Biblistika Nového zákona

Novozákonní dějiny

63 př.Kr. se stala Palestina Římskou provincií, Antipater z Idumeie (potomci Ezaua, nepřátelé židů) vládl v Judsku, Octavianus Augustus jeho syna Heroda pak ustanoví králem v celé Palestině, židé ho neměli rádi kvůli jeho krutosti a původu, ale byl to veliký stavitel - obnovil chrám, postavil mnoho pevností, byl chorobně podezíravý vůči každému, kdo by mohl ohrozit jeho moc, ustanovil za velekněze svého švagra

chorobně popravoval všchny kolem sebe, když měl zemřít, tak dal rozkaz, aby z každé významné rodiny popraveni jeden nebo dva členové, aby všichni plakali, až umře, umřel v roce 4. př.Kr. (ale jeho plán se nepodařilo celý realizovat)

kolem let 7-5 př.Kr. byla díky konstalaci hvězd Jupitera a Saturna vidět na obloze jasná hvězda

někdy okolo roku 6 se rodí Ježíš Nazaretský, Nazaret bylo malé bezvýznamné město, ale podle Matouše a Lukáše se narodil v Betlémě, pak ale Ježíš vyroste v Nazaretě (podle všech 4.)

Ježíš se ztotožňuje s příchodem Božího království (3.kap. Marek), kolem Ježíše se začnou tvořit zástupy, ale už tam dochází ke sporům s učeteli národa a farizei

pak vjede na oslátku do Jeruzaléma, vejde do chrámu a vyžene z něj prodavače dobytka a hříšníky, tím na sebe upoutá pozornost, zajmou ho, je souzen veleradou, velerada má právo odsoudit, ale nemůže trest provést, Ježíš musí tedy ještě před Piláta, ten ho nakonec odsoudí (na nátlak židů) a Ježíš 7. dubna pravděpodobně roku 30

poté jeho učedníci začali procházet Jeruazalém a tvrdit, že ho viděli živého, 50 dní po jeho smrti začali jeho učedníci veřejně hlásat, že Ježíš je Mesiáš, ten den se k nim připojilo 3000 lidí, je to den vznik Křesťanské církve

křesťané neměli ani tak spory s židy v chrámu, ale v diaspoře, v diaspoře někteří uvěřili v Krista, ale židohelenistům se to nelíbilo - pronásledování křesťanů v diaspoře, navíc je napětí mezi židy s aramejštinou a židy mluvící řečtinou - ukamenování Štěpána

jáhen Filip obrátí Samaritány, byla překonána bariéra mezi Židy a Samaritány, také v Krista uvěřili Bohabojní (sympatizující s Židy, ale nežidé)

římský setník Cornelius v Césarei uvěřil v Krista, Petr ho pokřtí, aniž by ho nutil být židem - ostatní mu to vyčítali, on se musel ospravedlnit, ospravedlnil křest pohanů, v té době také obrácení Pavla (Šaul)

Jeruzalémský sněm - kompromis, nakolik

27 knih sepsaných 50-100 let po Kr.

novozákonní dějiny se odehrávají -6 př.Kr. - 100 po Kr.

v této době se všude mluví řečtinou - koiné - obecný jazyk, zjednodušená řečtina

zápis -----------------------------------------------------------------------

Sv.Petr odešel z Jeruzaléma (popravení Jakuba Z., rok 42), Jeruzalémskou obec poté spravoval Jakub (žid, farizej, vážili si ho poté i farizeové, i když byl biskupem, byl pak ukamenován veleknězem Anášem, farizeové na Anáše pak vznesli stížnost a Anáš byl sesazen)

rok 63. - židovská válka - římská posádka v Césarei nestačila potlačit povstání, tak přišel Vespasián se svými legiemi, při obležení Jeruzaléma se Nero zasebevraždil, Vespasián přenechal velení svému synu Titovi, ten dobyl Jeruzalém a přes zákaz císaře byl zbořen Druhý chrám, konec Židovství Druhého chrámu

centrum židovství se přesune do Jabné (obdobná velerada, saduceové avšak nemají žádné slovo, vedou ji farizeové)

