekonomiky

Poptávka

• elastická - zvýšení ceny a snížení množství má za následek snížení výdajů kupujících i příjmů prodávajících
• neelastická - zvýšení ceny a snížení množství má za následek zvýšení výdajů kupujících i příjmů prodávajících

Nabídka

Utopené náklady

Náklady příležitosti

Ekonomické náklady

• explicitní - platí je výrobce za používání cizích výrobních faktorů (výdaje za materiál, nájem a mzdy)
• implicitní - odrážejí obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobků (to, co by za ně dostal v druhé nejlepší příležitosti - nájem za jeho vlastní pozemek a jeho vlastní mzda)

Ekonomický zisk

• variabilní náklady - mění se s rozsahem činnosti, pokud výroba rostem rstou i náklady (a naopak)
• fixní náklady - nezávisí na rozsahu činnosti, vznikají když se nevyrábí (nájem), výrobce je krátkodobě ochoten nést ztrátu, ale pouze do výše fixních nákladů

Zastavení činnosti

Odchod z trhu

Působení nabídky a poptávky

Peníze

Vývoj peněz

1. naturální směna - nelze pozorovat hodnotu (nepřesná cena, míra hodnoty), vysoké transakční náklady (obchodníci hledali dlouho kupující, smlouvali), musí být oboustranná shoda potřeb, nepodporuje specializaci (pro větší výdělky potřebuji větší rozmanitost) ani zdokonalení v oboru - věc za věc
2. komoditní peníze (zbožové) - komodita jako druh zboží (dobytek, koření)
3. drahé kovy – zlato, stříbro
4. mince z drahých kovů – plnohodnotné peníze, hodnota kryta drahým kovem
5. mince z obecných kovů – neplnohodnotné peníze, od 18.st. i papírové, směnitelné za zlato
6. peníze s nuceným oběhem - dnešní bankovky a mince, oběživo, nejsou směnitelné za zlato
7. žirové (depozitní) peníze - bezhotovostní, platba z účtu na účet

Funkce peněz

1. míra hodnot - pozorování hodnot všech statků a služeb, náklady, úroky
2. prostředek směny - zprostředkování a usnadnění směny, všeobecně přijímané
3. uchovatel hodnoty - uchování hodnoty pro příště, použití v budoucnu (drahé kovy, nemovitosti, umělecká díla)

Peněžní zůstatek

Likvidita aktiv

Cenné papíry

Obligace

Dluhopis

Akcie

Šek

Směnka

Burza

Bankovní soustava

Centrální banka

Komerční banky

Makroekonomie

Hrubý domácí produkt

Platební bilance

• přímé investice -právnická nebo fyzická osoba se sídlem v zahraniční investuje peníze do založení firmy v domácí ekonomice

• portfoliové investice - zahraniční investor investuje do domácích akcií, dluhopisů, uložení peněz do domácí banky

Devizové rezervy

Rovnováha platební blance

Inflace

• mírná inflace - několik procent ročně, zásadně nenarušuje hospodářství
• pádivá inflace - desítky až stovky %, nezdravý vývoj ekonomiky, zvyšuje nejistotu c
• hyperinflace - tisíce až miliony %, rozklad hospodářství, ztráta fce peněz

Poptávková inflace

Nabídková inflace

Nezaměstnanost

Dělení podle příčin

• frikční - dobrovolné opuštění zaměstnání, vybírají si, chtějí lepší plat, nebo přestěhování
• strukturální - podle vývoje v různých odvětvích, trvá trochu déle, možná je rekvalifikace vstup do jiného odvětví (nějaká odvětví propouštějí, jiná zase najímají nové pracovníky)
• cyklická - celkový hospodářský pokles, nezaměstnanost je ve všech odvětvích
• sezónní - váže se na určité období - zemědělství, Skicentrum (prodej jen v zimě)

Dělení podle dobrovolnosti

• Dobrovolná - nezaměstnaný hledá práci, ale vybírá si, hledá vyšší mzdu, než jaká na trhu práce převládá
• Nedobrovolná - nezaměstnaný by bral i práci za mzdu která na trhu práce převládá (nebo nižší), ale nemůže žádnou práci sehnat

Hospodářský cyklus

Zásahy státu do ekonomiky

Státní rozpočet

• vyrovnaný rozpočet - příjmy a výdaje jsou v rovnováze, rozpočet EU je povinně vyrovnaný
• přebytkový rozpočet - příjmy vyšší než výdaje, přebytek se rozumě využije
• deficitní rozpočet - výdaje vyšší než příjmy, krytí vydáním dluhopisů, půjčkou, roste státní dluh

Dávky

Daně

• přímé
  • progresivní (lidé s vyššími příjmy platí vyšší daně)
  • regresivní (lidé s vyššími příjmy platí nižší daně - pouze nižší sazbu, reálně platí stejně)
  • rovné
• nepřímé
  • zahrnuty v ceně statků nebo služeb
  • DPH - daň z přidané hodnoty, dále spotřební daň, daň z nemovitosti, dědická daň

Politologie

Vznik

Předmět zájmu

1. Moc
   • zákonodárná - Parlament ČR (Poslanecká sněmovna a Senát)
   • výkonná - vláda, prezident, státní zástupce)
   • soudní - soudy – obecní (městský), krajský, vrchní, nejvyšší, nejvyšší správní
2. Fungování státu - obyvatelstvo, území, organizace
3. Forma vlády
   • dělení podle demokratičnosti zřízení
     • totalita
     • demokracie
   • dělení podle formy uskupení státu
     • unitární (ČR)
     • federativní (USA)
     • konfederativní (Commonwealth)
4. Politické strany, hnutí, organizace
5. Volby a volební systémy
6. Politické teorie a ideologie (demokracie, fašismus, rasismus, komunismus)
7. Mezinárodní organizace a vztahy

Politická participace

Konvenční

Nekonveční

Teorie politického pluralismu

Gottfried Wilhelm Leibniz

Robert Dahl

Teorie vzniku státu

1. náboženská - stát náboženského původu, božský původ panovníka (Sv. Augustin, T. Akvinský), stát není lidský vynález, je to záměr boha
2. patriarchální – na základě rozrůstání rodiny
3. mocenská – inspirace přírodou, silnější jedinci ovládají ostatní (Machiavelli)
4. smluvní – na základě společenské smlouvy, lidé se dohodli na vytvoření organizované společnosti (ve filosofii)

Thomas Hobbes

John Locke

Jean Jacque Rousseau

Atributy státu

1. Státní území
   • plocha, prostor ohraničený hranicemi
   • suchozemský povrch, vzdušný prostor i podzemí
   • v minulosti se dalo získat podmíněním obyvatelstva nebo objevením, koupí či dohodou
   • ztráta - přírodní vlivy (zaplavení ostrova)
   • dnes ošetřeno mezinárodními dohodami
2. Obyvatelstvo
   • lidé, kteří se nachází na určitém území určitého státu
   • podléhají právnímu řádu daného státu
   • občanství - vzniká narozením, zažádáním, trvalým bydlištěm (5 let), nalezením na území ČR či adopcí
   • obyvatel - širší pojem, cizí státní příslušníci, bezdomovec - člověk bez občanství
   • bez našeho souhlasu nebo žádosti nemůže být občanství odebráno
3. Správa
   • státní moc, právní řád, organizace
   • soudní moc, zákonodárná moc (Poslanecká sněmovna), výkonná moc (vláda a prezident)
   • ministerstva (pod sebou mají další úřady)
   • dále historie, jazyk, kultura

Státní suverenita

• vnější suverenita - právní subjekt mezinárodního práva (uznání od ostatních), rovnocennost s ostatními státy, uzavírání dohod