za Nerona propukne také pronásledování křesťanů (svedl na křesťany požár Říma), zemřeli tam také apoštolové Pavel a Petr

začíná nejen geografický rozptyl, ale i názorový (otázka naukového rozptylu), často pod vlivem ostatních pohanských či židovských nauk, jejíž vlivem se mnozí snaží obohatit křesťanství, ale často se tím vzdalují původní evangelijní zvěsti -> vzniká potřeba zafixovat původní učení apoštolů - vznik evangelií

také se musí vyřešit otázka autority církve, apoštolové postupně vymírali, definuje se církevní hirerarchie, bylo to potřeba právně jasně říci

v 90. letech roste význam gnose, také pronásledování křesťanů císařem Domiciánem (poslední z Flaviovců), ke konci svého života se nechal prohlásit za boha a nechal si všude stavět svoje sochy, křesťané ho odmítli uctívat, následné pronásledování hodně ovlivnilo Jana při psaní o císaři jako líté šelmě

Nový zákon

Novum Testamentum, slovo nový předpokládá nějaký starý zákon (Židovská bible)

termín Nová smlouva se poprvé objevuje u Jeremiáše "nyní bude Zákon vepsán do srdce"

překlad vyjadřuje jednostrannost smlouvy, je uzavřena z Boží iniciativy, z Jeho vůle

slovanské jazyky používají slovo zákon, původně to znamenalo i pořádek, něco co je naplněné, dokončené

křesťané měli původně k disposici pouze Židovské písmo, Septuagintu, to poté způsobilo, že Židé exkomunikovali křesťany (rok 80) v reakci na volbu křesťanů Septuaginty zvolili kratší kánon o 24 knihách

od 50. let vznikají postupně Novozákonní knihy, první jsou listy apoštola Pavla, Pavel píše z vlastní iniciativy, píše obyčejný dopis, další složkou jsou evangelia, diktovaná pastoračními potřebami a (nebo) nejsou všude, vznikají sbírky Ježíšových výroků, zázraků

teprve později evangelisté dávali dohromady svá evangelia - po přezkoumání věrohodnosti pramenů to sepisovali znovu

na shromáždění křesťanů v neděli četli vedle písma Starého zákona četli i Novozákonní spisy, což je povýšilo na stejnou úroveň

ty spisy, které se spontánně četly, ty se samy prosadily svojí svatostí a autoritou do pozdějšího Kánonu Nového zákona

nicméně i přes spory bylo v polovině 2. století uváření kánonu uzavřeno

Eusebios z Cesareie - zmínil součet knih Nového zákona, ty, které byly odsouhlaseny, i ty, které byly předmětem rozporu - kolem 3. století, v 5. století již je počet definitivní

další rozpory byly až v době reformace (Luther odmítl nějaké knihy)

Obsah Nového zákona

tři základní formy a základní body obsahu:

1. Kerygma

2.Parenesis - etická implikace kerygmatu, to, že je tu Boží království zavazuje člověka k etické zodpovědnosti, "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království, obraťte se tedy!", Boží královstí je výzva, člověk ho může buď přijmout nebo odmítnout
3. Eschatologie - z hlediska Nového zákona eschatologie už nastala, kde přichází Ježíš, tam se rozhoduje o posledním údělu člověka, "Kdo přichází ke mě a přijme mě, má život věčný" (ne získá život věčný), "Já jsem vzkříšený a život, kdo věří ve mne, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den"

novozákonní poselství - kdo přijme kerygmatickou část a parentální, bude mít život věčný (eschatologická část)

v novém zákoně jsou tři základní prostředí hlásání - prostředí židovské, helenistické a prostředí rané gnoze

židovské prostředí: první křesťané byli v Judsku - židé zachovávali Mojžíšův zákon a mezi Ježíšem a Mojžíšem viděli jasnou kontinuitu, v tomo prostředí vzniká Matoušovo evangelium (napsáno pro židokřesťany), které tuto kontinuitu vyhlašuje zcela samozřejmě, vyznačovali se striktním dodržování Mojžíšova zákona, Ježíš je pro ně nový Mojžíš, který je učí nové vyložení zákona, je pro ně také Mesiáš a Boží služebník, nebezpečím židokřesťanství je nedocenění Ježíšova božství (Ježíš jako prorok), nedocení také žití pro spásu, další literaturou pro toto prostředí je Listu židům a List Jakubův

helenistické prostředí - chápali zde Mojžíšův zákon spíše jako prorocké svěděctví o Kristu, psal pro toto prostředí apoštol Pavel, centrum bylo v Korintu, 3. evangelium a skutky apoštolů, tato literatura oslovuje antického helenistického života, který nebyl tak teocentrický jako židé, byl více sebestředný, cílem člověka byl rozvinou všechny své schopnosti a stát se dokonalým, Kristus zde vystupuje jako ten, kdo chce člověku pomoci, zbavuje ho nemocí, dává mu svého ducha, křesťanství zde používá i termíny z helenistické filosofie (svědomí, ctnosti)

komunita zde není chápána jako synagoga, ale jako občanské združení nebo "tělo", teologie a kritologie adoptuje termíny z kultu císaře, liturgie přebírá i termíny z jiných náboženství, Kristus je chápán jako vtělená Boží moudrost (pro helenistického člověka byl cíl stát se moudrým), pravé Boží zdělení je nám ale sděleno skrze evangelium, nebezpečím těchto církví je možnost přetvoření křesťanství v intelektuální nadstavbu, elitářství

křesťanství na hranici gnoze - v novozákonní době se gnoze teprve utváří, gnoze znamená poznání, byla to nauka spásy, ke spáse člověk dojde poznáním, je to poznání které se zděluje esoterickou cestou, elitářství, nauky, které člověku pomohou rozluštit skutečnost, ale ne všichni to dokáží, gnostici rozdělovali lidsto na 3 skupiny - 1. gnostici (ti, kteří poznají), 2. pistici (ti, kteří mají účast na pravdě, mají tomu věřit a poslouchat), 3. hylici - lidé světští, pozemští, materialisté

gnostici rozdělovali vše na 2 složky - duchovní svět (je celý dobrý) a hmotný svět (je celý špatný)

mezi těmito světy různě přecházíme, na počátku došlo k základnímu hříchu, kdy část duchovního světa spadla do hmotného světa, tyto jiskry Boží je třeba pochytat a navrátit zpátky do duchovního světa

Pavel varuje před prostředníky mezi Nebem a Zemí, ve stejném prostředí vzniká i Janovská literatura, Kristus je jediný prostředník, Jan varuje před dualismem a před popírání hmotností Ježíšova těla (zdánlivost Ježíšova těla)

Podoba Nového Zákona

napsán původně řecky, některé texty či hymny prozrazují semitský originál (původ některých textů možná v hebrejštině)

psán v zjednodušené řečtině (koiné)

originály nemáme, protože byly napsány na papyrus (krátké trvání)

máme jen opisy (nebo spíše opisy opisů), nejstarší papyrus P(52) je z roku 125 po Kristu

dnes máme až 6000 rukopisů Nového zákona (do vynálezu knihtisku), které se od sebe značně liší

Evangelium podle Lukáše

Muratoriho zlomek - nejstarší opis ze 2 století, objevil ho knihovník Muratori z Milána, mluví o existenci knihy Skutky apoštolů od Lukáše

Sv.Irenej píše o Lukášovi, "že píše svědomitě o všem a nevymýšlí si, aby nemohl být prohlášen za lháře a náfuku"

ve Skutcích apoštolů nacházíme místa, kde byl autor osobně přítomen

Sv.Pavel v dopise Filemonovi píše také o Lukášovi, v listě Kolosanům "pozdravuje vás lékař Lukáš"

Lukáš byl věrný spolupracovník Pavla, byl to lékař, původem to byl pohan, pocházel z Antiochie

znal Antiochskou církev, byl to znalec řecké literatury, rétoriky, historikografie, byl plně helenisticky vzdělán

znal septuagintu, o Lukášových osudech po Pavlově smrti nevíme nic jistého

podle Řehoře Nasiánského se dožil 84 let, nakonec skončil v Acháji jako mučedník, dnes spíše předpokládáme, že zemřel přirozenou smrtí

měl to být i malíř - měl portrétovat Pannu Marii, zanechal nám nejvíce literárních zpráv o Marii (literární obraz)