• vnitřní suverenita - nezávislost státní moci na jiném politickém subjektu uvnitř státu (mafie)

Funkce státu

• vnitřní - ochrana obyvatel, majetku, lidských práv, sociální podpora, vzdělání, zdravotní péče, stabilita měny (ČNB)

• vnější - ochranná funkce, ochrana zájmů státu (kultura, politická kultura), aktivní účast na mezinárodních vztazích s důrazem na perspektivu státu

Dělba státní moci

Formy státu podle organizace státní moci

Ústava

Politický dokument

Právní dokument

Typy ústav

Flexibilní

Rigidní

Psaná a nepsaná ústava

Ústava ČR

Preambule

1. hlava - Základní ustanovení

2. hlava - Moc zákonodárná

3. hlava - Moc výkonná

• hlava státu, volen parlamentem (obě komory)
• návrh na presidenta musí dát nejméně 10 poslanců nebo senátorů
• 5-ti leté volební období, může být zvolen maximálně 2x
• podmínky pro zvolení - 40 let a státní občanství
• není z výkonu své funkce odpovědný - nelze trestně stíhat (pouze velezradu - obviní ho Senát)
• může se zúčastnit zasedání parlamentu, získá slovo kdykoliv o to požádá
• jmenuje soudce Ústavního soudu (se souhlasem senátu), předsedu vlády, vládu
• udílí milost, jmenuje presidenta NKÚ a členy Bankovní rady ČNB
• zastupuje stát navenek, je velitelem ozbrojených sil, udílí státní vyznamenání

• předseda, místopředseda a ministři (16 ministrů a předseda)
• nová vláda jmenuje premiéra a pověří ho sestavením vlády
• hlasovnání o důvěře - jsou 2 pokusy, jinak se zvolí jiný premiér
• vláda žádá poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, pokud ji nedostane, jsou další volby
• vláda může kdykoliv požádat o důvěru, nebo to může být navrženo poslanci (minimálně 50 poslanců)
• když není vyjádřena vládě důvěra, musí podat demisi

4. hlava - Moc soudní

• zrušení zákonů, které jsou v rozepři s ústavou
• řeší ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy nebo státu
• ústavní stížnosti proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci
• žalobě Senátu na presidenta
• rozpouštění politické strany
• porovnávání mezinárodních smluv s ústavou

5. hlava - Nejvyšší kontrolní úřad

6. hlava - Česká národní banka

7. hlava - Územní samospráva

Funkce voleb

Principy volebního práva

Volební systémy

Většinový volební systém

• Jednokolový - vítěz je ten s největším počtem hlasů
• Dvoukolový - pokud má někdo v prvním kole více než 50% hlasů, tak se 2. kolo se nekoná, jinak se koná druhé kolo, do kterého vstupují dva nejlepší kandidáti, vítězem se stává kandidát s nadpoloviční většinou hlasů
• pokud i v druhém kole je to nastejno, přihlédne se ke kolu prvnímu (když i tam jsou nastejno, rozhodne los)

Výhody

Nevýhody

Proporcionální volební systém

Smíšený volební systém

Formy přímé demokracie

Parlamentní volby v ČR

Politické strany

• nemohou přímo tvořit právo
• nesmějí působit na pracovištích ani školách (neovlivňují chod výroby, práce),v minulosti ano (komunismus)
• nesmějí se ozbrojovat

Funkce politických stran

1. zprostředkovatelská - zprostředkování mezi občany a vládou (Hosté v rádiu nebo televizi)
2. integrativní - program politických stran - rozdíl mezi organizací - program by měl být pro širší skupinu
3. socializační - začlenění do politiky, politik má závazky a povinnosti
4. mobilizační - vyzývání voličů k volbám (aktivizace voličů), předvolební akce
5. rekrutivní (výběrová) - výběr politických elit – kdo bude kandidovat, vybrání nových členů
6. ústavní (politicko–organizační) - důležitá politická funkce pro sestavení vlády, uzavření koalice

Klasifikace politických stran

Podle charakter členství

Podle šířky spektra

Dělení stran na levici a pravici

Systémy politických stran

1. systém jedné strany – monopol má jedna strana (komunistické státy)
2. systém dominantní strany (dominantní strana pravidelně vyhrává volby), skládá vládu ze svých ministrů
3. bipartitismus - systém dvou stran- střídají se ve vládě (USA - republikáni x demokraté)
4. multipartitismus - systém více stran, o moc se ucházejí více než dvě politické strany

Historický vývoj ochrany lidských práv

• člověk jako pouhý objekt dění
• omezení absolutní moci panovníka - 1215 - Magna Charta Libertatum (Velká listina svobod) – Anglie, omezení moci krále

• člověk se stává subjektem, absolutní královská moc je nejdříve omezována šlechtou, později směřuje k lidu jako celku, nakonec i k jednotlivým občanům

• právo svobodného náboženského vyznání a svědomí
• požadavek rovnosti lidí (Petr Chelčický kritizoval rozdělení společnosti na 3 stavy)
• Jan Hus - u nás požadavky cca o 100 let dříve než jinde v Evropě

• rodí se myšlenka nezcizitelných přirozených práv, která náleží všem z titulu lidství (John Locke)
• stát ochraňuje naše práva
• 1776 - Deklarace nezávislosti USA - odpor amerických kolonií vůči Velké Británii
• snaha o koloniální svobodu a nezávislost, obchod, uzavřít mír, vyhlásit válku
• prvky přirozenoprávních teorií, suverenita občana, le konkrétní výčet lidských práv neobsahovala ani Ústava USA z roku 1787
• 1791 - Bill of Rights (Listina práv) – ústavní dodatky - konkrétní výčet lidských práv
• vydána pro neúplnost Ústavy – např. náboženská svoboda, neomezenost svobody projevu, tisku, shromažďování
• 1789 - Deklarace práv člověka a občana ve Franci - (lidé se rodí svobodní a rovní, svoboda -možnost činit vše, co neškodí druhým, presumpce neviny)

Mezinárodní smlouvy a instituce na ochranu lidských práv po roce 1945

1. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
2. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

1. Evropský soud pro lidská práva
2. Evropská komise pro lidská práva

Amnesty international

Charta 77

• svoboda projevu
• svoboda od strachu - lidé se báli vyjádřit svůj názor
• právo na vzdělání - děti dopláceli na nesouhlas jejich rodičů s komunismem (otec odmítl členství ve straně - děti nemohly na vysokou školu)
• právo na informace - zákaz přijímat jakékoliv informace a myšlenky (zahraničí)
• žádný filozofický nebo politický názor či směr nesměl být v rozporu s komunistickou ideologií