Lukáš je jediný, který své adresáty výslovně zmiňuje, píše to Theofilovi, nevíme, jestli psal někomu konkrétnímu, theofil znamená "milý Bohu", bohumilý

sepsal to v Řecku, pravděpodobně to bylo napsáno až po roce 70 - nejspíše mezi lety 80 - 90

v této době již jsou všichni apoštolové kromě Jana mrtvi, začínají se objevovat první hereze

Lukáš nechtěl spekulovat, chtěl sepsat kritické pravdivé prameny podložené vyprávění, jak to doopravdy bylo, řeší také problém oddálené eschatologie - Ježíš slíbil svůj příchod na tento svět, ale ostatní ho čekali velmi brzy, myšlenka přítomného eschatonu - Kristus není jen konec dějin, ale také střed dějin

Literární charakter Lukášova evangelia

patří k nejlepším spisovatelům Nového Zákona, pravděpodobně je nejlepší

jeho řečtina musela být jeho rodným jazykem, znal výborně řečtinu Septuaginty, někdy dokonce záměrně napodobuje styl Septuaginty, má velký smysl pro chronologii (Lukáš: 6 dní potom), všechny důležité události přesně zapisuje na časovou přímku světových dějin (za dnů Judského vládce Heroda, dostal Zachariáš poselství o narození svého syna...)

historie Ježíšova se děje v dějinách světa a mění je, je důležité je zasadit do světových dějin

Lukáš nebyl očitý svěděk, ale vypisuje nám použité prameny - Marek, pak stejný pramen jako používal Matouš, ale navíc má ještě vlastní zdroj, který nenajdeme u jiných evangelistů (nikdo jiný než Lukáš nezná Lazarovy sestry Marii a Martu)

má tam mnoho svých podobenství (o stodolách, o marnotratném synu, o vychytralém správci, o boháči a Lazarovi, farizeu a celníkovi), také vzkříšení syna vdovy, obrácení celníka Zachea, Ježíš v Getsemanech potí krev, Pilát pošle soudit Ježíše k Herodovi, Ježíš napomíná plačící ženy, které pro něj pláčou, má také rozdílné narození Ježíše a Ježíšovo dětství

velkou část svého vyprávění věnuje Ježíšově cestě do Jeruzaléma

Teologie Lukášova evangelia

teolog dějin spásy, chápe dějiny jako něco, co už bylo dávno připravené, v Ježíšově historii se to všechno naplnilo

Lukáš používá často slovo dnes - dnes se naplnilo písmo, dnes se narodil, to dnes je zároveň pro člověka výzvou

centralita Jeruzaléma - vše se děje okolo Jeruzaléma, začíná to v chrámu, končí to v chrámu

rodiče ho tři dny hledali plni bolesti, Ježíš byl v Chrámu, poté byl také tři dny v hrobu, byl s Otcem

Lukáš je teologem univerzality spásy - spása je tu pro všechny, nejen pro Židy, ale i pro pohany

Ježíš svůj postoj ukazuje i k Samaritánům - Ježíš prochází Samařím a chce tam přenocovat v nějaké vesnici, ale Samaritáni ho nepřijmou, Ježíš nechce přistoupit na nesnášenlivost - podobenství o milosrdném samaritánovi

Ježíšův postoj k pohanům - podobenství o setníkovi - Řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.

v 10. kapitole vyvolí ještě dalších 70 učedníků, aby šířili evangelium = počet rabínů, kteří vypracovali Septuagintu

Ježíšově rodokmen se liší tím, že jde od Ježíše k Adamovi - je to spasitel všech lidského rodu

Lukáš nám podává majestátnějšího Ježíše, než předešlá evangelia (Jan nejvíc), nezmiňuje nic, co by Ježíše kompromitovalo, například emoce (lítost, hněv), vypouští mínění Ježíšových příbuzných, že se zbláznil, také že Ježíš neví poslední den, taky tu chybí výrok Otče, proč jsi mne opustil?