Ombudsman

Listina základních práv a svobod ČR

Preambule
• představuje hodnotová východiska, na nichž stojí Česká republika
• jedná se o zásadu respektu k přirozeným právům člověka, k právům občana, uznání svrchovanosti zákona a návaznost na tradice humanismu, demokracie a samosprávy
1. Hlava první
   • zásada rovnosti a důstojnosti pro všechny, demokratické zásady
   • člověk může činit vše, co zákon nezakazuje a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, státní moc se uplatňuje v mezích, které zákon stanoví
   • neváže se na výlučnou ideologii a náboženství
2. Hlava druhá
   • Základní lidská práva a svobody
     1. právo na život
     2. zákaz trestu smrti
     3. jednání člověka, které není trestné (obrana, nepříčetnost)
     4. nedotknutelnost osoby a její osobnosti, svoboda osoby
     5. každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, čest, pověst, …
     6. právo na majetek (dědictví) - exekuce ze zákona, vyvlastnění (možné ve veřejném zájmu, např. obchvat na dálnici přes naše území)
     7. nelze vstoupit do obydlí bez souhlasu majitele (pouze soudní povolení)
     8. svoboda pobytu a pohybu
     9. svoboda náboženství, myšlení, svědomí (nesmí na vojnu, když je to v rozporu)
     10. právo víru svobodně praktikovat s druhými
   • Politická práva
     1. svoboda projevu a právo na informace (lze omezit zákonem – neonacisté)
     2. petiční právo (právo žádat státní orgány o změnu), právo se pokojně shromažďovat (lze omezit zákonem – nepovolené demonstrace)
     3. volební právo je všeobecné a rovné
     4. právo odporovat každému, kdo by odporoval demokracii a základním lidským právům
     5. rávo svobodně se sdružovat ve spolcích (také lze omezit zákonem)
3. Hlava třetí - Práva národnostních a etnických skupin
   • zákaz diskriminace menšin, menšiny se podílejí na chodu státu
   • právo rozvíjet vlastní kulturu, sdružovat se
   • stát zaručuje vzdělání v jejich jazyku, jazyk na úřadech
4. Hlava čtvrtá - Hospodářská, sociální a kulturní práva
   • právo na čisté životní prostředí, na školní docházku, na práci, svobodné podnikání
   • invalidé – hmotně je zajišťuje stát, právo na stávku (nemají soudci a ozbrojené síly)
   • právo na spravedlivou odměnu a dobré pracovní podmínky
5. Hlava pátá - Právo na soudní a jinou právní ochranu
   • rovnost u soudu, právo na přezkoumání, odepřít výpověď z obavy svého stíhání
   • právo na náhradu škody při křivém obvinění, právo na tlumočníka
   • zákaz retroaktivity (zpětné působení práva, ale možno zkrátit trest)
   • nikdo nemůže být souzen za jeden čin vícekrát
6. Hlava šestá - Ustanovení společná
   • domáhání všeho v mezích zákonů, poskytnutí azylu, omezení podnikání – soudci, prokurátoři, zaměstnanci státní správy

Právo

1. ústava, ústavní zákony, Listina základních práv a svobod
2. zákony, zákonné opatření › =základní (zákonné) předpisy
3. zařízení vlády
4. zyhlášky ministerstva
5. vyhlášky krajů a obcí

Právo veřejné a soukromé

Právní normy a právní předpis

• kogentní právní předpis (donucující) - platí bezvýhradně, trestní právo, pracovní
• dispozitivní právní předpis(doporučující) - relativně nezávazné, např. uzavírání smlouvy

Působnost

1. osobní
   • a koho se předpis vztahuje (všichni x omezení - věk, kvalifikace, pohlaví)
   • trestní zákon - omezená působnost (daňové přiznání)
   • imunita – beztrestnost - absolutní má hlava státu a parlament
   • relativní imunita - omezené podmínky pro stíhání (soudci Ústavního soudu, parlament)
2. Územní
   • na jakém prostoru daný předpis platí
     • na určitém území (vyhláška obce, CHKO)
     • na celém území (státu, který normy vydal)
   • princip teritoriality (pro všechny na území státu - občané i obyvatelé), princip personality (jen občané)
3. Časová
   • účinnost (platnost)
   • od kdy (do kdy) se předpisem musíme přídit
   • nepravá retroaktivita (platí do budoucnosti, mění zákon - například když dohodnu mzdu se zaměstnancem, a ta se pak stane nižší než je minimální mzda, musím ji zvýšit)
   • pravá retroaktivita – zpětný zásah (rodičovská je odebrána 2 roky dozadu), pokud je pro pachatele příznivější, je v trestním řádu povolena
4. Věcná
   • kterých záležitostí se předpis týká, stanoví skutkovou charakteristiku

Právní vztahy

1. Fyzické osoby
   • způsobilost k právům a povinnostem
     • právní subjektivita – vzniká narozením, končí smrtí
     • nasciturus - počaté, ale nenarozené dítě (např. dědictví)
   • způsobilost k právním úkonům
     • aktivní jednání
     • vede k právnímu vztahu (vznik, změna, zánik), možnost omezení soudem (nesvéprávnost), končí smrtí
     • v plné míře od 18 let
2. Právnické osoby
   • uměle vytvořené osoby (firmy, školy, různé organizace)
   • korporace - společenství osob (obec, kraj)
   • konglomerát - velký podnik, do kterého patří podniky z různých odvětví - silnější než fyzická osoba

Právní skutečnost

1. Objektivní události
   • přírodní události - změna, vznik, zánik (zemětřesení, povodeň)
   • plynutí času (např. zletilost, možnost volit, volitelnost do senátu)
   • smrt (přirozená) - dědické vztahy, konec manželství, péče o děti
2. Subjektivní právní úkony a jiné projevy vůle
   • naše aktivní jednání, není zde samočinnost
   • manželství, rozvod, trestné činy
   • i nečinnost může mít následky (neposkytnutí první pomoci)

1. jednostranné (unilaterální) – např. závěť
2. dvoustranné (bilaterální) – např. manželství, pracovní smlouva
3. vícestranné (multilaterální) – např. založení firmy

• výslovně - (písemně, ústně) – např. pracovní smlouva
• konkludentní činy - uzavření smlouvy bez užití slov, je zřejmý úmysl - např. MHD (smlouva o přepravě), nákup

Občanské právo

Věcné právo

• nehmotná - produkty myšlení, prvotní podstata - nápad, idea
• hmotná - materiální podstata
  • movitá - přemístitelná věc
  • nemovitá nemovitost (nepřemístitelná nebo přemístitelná bez změny podstaty, např. pozemky, prostory, komunikace, stavby)

Dědictví

Dědictví ze závěti

Dědictví ze zákona

1. skupina - manžel /partner, děti (popřípadě děti dětí) - dědí stejným dílem
2. kupina - manžel /partner, rodiče, osoba z domácnosti (minimálně rok ve společné domácnosti), manžel/partner minimálně polovinu, ostatní stejným dílem
3. skupina - sourozenci (popř. děti sourozenců stejným dílem) a osoba z domácnosti
4. skupina - prarodiče (popř. jejich děti stejným dílem)

Vydědění

1. neposkytnutí pomoci ve stáří a v nemoci
2. neprojevení zájmu (trvale)
3. vedení trvalého nezřízeného života
4. trestná činnost (úmyslná) – nejméně jeden rok ve vězení

Dědická nezpůsobilost

Společné jmění manželů

Věcná práva k cizím věcem

Věcné břemeno

Zástavní právo

Zadržovací právo

Závazkové právo

Obsah závazků

• dare – dát (kupní či darovací smlouva)
• facere – vykonat (podle smlouvy o dílo zhotovit výrobek)
• pati – strpět (umožnit užívání bytu podle smlouvy)
• non facere – nekonat (nepřenechat vypůjčenou věc k užívání jiné osobě)

Vznik závazků

Omyl při vzniku závazku

Zánik závazků

1. Splnění dluhu
   • řádně a včas
   • pokud není dáno datum splnění - počítá se den po dni, kdy byl dlužník ke splnění vyzván
   • pokud není určeno místo plnění, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka
   • věřitel je nucen přijmout částečné splnění (většinou finanční)
   • dlužník může odmítnout dluh, pokud není vydáno potvrzení o splnění dluhu
2. Dohoda o zániku závazku
   • stávající závazek může být nahrazen jiným, prominutí dluhu (nebo jeho části)
   • finanční dluh může být nahrazen odpracováním
3. Nemožnost plnění
   • zvláště, když zanikne předmět, kterého se týká závazek (opravení domu, který shoří)
4. Uplynutí doby
   • např. nájmy (uplynutí sjednané doby)
5. Smrt dlužníka nebo věřitele
   • závazek se jich musí konkrétně týkat (např. malíř, u firmy většinou nezaniká)
   • zemře věřitel - zaniká pohledávka pro konkrétní osobu
   • pohledávky se dají i zdědit
6. Kompenzace
   • 2 osoby, které mají vzájemné pohledávky stejného druhu (finanční) – ruší se do společné výše (např. jeden dluží 100 000 kč a druhý 50 000 kč)
7. Výpověď
   • jednostranný právní úkon, u závazků na dobu neurčitou
8. Neuplatnění práva
   • prekluze - propadnutí práva na splnění závazku (soud má za povinnost zkoumat, jestli k prekluzi nedošlo i bez návrhu dlužníka) - právo nebylo uplatněno v zákonně platné době, uplatnění práva např. po záruční době - nezákonné obohacení
9. Splynutí
   • když věřitel a dlužník splynou v jeden subjekt, sloučení právnických osob
10. Narovnání
    • účastníci si domlouvají (upravují) sporné body

Změna závazků

Změny v obsahu závazků

Změny účastníků závazků

Odpovědnost za vady

• vady odstranitelné - lze opravit, dodání součástky
• vady neodstranitelné - nelze odstranit
• vady faktické - vady na věci – poškození
• vady právní - třetí osoba si na věc činí nárok, převodce porušil její právo, např. věc byla vyrobena z materiálu této třetí osoby (které zhotovitel nezaplatil)

Reklamace

Kupní smlouva

Darovací smlouva

Smlouva o dílo

Půjčka

Výpůjčka

Nájemní smlouva

Nájem bytu

Ochrana osobnosti

• k úředním účelům na základě zákona
• pro vědecké a umělecké účely (přiměřeně)
• tisk, film, rozhlas (přiměřeně)

Rodinné právo

Vznik manželství

• neplnoletost (lze od 16 s povolením soudu)
• svéprávnost (omezená způsobilost k právním úkonům)
• zdravotní stav – duševní porucha (odnětí způsobilosti)
• bigamie, příbuzenství, stejné pohlaví (registrované partnerství)
• zhojení vady - zaniknou překážky do rozhodnutí soudu (dovršení zletilosti, otěhotnění - bezvadné manželství)

Zánik manželství

Vyživovací povinnost

Náhradní rodinná péče

Poručenství

Osvojení

1. zrušitelné - osvojitelé nejsou v rodném listě, jde zrušit na žádost obou stran
2. nezrušitelné . osvojitelé jsou v rodném listě namísto rodičů, nelze zrušit
3. mezinárodní - z ciziny a do ciziny

Opatrovnictví

Pěstounská péče

SOS vesničky

Pracovní právo

Pracovní poměr

• na dobu určitou - nelze donekonečna obnovovat (stejní účastníci), nejdéle 2 roky
• na dobu neurčitou

Vznik pracovního poměru

Zánik pracovního poměru

• uplynutí doby, skončení dohodnuté práce, úmrtí

• Dohoda
  • dvoustranné ukončení, písemná podoba
  • pracovní poměr zaniká dnem nebo nějakou okolností (návrat z rodičovské dovolené)
  • na žádost zaměstnance musí být uveden důvod
• Výpověď
  • ze strany zaměstnance - jakýkoli důvod nebo žádný důvod
  • ze strany zaměstnavatele - výpovědní lhůta dva měsíce (od 1. dne následujícího měsíce), musí být uvedeny důvody (nadbytečnost, neplnění povinností, zrušení pozice)
• Okamžité zrušení
  • ze strany zaměstnance - nemůže vykonávat danou práci a zaměstnavatel ho nepřevede na jinou v hodnou práci (do 15 dnů) nebo nevyplacení mzdy nebo její části (do 15 dnů od data splatnosti)
  • ze strany zaměstnavatele - hrubé potušení povinností, kázně (do 1 měsíce od zjištění) nebo odsouzení za úmyslný trestný čin (v souvislostí s prácí na minimálně půl roku, více jak 1 rok za cokoliv)

1. dočasná neschopnost konat práci
2. uvolnění pro výkon veřejné funkce (kandidát ve volbách)
3. mateřská dovolená, rodinná dovolená, těhotenství
4. noční směny (díky lékařskému posudku nesmí pracovat v noci)

Neplatné rozvázání pracovního poměru

Ze strany zaměstnavatele

Ze strany zaměstnance

Pracovní podmínky žen a mladistvých

Mladiství

Ženy

Trestní právo

Trestní právo hmotné

1. přestupek - jednání, které porušuje nebo ohrožuje společnost, neleze ho postihnout podle zvláštních právních předpisů, není to trestný čin
2. trestný čin - nebezpečné chování pro společnost, jeho znaky musí být uvedeny v trestním zákoně
   • přečin - méně závažný trestný čin, spáchaný z nedbalosti, úmyslné trestné činy - sazba do 5 let
   • zločin - závažnější trestný čin

Rozdělení trestných činů

1. Proti životu a zdraví
   • vražda - úmyslné způsobení smrti druhému člověku, nelze zákonně omluvit (sazba 10-18 let, vražda s rozmyslem 12–20 let, vražda těhotné ženy, nezletilého 15-20 let)
   • zabití - úmyslné usmrcení v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného (trest odnětí svobody 3-10 let)
   • usmrcení z nedbalosti - způsobení smrti druhému z nedbalosti (1-10 let)
   • dále účast na sebevraždě (3-12 let), ublížení na zdraví, ohrožování pohlavní nemocí, nedovolená interrupce, provedení transplantace za úplatu
2. Proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
   • obchodování s lidmi, vydírání, loupež, pomluva, porušování domovní svobody
3. Proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
   • znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, kuplířství, prostituce ohrožující mravy, šíření pornografie, zneužití dítěte k pornografii, incest
4. Proti rodině a dětem
   • dvojí manželství, zanedbání výživy, týrání, alkohol, opuštění
5. Proti majetku
   • krádež, zpronevěra, lichva, pojistný a úvěrový podvod, nepovolené užívání cizí věci, provozování nepoctivých her a sázek
6. Hospodářské činy
   • padělání a pozměňování peněz a známek, padělání výtvarného díla, porušení autorského práva
7. Činy obecně nebezpečné
   • obecné ohrožení (z nedbalosti, pod vlivem návykové látky), nedovolené ozbrojování, přechovávání nebezpečných látek (radioaktivní, jaderný materiál, psychotropní látky), poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení
8. Proti životnímu prostředí
   • poškození a ohrožení životního prostředí, poškození lesa, pytláctví, šíření nakažlivé nemoci, neoprávněné náklady s odpady
9. Proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
   • vlastizrada, rozvracení republiky, teroristický útok, sabotáž, vyzvědačství, válečná zrada, spolupráce s nepřítelem
10. Proti pořádku ve věcech veřejných
    • násilí proti orgánu veřejné moci, násilí proti úřední osobě, pohrdání soudem, křivá výpověď, hanobení lidských ostatků, opilství, křivé tlumočení, zneužití moci úřední osoby, šíření poplašné zprávy, maření voleb
11. Proti branné povinnosti
    • neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení služby v ozbrjených silách
12. Trestné činy vojenské
    • neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, násilí vůči nadřízenému
13. Proti lidskosti, míru a válečné trestné činy
    • genocida, útok proti lidskosti, diskriminace skupiny lidí, příprava útočné války, použití zakázaného bojového prostředku

Podmínky trestní odpovědnosti

• vztah pachatele k činu (psychologicky)
• nedbalost - vědomá (risk) nebo nevědomá (lenost) - neznalost neomlouvá
• úmysl - přímý (chci to udělat) nebo nepřímý