už při zvěstování je označen za Mesiáše, od začátku je Ježíš Kristus, Pán

stále je ale Ježíš líčen jako lidský, má soucitné srdce, Ježíš je blízko těm, kdo jsou na okraji společnosti - chudí, (chudý jde do nebe, bohatý do pekla), Ježíš má moc odpouštět, Ježíš ospravedlňuje svoje hodování s celníky tím, že nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky, Ježíš se zastane prostitutky

na kříži slibuje rád kajícímu se lotrovi na kříži

evangelium žen - často jsou tam v klíčovém postavení, Zachariášova žena Alžběta dostala syna Jana, vdovy byly často znevýhodňovány v té době, Lukášovo evangelium se jich zastává

ve 13. kapitole je shrbená stařena, ježíš ji v Sobotu uzdraví, dále tam jsou ženy na Křížové cestě, také se dívají na Ježíše na Kříži, nakonec ženy, které objeví prázdný hrob

Lukáš píše o tom, že Jan byl vsazen do vězení, pak byl Ježíš pokřtěn - chce tím vyjádřit, že Ježíš Janovi nic nedluží

Lukáš vidí v Janovi eschatologického proroka (po mě přijde jiný, který byl dříve než já, toho poslouchejte)

Lukáš také nejvíce mluví o Duchu svatém, Ježíš je Duchem počat, také zjevuje Ježíše a zasvěcuje nás do jeho tajemství, Ježíš příjmá Ducha, když je křtěn, Duch ho vede do pouště, z Gelileje, Ježíš zaplesal v Duchu Svatém - Duch Svatý působí spásu

Lukáš v evangeliu nezmiňuje slovo církev, ale současný stav reflektuje - doba hlásání, má ve veliké úctě apoštoly, Petr má zázračný rybolov, Lukáš také oznamuje jména dvou učedníků, kteří mají připravit Večeři

zvláštní péče a modlitba patří Petrovi, Petr běží zkontrolovat prázdný hrob

evangelium modlitby - Ježíš se tam často modlí, modlitba má být pokorná, vytrvalá, plná důvěry, má být bdělá, zve k účasti na modlitbě v Getsemanské zahradě

Skutkové apoštolští

podobenství o ztracené ovci, stříbrném penízi a marnotratném synu - dvoupodobenství - o ovci a penízi je jedno podobenství, o marnotratném synu je to druhé podobenství, starší syn, který se pohoršuje, je farizei, má se najít znovu v domě jako se našel peníz

Skutky apoštolů jsou pokračováním Lukášova evangelia, zopakují Ježíšovo nanebevzetí, vyprávějí o osudu Ježíšových učedníků

rok 180 - spis o mučednících apoštolů, citují se tam Skutkové apoštolští

původně to bylo dílo bez titulu, pak když se vytvořil Kánon Nového zákona, tak se to dalo za Janovo evangelium (odtrhlo se to od Lukášova evangelia)

tradice považuje za autora Lukáše, bylo to napsáno až po Lukášově evangeliu

je to velmi dobře napsáno, Lukáš používá podobný slovník a obraty, hledal pravděpodobně inspiraci v Knihách Makabejských

zde chybí zápis

Pavlovy listy

1,2 Soluňanům

druhý je pokračováním prvního

jsou to poznámky k různým otázkám, nerozebírá je do hloubky

Pavel byl v Soluni na druhé apoštolské cestě s Silem a Timotejem

v Tessalonice (=Soluň) (město pojmenované po Alexandrově sestře Tesaloniké) byl mravní úpadek, Pavel přišel do Tesaloniky z Filipp (ve Filippech byl vězněn), byl tam pravděpodobně asi 2 měsíce, nejprve zde mluvil k židům, nekteří se nechali přesvědčit, ale pak musel kvůli židům uprchnout

křesťanská komunita v Tessalonice byla žido-pohanská, Pavel o soluňanech mluví positivně, chválí je, stali se vzorem pro všechny křesťany v Makedonii

poté co byl židy vyhnán píše do Tessaloniky list, pak píše i druhý, který je více kritický, není úplně jisté, jestli druhý list Soluňanům psal také Pavel

list má ryze pastorační formu, ale mezi řádky se dozvíme i jeho odpovědi na různé otázky, jeho názory

není to žádný traktát, v cetru je otázka eschatologie (Pavel ještě věří v velmi brzký příchod Pána, ve druhém listě už není tak eschatologický)