• nedostatečný věk (do 14 let), nepříčetnost (duševní choroba), neschopnost rozeznat trestný čin
• krajní nouze (odvrácení nebezpečí, ale neplatí to, když to lze odvrátit jinak)
• nutná obrana (odvrácení útoku, nesmí být nepřiměřená)
• svolení poškozeného (předem, ne u ublížení na zdraví nebo u usmrcení)
• přípustné riziko (zaměstnání, funkce - záchranná služba, hasiči)
• oprávněné použití zbraně (policista)

Trestní sankce

Polehčující okolnosti

Přitěžující okolnosti

Upuštění od potrestání

Druhy trestů

1. Odnětí svobody
   • nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody (sleduje se pachatelovo zákonné chování, člověk má další šanci), podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (probační pracovník)
   • Zvláštní typy - odnětí svobody nad 20 a do 30 let - závažný trestný čin, malá možnost nápravy
   • Doživotí - závažnost, vlastizrada, genocidia, válečná krutost, použití zakázaného bojového prostředku, vražda (zavrženíhodný způsob, nenapravitelný následek)
2. Domácí vězení
   • až na dva roky, pouze za přečiny, pachatel se sleduje, musí dodržovat denní režim, člověk normálně pracuje, navštěvuje např. bohoslužby, ale ne restaurace
3. Obecně prospěšné práce
   • přečiny, člověk vykonává zdarma práce pro blaho ostatních, ve volném čase dané osoby, 50 – 300 h, musí se to odpracovat do 1 roku
4. Trest propadnutí majetku
   • celý majetek odsouzeného nebo část (určuje soud) – ne věci k základním životním potřebám
   • pachatel není odsouzen, majitel věci je pak stát
5. Peněžitý trest
   • denní sazba - 100 – 50 000 kč, 20 – 730 dnů - rozhoduje soud, u majetkových podvodů
6. Propadnutí věci
   • věci použité při spáchání trestný čin nebo jím získané, věc propadá státu
7. Trest zákazu činnosti
   • 1 – 10 let, činnost, kterou pachatel způsobil pochybení
8. Zákaz pobytu
   • vymezení oblasti, kam pachatel nesmí, 1 – 10 let
9. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
   • při konání se musí hlásit
10. Ztráta čestných titulů a vyznamenání
    • minimálně 2 roky vězení, závažné pohnutky
11. Ztráta vojenské hodnosti
    • trest odnětí svobody minimálně na 2 roky, závažné pohnutky
12. Vyhoštění
    • pachatel nesmí být občanem ČR, 1 – 10 let nebo na dobu neurčitou

Trestní právo procesní

Průběh trestního řízení

1. Přípravné řízení
   • zjišťování informací o trestných činech, shromažďování důkazů, probíhá vyšetřování, pachatel = obviněný, má právo na obhájce (pokud je člověk ve vazbě nebo je mladistvý nebo je na útěku,má právo nevypovídat
     
   • konec přípravného řízení - státní zástupce podá obžalobu soudu nebo je trestní stíhání zastaveno
2. Předběžné projednání obžaloby
   • u soudu, bez přítomnosti veřejnosti
   • výsledkem je nařízení hlavního líčení nebo navrácení k došetření
3. Hlavní líčení
   • soud přezkoumává obvinění - rozhodování o vině a trestu
   • pachatel - obžalovaný
   • hlavní líčení je veřejné, obhájce - dokazuje obhajobu, státní zástupce - dokazuje vinu
   • účastníci - soudce, státní zástupce, obhájce, svědci, soudní znalci, v závažnějších případech je přítomen tříčlenný senát
   • končí rozsudkem nebo zproštěním viny
4. Odvolací řízení
   • proti rozsudku se může obžalovaný i státní zástupce odvolat
   • pak o tom rozhoduje nadřízený soud (krajský, vrchní)
5. Vykonávací řízení
   • nucené splnění povinnosti dané soudním rozhodnutím

Filosofie

Ontologie

• marxismus - něco hmotného, odpovědi hledají například podle živlů
• atomisté

• duchovní základ jako princip světa
• objektivní idealismus - Platon
• subjektivní idealismus - Berkeley (jediná realita je obsah našeho vědomí)

Gnoseologie

Filosofická antropologie

1. Co mohu poznat? (gnozeologie)
2. Co mám dělat? (etika)
3. V co mohu doufat? (teologie, náboženství)

Logika

Etika

Estetika

Filosofická teologie

Předsokratovská filosofie

Milétská škola

• arché je apeiron - něco, co nemá hranici (peras), je principem světa, za hranicí smyslově postižitelného

• všestranná osobnost – vědec, politik, mořeplavec
• předpověděl zatmění slunce, měřil výšku pyramid
• arché je voda - vše z ní vzniká
• když hleděl na hvězdy, tak spadl do studny, Thrácká děvečka mu pak vyčetla, jak může vykládat druhým o vesmíru, když neumí chodit ani po Zemi

• arché je vzduch - jiné principy zhušťováním a ředěním

Hérakleitos z Efesu

1. učení o změně, zdrojem je napětí mezi protiklady - (Hegel, marxismus)
2. umění vést rozhovor (Sokrates)

Pythagorejci

• matematik, filozof, astronom
• Antos efa - vše schvaloval

Elejská škola

• nejprve byl rapsódem (potulný pěvec)
• kritik antropomorfismu
• antropomorfismus - bohové mají lidskou podobu
• kritik polyteismu (monohobožství)
• panteista (vše je bůh)

• 2 druhy poznání - rozumové (dosažení pravdy) a smyslové (pravé vědění)
• smysly nás klamou, nebytí není a nemůže být, neexistuje žádná změna, žádný vývoj, pohyb neexistuje
• zánik - přechod z bytí do nebytí (a to neexistuje) - není to možné
• vznik - přechod z nebytí do bytí - není to možné - není vznik ani zánik
• pokrok v ontologii – podstatou světa je bytí

• snažil se dokázat myšlenky Parmenida, dokazoval neexistenci pohybu pohybu
• Zenónovy aporie - myšlenkové paradoxy, důkazy neexistence pohybu
• aporie letu šípu (rozdělení pohybu na nekonečno nehybných bodů), závody Achila a želvy (půlení cesty)

Atomisté

• zakladatel atomismu
• zákon kauzality - ani jedna věc nevznikne bez příčiny, vše vzniká z nějaké příčiny (lat. causa - důvod)
• determinista (nahodilost neexistuje, osudovost)

• bohatý, vzdělaný, dožil se 109 let
• podstatou světa jsou atomy - dále nedělitelné částice (řec. a tomos - ne dělitelný)
• Jsou věčné, nemění se a nepohybují se, nezanikají a nevznikají
• vznik a zánik věcí je způsoben shlukováním a rozdělováním atomů
• liší se velikostí a hmotností, nedají se pozorovat
• pluralista
• i lidská duše je z atomu

Sofisté

Protagoras

Gorgias

1. nic není
2. je- li něco, člověk to nemůže poznat
3. lze- li to poznat, nejde to dále sdělit

Sokrates

1. negativní - destruktivní, předstírá, že přijímá stanoviska druhého (ironie), nutí druhého dále zdůvodňovat svá stanoviska, vytváření dalších definicí
   chce dosáhnout rozporu v argumentech druhého člověka - cílem je přesvědčit druhého - Vím, že nic nevím., uvědomění si vlastní nevědomosti
2. konstruktivní - pozitivní (maieutivní - porodní), cílem je pomoc druhému k poznání a závěru, přiblížení k pravdě

• Sokratés chtěl vzdělání a poznání pro všechny (narozdíl od Sofistů, Sokrates věřil v objektivitu)
• Etický intelektualismus – aby se člověk choval dobře, musí vědět, co je dobré, pak se nechová jinak, předpoklad správného chování je znalost a poznání, pokud člověk zná dobro, nemůže konat zlo
• nejvyšší ctnost – člověk se řídí objektivními pravdami, péče o duši
• blaženost - eudaimonie (spokojenost duše, duchovní nad tělesno a smyslovost)
• eudaimonismus - cílem je dosažení blaženosti
• poznání sama sebe – cílem je sebepoznání, vnitřní hlas (daimonion - svědomí)
• podle Sokrata by stát měli řídit schopní lidé - aristokraté, Athéňané to vnímali jako názor, který stojí proti principům athénské demokracie
• byl obžalován za pobuřování mládeže, kritiky vlády a bezbožnosti, odsouzen k vypití bolehlavu (nevyužil možnost útěku - potvrdil tak svůj názor na respektování zákonů), Platon pak sepsal fiktivní soudní líčení Obrana Sokratova

Helénistická filosofie

Epikurejci

• rozum je největší majetek, kritérium dobra je radost
• za nejvyšší dobro považují duchovní slast (hedoné), slast je nejvyšší dobro
• slast je, když člověk necítí bolest v těle, ani neklid v duši, slast není rozkoš
• není to filosofie obžerství a nevázanosti, ale spíše rovnováhou mezi askezí a rozkoší
• člověk by měl žít tak, aby se člověk vyvaroval fyzické újmy a psychickým problémům

1. strach ze smrti - smrti se nemusíme bát, protože když jsme my, není smrt, a když je smrt, nejsme my
2. strach z bohů - člověk se nemusí obávat bohů, protože do už do života člověka nezasahují (deismus)
3. strach z bolesti - je-li utrpení silné, netrvá dlouho, trvá li dlouho, pak není silné

• žádostivost - bohatství, sláva - překážky klidu, Epikurejci hlásají - Žij skrytě
• strach a žádostivost jsou uragány duše
• Titus Lucretius Carus (báseň O přirozenosti věcí)

Stoikové

• návaznost na Aristotela, jsou to empiristé
• rétorika - monologické umění
• dialektika - umění vést dialogy
• zabývali se také paradoxy - paradox lháře (Lžu - buď skutečně lžu, ale tak mluvím pravdu, nebo mluvím pravdu ale pak je nepravdivé, že lžu)

• ontologie - bytí a světové zákony, reálná jsoucna materiální (smysly vnímané)
• abstrakce - reálná sféra (hmotná), Boha chápou materialisticky - označují ho jako pneuma (oheň a vzduch)
• anteisté – pneuma vším proniká
• idealismus - pneuma vše oduševňuje - svět je jako rozumový a oduševnělý celek
• vše, co se odehrává je dobré a odehrává se to účelně, rozumně a nutně
• deterministé - vývoj světa je předem dán, až fatalisté - osudovost

• musíme žít s souladu s přírodou, principem světa (ne tak extrémní jako cynikové)
• Ten, kdo chce, toho osud vede. Kdo se vzpírá, toho táhne.
• cílem je dosáhnutí stavu ataraxie - stav duševní vyrovnalosti
• překážky na cestě k ataraxii jsou afekty (vášně, pudy, touhy – máme je překonat apatií - osvobození od vášní)
• stoikové měli 2 sociální požadavky - spravedlnost a lásku – stejné pro všechny lidi (x cynikové - apatie je všude)
• řešili problematiku sebevraždy – odmítají ji v afektu, připouštějí promyšlenou a rozumovou (když to není vzepření se osudu)
• Seneca – působil na dvoře císaře Nerona, co napsal, nekoresponduje úplně s jeho životem, (byl velmi bohatý a žádostivý, zasebevraždil se)
• Marcus Aurelius - dílo Hovory k sobě (forma dialogu se sebou samým), zdrženlivý způsob života
• Epikleitos – propuštěný otrok, svoboda - mravní vlastnost, která je dostupná každému bez ohledu na jeho postavení (vnitřní svoboda)

Platón

1. Svět idejí - svět nadpřirozený – prvotní, nadřazený, smysly nepostižitelný, ideje jako pravzory jsoucen jsou nehmotné, neměnné, věcné a smysly nevnímatelné
2. Svět přirozený - svět kolem nás, něco odvozeného, druhotný svět, jsoucna jsou pouze napodobeniny pravzorů (druhotná, proměnlivá, konečná a smysly vnímatelná)

Platonův trojúhelník                 

• výklad poznání
• smysl neposkytuje hlubší poznání o podstatě jsoucen, pouze nižší poznání
• rozum poskytuje vyšší poznání, týká se idejí, jistota a stabilita
• rozumové poznání (rozpomínání duše – anamnéze na svět idejí) – racionální proces, proces rozpomínání
• tělo je vězení nebo hrob duše (soma séma), co bylo před narozením, bylo zapomenuto po spojení s tělem
• duše je ze světa idejí (byla tam před narozením, měla by tam být i po smrti)
• člověk se může rozpomínat, vyvolává to dialektika (ve smyslu umění vést rozhovor, otrok si např. vzpomíná na geometrické poučky pod vedením Sokrata
• nejvyšší idea je idea dobra

Aristoteles

• základní formy myšlení - pojem, soud, úsudek
• pojem
  • dobré pojmenování, poznání, samotný pojem odráží podstatu věci
  • znak společný, spojující X znak oddělující, rozlišující (člověk je živočich (společné se zvířaty), zárověň je tvor myslící (na rozdíl od zvířat), Ústava - je právní předpis (jako další vyhlášky), má nejvyšší právní moc)
  • kategorie
  • pojmy nejvyšší nadřazenosti (substance, kvalita, kvantita, vztah)
• soud
  • má hodnotící charakter (popis – tabule je zelená)
  • není to pojem, ale není to ani konečný výsledek (úsudek) - (Tabule je zelená (subjekt - tabule, predikát - zelená)
• úsudek
  • zahrnuje více soudů, vyvození závěru z předpokladů - učení o sylogismu - (Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. -> Sokrates je smrtelný.)

• přírodovědné spisy - O Duši (považován za zakladatele psychologie), základy botaniky, zoologie
• pojetí vesmíru - jako první naznačuje geocentrické uspořádání
• pojetí duše - biologické pojetí, duši rozděluje na různé stupně s určitými vlastnostmi
  1. Rostlinná duše - vegetativní - rostliny (funkce - příjem potravy, růst, rozmnožování)
  2. Smyslová duše - živočišná - živočichové (funkce - smyslové poznání, pohyb)
  3. Rozumová duše - jen člověk (myšlení)
• vyšší stupeň obsahuje i stupeň nižší

• jeho vlastní filozofie - vše, co překračuje smyslovou zkušenost
• Aristoteles vytýkal Platónovi odtržení podstaty věci od věci samotné a komplikovanost idejí (světa)
• co bylo u Platóna odtrženo, tvoří u Aristotela jednotu duchovního principu (forma) s hmotným principem (látka)
• hylemorfismus - učení o látce a formě
• látka - první substrát každé věci, neurčená určitelnost
• obsahuje možnost (potenci) od negativního určení dospět k uskutečnění, potřebuje formu (forma látku vymezí, ohraničí), přechod od možnosti k uskutečnění dochází změnou, vznikem, zánikem (pohyb)
• Aristoteles je dualista – není ani materialista, ani idealista (stejná váha formy i látky)
• poznání Aristotela a Platóna – pravé vědění s věděním obecným (P: svět idejí, A: ve věcech)
• pohyb – je věčný, Aristoteles uvádí 6 forem pohybu (vznik a zánik, růst a zmenšování, kvalitativní přeměna, prostorové přemístění), existuje tolik pohybů, kolik je jsoucen
• změny mají 4 druhy příčin - materiální (materiál, barva), formální (tvar), působící (někdo to vyrobil), účelová
• Čistá forma - forma všech forem, sama nemá příčinu v ničem jiném
• svět je věčný, ale omezený a konečný, řetězec jednotlivých příčin – nelze donekonečna hledat příčiny, musí existovat nějaká prapůvodní příčina (Bůh)