První list Soluňanům

chválí je za jejich víru, že obstáli ve zkoušce před ostatními, kdo křesťanům strojili úklady, vytýkali mu že utekl z Tesaloniky, on to ospravedlňuje potřebou hlásat dál evangelium

bojuje proti nebezpečí křesťanství - zahálce, smilstvu, pokušením

řeší otázku posmrtného života - co bude s těmi, kdo nezažijí druhý příchod Ježíše, budou mít také spásu? (eschatologie)

Pavel reaguje, že ti živí půjdou do Božího království až po těch zemřelých, i ti mají možnost dostat spásu

výzva k bdělosti - den příchodu Páně může přijít kdykoliv, musíme být připraveni na každý okamžik

Druhý list Soluňanům

něktěří ale hlásali, že nemá cenu nic dělat, stavět domy, pracovat, rodit děti, vždyť Pán přijde velmi brzy

proti těm píše Pavel v druhém listu - "kdo nechce pracovat ať nejí", příchod Pána nebude ihned, napřed musí přijít antikrist

List Galaťanům

Magna Charta křesťanské svobody

Galacie je ve střední Malé Asii, byli to keltové (galové)

přijali Krista na Pavlově druhé apoštolské cestě, v Galacii Pavel onemocněl, pak tam zůstal na pár týdnů a založil tam křesťanskou obec

Galaťané ho přijali velmi vlídně, pohostině, s podobným postojem přijali i jeho víru, po jeho odchodu tam ale přišli falešní učitelé, ti bořili Pavlovo dílo, proto Pavel napsal List Galaťanům

na třetí apoštolské cestě v Efesu napsal List Galaťanům

falešní učitelé - judaizuicí křesťané - tvrdili, že Pavel učí bludy a že není apoštol, evangelium musí přijmout pouze Žid, pohan musí být nejprve obřezán, dodržovat Mojžíšův zákon

na to reaguje Pavel ve svém Listu - já jsem apoštol ustanovený ne od lidí, ale od Krista, přijal učení ze zjevení Ježíše Krista - "kdyby to bylo z mé hlavy, nikdy se křesťanem nestanu", v horlivosti potírání křesťanů jsem předčil mnohé

po 14 letech se znovu odebral do Jeruzaléma a vzal s sebou Tita, apoštolové si rozdělili svéry vlivu

ach vy pošetilí Galaťané, začali jste duchem a teď končíte tělěm, existuje jediné evangelium, kdo ho káže jinak, budiž proklet

člověk není ospravedlněn dodržováním Mojžíšova zákona, ale vírou

je tu důležitá svoboda, Kristus člověka osvobozuje

svoboda nesmí ospravedlňovat člověka k prosazování sebe - takový člověk je otrokem egoismu

skutky těla (čarodějnictví, smilstvo, hýření, opilství) - lidé kteří budou takto činit, nedostanou se do Božího království

plody Ducha (tichost, láska, zdrženlivost)

První list Koriňťanům

Pavel ho napsal na své třetí cestě

do Korintu se Pavel dostal na své druhé apoštolské cestě, byl zde asi na dva roky

Korint bylo typicky helenisticky prosperující město, nemravné ale kulturně otevřené město, město sociální nerovnosti

Pavel zde založil křesťanskou komunitu, Pavel zde zahájil církevní evangelizaci, nejprve se zde věnoval stanařství

nejprve působil v synagoze, ale většina ho odmítla, tak šel kázat k pohanům

Pavel pak šel do Sýrie, brzy poté ale šel na třetí apoštolskou cestu

v Korintu se pak objevily zmatky - vytvářely se různé frakce uvnitřř křesťanské obce

někteří křesťané se v sexuální morálce nestačili obrátit, Korint byl velmi sexuálně nevázané město