• zakladatel etického uvažování
• dílo - Etika Nikomachova
• cílem je dosažení blaženosti (eudamonia)
• eudamonie - největší dobro a blaženost, máme usilovat o dosažení tohto stavu, můžeme ho dosáhnout tvořivým a aktivním životem, zdůrazňuje rozumnost (žít podle rozumu je lidská přirozenost)
• Rozumnost je podstatná etická cnost, Aristoteles se opírá o zásadu zlatého středu - cnost je vždy mezi dvěma krajnostmi (extrémy) - statečnost je mezi zbabělostí a nerozvážností

• učení o společnosti
• dílo Politika (sbírka 158 ústav - analyzoval je), zakladatel komparativní politologie
• Člověk je zoon politicon (bytost společenská) – přirozené žít ve vztazích, ve společnosti, pro dobro celku, obce, ne pro dobro osamoceného jedince, ale ne negativně, zdůrazňoval, že člověk není schopen žít sám - společnost je jako živý organismus
• celek a jednotlivec (osamocený člověk nemá takovou hodnotu jako ve vztazích)
• organicismus - sympatie na straně celku, propojení státu a organismu
• Komparativní politika - srovnávací
• Dobré a špatné formy vlády:

  Dobrá forma vlády	Špatná forma vlády
  Monarchie	Tyranie (vláda jednoho)
  Aristokracie	Oligarchie (vláda bohatých)
  Pollitea	Demokracie (vláda davu)

• Aristoteles odmítl Platónovu sofokracii - silné střední vrstvy, kritika Platónova ideálního státu

Křesťanské filosofické myšlení

Období patristiky

• apologetika - 1.-2. století křesťanství, obhajoba křesťanství
• dogmatika - 3.-4. století - formulace základních dogmat víry
• systematika - 5. - 8. století - třídění a vytváření systému v církvi

Období scholastiky

• raná schoastika - 9.-12. století
• vrcholná scholastika - 13. století - Tomáš Akvinský
• pozdní scholastika - 14. - 15. století

Odlišnost antického a křesťanského duchovního postoje

Období patristiky

Svatý Augustin

1. ontologie
   • Bůh - největší bytí (je dokonalé, nezávislé, věčné), naopak jsoucna jsou nedokonalá, konečná a závislá
   • kreacionismus - Bůh stvořil svět z ničeho - ex nihilo
   • exemparismus - (exempla - vzory) - teologizace Platónovy teorie idejí - svět existuje věčně, ale pouze v mysli Boží v podobě idejí, vzorů, věcí (Bůh neustále řídí, zachovává a obnovuje svět)
2. gnozeologie
   • Bůh je nejvyšší pravda
   • úloha rozumu je potlačena, závislost na víře (Credo, ut inteligam - Věř, abys rozuměl)
   • snaha o poznání Boha (sebepoznáním), poznání jiných cílů je zbytečnost
   • iluminace - poznání je dílo Boží milosti (dostává se cestou nadpřirozeného osvícení)
   • světlo pravdy nacházíme uvnitř sebe (metoda introspekce) - cesta přiblížení se k Bohu
   • metoda introspekce - Sv.Augustin ji použil k překonání skepticismu
   • vše je zpochybnitelné, však to, že pochybujeme je jistota (jistota vlasní existence, myslím, tedy jsem - Cogito, ergo sum)
   • jistota Boha - nikdo z nás nechce být klamán druhými (máme v sobě touhu po pravdě od Boha)
3. etika
   • problematika svobodné vůle, v raných spisech kladl důraz na svobodu vůle, každý je zodpovědný za svá rozhodnutí
   • později používá termínu predestinace (předurčení) - je již dáno, kdo bude spasen, kdo je zatracen, nelze ovlivnit (učení balancuje na hraně učení katolické církve - musí být chápáno ve smyslu toho, že Bůh jako vševědoucí již ví, kdo bude spasen a kdo ne, také zdůrazňuje důležitost Boží milosti - sami se nespasíme, i kdybychom se rozkrájeli)
   • učení bylo později převzato a špatně vyloženo protestanty (Kalvín, Zwingli)
4. učení o společnosti
   • dílo O obci Boží - teorie o predestinaci
   • rozlišuje obec pozemskou (společenství je určeno k zániku, je to založené na sebelásce, společenství pro hříšníky - např. Římská říše) a obec Boží (láska k Bohu, určeno ke spasení, nedokonalý předobraz je církev, Augustin požaduje dominantní postavení víry ve státě - teokracii)

Období scholastiky

Radikální realisté

Nominalisté

Umírnění realisté

Anselm z Cantebury

Pierre Abelard

Wiliam Ockham

Albert Veliký

Tomáš Akvinský

1. důkaz z pohybu - každý pohyb má svého původce, na počátku všeho musel dát první impuls Bůh
2. důkaz z příčiny - vše má svoji příčinu, musí existovat příčina příčin, prapříčina - Bůh
3. důkaz z nahodilého a nutného - vše můžeme považovat za nahodilé, ale musí být nějaká nutnost, která tuto nahodilost způsobuje - Bůh
4. důkaz hierarchie dokonalosti - jsoucna mají různý stupeň dokonalosti, musí existovat něco nad nimi, něco nejdokonalejšího - Bůh
5. důkaz teleologický - (teleos - účel) - vše má svůj účel, musí existovat někdo, kdo určil tento účel - Bůh

Novotomismus

Filosofie renesance a humanismu

Mikuláš Koperník

Galileo Galilei

Giordano Bruno

Francis Bacon

omyl rodu lidského - omyly z lidské přirozenosti, ke kterým nás svádí lidská povaha jako taková (např. afekty)
• omyl jeskyně - týká se člověka jako jednotlivce (odlišná povaha a výchova), dodáváme slovům významy na základě naší osobní zkušenosti
• omyl tržiště - omyly v lidské komunikaci nebo setkávání (špatná volba slov)
• omyl divadla - jsme ovlivněni teoriemi, filosofiemi, které přetrvávají

Politická a právní filosofie

Niccolo Machiavelli

Thomas Hobbes

Thomas Moore

Thomasso Campanella

Porenesanční filosofické systémy

Racionalismus

René Descartes

• 1. Bůh je nekonečná substance (substance = to, co nepotřebuje nic jiného ke své existenci, existuje ze sebe sama)
• 2.ideje dvou substancí stvořené Bohem - res cogitans (věc myslící) a res extensa (věc rozlehlá - hmotný princip) - Descartes je proto považován za dualistu

Baruch Spinoza

Gottfried Wilhelm Leibniz

Empirismus

John Locke

1. gnozeologické názory
   • dílo Esej o lidském rozumu - člověk se narodí s prázdným vědomím - Tabula rasa
   • obsah vědomí pochází z vnitřní (prožívání) či vnější zkušenosti (věci kolem nás)
   • Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech
2. politologie
   • dílo Dvě pojednání o vládě - teorie přirozené smlouvy
   • přirozený stav - platí přirozené právo - každý má právo na život, svobodu, majetek
   • teorie ochrany lidských práv - člověku náleží jeho základní práva z důvodu lidství, stát není dárcem těchto práv, ale jejich ochráncem
   • optimální vláda - konstituční monarchie
3. pedagogika
   • zdůraznění role výchovy, kritizoval nějkteré předměty - výuka válek a konfliktů v historii vytváří dojem přirozenosti