Korinťané napsali Pavlovi list, ve kterém měli nějaké otázky - otázka manželství a panenství, někteří hlásali, že by se křesťané neměli ženit ani vdávat, dále také požívání masa obětovaného modlám - někteří křesťané měli problém s požíváním obětovaného masa

dále také otázka ohledně vzkříšení z mrtvých - heretici tvrdili, že tělo je žalář, hrob, člověk nevstane z mrtvých, ale duše bude osvobozena

Pavel v Efesu píše List Korinťanům - je to pastorační list, odpovídá pouze na otázky

Pavel autorativně nerozkazuje, ale odvolává se na Krista (zopakuje poselství a ukazuje morální implikace)

Pavel reaguje na rozdělení komunity - Krist je jeden, apeluje na spojení, nepochopili jste Krista, moudrost, která vás vede k hašteřivosti, není moudrost Kříže

kdo rozděluje Církev, rozdělujě svatý chrám, který jste vy, kdo bude ničit Boží chrám, toho zničí Bůh

Pavel kritizuje krvesmilníky - nařizuje exkomunikaci smilníků, copak nevíte že trocha kvasu prokvasí celé tělo, vždyť náš velikonoční beránek je již obětován, proto slavme svátky ne se srarým kvasem, který znamená zlo, ale s nekvašeným chlebem, už nastala Pascha, už si nemůžeme dovolit takto hřešit

Pavel jim vyčítá světské spory, soudí se bratr s bratrem, a ještě před nevěřícími

kdo se oddá prostitutce, je s ní jedno tělo, kdo se oddá Kristu, je s ním jeden duch, vaše tělo je chrám Boží, již není vaše

manželství není žádný hřích, když už jsme v manželství, nemáme ho rozvádět, pokud by ale bylo překážkou víry, je důležitější víra, kdo je svobodný, měl by zůstat svobodným, nicméně manželsví uzavřené s vírou není žádný hřích

rozvod manželství ve víře není možný

modly neexistují, maso, které jim je zasvěcené, není zasvěcené ničemu, ale když to bude vadit tvému bratru, tak to nedělej, kvůli druhým se stávám otrokem všem

kritizuje sociální nerovnosti, poškozuje celou Církev (toto je moje tělo, které se za vás vydává...)

charismata v církvi - mysterická náboženství, křesťané založili charizmatické hnutí, ti neměli pokoru, kdo nevěří v Krista i kdyby se vznášel, tak nebude mít spásu

jediné kritérium křesťanské dokonalosti je láska

vzkříšení z mrtvých - jestliže není zmrtvýchvstání, tak není ani Kristus, vzkříšení je naprostý základ naší existence

Druhý list Korinťanům

do Korintu přišli odpůrci Pavlova evangelia, ti nařkli Pavla ze ziskuchtivosti, Pavel tam šel sám a oni ho vyhnali

v Efesu jim napsal list, který je obrátil (ten se ztratil)

z Makedonie pak píše Druhý list Korinťanům - vrchol antické literatury, je to osobní list

jasně jim ukazuje útrapy svého apoštolství, kolik ho to stálo sil, od Korinťanů si nevzal ani pětník

ukazuje důležitost dobročinnosti (charita), ten kdo dává, podobá se Kristu

člověk nemá dávat almužnu nadřazeně, ale jako službu

pak kritizuje heretiky a apoštolokazy

"chlubí" se svými slabostmi stejně, jako se falešní apoštolové chlubí svojí svatostí

Biblistika Nového zákona

Novozákonní dějiny

Nový zákon

Obsah Nového zákona

Podoba Nového Zákona

Evangelium podle Lukáše

Literární charakter Lukášova evangelia

Teologie Lukášova evangelia

Skutkové apoštolští

Pavlovy listy

První list Soluňanům

Druhý list Soluňanům

List Galaťanům

První list Koriňťanům

Druhý list Korinťanům

Rozcestník

Ostatní

Uspořádání webu

Počítadlo

Škola

ZSV

Religionistika

Latina

Historie

Kompletní zápisy

Ke stažení

Externí odkazy