David Hume

George Berkley

Francouzské osvícenství

Charles Louis Montesquieu

Jean Jacques Rosseau

Voltaire

Německé osvícenství

Immanuel Kant

• Co mohu poznat? (gnozeologická otázka)
• Co mohu dělat? (etika)
• V co mám doufat? (teologická otázka)

• Předkritické období - zabývá se vznikem vesmíru a planet, (Kant-Laplassova teorie vzniku vesmíru)
• Kritické období - díla Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu (o etice), Kritika soudnosti - nepříjímá věci dogmaticky, hledá vlastní cestu
• Pokritické období - věnuje se náboženství, právu, mravnosti

• syntetické aposteriorní - vypovídané o subjektu je ze smyslové zkušenosti, neplatí všeobecně a nutně, např. Tato koule je červená. Tričko je pruhované. Sešit je popsaný.
• syntetické apriorní - syntézu vykonává náš rozum, jsou všeobecné a nutné, např. v matematice - 125+150=275, v geometrii - Úsečka je nejkratší spojnice mezi dvěma body., v přírodovědě - Každá změna má svoji příčinu

Filosofie 19. století

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Filosofické směry 19. století

Scientistní směry

Positivismus

• zakladatel positivismu
• dílo Kurs positivní psychologie
• zákon tří stádií - vývoj lidského myšlení prochází třemi fázemi: 1.lidské myšlení jednotlivce, 2.lidské myšlení v oboru a 3.lidské myšlení lidstva jako celku
• zabýval se tím, co je potvrditelné rozumem - je kritickým k metafyzice, ontologii a náboženství
• navazuje na Davida Huma a Ockhama
• myšlení prochází třemi stádii
  1. teologické (nedokonalé pojetí - animismus)
  2. metafyzické (abstraktní pojmy, ptá se na příčinu a podstatu, jsou to spekulace)
  3. positivní (člověk se nezabývá nepoznatelným, ale ověřitelným)

Marxismus

• německý ekonom, filosof, sociolog, jeden z největších sociologů všech dob
• nedomníval se, že rozvíjí sociologii, svoji teorii nazýval historickým materialismem a považoval ho za komplexní společenskou vědu nasvázanou hranicemi jednotlivých společenskovědních oborů
• ateista a materialista (materiální podmínky určují duchovní stránku společnosti)
• základem společnosti je výrobní způsob, který je tvořen výrobními silami a výrobními vztahy (výrobní síly = lidé a výrobní prostředky - stroje, nářadí, materiály, suroviny, výrobní vztahy = organizace výrobních sil, uspořádání výroby)
• vše duchovní (vědní obory, právo, morálka, filosofie, náboženství, umění) tvoří tzv. nadstavbu společnosti, která je závislá a odvozená od povahy výrobních vztahů
• všechny dosavadní typy společností (vyjma pravěké) byly založené na boji mezi třídami (docházelo k boji mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými - mezi otrokem a otrokářem, nevolníkem a feudálem, dělníkem a kapitalistou)
• postavení člověka ve společnosti určuje vlastnictví výrobních prostředků - jedinec buď musí prodávat svoji pracovní sílu na trhu (je vykořisťován) a nnebo si kupuje sílu jiných (vykořisťuje je )
• kritizuje nerovnost, ta má být odstraněna revolucí (dělnická třída má svrhnout kapitalistickou třídu), nejdříve má být nastolen socialismus jako předstupeň komunismu a poté pravý komunismus jako beztřídní společnost
• optimistické pojetí vývoje společnosti - svět se vyvíjí ke stále dokonalejším formacím - k beztřídní společnosti
• přivlastňování nezaplacené práce je základní formou kapitalistického výrobního způsobu a z něho plynoucího vykořisťování dělníka

Iracionistické směry

Arthur Schopenauer

Friedrich Nietzsche

1. Nietzsche je antimoralista - Židé převrátili morálku pánů a otroků, soucit je nemoc lidstva
2. antifeminista - emancipace žen signalizuje úpadek společnosti
3. antisocialista - socialistický ideál znamená zvrhnutí člověka ve zvíře, podstatou všeho života je vykořisťování, přemáhání slabších, podrobování
4. antidemokratista - morálka stádní zvěře
5. antiintelektualista - vědomí, rozum, intelekt je pouze služebník vůle
6. antipesimista - pesimismus je slabost člověka, kritika Sokrata (pokora, "Vím že nic nevím")
7. atikřesťan - křesťané nenávidí panství, vznešenost, smysly a radost, přirozené hodnoty

Novodobá filosofie

Objevy, které ovlivnily filosofii 20. století

Rozdělení novodobé filosofie

1. Směry navazující na pozitivismus - odpor k metafyzice, řeší problematiku poznání (novopozitivismus, pragmatismus, filosofie jazyka, kritický racionalismus)
2. Směry fenomenologicky orientované - fenomenologie, existencionalismus, hermeneutika (Hermés - posel bohů, směr usilující o hledání metod k porozumění světu, člověku)
3. Směry orientované ontologicky - nová metafyzika
4. Směry usilující o vytvoření univerzálního systému - marxismus, novotomismus
5. Směry antropologicky orientované - středem pozornosti je člověk - exestionalismus, sociální psychoanalýza
6. Křesťanská filosofie - a)Katolické východisko - novotomismus, novoaugustinus, b)protestanské východisko - teologie krize
7. Směry zdůrazňující metodickou stránku filosofie - využití ve speciálních (společenských) vědách - novopozitivismus, hermeneutika, struktualismus (uplatnění v estetice, literární teorii, jazykovědě)
8. Filosofie posledních let - poststruktualismus a posmodernismus

Pragmatismus

Wiliam James

John Dewey

Existencialismus

Srovnání teistického a ateistického existencialismu

Karl Jaspers

Gabriel Marcel

Jean Paul Sartre

• člověk je bytost uvědomující si vlastní existenci - jde mu o naplnění života, dát životu smysl, hodnotu
• nevybíráme si kam se narodíme - jsme uvrženi do světa
• v každém okamžiku jsme v situaci rozhodování - nutnost volby
• svoboda - rozměr zátěže pro člověka, uvědomění si zodpovědnosti
• Člověk je odsouzen ke svobodě.

• náš život je absurdní, uvědomění si individuální osamocenosti (Camus - Cizinec), vědomí konečnosti (dát životu smysl je zbytečné), vědomí nahodilosti (to, co se stane, je dílem náhody, chybí jistota, logika, záchytný bod - absurdita)

• vědomí, že existence člověka je odlišná od existence věcí
• esence - podstata, člověk - nejprve je stvořen, a pak se utváří (je utvářen okolím), věc je nejprve vytvářena (v mysli, vytváří se její esence), až poté přichází existence věci

• druzí nás shledávají jinými, než jsme, láska znamená milovat sebe, věznit a omezovat druhého - Druzí, toť peklo.

Albert Camus

Fenomenologie

Edmund Husserl

Jan Patočka

Novotomismus

1. primát víry nad rozumem - víru nelze dokázat rozumem, protože ho přesahuje
2. primát teologie nad filosofií
3. dualistická koncepce bytí - Bůh, stvořitel je absolutní bytí, stvořená jsoucna jsou nedokonalá (odlišnost způsobu bytí)
4. o principu stvoření světa - ex nihilo - stvoření světa z ničeho
5. důkazy Boží existence - 5 cest racionálního zdůvodnění existence Boha jak je formuloval Tomáš Akvinský
6. hylemorfismus - učení o látce, tvaru a formě
7. o jednotě duše a těla - Bůh tvoří každou lidskou duši individuálně (je nekonečná, nesmrtelná)
8. gnoseologické poznání - smyslové je nedokonale jedinečné, rozumové je nedokonale obecné, analogické patří k absolutnímu bytí

Postmodernismus

Jean Francois Lyotard

Václav Bělohradský